Novela insolvenčního zákona, která vstoupila v platnost začátkem července, si jako jeden z hlavních cílů klade být protikorupční. Nově přijatá pravidla pro změnu insolvenčního správce věřiteli, která tuto možnost de facto vylučují, ale mohou opět vyvolat snahu insolvenčních správců budovat si „nevhodné“ vztahy s insolvenčními soudci nebo s jinými osobami, které mohou mít vliv na určení jejich osoby insolvenčním správcem pro konkrétní insolvenční řízení.
„Nebo se to dá říci i jinak – notoricky známý konflikt některých insolvenčních soudů s některými insolvenčními správci, kteří byli těmito soudy opakovaně přehlíženi a pomíjeni, a jiní správci tak preferováni, byl vyřešen změnou zákona ve prospěch insolvenčního soudu. V minulosti kritizovaná úprava, která umožňovala budování nevhodných vztahů, tak zvítězila na celé čáře,“ uzavírá jeden zkušený insolvenční soudce, který si nepřál být jmenován.
[mn_protected]
Insolvenční zákon přinesl do českého právního řádu nové trendy úpadkového práva. K nim nepochybně patří i vliv věřitelů dlužníka na osobu insolvenčního správce a jeho výběr. Důvodová zpráva k původnímu návrhu insolvenčního zákona z roku 2006 ke vztahu věřitel – insolvenční správce uváděla, že další okruh nedostatků platné úpravy se týká postavení věřitelů. „Patří sem především okolnost, že věřitelé nemají vliv na volbu způsobu řešení úpadku, která zcela závisí na dlužníkovi. Dále sem patří okolnost, že věřitelé nemají dostatečný vliv na výběr osoby správce… Způsob ustanovení správce – oproti dosud platné koncepci – významně posiluje vliv věřitelů na osobu správce co do možnosti jeho výměny … Smyslem navržené úpravy je na jedné straně předejít tomu, aby věřitelé byli vyloučeni z možnosti účinným způsobem kontrolovat činnost správce, …“.
Protivěřitelská novela
Mohlo by vás zajímat
Přestože insolvenční zákon byl za dobu své platnosti novelizován dvaatřicetkrát, až do novely, která vstoupila v platnost 1.července, nebyl princip „věřitel může vybrat správce“ narušen nebo zpochybněn. Jenomže podle důvodové zprávy k této novele je naopak „negativním jevem, že podle dosud platné právní úpravy může podle paragrafu 29 Insolvenčního zákona dojít k odvolání insolvenčním soudem ustanovenému insolvenčního správce z funkce a k ustanovení nového insolvenčního správce, který je s věřiteli předem domluven.“ Zároveň Ministerstvo spravedlnosti jako autor novely hovoří o tom, že v případě insolvenčního řízení, v němž je rozhodnuto o schválení oddlužení, je tato zákonem připuštěná možnost změny insolvenčního správce výrazně škodlivá a fakticky likvidační, a to zejména pro insolvenční správce, kteří mají malý nápad insolvenčních věcí. „Důvodová zpráva se již nezatěžovala takovým detailem, jako je objasnit pojem „výrazně škodlivá“, v čem škodlivá a pro koho. Obviňuje ze zneužívání možnosti změnit z pozice věřitele osobu insolvenčního správce především bankovní subjekty a insolvenční správce s velkým nápadem, ale co to je tzv. velký nápad už neřeší,“ kritizuje úpravu zkušený insolvenční soudce, který nechce být jmenován. „Pokud věřitel využívá svého zákonem daného práva, lze to označit za „výrazně škodlivý“ jev?“
Výsledkem byly změny v § 29 odst. 1. Při oddlužení je usnesení o změně insolvenčního správce přijato, jestliže pro ně hlasovala nadpoloviční většina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše zároveň činí nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek. Jinými slovy – jeden věřitel, byť bude jeho pohledávka sebemajoritnější, nezmůže ve směru změny správce sám ničeho. „To znamená, že pro podání tohoto návrhu bude třeba nalézt většinu věřitelů počítanou jak podle „hlav“, tak podle výše přihlášených pohledávek. Současný princip kvalifikované minority bude nahrazen novátorskou zásadou kvalifikované majority, ochrana věřitelské menšiny bude nahrazena ochranou věřitelské většiny,“ kritizuje návrh insolvenční správce Oldřich Řeháček. Navržený postup tak teoreticky brání věřitelům určit si svého správce u 89,3% všech řízení kde bylo v r. 2014 rozhodnuto o úpadku dlužníka; v r. 2014 bylo insolvenčními soudy vydáno 27 857 rozhodnutí o úpadku dlužníka, z toho ve 24 889 případech bylo povoleno oddlužení.
