Generální inspekce bezpečnostních sborů odložila v půlce října 2019 v tichosti případ nezákonného sledování celní správy, ke kterému zneužila elitní vojáky z prostějovské 601. skupiny speciálních sil. S tím, že se nic protizákonného nestalo. Trvalo to rok a půl, než Vrchní soud v Olomouci zrušil v plné šíři rozsudek nad skupinou podezřelých, které Šlachtovi celníci nezákonně sledovali. „Bez pochybností platí, že postup celní správy a také Armády ČR v dané věci byl vadný,“ zkonstatoval soud. Pojďme si porovnat diametrálně odlišné závěry generální inspekce a soudu.
Celní správa v červnu 2018 na Ostravsku nezákonně sledovala podezřelé z distribuce padělaných cigaret. Pátrači, vedení tehdejším náměstkem správy Robertem Šlachtou, ke sledování na dva dny zneužili osm vojáků z prostějovské 601. skupiny speciálních sil.
Vojáci podle zajištěných důkazů objekt podezřelé osoby prokazatelně sledovali, dokumentovali lidi, auta, fotografovali. Z těchto jejich aktivit pak vzešel zápis, který byl předán celníkům. Jak zjistil Ekonomický deník, poté, co na skandál upozornil, byl tento dokument ze spisu Celní správy účelově vytažen. Generální inspekce bezpečnostních sborů přesto závažný případ odložila. Rok a půl na to Vrchní soud v Olomouci zkonstatoval ve zkratce: „Všechno špatně.“
Pomohla si jednoduše, pouhým přeformulováním aktivit nasazených armádních specialistů. Evidentní sledování totiž inspektor Rostislav Grochol přejmenoval na pozorování. Záměna těchto dvou důležitých slov má pak zásadní vliv na odůvodnění odložení zdokumentovaného závažného zneužití moci v českých ozbrojených složkách.
„Provedeným prověřováním bylo zjištěno, že příslušníci odboru pátrání Generálního ředitelství cel v Brně v souvislosti s žádostí o součinnost adresované Generálnímu štábu Armády České republiky, předmětnou žádost nesprávně formulovali, kdy příslušníky 601. skupiny nelze žádat o součinnost ve smyslu ust. § 7 TŘ. Tuto žádost následně nechali schválit svým nadřízeným. Této žádosti bylo ze strany AČR vyhověno,“ píše v protokolu o odložení inspektor Grochol.
Foto: Jan Hrbáček
Podle trestního řádu jsou orgány činné v trestním řízení povinny si navzájem pomáhat při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona. Jenže armádní specialisté nejsou žádnými „orgány“.
Při následné součinnostní osobní schůzce mezi celníky a vojáky bylo upřesněno, jaká činnost se po 601. skupině požaduje. „Kdy bylo zřejmé, že nepůjde z jejich strany o úkony trestního řízení a že informace zjištěné při jejich činnosti nebudou využity jako důkazní materiál v trestním řízení. Požadovanou činností po příslušnících armády bylo pouze skryté pozorování okolí zájmového objektu se sběrem informací, které je možné provést v rámci výcviku, a to na základě dohody mezi ministerstvem obrany a ministerstvem financí,“ tvrdí dále inspektor Rostislav Grochol.
Jenže informace ze sledování měly být použity v trestním řízení. Ba, co víc, když Ekonomický deník o protizákonném zneužití vojáků informoval, svodku z jejich sledování celníci ze spisu účelově vytáhli a nikdo neví, co se s ní stalo.
„Příslušníci armády zajistili a poskytli pouze informace operativního charakteru spočívající v doporučení při následném použití možných technických a taktických postupů při realizaci řádně povoleného sledování ve smyslu ust. § 158 d) TŘ, ke kterému byl zmocněn pověřený policejní orgán celní správy,“ zveřejnila inspekce svoje stanovisko, když na odložení případu Ekonomický deník upozornil.
