Obrovský ostrov, drsné klima a značně omezená infrastruktura. Ale také nevídané nerostné bohatství. Pod ledovou krajinou Grónska se nacházejí jedny z největších zásob nerostných surovin na světě. Jde přitom o ty v současné době nejklíčovější. Tedy ty, které jsou nezbytné k výrobě moderních technologií – od chytrých telefonů, přes elektromobily až třeba po hi-tech stíhačky F-35. Má to ale háček, dostat tyto suroviny na povrch je velmi obtížné.
Zatím stály v cestě masivnímu těžení kromě drsného klimatu a mizerné infrastruktury také nebezpečné lodní trasy nebo omezená dostupnost místní pracovní síly.
Rostoucí geopolitická konkurence, zvyšující se poptávka po vzácných prvcích a oteplování klimatu ale nyní podněcují naděje na rozvoj těžebního průmyslu v Grónsku, přibližuje ve své analýze americký list Wall Street Journal (WSJ).
Ostatně právě přítomnost vzácných zemin, kovů a dalších surovin je jeden z důvodů, proč nový americký prezident Donald Trump nedávno prohlásil, že Spojené státy potřebují Grónsko s ohledem na národní bezpečnost.
Mohlo by vás zajímat
Amerika je totiž stále v oblasti dodávek klíčových materiálů závislá na Číně. A Peking by mohl tuto závislost využít jako zbraň v očekávané obchodní válce.
„Grónsko se stává stále atraktivnějším pro ty, kdo chtějí potenciálně prolomit velmi silný vliv Číny na vývoz vzácných zemin. A změny klimatu pomáhají řešit některé problémy,“ cituje WSJ profesora univerzit v Tromsø i v samotném Grónsku Marca Lanteigneho.
„Co se ale nemění, jsou celkové podmínky, včetně nedostatku infrastruktury a pracovní síly, které činí těžbu velmi náročnou a velmi drahou,“ dodal. „Bylo zde mnoho vznešených plánů, ale jen málo skutečných pokroků,“ doplnil Lanteigne.
I proto WSJ upozorňuje, že jakákoliv významnější těžba je podle odborníků a lidí z průmyslu stále otázkou minimálně několika let.
Zelená pro větší spolupráci
Dánsko sice jakékoliv Trumpovy úvahy a návrhy na odkoupení strategického ostrova rázně odmítlo, nicméně zvýšené americké investice do těžebního průmyslu místní úředníci podle WSJ uvítali.
Autonomní ostrov v poslední době zesílil své úsilí o nezávislost na Dánsku, které stále kontroluje některé záležitosti včetně zahraniční politiky.
Grónský premiér Múte Egede v reakci na Trumpova prohlášení deklaroval, že ostrov nechce být americký, zároveň ale dodal, že usiluje o hlubší spolupráci s USA v oblasti obrany a vítá americké investice do grónského těžebního průmyslu.
V této souvislosti je zajímavé i to, že ceny akcií těžebních společností zaměřených na Grónsko po Trumpových vyjádřeních prudce vzrostly.
Například šéfka grónské pobočky poradenské společnosti Kaya Partners Mira Kleistová podle WSJ uvedla, že už zaznamenala zvýšený zájem těžařských společností i investorů. Připisuje to právě geopolitickým změnám a postupujícím změnám klimatu, které by mohly usnadnit těžbu – led oproti minulosti ustupuje na delší části roku. Tání by mohlo také odhalit nové oblasti bohaté na nerosty, které byly po tisíciletí ukryty pod ledem.
Zatím má Grónsko dva aktivní doly, ale ani jeden z nich se nezabývá těžbou klíčových strategických nerostů. Místní úřady vydaly přibližně 100 aktivních těžebních licencí, většinou pro průzkum, přičemž některé projekty jsou dále rozpracované.
Značný problém ale představují velmi vysoké počáteční náklady. Jakýkoli důl by totiž musel být v drsném terénu Grónska vybudován doslova od nuly. Počítat se přitom musí mimo jiné i s hlubokými fjordy a ledovci, které mohou být silné i přes 1,5 kilometru.