Omezení schůze věřitelů
Změnu správce komplikuje navíc ustanovení, podle něhož je možné hlasovat pro ně na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání. Pro změnu správce lze hlasovat pouze a jen na jediném soudním roku, a tím je první schůze věřitelů po prvním jednání u insolvenčního soudu, kde došlo k přezkumu pohledávek insolvenčních věřitelů.
Novela zároveň připravuje pro oddlužení některá zjednodušení procesních postupů. Patří k nim i vypuštění přezkumu pohledávek z kategorie soudních jednání. Jelikož schválené znění paragrafu 190 odst. 1 zní, že „přezkoumání přihlášených pohledávek se děje, není-li způsobem řešení úpadku oddlužení, na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem“, připouští tak jediný výklad – bude-li úpadek dlužníka řešen oddlužením, soudní jednání označované jako přezkumné jednání se konat nebude. Přezkum pohledávek provede insolvenční správce a své závěry shrne ve zprávě o přezkumu, kterou insolvenční soud schválí až v rozhodnutí o schválení nebo neschválení oddlužení. „Nezbývá než vyslovit otázku: nebude-li naplněna hypotéza § 29 odst. 1, tj. neproběhne-li přezkumné jednání, lze při řešení úpadku dlužníka oddlužením hovořit o schůzi věřitelů, která proběhla po tomto typu soudního roku? Odpověď zní – nikoli. Právní norma s takovým typem soudního jednání při povolení oddlužení nepočítá,“ vysvětluje soudce.
Podle něj se lze ptát i jinak: je přezkum pohledávek insolvenčním správcem synonymem přezkumného jednání? I zde musí znít odpověď – ne! Dikce § 190 odst. 1 jasně říká, je-li oddlužení, pak není přezkumné jednání. Není-li přezkumného jednání, není ani prostor pro schůzi věřitelů, která by po něm mohla následovat. A na jiném soudním jednání věřitelé insolvenčního správce odvolat nemohou. Správce určený rozhodnutím soudu totiž bude věřiteli v případě povolení oddlužení neodvolatelný.
Vrátí se nevhodné vztahy?
Novela si jeden z hlavních cílů klade být „protikorupční“, ale tímto ustanovením jeden ze svých hlavních cílů popírá. Otázkou totiž je, jakým způsobem budou jednotlivé insolvenční soudy aplikovat modifikovaný způsob ustanovení insolvenčního správce krajským kolečkem, který současná novela rovněž přináší. Pokud by se opakoval obecně známý fakt, že rotační způsob určování osoby insolvenčního správce u některých soudů nebyl v minulosti zcela respektován, vzbuzuje výše uvedený závěr naplnění obavy vyjádřené v důvodové zprávě k revizní novele insolvenčního zákona z roku 2013. V ní se konstatuje, že k nežádoucím důsledkům takové praxe může vést snaha insolvenčních správců budovat si „nevhodné“ vztahy s insolvenčními soudci nebo s jinými osobami, které mohou mít vliv na určení jejich osoby insolvenčním správcem pro konkrétní insolvenční řízení. Tím pak může být ohrožováno i naplnění účelu insolvenčního řízení, kterým je dosáhnout nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů tak, aby žádný z účastníků řízení nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího poměrného uspokojení věřitelů. V zájmu posílení transparentnosti systému úpadkového práva a rozptýlení pochybností veřejnosti o spravedlivém průběhu vedených insolvenčních řízení pak je vhodné předejít obavám z nežádoucí praxe ustanovování insolvenčních správců předsedy insolvenčních soudů přeměnou nominačního systému ustanovování insolvenčních správců na systém rotační.“
Tak se podle kritiků vracíme do bodu nula – věřitel s majoritní pohledávkou bude muset nečině přihlížet, jak na plnění na jeho pohledávku za dlužníkem řádně přihlášenou a tedy uplatněnou řádně pořadem práva dohlíží správce, jehož určil soud a k němuž např. nemá velkou důvěru. „Nebo se to dá říci i jinak – notoricky známý konflikt některých insolvenčních soudů s některými insolvenčními správci, kteří byli těmito soudy opakovaně přehlíženi a pomíjeni, a jiní správci tak preferováni, byl vyřešen změnou zákona ve prospěch insolvenčního soudu. V minulosti kritizovaná úprava, která umožňovala budování nevhodných vztahů, tak zvítězila na celé čáře,“ uzavírá soudce. „Věřitelé nebudou ani s to vyměnit osobu insolvenčního správce (a ve funkci proto zůstane správce určený předsedou soudu). Insolvenční správce vybraný nepřezkoumatelným opatřením předsedy soudu bude tedy v oddlužení věřiteli fakticky neodvolatelný,“ potvrzuje Řeháček.
[/mn_protected]
Dušan Šrámek