Pitoreskní vysvětlení
Jaké že sofistikované doporučení měli armádní specialisté po dvou dnech prokazatelného sledování, jak to dokládá dokument GIBS (níže), celníkům doporučit?
Celníci dům, kde se měly překládat padělané cigarety sami delší dobu sledovali, například kamerou v autě, na základě povolení státní zástupkyně. Sledování ale nepřinášelo chtěné výsledky. Celníci se prý báli dekonspirace, proto do akce zapojili vojáky.
Ti jim pak měli podle výpovědí, které zazněly před soudem s distributory padělaných cigaret, doporučit, aby ke sledování použili kameru, nainstalovanou na sloupu veřejného osvětlení naproti sledovanému domu.
Takovéto odůvodnění nasazení armády je víc než směšné. Na tuto „vysoce sofistikovanou“ metodu sledování by totiž celníci z pátracího odboru řízeného Robertem Šlachtou, nejspíš přišli sami asi za minutu hlubokého bádání.
Generální inspekce vyšetřovala v případě sledování distributorů padělaných cigaret podezření ze dvou trestných činů. „Faktem je, že formulace žádosti celní správy je v rozporu s trestním řádem, kdy příslušníky 601. skupiny nelze žádat o takovou součinnost, jelikož tato jednotka není orgánem činným v trestním řízení. Z procesního hlediska lze tedy takovou žádost považovat za nicotnou. Písemná žádost ani fakticky a věcně nekoresponduje se skutečnou činností, která byla vojáky prováděna,“ uvedla před časem k otázkám Ekonomického deníku mluvčí GIBS Ivana Nguyenová.
„S ohledem na výše uvedené skutečnosti jsme dospěli k závěru, že ze strany celní správy v dané věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, a proto bylo rozhodnuto o odložení věci. Usnesení o odložení věci jsme následně zaslali dozorovému státnímu zástupci, který se s naším rozhodnutím ztotožnil. Usnesení o odložení věci bylo také zasláno Krajskému soudu v Brně na jeho žádost a to v souvislosti s vedenou zdrojovou trestní věcí pro daňový trestný čin,“ děla dále mluvčí inspekce. Ekonomický deník připomíná, že šlo o zcela flagrantní podezření z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby.
Další problém se zákonem
Zde je nutné uvést, že každé sledování se vede v utajovaném režimu. Inspektor GIBS Rostislav Grochol v protokolu o odložení věci vůbec nezohlednil další možný problém se zákonem.
Vojáci, byť mají bezpečnostní prověrky, nejsou oprávněni se seznamovat s utajovanými informacemi z trestního řízení. Ale seznámeni s nimi byli. Byl jim ukázán dům, popsána situace, popsány aktivity podezřelých.
S touto skutečností se inspektor Rostislav Grochol, který případ odložil, nevypořádal už vůbec.
GIBS také posoudila trestní odpovědnost vojáků, kteří byli ke sledování zneužiti. „Dospěli jsme k závěru, že i přesto, že jejich jednáním při schvalování, plánování a následné realizaci konkrétní činnosti došlo k porušení podmínek stanovených zákonem, nelze v tomto jednání spatřovat naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu,“ uvedla mluvčí inspekce Ivana Nguyenová.
„Mohlo však dojít k naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, přičemž pochybení mohlo spočívat ve schválení, přípravě a realizaci ´součinnostního výcviku´, které bylo v rozporu s podmínkami pro realizaci vojenských výcviků podle zákona o ozbrojených silách České republiky a dále mohly být jednáním některých příslušníků armády porušeny základní povinnosti vojáků vyplývající ze zákona o ozbrojených silách. Proto byla věc odevzdána ke kázeňskému projednání věcně příslušnému orgánu armády,“ doplnila mluvčí inspekce Ivana Ngyuenová.
