Problém s hořící Heřmanickou haldou na Ostravsku představuje obří státní exces. A bohužel nemá rychlé a ani efektivní řešení. Kdo toto hořící a doutnající monstrum neviděl, neuvěří. Kdo ho neucítil, také neuvěří. Nejde jen o pár desítek už x-let trpělivých starousedlíků, havířů, jejich rodin, čekajících na rychlé a efektivní řešení, kteří by mohli být na „trochu smradu“ zvyklí. Nejsou. A nechtějí léta čekat. Nemůžeme se jim divit. Řešení? Státní podnik DIAMO navrhuje zakrýt hořící odval sarkofágem. Kritici tohoto návrhu ovšem tvrdí, že by pak toxické látky mohly prosakovat do spodních vod. Navíc rozporují i předpokládané náklady na stavbu sarkofágu ve výši 3, ale spíše více, miliard korun.
„Stát by měl být mnohem opatrnější v tom, jak vynakládá veřejné prostředky. Navrhovaný sarkofág je v daném prostředí diskutabilním experimentem. Jsem toho názoru, že by mělo vzniknout řešení respektující především přírodní zákony, ale i ekonomickou racionalitu,“ ozval se například bývalý hejtman Moravskoslezského kraje a nezařazený poslanec Ivo Vondrák.
Halda Heřmanice je výsypka bývalého černouhelného Dolu Heřmanice a Dolu František, která během desetiletí narostla do výše 30 metrů i více. Na konci 90. let začala hořet a od té doby prohořívání haldy stále trvá. Jedná se o nejrozměrnější odvalový komplex na Ostravsku. V lokalitě byl rovněž neřízeně skládkován chemický odpad, který nevznikl báňskou činností (odpady z koksovny).
Mezi některými politickými představiteli, Ekonomický deník už zmínil Ivo Vondráka, panuje nejistota ohledně adekvátnosti a efektivity nového řešení – stavby sarkofágu.
Mohlo by vás zajímat
Velké obavy vzbuzuje financování sarkofágu z peněz daňových poplatníků, neboť jeho výše (odhadovaná na více než tři a půl miliardy korun) i dlouhá doba realizace mohou výrazně zatížit veřejné finance.
Politické reprezentace – vládní i krajské – tak musejí zvažovat, zda je navrhovaný přístup skutečně nejlepším a nejhospodárnějším možným řešením, případně zda nedojde k vyostření konfliktu se soukromými subjekty, jež mají v projektu rovněž své zájmy.
Jaké jsou možné scénáře dalšího vývoje v kauze Heřmanické haldy? V případě pokračování sporu se soukromými firmami lze očekávat prodloužení sanačních prací, soudních řízení a nejistotu ohledně finální podoby řešení.
Pokud bude realizována varianta sarkofágu, hrozí dlouhodobé náklady na údržbu a monitorování, neboť dohořívání haldy a případná kontaminace podzemních vod mohou přetrvávat i po samotné výstavbě.
Velmi důležité bude zachovat transparentní kontrolu nad prováděnými činnostmi a zajistit, aby odborné posudky objednané státními institucemi nevzbuzovaly pochybnosti o své nestrannosti a odborné kvalitě.
Ekonomický deník proto oslovil subjekty, kterých se problém týkal či týká.
„Vaše dotazy evidujeme a na vyjádření pro Vás pracujeme. Aktuálně nás plně vytěžuje havárie v Hustopečích, proto se předem omlouvám, pokud to nebude z naší strany vyřízeno tak rychle, jak byste potřeboval. Předem děkuji za pochopení,“ zareagovala na otázky Ekonomického deníku mluvčí České inspekce životního prostředí Miriam Loužecká.
„Děkuji za váš zájem o problematiku Heřmanické haldy, která je opravdu velkým problémem pro město Ostravu, řadu fyzických i právnických osob a také pro OKK Koksovny a.s. Na Vaše otázky však nedokážu odpovědět, neboť společnost OKK Koksovny a.s. není do rekultivace haldy nijak zapojena,“ navázal Jiří Vaněk, mluvčí Ostravských koksoven.
Vaněk tak nepřímo potvrdil, že nikdy reálně nebyla ohrožena skládka nebezpečného chemického odpadu OKK Koksovny na heřmanické haldě. Tomu odpovídá i vyjádření Moravskoslezského kraje, podle kterého neeviduje poškození předmětné skládky chemických odpadů, a rovněž nebyl informován ze strany žádného subjektu o případné havárii či jiné mimořádné události.
