Postupný technologický pokrok způsobil, že obnovitelné zdroje jsou dnes schopny konkurovat těm tradičním.
Namísto rychlého průlomu v oblasti větrné a solární energie jsme byli svědky poměrně pomalého, ale stálého technologického pokroku, který po dekády vedl ke snižování nákladů, až jsou dnes obnovitelné zdroje energie schopny konkurovat zdrojům tradičním. Napomohly tomu také programy mnoha evropských zemí, které způsobily, že vítr a Slunce leckdy strčí do kapsy zemní plyn nebo uhlí.
Rozvoj pokračuje a náklady klesají. To již přivádí vlády k tomu, aby od dotací, které investice do obnovitelných zdrojů činily v minulosti atraktivními, postupně upouštěly. Portál Politico.eu připomíná slova německého ministra energetiky Sigmara Gabriela, který u příležitosti smutného výročí havárie jaderné elektrárny Fukušima řekl: „Obnovitelné zdroje urazily dlouhou cestu od marginálních zdrojů až po jeden z hlavních pilířů energetického mixu. Dnes již téměř každá třetí kilowatthodina pochází z obnovitelných zdrojů energie.“ Fukušimská katastrofa přiměla Německo k opuštění jaderných elektráren a nahrazení jejich výkonu právě obnovitelnými zdroji.
Téměř polovina všech nových instalaci v Evropské unii v minulém roce pocházela z větrných elektráren. Více než 11 % evropské spotřeby elektřiny bylo pokryto větrnými turbínami. Solární elektrárny se na spotřebě elektrické energie podílely ze 4 procent. Byla to dlouhá cesta, lemovaná mnoha penězi daňových poplatníků zejména zemí jako Německa, Itálie či Španělsko, kde vlády neváhaly obnovitelné zdroje z veřejných peněz podporovat.
„Ukazuje se, že se tyto investice vyplácejí, protože pomohly zemím EU nové technologie vyvážet do světa a především udržet americké a čínské uhlí v zemi,“ vysvětlil portálu Politico.eu Georg Zachmann, analytik bruselského think tanku Bruegel. „Myslím si, že nebýt Evropy, obnovitelné zdroje by nenabyly celosvětového významu,“ je přesvědčen Francesco Starace, šéf italského energetického giganta Enel.
Ať už to ekonomický smysl dávalo, či nikoli, finanční podpora větrných a solárních elektráren má jasný pozitivní dopad. „Náklady na budování kapacit se rapidně snížily,“ řekl Zachmann. „Před deseti lety se cena střešního solárního panelu pohybovala kolem 50 centů za kilowatthodinu v Německu, zatímco dnes je tato cena na 11 centech,“ dodal. U větrných elektráren jde o podobně úspěšný příběh. „Větrné turbíny jsou nyní vyšší, zvětšil se jejich průměr, stejně jako efektivita generátorů a zlepšila se i kontrolovatelnost,“ řekl také Zachmann. Podle šéfa společnosti SolarPower Europe Jamese Watsona bude solární energie nejkonkurenceschopnějším zdrojem v Evropě mezi lety 2020 – 2025.
Statistiky za minulý rok ukazují, že náklady na elektřinu z větrných elektráren, umístěných na otevřeném moři, činí zhruba 6 centů za kilowatthodinu. Solární panely ve slunných oblastech, jako například na Kypru jsou schopny elektřinu vyrobit za cenu ještě nižší, v severských naopak skoro dvojnásobné – 12 centů.
Na druhé straně elektřina z uhlí vyjde na 8 centů za kilowatthodinu a ze zemního plynu dokonce na 9 centů. Překvapivě nedokáže obnovitelným zdrojům konkurovat ani jaderná elektřina, u níž náklady na výrobu činí 10 centů.
Na druhé straně odvětví obnovitelných zdrojů v minulosti čelilo mnohem vyššímu riziku. „Před pár lety to byl skutečný divoký západ,“ řekl Andreas Regnell, šéf strategického řízení švédské společnosti Vattenfall. S tím, jak se ale snižují náklady na výrobu obnovitelné elektřiny, se snižuje i míra rizika. Na obnovitelné zdroje vsázejí také majitelé utilit. „Zemní plyn se už nevyplatí a není ani návratu. Už nevymyslíte dobrý důvod pro výstavbu nových plynových elektráren,“ řekl Regnell.
A s tím, jak náklady padají, vlády se na veřejnou podporu dívá stále přísnějšími měřítky. Pro mnoho investorů je otázka regulace klíčovým faktorem a rizikem při rozhodování, zda investovat do nových větrných nebo solárních projektů. Mementem takového rizika je dodnes přístup české vlády, která v roce 2010 retroaktivně snížila podporu pro solární elektrárny. Mnoho investorů díky tomu zkrachovalo.
Podobné kroky udělalo také Německo a Velká Británie. Ta dramaticky škrtá podpory na obnovitelné zdroje, s výjimkou pobřežních větrných elektráren. Tyto změny mohou ušetřit mnoho z veřejných prostředků, ačkoli se zástupci odvětví obnovitelných zdrojů obávají, že by to mohlo rozvoj větrných a solárních technologii přibrzdit.
-usi-