Na ostrově navíc neexistují silnice mezi osadami a plovoucí mořský led při pobřeží ztěžuje lodní dopravu. S populací přibližně 57 tisíc obyvatel by navíc bylo pravděpodobně nutné dovážet zahraniční pracovníky.
Některé investory také odrazuje rozhodnutí Grónska z posledních let o zákazu těžby uranu, ale i ropy a zemního plynu. „Vždycky se hodně mluvilo o potenciálu Grónska. Trumpovy úvahy možná oživí zájem, ale problémy zůstávají stejné,“ řekl geovědec s letitou zkušeností v regionu Flemming Getreuer Christiansen.
Dominance Číny
Grónské úřady připouštějí obtíže při získávání kapitálu, zároveň ale věří, že budoucí spolupráce s USA přinese příležitosti k využití potenciálu tohoto severského území.
Licencemi je přitom pokryto jen sedm procent z jeho plochy, která není pod ledem. To podle místních skýtá značný prostor pro další průzkum, připomíná WSJ.
Například drsné kopce podél pobřežních oblastí Grónska jsou bohaté na širokou škálu surovin, jako je grafit, měď a lithium – tedy klíčové komodity pro zelené technologie, čipy pro umělou inteligenci nebo vojenskou techniku.
Pro představu – pro výrobu jedné jaderné ponorky třídy Virginia SSN-774 je zapotřebí více než čtyři tuny vzácných zemin, stíhačka F-35 Lightning II potřebuje přibližně 420 kilogramů těchto materiálů, jak uvádí zpráva amerického Kongresového výzkumného centra z roku 2013.
Evropská komise tvrdí, že 25 z celkem 34 kritických surovin, které považuje za „strategicky důležité“ pro průmysl a zelenou transformaci Evropy, se nachází v Grónsku.
Zatím výrobě a exportu těchto surovin dominuje Čína. Například Spojené státy na ní podle údajů tamní vlády a S&P Global Mobility závisí u 72 procent dovozu vzácných zemin a u více než 40 procent dovozu grafitu.
Peking se přitom dlouhodobě snaží zvýšit svůj ekonomický vliv v Grónsku, včetně investic do tamní těžby.
Tři letiště do dvou let
Spojené státy tak zdaleka nejsou jedinou světovou mocností, která usiluje o grónské nerostné bohatství. Kromě Číny má zájem i Evropská unie, ta v roce 2023 podepsala strategické partnerství s Grónskem o spolupráci při průzkumu, těžbě a zpracování kritických materiálů.
„Zvláště v současnosti jsou ložiska vzácných zemin v Grónsku nesmírně zajímavá pro USA, ale i pro mnoho dalších, protože Čína má na světovém trhu téměř monopol,“ cituje WSJ profesora na Královské dánské vojenské akademii Marca Jacobsena
Někteří těžaři už se proto rozhodli, že do rizika spojeného s grónským bohatstvím vstoupí. Například americká společnost Critical Metals vlastní kontrolní podíl v projektu Tanbreez na těžbu vzácných zemin v jižním Grónsku.
Plánuje zahájit těžbu nerostů do roku 2027. Generální ředitel společnosti Tony Sage uvedl, že jednal s americkou vládou o získání financování pro důl a s firmou Lockheed Martin o potenciálních dodavatelských smlouvách.
Sage přitom plánuje otevřít na jihu Grónska povrchový důl, což je jednodušší a levnější než podzemní těžba. Samotné suroviny pak plánuje zpracovávat v USA, informuje WSJ.
Pro vyřešení některých logistických problémů by ale například podle geologa Roda McIllreeho mělo být k dispozici více vládní intervence a také státních dotací.
Některé logistické problémy by měla zmírnit plánovaná stavba tří nových letišť už do roku 2026, predikuje americký list.
