Současná obchodní výměna mezi Českou republikou a Izraelí kvůli pandemii poklesla. Česko-izraelská smíšená obchodní komora se ale propagaci v Izraeli věnovala i v covidovém období a nyní se už rýsují nové projekty. „ Jsem rád, že jsou nachystané i společné česko-izraelské startupy a s potěšením sleduji, jak se daří zlepšovat úroveň prezentace českých projektů a firem, ruku v ruce s obchodními dovednostmi.“, říká prezident Česko-izraelské obchodní komory Pavel Smutný.
Jaká je současná situace v Izraeli z pohledu boje proti pandemii?
Izraelci často tvrdí, že s pandemií se již vypořádali. Vláda přijala velmi drakonická opatření zejména v podobě kontroly vstupu do země. Byl jsem v zemi v listopadu a po mém odjezdu se hranice kvůli nové mutaci omikronu opět na deset dnů uzavřely. Toto říkám zejména s ohledem na ty, kteří covid zlehčují či tvrdí, že covid je hysterií české vlády, české politiky či českých epidemiologů. Většina států k pandemii přistupuje s daleko větší razancí než u nás, opatření však musí být nejen silná, ale i dobře zacílená a mající efekt v reálném čase.
Z rozhovorů s přáteli vím, že v Izraeli doslova udělali za covidem tečku. Dosáhli více než devadesáti procentní proočkovanost populace, v tuto chvíli očkují věkovou skupinu dětí 5-12, zatímco lidé nad 40 let již dostávají třetí dávku. Z toho, že by mohli jít na čtvrtou dávku se nehroutí. Zkrátka tradiční přístup podle izraelského rčení, když Ti nadělí citrony, udělej z nich citronádu
V Izraeli je nálada výborná. Zkrátka udělali vše pro to, aby se společnost uzdravila a oni tak mohli jít kupředu. Lidé nosí roušky uvnitř, nikoliv venku. Jsou zodpovědní. Je vidět, že v Izraeli existuje základní dohoda o rozdělení rolí a zodpovědnosti. Kdo má být chráněn a kdo koho chrání.
Statistiky zvládání pandemie ukazují na rozdíly mezi více rozvinutými a méně rozvinutými zeměmi. V Izraeli nevzniknul prostor pro dezinformace, společnost je velmi organizovaná.
Je tam velká společenská důvěra v armádu, ve výzkum, ve zdravotnictví a rovněž ve stát jako takový. Útoky na zdravotníky podobné těm v Čechách tam jsou nemyslitelné.
Operní sezónu v Izraeli zahajoval Balet Národního divadla
Česko-izraelská smíšená obchodní komora podpořila unikátní projekt Českého centra v Tel Avivu, jehož ředitel Robert Mikoláš dokázal během pandemie téměř nemožné. Přesunout 49členný umělecký soubor Baletu Národního divadla z Prahy do Izraele restrikcím navzdory a v Izraeli vyprodat všechna představení.
Naše komora je přesvědčena, že kulturní styky vhodně doplňují ty ekonomické. Tam, kde je kulturní kontakt, se daleko více daří nejen investicím, ale i vědecké, výzkumné či obchodní spolupráci.
Víme, že Izraelci jsou velmi zvídaví a otevření co se týče vnějších kulturních podnětů. Izraelská společnost je velice heterogenní, stát tvoří přistěhovalci z více než 130 zemí. Na ulicích v Tel Avivu kromě hebrejštiny slyšíte i francouzštinu či ruštinu a tato otevřenost světu a vnějším podnětům mě na Izraeli neustále fascinuje.
Opera v Tel Avivu je nádherná stavba a pro Českou republiku byla čest, že právě soubor Baletu Národního divadla novou taneční sezónu v Izraeli zahájil. Čtyři představení shlédlo 6 000 návštěvníků. Sám jsem byl zvědavý, jak Izraelci tento soubor přijmou a budou vnímat. Na premiéru jsme pozvali nejen vlivné politiky a diplomaty, ale i významné představitele ze světa obchodu, průmyslu, vědy a samozřejmě i kultury. Byl to neuvěřitelný úspěch a Izraelci odměnili sbor ovacemi ve stoje.