Mluvčí Českého báňského úřadu Jiří Fröhlich odkázal na společnost DIAMO. „Pracovní skupina zřízená Ministerstvem průmyslu a obchodu posoudila možnosti řešení a výsledky prezentovala ZDE. Máte-li další dotazy k pracovní skupině, je potřeba se obrátit na ministerstvo průmyslu a obchodu. Ani ve věci žádných z dalších vašich dotazů není k odpovědím kompetentní právě náš úřad, tedy na otázky nemůžeme odpovědět, protože se nás netýkají,“ uzavřel mluvčí báňského úřadu.
DIAMO: Standardní řešení použít nelze
Mluvčí státního podniku DIAMO Tomáš Indrei tvrdí, že v pokračování sanace hořící haldy komplikují vlastníci některých pozemků pod odvalem.
„DIAMO v minulosti jednalo s bývalým vlastníkem pozemků se společností Asental Land o jejich odkupu. DIAMO mělo zajištěn jen jejich nájem. Bohužel ale jednání ze strany bývalého vlastníka ustala a v roce 2022 upřednostnil při prodeji pozemků jiný subjekt, který je vlastnicky spřízněn se společností Ostravská těžební (Cresco&finance – pon. red.), za cenu obvyklou 46 milionů korun, ačkoli mohl soutěží za naší účasti získat mnohem víc,“ tvrdí Indrei.
S Ostravskou těžební vede DIAMO řadu soudních sporů. „Protože odmítáme odkoupit ztrátovou a pro sanaci odvalu nepotřebnou třídicí linku. Nový vlastník, vlastnící více než polovinu pozemků pod heřmanickým odvalem, teď činí kroky, které de facto znemožňují pokračování sanačních prací. A za odkup pozemků požaduje více než desetinásobek pořizovací a obvyklé ceny. Pak se prý z lokality stáhne,“ pokračuje Indrei.
A doplňuje, že „na základě odborného posouzení byla meziresortní pracovní skupinou vybrána metoda sarkofág“.
„V současné době DIAMO zadalo zpracování projektové dokumentace, přičemž z důvodu uplatnění námitek jedním z uchazečů věc aktuálně šetří Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,“ podotýká Tomáš Indrei.
Varianta sanace, spočívající v zhotovení sarkofágu a oddělovacích stěn, které zabrání dalšímu šíření hoření, byla podle Indreie vybrána na základě odborných posudků. „Zvolená metoda sanace byla vybrána jako nejvhodnější řešení jak z pohledu ochrany životního prostředí, a zdraví obyvatel, tak i z hlediska minimalizace dopadů samotných prací na životní prostředí a zdraví obyvatel nebo z hlediska ekonomiky,“ uvedl Indrei.
Proč hoří?
Proč vlastně Heřmanická halda hoří? „Prapůvod hoření, které probíhá od devadesátých let minulého století, není bezpečně znám a relevantní údaje k tomuto chybí. Nejpravděpodobnější příčinou se však jeví činnost člověka – technologická nekázeň při ukládání hlušiny. Soudní spory k viníku zahoření neprobíhají, protože původ termické aktivity sahá do devadesátých let, probíhají soudní spory mající původ v dřívější spolupráci mezi DIAMO a Ostravskou těžební,“ vysvětluje dále Tomáš Indrei.
DIAMO podalo trestní oznámení na krajskou policii. To se týkalo výstavby oddělující stěny a bylo podáno na neznámého pachatele tak, aby policie mohla prověřit veškerá podezření včetně možného pochybení externích subjektů i na straně zaměstnanců DIAMO.
Policie ovšem trestní oznámení odložila. „Prověřování bylo policejním orgánem skončeno tak, že se trestný čin nestal a bylo shledáno podezření na porušení povinností dle zákona o odpadech a kauza byla ze strany policie předána České inspekci životního prostředí. Proti tomuto závěru jsme podali žádost o přezkum. Okresní státní zastupitelství v Ostravě shledalo tento postup zákonný a důvodný, což v rámci dohledu na náš další podnět dovodilo i Krajské státní zastupitelství v Ostravě. Tím jsou naše možnosti vyčerpány,“ připomíná mluvčí DIAMO.
Zatím „jen čtvrt“ miliardy
Kolik dosud sanace Heřmanické haldy stála, za co byly konkrétní položky utraceny?
„V letech 2017-2023 evidujeme náklady ve výši cca 250 milionů korun. Z toho 45 milionů byly náklady na ověřovací provoz linky, z něhož vyplynulo, že linka pro sanaci nedává žádný smysl. Další náklady zahrnují soudní spory, posudky, ostrahu, monitoring. Podstatnou část nákladů představují sanační a rekultivační práce v letech 2017-2020 zejména v severní části odvalu. Za revitalizaci území jižního plata v roce 2014 evidujeme náklady ve výši 2,181 milionu korun.