Dle dikce GIBS měli tedy být jedinými potrestanými za prokazatelně nezákonnou akci tak budou vojáci. Celníci byli naráz díky silně tendenčnímu rozhodnutí GIBS z obliga. „V jednání příslušníků armády ani celní správy zcela zjevně nelze spatřovat úmysl postupovat protiprávně a získat tak důkazy nelegálním způsobem. GIBS nechce a nebude zpochybňovat záměr uvedených subjektů o žádoucí spolupráci v rámci snahy o objasnění závažné trestné činnosti, nicméně je nutné postupovat v souladu se zákonem,“ uzavřela mluvčí GIBS Nguyenová.
Jak vyplynulo z výpovědí svědků před soudem s distributory padělaných cigaret, inspektor GIBS Grochol v odůvodnění odložení opomněl ještě jeden závažný fakt. Že po provalení skandálu byl zápis ze sledování vojáků ze spisu celní správy účelově vytažen, aby se zamezilo řádnému prošetření této nezákonné akce.
Nejpodstatnější pasáže z protokolu o odložení věci si můžete přečíst zde.
Soud: Vydejte celý spis
Zatímco Krajský soud v Brně nezákonné nasazení vojáků v podstatě vůbec neřešil a podezřelé poslal do vězení, olomoucký vrchní soud rozsudek v kauze prodeje nelegálních cigaret zrušil. A podstatným důvodem pro jeho rozhodnutí bylo právě nasazení vojáků do sledování. Nejzásadnější pasáže z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci Ekonomický deník vytučnil.
„V konkrétní věci, přesto, že se nalézací soud určitým způsobem vypořádal s navrženými
důkazy, je vrchní soud toho názoru, že odvolací námitky obžalovaných, že napadený rozsudek je zatížen vadou spočívající v neprovedení navržených důkazů, jsou důvodné,“ zkonstatoval olomoucký vrchní soud.
Vrchní soud také zkonstatoval, že k tíži obžalovaných nebyly u nalézacího soudu provedeny některé důkazy. „Neprovedení dalších svědeckých výpovědí krajský soud vysvětlil tím, že vyslýchány by byly osoby, které s věcí neměly nic společného. S takovou argumentací lze ale obtížně souhlasit například u velitele speciálních sil brig. gen. Pavla Koláře, který podle dostupných důkazů měl 601. skupině speciálních sil v koordinaci s Ředitelstvím speciálních sil ministerstva obrany nařídit provést součinnostní výcvik s jednotkou celní správy v prostoru Moravskoslezského a Olomouckého kraje v termínu od 14. do 15. června s cílem
ujednotit operační postupy a procedury v zastavěné oblasti. V zásadě totéž se týká plk. Davida Franty, velitele 601. skupiny speciálních sil,“ zkonstatoval soud.
Pokud jde o listinné důkazy, podle vrchního soudu žádné rozumné důvody nebrání tomu, aby byl vyžádán, a jako důkaz proveden, celý spisový materiál vedený GIBS ohledně součinnosti celní správy a armády. A nikoli jen výše popisovaný protokol z odložení věci. „Naopak, právě takový postup je třeba považovat za přínosný. Minimálně v tomto rozsahu tedy odvolací soud považuje odůvodnění neprovedení navržených důkazů za nedostatečné,“ usnesl se senát.
Další důkazní návrhy v tomto směru pak buď byly zamítnuty, ale soud prvního stupně tento svůj postup nijak neodůvodnil, anebo o nich nebylo rozhodnuto, vytkl nalézacímu rozsudku olomoucký senát.
Účelová manipulace
Olomoucký senát velmi udivilo, proč nalézací soud upustil od výslechu celnice Romany Pavelcové. Ta v době sledování zastávala pozici vedoucí oddělení odhalování celních podvodů a byla nadřízenou zpracovatele spisu Pavla Litavce.
Přitom právě Pavelcová dala Litavcovi poté, co Ekonomický deník na nezákonné sledování upozornil, pokyn, aby dokumentaci ke sledování s vojáky vyňal ze spisu.