Obří zásoby ropy
Například vlivný a respektovaný bruselský server Politico nicméně upozorňuje, že zejména americká snaha ovládnout Grónsko a využívat ho kromě vojenských účelů i k těžbě nerostného bohatství by mohla v konečném důsledku vést ke katastrofě pro planetu. Například obří zásoby ropy a zemního plynu pod Grónskem by neměly být podle některých klimatických odborníků nikdy těženy.
Kromě vzácných nerostů leží pod Grónskem podle odhadu Americké geologické služby (USGS) přibližně 31,4 miliardy barelů ropy a dalších palivových produktů. A to včetně přibližně 148 bilionů krychlových stop zemního plynu.
„To jsou takové zásoby, že kdyby byly objeveny v Saúdské Arábii nebo Kataru, firmy by skákaly radostí,“ cituje Politico seniorního analytika trhu s ropou ze společnosti ICIS Ajaya Parmara.
Web zároveň připomíná, že Grónsko zavedlo v roce 2021 moratorium na těžbu ropy a zemního plynu poté, co získala moc tamní socialistická a na nezávislost orientovaná strana Inuit Ataqatigiit. Právě ta se zavázala „brát klimatickou krizi vážně.“
Vrtej, kámo!
Trump má přitom přesně opačnou politiku. Slíbil „uvolnění americké energetiky“ a svou podporu těžbě ropy a plynu shrnul jednoduchým heslem: „drill, baby, drill”, tedy „vrtej, kámo, vrtej”.
Ekologičtí aktivisté se proto obávají, že pokud by Grónsko padlo do Trumpových rukou, zákaz těžby ropy a plynu by mohl být zrušen, což by vedlo k nárůstu emisí. Ty označují za „uhlíkovou bombu”, vysvětluje Politico.
„Je jasné, že neexistuje cesta, jak omezit oteplování na 1,5 stupně, která by nezahrnovala moratoria, zákazy nebo neotevírání nových ropných polí,“ uvedla podle webu například aktivistka organizace Přátelé Země Kirtana Chandrasekaranová,.
Podle ní by rozšíření těžby v Grónsku bylo velmi špatným příkladem pro globální klimatické vedení a mohlo by být použito skeptiky ohledně změny klimatu v Evropě i jinde jako záminka k ignorování klimatických závazků.
Nový Trumpův poradce pro národní bezpečnost a kongresman Mike Waltz v rozhovoru pro Fox News přitom uvedl, že plán „není jen o Grónsku.“ „Jde o Arktidu. Rusko se snaží stát králem Arktidy s více než 60 ledoborci, z nichž některé jsou poháněny jadernou energií. My máme dva, a jeden z nich nedávno shořel,“ řekl Waltz.
„Čína nyní vyrábí ledoborce a také se tlačí do regionu. Jde o ropu a plyn. Jde o naši národní bezpečnost,“ dodal kongresman.
Případná těžba v samotném Grónsku by každopádně mohla mít mít podle odborníků katastrofální dopad na místní faunu a flóru. Uvedla to například profesorka a ředitelka výzkumného programu na Institutu pro přírodní zdroje ve Finsku Anne Tolvanenová, která je spoluautorkou přehledu o těžbě v arktickém prostředí.
„Severní vegetační období jsou krátká a studená, takže všechny druhy jsou více či méně na hraně přežití,“ cituje Politico Tolvanenovou. Podle ní by mohlo „trvat desítky nebo dokonce stovky let,“ než by se grónská příroda vzpamatovala z narušení způsobeného těžkým průmyslem a těžbou.
Kolik stojí ostrov
Britský týdeník The Economist už začátkem ledna informoval, že pokud by Trump skutečně dokázal přimět Dánsko, aby Spojeným státům Grónsko postoupilo, mohlo by jít doslova o „nákup století”.
Zatímco výhrůžky vojenskou silou hodnotí médium jako „nerozumné”, tak případná dohoda založená na svobodné vůli by mohla být vnímána daleko pozitivněji. Amerika by totiž nejen zvýšila svou vlastní bezpečnost, ale i bezpečí svých spojenců v NATO. A taková akce by koneckonců mohla prospět i samotným obyvatelům ostrova, kteří by však museli mít konečné slovo.