Choreografie Jiřího Kyliána jsou velmi vizionářské, nadčasové a různorodé. Mimochodem, již zmiňovaná diverzita je v současné době v Izraeli velkým tématem. A Izraelci sami jsou příznivci a znalci jak klasické i moderní hudby, tak i baletu a tance.
Pochopil jsem, proč se Jiřímu Kyliánovi přezdívá mimo jiné i Picasso baletu. Ačkoliv choreografie pochází z první poloviny devadesátých let, při ztvárnění na jevišti působí velmi aktuálním dojmem. Myslím, že tyto choreografie a jejich poselství budou aktuální dalších 20 -30 let. Prozradím jednu dějovou linii – muž a žena a žena a muž. Muž ženou, žena mužem. Mužské a ženské vlastnosti, které nabízí nejen zajímavá estetická ztvárnění, ale i důvod k přemýšlení. Proč jsme jiní, v čem jsme jiní, nakolik jsme jiní, jsme zaměnitelní?
Reakce publika byla zpočátku zdvořile zaujatá, postupně choreografii publikum začalo dešifrovat. Poslední choreografie byla plná humoru. Humor rovněž spojuje národy a lidi ho milují. Ovace ve stoje byly vřelé a zasloužené. Tanečníkům poděkoval i velvyslanec Martin Stropnický. Jsem rád, že špičková česká kultura byla v Izraeli takto představena.
Na slavnostní kulturní zahájení sezóny navazovala další obchodní a politická jednání. Projevilo se nějak na vzájemných vztazích to, že Češi nemohli dlouho do Izraele vycestovat?
Naštěstí se omezení vzájemných styků nijak neprojevilo. Naopak. Cítím velikou touhu zase cestovat a navazovat na předchozí dobré vztahy. Na osobní setkávání nemůžeme nikdy rezignovat, ačkoliv on-line prostředí může po jistou dobu a pro určitá jednání být vhodným prostředkem.
Pověst České republiky je v Izraeli na vzestupu. A těší mě nejen prvotní reakce v podobě konstatování, že Praha je krásné město, ale i následující dovětek, kterou jsem slyšel rovněž často a to sice, že v České republice se dobře dělá business.
To je příjemné slyšet. V jaké kondici je tedy vzájemný obchodní styk mezi námi a Izraelem?
Současná obchodní výměna sice poklesla kvůli pandemii i v důsledku propadu automobilového průmyslu, ale na druhou stranu vím o mnoha připravovaných společných projektech a investicích.
Minulé dva roky jsme se v komoře hodně věnovali právě propagaci Izraele a možným oblastem spolupráce. Malé a střední projekty, které přichází, jsou toho důsledkem. Jsem rád, že jsou nachystané i společné česko-izraelské startupy. Ačkoli se nyní tyto aktivity v obchodní bilanci nepromítnou, tak za pět let už určitě ano. A s potěšením sleduji, jak se daří zlepšovat úroveň prezentace českých projektů a firem.
Co přejete České republice do nového roku?
Určitě více důvěry. Když odcházela Angela Merkelová, tak řekla, že důvěra je základním kamenem politiky. Já se domnívám, že důvěra je základním kamenem šťastného života.
Myslím si, že bychom měli vytvářet styl komunikace, který bude inkluzivní, ve smyslu začleňující nebo zahrnující většinu celku. Ačkoliv nemám cizí výrazy rád, tak tento mi připadá aktuální a výstižný. Twitterová doba je plná expresivních, zkratkovitých sdělení. Slovník nenávisti získává navrch. My nemůžeme být rozhádaným Kocourkovem s obyvateli držícími kopí v ruce.
Čeká nás příchod nové vlády, nové úkoly a velmi těžké období. Musíme přehodnotit řadu současných politik. Musíme dále pracovat na naší prezentaci v zahraničí. Začneme tedy u sebe, u laskavosti vůči ostatním, byť s nimi nemusíme vždy a se vším souhlasit.
Linda Štucbartová