Ekonomický deník měl možnost prostudovat soudní protokoly a zjevné, že někdo, a nebyl to jen jeden člověk, před vyšetřujícími orgány, nebo dokonce před soudem, lhal.
„Vyjádření této svědkyně může být klíčové, protože právě ona měla přijít s tím, že získala kontakt na příslušníky 601. skupiny speciálních sil, kteří by celníkům mohli pomoci se sledováním zájmového objektu, jenž byl vytipován jako sklad neoznačených cigaret a tabáku. Měla to být ona, kdo se účastnil schůzek s velitelem zmíněné skupiny a konečně, v neposlední řadě, to měla být právě ona, kdo se měl dopustit zásadní manipulace se spisovým materiálem, při které byly ze spisu vyňaty listiny ukazující na realizovanou součinnost Celní správy a Armády ČR,“ vypíchl odvolací senát.
V podstatě totéž se týká dalšího navrženého svědka – celníka Davida Antoše, který měl sjednat schůzku s příslušníky armády. „Obdobně není zřejmé, proč soud prvního stupně nepodnikl důsledné kroky k vyžádání celého spisového materiálu, pořízeného příslušníky 601. skupiny speciálních sil v Prostějově při realizování předmětného úkonu. Za zjištěného stavu je přitom provedení minimálně označených důkazů nezbytné,“ upozornil při vracení kauzy k prvnímu stupni soud.
Zjevná absurdnost
Soud dále zkonstatoval, že obhajoba „ještě v průběhu hlavního líčení vedle neoprávněné (a prokázané) manipulace se spisovým materiálem a účelovým nezařazením veškerých listin pořízených Armádou ČR do trestního spisu poukazovala na nevěrohodnost údajů, které ve své výpovědi uvedl svědek Petr Mašek, v té době ředitel odboru pátrání Generálního ředitelství cel v Brně, který měl rovněž participovat na jednáních s Armádou ČR“.
„Nalézací soud konstatoval, že výpověď svědka není nevěrohodná a rozdíly mezi jeho výpovědí a výpovědí svědka Pavla Litavce vysvětlil tím, že každý z nich působil na jiné pozici a disponoval jiným množstvím informací. S takovým hodnocením důkazní situace však lze podle vrchního soudu jen stěží souhlasit,“ pozastavil se dále soud.
Rozdíly ve výpovědích obou svědků totiž dle soudu nezakládá odlišné penzum jejich informací a vědomostí, kterými měli disponovat, ale zcela jednoznačně odlišný popis téže události, ke které se oba před soudem vyjadřovali.
Pavel Litavec otevřeně promluvil o tom, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se podíleli na sledování, prováděli obhlídku objektu, protože celní správa v té době byla vytížena jinými případy a neměla na tyto úkony vlastní zdroje.
Petr Mašek ve své výpovědi popisoval v zásadě jen konzultační úlohu armády, kdy se vojáci nepodíleli na žádném úkonu. „Soud prvního stupně měla v prvé řadě zaujmout zjevná absurdnost tvrzení, uváděných Petrem Maškem, podle kterého s armádou bylo pouze konzultováno, kam a jakou techniku instalovat, či jestli mimo kamery existuje jiná možnost bezkontaktního sledování. Pokud by totiž skutečně pátrací orgány celní správy nebyly schopny samostatně posoudit tak elementární skutečnosti, které svědek zmiňuje, je potom legitimní otázka, nakolik jsou tyto orgány vlastně vůbec schopny samostatně vykonávat stanovenou činnost,“ opět se pozastavil odvolací soud.
Stejně tak měl dle senátu krajský soud reagovat na rozpor údajů uváděných tímto svědkem s realitou, protože bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se na sledování skutečně podíleli.