Probíhají nyní na Heřmanické haldě aktuálně nějaké práce? Podle DIAMO ano.
„Zahájili jsme přípravné práce pro následnou k realizaci sarkofágu. Zaměstnanci DIAMO začali kácet náletové dřeviny na svazích termicky aktivní části haldy. Práce probíhají na pozemcích ve správě státního podniku a zahrnují přípravu zařízení staveniště a úpravu konfigurace temene haldy pro realizaci 1. etapy sarkofágu,“ odpovídá Tomáš Indrei.
Sarkofág. Opravdu jediná možnost?
Je opravdu jedinou alternativou řešení problému nákladný a podle názoru některých expertů problematický sarkofág nebo řízené dohoření, jak se to praktikuje i u jiných ostravských odvalů? Na kolik jsou odhadovány náklady a za jak dlouho by měl sarkofág stát?
Varianta dohoření odvalu je podle mluvčího DIAMO Tomáše Indreie v regionu společensky neakceptovatelná.
„Jiná alternativa nepřichází v této chvíli z environmentálního a časového hlediska v úvahu. Předpokládaná doba realizace je deset let s celkovými náklady mezi 2 až 3 miliardami korun. Ostatní varianty generují podstatně větší ekologickou zátěž a jsou časově výrazně náročnější,“ tvrdí zástupce státního podniku.
Bude k vybudování sarkofágu zapotřebí posouzení dopadů na životní prostředí – analýza EIA?
Tomáš Indrei říká, že případný požadavek na zpracování dokumentace pro posouzení záměru z hlediska vlivu na životní prostředí (EIA) bude vycházet z návrhu řešení v komplexní projektové dokumentaci. „Která zatím není zpracována. Dle zákona bude EIA vyžadována pouze v případě využití odpadů, kterému se budeme snažit vyhnout,“ pokračuje Indrei.
A jak hodlá DIAMO řešit problém toxických kalů? Nemůže dojít ke znehodnocení vodních zdrojů, zejména v blízkosti řeky Odry a polských hranic, před čímž varují někteří odborníci i politici?
Česká inspekce životního prostředí podle mluvčího DIAMO na základě šetření potvrdila, že „kaly není nutné vymístit a že nemají nebezpečné vlastnosti“. „
Kaly tudíž nejsou toxické. Vlivem kalů nedochází ke znehodnocování vodních zdrojů, což dokládá aktualizovaná analýza rizik z roku 2021 i reálná data z monitoringu podzemních vod,“ uzavírá Tomáš Indrei.
Spory DIAMO se soukromníky
Halda Heřmanice je největší halda svého druhu ve střední Evropě. Byla vytvořena jako důsledek těžby černého uhlí na Ostravsku, kdy do ní byla navezena hlušina z dolů Heřmanice a František. Halda má plochu přes 100 hektarů a její výška dosahuje až 30 metrů, přičemž v minulosti mohla být její nejvyšší část až 70 metrů vysoká.
V roce 1994 byly poprvé zaznamenány známky termické aktivity na haldě, což znamenalo, že uvnitř haldy začalo prohořívat uhlí. Tato aktivita přetrvává dodnes a přispívá k ekologickým problémům.
V oblasti haldy byla od poloviny 70. let do konce 90. let provozována čistička odpadních vod, která po ukončení provozu zanechala na haldě tři kalové nádrže s nebezpečným odpadem.
V roce 1998 převzal státní podnik DIAMO odval Heřmanice do své správy s cílem provést sanaci a odstranit ekologické škody. Sanace haldy měla být prioritním úkolem, ale problémy s jejím řešením trvají dodnes.
V roce 2004 vydal Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhodnutí, které uložilo státnímu podniku DIAMO odstranění čističky a kalových nádrží do konce roku 2012, včetně provádění monitoringu kvality podzemní vody, aby se předešlo úniku toxických látek.
V roce 2012 státní podnik DIAMO informoval Krajský úřad Moravskoslezského kraje, že všechny uhelné kaly byly odtěženy a kvalita podzemních vod se zlepšila. Avšak podle následných vyšetření se ukázalo, že DIAMO poskytlo nepravdivé informace, protože kaly nebyly skutečně odtěženy a jejich toxické vlastnosti byly stále přítomny.