Týdeník si ovšem položil základní otázku, jakou by mělo mít Grónsko vlastně cenu. Výchozím bodem by mohl podle The Economist být roční HDP ostrova. Podle posledních údajů z roku 2021 činil 3 miliardy dolarů, což odpovídá jedné sedmitisícině amerického HDP.
Velká část místní produkce pochází z práce třiačtyřiceti procent pracovních sil zaměstnaných ve státním sektoru (v USA je to 15 procent). Více než polovinu vládních výdajů hradí Dánsko, které poskytuje ostrovu ročně 500 milionů dolarů. Největším odvětvím je rybolov. Po vyloučení veřejného sektoru, ignorování dalších výdajových závazků, předpokladu pokračujícího dlouhodobého růstu Grónska nebo aplikaci průměrné americké daňové sazby činí hodnota Grónska zhruba 50 miliard dolarů, tedy dvacetinu ročních výdajů USA na obranu.
Trump však touží po Grónsku kvůli jeho strategickému a ekonomickému potenciálu, nikoli kvůli jeho slabému výkonu. Týdeník připomíná, že ostrov leží mezi Amerikou a Ruskem. A ačkoli americká základna Pituffik na severozápadním pobřeží ostrova již poskytuje ozbrojeným silám senzory včasného varování před raketami, americké Grónsko by mohlo lépe monitorovat přístupovou cestu ruských ponorek na východní pobřeží USA a do severního Atlantiku.
A od koho by bylo vlastně možné ostrov hypoteticky koupit? Dánsko v roce 2009 prakticky přiznalo Grónsku právo na vyhlášení nezávislosti, pokud by si to jeho obyvatelé zvolili v referendu. Nacionalistická vláda ostrova by tuto možnost velmi ráda využila. Současně Dánsko přiznalo ostrovu kontrolu nad jeho vlastními přírodními zdroji.
Impuls k prodeji by tedy neměl vzejít od Dánska – to by bylo skutečně koloniální, upozorňuje The Economist – ale od samotných obyvatel ostrova. Pokud by Amerika nabídla pouze hrubý odhad budoucích daňových toků, činilo by to téměř jeden milion dolarů na obyvatele. Vzhledem k bohatství a významu ostrova by Amerika mohla pravděpodobně učinit každého Gróňana multimilionářem a přesto z nákupu enormně těžit.
Rozhodnutí má být na Gróňanech
Romantici a nacionalisté by nepochybně takové uspořádání označili za nečisté. Nemohl by se ale ostrov osamostatnit? Koneckonců, 380 tisíc občanů Islandu to zvládá docela dobře. Grónsko by mohlo hostit více amerických vojenských základen a současně těžit své přírodní zdroje podle vlastních podmínek. Proč se vzdát své identity a podřídit se politické kontrole Washingtonu?
Také The Economist v této souvislosti připomíná, že přírodní zdroje přinášejí i značná rizika. Jedním z nich je korupce, která brání spravedlivému rozdělení výhod. Není jasné, zda může 57 tisíc lidí efektivně vládnout v přítomnosti obrovského bohatství. Stačí si představit, že by anglická městská rada dostala saúdská ropná pole.
Národní bezpečnost už každopádně není jen o riziku invaze, ale také o zabránění hybridní válce – od sabotáží až třeba po propagandu na TikToku.
Prodej Spojený státům by na ostrov mohl podle týdeníku přinést veškerou sílu americké administrativy a bezpečnostního aparátu, ale zároveň zajistit i a rovné rozdělení zisku.
Respektování práva Grónska na sebeurčení znamená respektování práva jeho občanů zvážit takovou případnou nabídku v referendu. Aby ale byla volba svobodná, musel by Trump stáhnout svou hrozbu použití síly. „Přesně to by měl nový americký prezident udělat. A pak zkusit naservírovat lednímu medvědovi pořádné sousto,” uzavírá The Economist.