„Výpověď Petra Maška měl nalézací soud jednoznačně hodnotit v kontextu údajů uvedených svědkem Pavlem Litavcem, neboť právě on pravdivě popsal manipulaci se spisem a jeho výpověď plně koresponduje s poznatkem o ingerenci Armády ČR. Z podstaty vadný je pak postup krajského soudu, v rámci kterého námitky obhajoby směřující proti výpovědi Petra Maška odmítl odkazem na usnesení vydané GIBS. Je totiž úkolem soudu, aby primárně na základě vlastní činnosti a nikoli na základě rozhodnutí jiného orgánu působícího mimo trestní stíhání, dospěl k závěru, zda provedený důkaz je věrohodný, či nikoli,“ upozornil soud.
Zkráceni na právech
Odvolací soud také důrazně odmítl tezi vyslovenou krajským soudem, že svědecké výpovědi Petra Maška a Pavla Litavce jsou pouze doplňující důkazy k rozhodnutí GIBS.
„Za popsaného stavu, zejména proto, že byla prokázána účelová manipulace se spisovým materiálem, existují významné pochybnosti o věrohodnosti svědecké výpovědi Petra Maška, který jako jeden z vrcholových pracovníků Celní správy bagatelizuje, až neguje zapojení příslušníků Armády ČR do realizace operativních úkonů v dané věci a z pořízených protokolů nelze zjistit, kdo konkrétně úkony sledování vlastně prováděl, odvolací soud shledává opodstatněné námitky obžalovaných, že existují pochybnosti o intenzitě, délce trvání a charakteru vlastní činnosti prováděné příslušníky 601. skupiny speciálních sil v rámci prováděného sledování. V dalším průběhu řízení bude třeba tento nedostatek napravit, a to zejména realizací dosud neprovedených důkazů a jejich odpovědným a komplexním hodnocením,“ zkonstatoval soud.
Vrchní soud také podotkl, že minimálně listiny související se součinností celníků a vojáků měly být nepochybně součástí spisového materiálu již při prostudování spisu v souvislosti s ukončením vyšetřování. Proto se odvolací soud ztotožnil s argumentací obžalovaných, že došlo ke zkrácení jejich práva na obhajobu, protože jim k seznámení nebyl předložen celý spisový materiál.
Odvolací soud toho soud nalézacímu v rozhodnutí vytýká mnohem více. „Vrchní soud v rámci provedeného přezkumu zjistil, že nalézací soud při utváření skutkových závěrů nepostupoval transparentně a v odůvodnění napadeného rozsudku se nezabýval významnou částí skutečností rozhodných pro vyřešení případné trestní odpovědnosti obžalovaných. Pokud ovšem krajský soud hodnotil pouze některé skutečnosti a nezabýval se řadou jiných důkazů, které jsou významné pro posouzení trestní odpovědnosti obžalovaných, postupoval vadně, protože je povinen vyčerpat žalovaný skutek v celé šíři. Je povinen zabývat se všemi jeho stránkami, které jsou právně relevantní. Za daného
důkazního stavu nelze odpovědně posoudit, zda krajský soud dovodil odpovídající skutková
zjištění a s nimi korespondující právní závěry,“ vypíchl soud.
Chyba za chybou
Pokud tedy jde o účast příslušníků 601. skupiny z Prostějova na některém ze sledování, se vrchní soud ztotožnil s argumentací obhájců obžalovaných, kteří poukazovali na to, že takový postup nebyl přípustný. „Trestní řád totiž jasně stanoví, která složka může poskytovat takzvanou součinnost. Armáda, respektive její specialisté, to rozhodně nejsou, protože podle uvedeného ustanovení jsou v trestním řízení povinny si navzájem pomáhat jen orgány činné v trestním řízení,“ potvrdil soud argumentaci Ekonomického deníku, který na závažný případ upozornil.
Podle trestního řádu se orgány činnými v trestním řízení rozumějí pouze soud, státní zástupce a policejní orgán. Analogický postup, o který celníci svou žádost o součinnost opřeli, podle soudu není přípustný. Účast příslušníků 601. skupiny neumožňuje ani jiný paragraf trestního řádu, podle kterého jsou státní orgány, právnické a fyzické osoby povinny vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.