V roce 2024 potvrdila Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), že kaly v kalových nádržích stále obsahují toxické látky, včetně polyaromatických uhlovodíků a arzenu. ČIŽP také zjistila, že monitoring podzemních vod, který měl být obnoven v roce 2012, nebyl prováděn, což vedlo k nepozorovanému úniku těchto toxických látek do podzemní vody.
Na haldě Heřmanice se vyskytují dlouhodobé spory mezi státním podnikem DIAMO a soukromými firmami, které se podílely na sanaci haldy. Ty kritizují státní podnik za nekoncepční postup. Kritika směřuje k tomu, že státní podnik pozemky neřešil včas a efektivně, což komplikuje šanci na konsenzuální řešení sanace. Jmenovitě se jedná o společnosti Ostravská těžební a Cresco&finance, které jsou majetkově spřízněné, a společnost Ridera Bohemia.
Jsou tedy nebo nejsou ohroženy vodní toky?
Společnost Ostravská těžební ve spolupráci Vysokou školou báňskou vybudovala a následně provozovala homogenizační linku. Původní varianta sanace počítala s propíráním strusky a komerčním využitím vyčištěného materiálu, přičemž náklady by z velké části nesly soukromé firmy. V roce 2020 byla ale recyklace haldoviny ukončena, protože se ukázalo, že v haldě je méně uhlí, než se původně předpokládalo. Firma navíc obviňuje DIAMO z toho, že do homogenizační linky navozilo kontaminovaný materiál. Spor spočívá také v tom, že DIAMO odmítlo linku následně odkoupit.
Společnost Cresco&finance vlastní část pozemků pod haldou, které původně patřily společnosti Asental Land. Ta je nejdříve nabídla společnosti DIAMO, ale odkup odmítlo. Nyní kvůli nim vede se společností Cresco&finance, která je majetkově spřízněna s Ostravskou těžební, spor.
V rámci sanace haldy byla vybudována vzdušná stěna, která měla zabránit šíření požáru uvnitř haldy. Tu vybudovala společnost Ridera Bohemia. Na tom, že se hlušina mezi haldou a skládkou nebezpečných látek odtěží, se spolu obě strany dohodly v roce 2014. Spor se rozhořel proto, že podle DIAMO nebyla splněna smluvní ujednání o druhu materiálu pro vyplnění stěny; Ridera Bohemia tato obvinění odmítá s poukazem na tendenční znalecké posudky. Společnost Ridera Bohemia namítá, že výsledky vrtů a posudky, které si nechalo DIAMO vypracovat, jsou ovlivněny dlouholetými vazbami mezi znalci a státním podnikem.
Společnost Ridera Bohemia pro DIAMO na místě vybudovala oddělovací vzdušnou stěnu, tak aby byl zamezen postup požáru k uzavřené skládce chemického odpadu. Následně DIAMO upozornilo na to, že by do stěny navezen hořlavý materiál, který byl v rozporu se smlouvou. Ta umožňovala zavést pouze nehořlavý materiál, aby se požár nedostal k chemickému odpadu. Posudky v roce 2023 ale vyhotovili znalci dlouhodobě spojení s DIAMO – ti samí, kteří se podíleli na řešení dalších ostravských ekologických zátěží, například lagun Ostramo.
Nejvyšší kontrolní úřad již v minulosti konstatoval, že sanace lagun Ostramo byla nehospodárná, což vyvolává další pochybnosti ohledně hospodárnosti aktuálních postupů. Vznikají tak pochybnosti o nezávislosti průzkumů, jelikož ovlivňují rozhodování státu o mnohamiliardových zakázkách na ekologické projekty.
DIAMO navrhuje jako nové řešení sanace sestavit sarkofág, který zakryje celou haldu. Náklady se odhadují na více než tři a půl miliardy korun, výstavba má trvat až deset let.
Část odborné i laické veřejnosti prosazuje původní cestu „řízeného dohoření“ haldy, jak se to praktikuje i u jiných ostravských odvalů. Kritici upozorňují, že nákladnější sarkofág možná nebude vyžadovat analýzu EIA, což považují za problematické vzhledem k velkému rozsahu plánovaných prací.
Otázka řešení toxických kalů tak zůstává otevřená: pokud nebudou sanovány, může podle expertů dojít ke znehodnocení vodních zdrojů, zejména v blízkosti řeky Odry a polských hranic. Proti některým podobným výstupům se DIAMO tvrdě ohradilo.
Kritici (včetně některých odborníků) přesto varují, že jde o příliš nákladný projekt. Který navíc nemusí z hlediska dlouhodobé ochrany životního prostředí přinést uspokojivé řešení.
