V posledních letech sílí hlasy politiků a aktivistů, kteří volají po co nejpřísnější regulaci hazardních her. Velká města často pod tlakem pak přistupují k radikálním řešením, v jejichž důsledku z jejich území mizí legálně provozované a státem kontrolované herny a kasina. Málokdo se už ale zabývá dopady takového přístupu – vytlačování legálních provozoven vytváří prostor pro ty nelegální, které ale neplní žádné povinnosti vůči veřejným rozpočtům. Studie Černá kniha nelegálního hazardu zpracovaná Institutem pro regulaci hazardních her (IPRH) odhaduje velikost nelegálního trhu na 6,6 miliardy korun s tím, že stát a obce ročně tímto způsobem přijdou o 2,1 miliardy na daňových výnosech.
Konkrétně v kamenných hernách studie IPRH předpokládá, že ročně proteče minimálně 1,11 miliardy korun. Zatímco těch legálně provozovaných skokově ubývá, pro ilustraci 902 s 8 367 instalovanými automaty oproti roku 2011, kdy jich Celní správa ČR evidovala 28 900 s 101 992 automaty, ty nelegální naopak rychle přibývají. Celníci navíc od roku 2017, s datem kdy začala platit nová národní legislativa, odhalili 1 115 ilegálních provozoven – a to jde jen o ty oficiálně zjištěné.
„Efektivní regulace herního prostředí je velmi komplexní záležitost, strmý nárůst počtu ilegálních provozoven je důkazem toho, že se něco nepovedlo. Tento stav nasvědčuje, že momentálně je v České republice snazší pravidla obcházet než se jimi řídit. Pokud tento stav stát aktivně nebude řešit, zadělává si na velký rozpočtový, kriminální i společenský problém,“ varuje Stanislav Brunclík z České komory loterního průmyslu. A dodává, že situace v land-based prostředí hrozí tím, že ilegální herny časem vytlačí ty provozované legálně, což povede k prohlubování patologických problémů citlivých hráčů, růstu majetkové i násilné kriminality, a v neposlední řadě k oslabení důvěry ve stát jako garanta svobody podnikání a zodpovědné rozpočtové politiky.
Největší počet ilegálních provozoven Celní správa ČR od roku 2018 zaznamenala v obcích a městech, které se vydaly cestou nulové tolerance. Vůbec nejméně černý hazard bují v těch, kde žádná regulace přijata nebyla, což samozřejmě také není ideální řešení. Jako zlatá střední cesta se proto jeví přístup těch obcí, které si s nastavením modelu regulace daly více práce a spolupracovaly na něm s odbornými organizacemi, například právě Českou komorou loterního průmyslu. Taková racionální regulace pak nejčastěji nabývá podoby místních a časových provozních omezení.
Nelegalní provozovny sice celníci odhalí, provozovatele však často ne
Fenomén ilegálního hazardu není pro společnost škodlivý jenom proto, že kvůli němu stát a obce přicházejí o finanční prostředky z daní. S přibývajícím počtem nelegálních provozoven na úkor těch legálně provozovaných dochází i k rozmělnění celé provozovatelské sítě. Ač se celníkům často podaří odhalit černou provozovnu, to samé neplatí pro jejího provozovatele. Majitelům se tudíž mnohdy podaří spravedlnosti uniknout, a vysoké pokuty, které by byli povinni zaplatit, se stávají absolutně nevymahatelnými. Navíc se děje i to, že v duchu hesla „pod svícnem největší tma“ dochází ke znovuotevírání hráčských doupat i na stejných adresách, kde už Celní správa ČR v minulosti zasahovala.
Zásah proti černé herně paradoxně nejvíc škodí provozovatelům, kteří podnikají v souladu se všemi předpisy. Podle podnikatele v herním a zábavním průmyslu a majitele společnosti Gelp Pavla Zákravského má veřejné mínění už teď tendenci ostrakizovat, což vede k tomu, že herní průmysl má daleko horší pověst než zasluhuje. Konstatuje, že řada kolegů své zákonné povinnosti plní a odvádí vysoké daně. „Oproti tomu podvodník, který cíleně pravidla obchází, nemá pro společnost žádnou přidanou hodnotu. Ale každá odhalená herna, ve které ještě k tomu nedej bože třeba dochází k obchodu s narkotiky nebo praní špinavých peněz, vrhá špatné světlo na celou branži,“ říká Zákravský.
Přeregulované Česko
Černá kniha nelegálního hazardu IPRH také identifikuje nejčastější důvody, proč k rozmachu kamenných černých heren dochází. Možná paradoxně jsou vůbec nejčastěji na vině snahy o regulaci – na národní i regionální úrovni. Pro tuzemské herní prostředí obecně platí, že pokud si chcete zahrát, musíte nejprve splnit řadu povinností. Začíná to povinnou registrací hned při příchodu do herny, načež musí dojít k ověření platebních prostředků. I při hře samotné je hráč omezován, například co se týče maximální výše sázky nebo maximální výhry.
Rozsáhlá novelizace protihazardní legislativy z roku 2016 navíc do českého právního řádu zavedla institut Rejstříku vyloučených osob, do kterého se zapisují nejen diagnostikovaní patologičtí hráči, ale i ti, kteří měli v minulosti problémy s plněním finančních povinností vůči státu. V obou případech přitom platí, že nelegální provozovny nabízejí alternativu prostou pravidel a omezení. Přijdete a hrajete, vyhrajete nebo prohrajete – na každý pád vám nikdo nekouká přes rameno. Pro celý národní systém, jehož hlavním posláním je ochrana zranitelných hráčů, má ale existence černých heren fatální důsledky.
Na rozkvětu nelegálního hrání se podílejí mimoděk ale i samotné obce. Zejména v posledních letech se totiž značně rozšířil počet obecně závazných regulačních vyhlášek zavádějících již zmíněný model takzvané nulové tolerance hazardu. Těmi obce do určité míry suplují roli státu a už velmi přísnou legislativu činí ještě přísnější. Vyhlášky kritizují ekonomové i adiktolozi pro jejich plošný charakter, který dostatečně nezohledňuje komplexnost celé problematiky.
(mig)