„Toto ustanovení se totiž týká pomoci typu poskytování a předávání informací, písemností, výpisů z bankovních účtů a jiné podobné spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, nemůže se však jednat o přímou účast na aktu trestního řízení, v tomto případě sledování. Navíc z paragrafu, o který se žádost Celní správy rovněž opírá, a který konkrétně upravuje sledování, vyplývá, že se na takové operaci může podílet jen policejní orgán. Tím 601. skupina z Prostějova rozhodně není,“ usnesl se soud.
„Výčet policejních orgánů v armádě stanoví trestní řád a jsou jimi pouze pověřené
orgány Vojenské policie a Vojenského zpravodajství, pokud vyšetřují trestnou svých příslušníků. Bez pochybností tedy platí, že postup Celní správy a také Armády ČR v dané věci byl vadný,“ stojí jasně v rozhodnutí soudu.
Několikero zásadních selhání
Co vývoje kauzy nezákonného sledování celní správy se specialisty z 601. skupiny speciálních sil vyplývá?
Za prvé, že Generální inspekce bezpečnostních sborů přikryla prokazatelně nezákonné sledování. Vůbec poprvé v historii České republiky sledovali vojáci, ač k tomu nejsou ze zákona zmocněni, vojáci.
Za druhé, fatálně selhalo i dozorující státní zastupitelství, když, za prvé o nasazení vojáků nemělo povědomost, za druhé, když nechalo zlikvidovat klíčové materiály ze sledování.
Státní zástupci ovšem selhali i podruhé, když nechali GIBS odložit zcela jednoznačné zneužití pravomoci úřední osoby, a to hned u několika lidí ve služebním poměru.
A selhal i nalézací soud, který jednoznačné porušení zákona nechal stranou a věnoval se pouze případu prodeje nelegálních cigaret jako takovému.
Obžalovaní nevyhráli
Přestože je usnesení odvolacího soud v kauze prodeje nelegálních cigaret, v níž byla ke sledování nezákonně použita armáda, vůči vyšetřujícím orgánům a nalézacímu soudu velmi tvrdé, obžalovaní se a priori nad rozhodnutím olomouckého soudu radovat nemohou.
Odvolací soud se totiž neztotožnil s jejich tvrzením, že toto pochybení ze své
podstaty a paušálně, zakládá procesní nezpůsobilost důkazů, které byly získány v návaznosti na poznatky vyplývající ze sledování. Jde o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu.
„Obžalovaní závěr o neprocesním charakteru takto získaných důkazů staví zjevně na teorii ´plodů z otráveného stromu´. Vrchní soud dodává, že tato doktrína má svůj původ ve Spojených státech amerických, kde je také rozvíjena a praktikována. Podstata dotčené doktríny v její krajní podobě spočívá v tom, že procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení má za následek absolutní neúčinnost a nepoužitelnost důkazů opatřených na podkladě takového vadného postupu. Kontinentální trestní řízení však vychází z formálně-materiální povahy důkazu, a proto jen takové vady, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k nepřípustnosti takového důkazu,“ upozornil soud.
To prakticky znamená, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny přistupovat k vadám řízení diferencovaně, tedy musí vždy konkrétně posoudit, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda mohlo provádění toho kterého důkazu ovlivnit.
Ve zkratce to znamená, že i přes zneužití armády a protizákonné sledování, existuje ve spise dostatek důkazů k jejich odsouzení.
Tento případ by měl být mementem pro práci všech českých orgánů v trestním řízení. Je jistě chvályhodné nasadit při objasňování podezření trestné činnosti všechny síly a dostupné mechanismy, a mělo by to být standardem. Ale i pro policisty, celníky, státní zástupce, platí jasné a nepřekročitelné zákony. Jejich ignorance či jejich ohýbání se bohužel v posledních letech stalo nepsaným pravidlem. Přítrž tomu učinil až odvolací Vrchní soud v Olomouci.
Jan Hrbáček
