Na konci roku 2017 se Evropská unie rozhodla vůbec poprvé v historii aktivovat článek 7 proti vlastnímu členovi. Stalo se tak prostřednictvím Evropské komise po měsících neúspěšných pokusů přesvědčit polskou reprezentaci, aby promyslela své zásahy do justičního systému. Čím své kroky Komise podložila? A jak se věci po více než roce mají dnes?
Reforma justičního systému v Polsku byla dlouhodobě v hledáčku Evropské unie a vzhledem k podobné historické zkušenosti není divu, že se jí věnovala i tuzemská média. Podrobný rozbor, proč se Polsko odhodlalo k tak výraznému zásahu do justičního systému, najdete i na webu Česká justice v textu Cíle polské reformy podle Bílé knihy: Dekomunizace a defašizace justice. Ve zkratce Polsko zdůvodňuje reformu vysokými výdaji na chod systému, stále aktivními komunistickými soudci a propojením byznysu a soudního systému zejména u soudců soudů nižší instance. Komise ale nemá pro snahu polské vlády pochopení.
Co vadí EU na justiční reformě?
Komise vytýká Polsku tři hlavní věci. První je zákon, který upravuje zkrácení odchodu soudců do důchodu. Ten původně diskriminoval soudkyně a posílal je do důchodu o 5 let dříve (60 let) než jejich kolegy (65 let). Deklarovaným záměrem bylo uvolnění soudcovských pozic mladším adeptům. Komise vnímala tento krok jako genderovou diskriminaci, která je v rozporu se základními smlouvami EU, a to i přesto, že stejná hranice odchodu do důchodu platí i pro ostatní profese v celém Polsku. Po nátlaku Komise, především pak po rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, byl odchod soudců do důchodu pro ženy a muže sjednocený na 65 let.
Druhou výtkou je, že zákonem zřizujícím Národní radu soudnictví, která má být nezávislou pojistkou systému, akorát vzniká větší politická kontrola justice, jelikož se do takové rady dostanou pouze lidé nominovaní vládou. Stejný názor sdílí i nejvyšší zástupci české justice, kteří k celé problematice vydali v roce 2017 prohlášení, v kterém se mimo jiné uvádí, že „Přijaté zákony o Národní radě soudnictví, o obecných soudech i projednávaný zákon o Nejvyšším soudu, které umožňují výkonné i zákonodárné moci zcela zbavit soudní moc její nezávislosti, nepohodlné soudce zbavit mandátu a podřídit soudní moc politickému řízení, představují útok na samotné základy fungování demokratického právního státu.“
Třetí výtkou je větší kontrola a možnost jmenování soudců prostřednictvím Ministra spravedlnosti, což zásadně nabourává dělbu moci v demokratickém systému. Navíc, soudci, kteří byli nucení odejít předčasně do důchodu, mohou požádat prezidenta republiky o prodloužení jejich mandátu o 3 roky a po vypršení akci opakovat, ale prezident je může odmítnout, a to bez udání jakéhokoliv relevantního důvodu.
Článek 7
Ačkoliv se může u Polska zdát, že je výčet problémů menší než v případě Maďarska, o kterém jsme podrobně psali v článku: Maďarsko pod drobnohledem, co konkrétně vadí EU, Evropská unie si to rozhodně nemyslí. Podle ní hrozí díky zásahům do soudního systému k omezení demokracie a nabourání jednotného evropského trhu, což ohrožuje všechny členské státy.
Změny v projednávání
S lednovým začátkem rumunského předsednictví Rady EU došlo k jedné výrazné změně. Zdá se totiž, že z jednací agendy členů Rady zmizela tradiční položka „Dodržování pravidel právního státu,“ pod kterou se řešila polská situace. „V prosinci jsme na toto téma vedli debatu a mezitím došlo v Polsku k jistému pokroku. Zajisté musíme s ostatními členskými státy celou věc prodiskutovat. Naše předsednictví teprve začíná,“ sdělil k celé problematice rumunský diplomat serveru Euractiv.com. Pravdou je, že se Rumunsko potýká s vlastními problémy týkající se jejich soudního systému a z případných debat na toto téma by pravděpodobně nic pozitivního nezískalo.
Jak dál?
Navzdory drobným úpravám, které provedla polská vláda na konci minulého roku, zůstává celý problém i nadále na pomyslném jednacím stole a jen tak z něj nezmizí. Článek 7 a s ním spojené výtky totiž zůstávají aktivními i v případě změny polské vlády a pochopitelně i v případě nového složení Evropské komise. Celé řízení se díky tomu může táhnout mnoho let.
Filip Hanka
