Odvolání žalobce v kauze pražského Dopravního podniku není stejně jako obžaloba založeno na důkazech. Tvrdí to jeden z obžalovaných – právník Aleš Rozehnal. „Spekulace státního zástupce“ jsou podle Rozehnala s provedenými důkazy často v rozporu. „Z celého řízení je také patrná mimořádná selektivnost,“ tvrdí. Odvolání by měl začít pražský Vrchní soud projednávat 29. června.
Zajisté již máte načteno odvolání žalobce pražského Vrchního státního zastupitelství Adama Borguly v kauze Dopravního podniku. Na čem je vystavěno?Jedná se o opakování toho, co bylo v obžalobě. Některé skutky obsažené v obžalobě však zcela opomíjí. Nevím, zda se z toho dá dovodit, že se tedy státní zástupce v těchto bodech s rozsudkem ztotožňuje.
Můžete se ke konstrukci odvolání vyjádřit?
Z celého trestního řízení je patrná urputná až křečovitá snaha státního zastupitelství o kriminalizaci některých osob. Kriminalizována je veřejná zakázka v kauze Crosspoint, která byla otevřenou veřejnou zakázkou, do níž se mohl přihlásit kdokoli. Nikdo ji nenapadl a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ji považuje za souladnou s právem.
Analýza: Jak v odvolání v kauze Dopravního podniku argumentuje státní zástupce?
Co kauza Neograph a tisk jízdenek?
Ano, kriminalizována je i veřejná zakázka v kauze Neograph. Je tu zpochybňována skutečnost, že jízdenka je ceninou, ač jí za ceninu označuje nejen právní doktrína, ale i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 30 Cdo 3221/2006 ze dne 10.4.2008, který uvádí, že ceniny jsou např. poštovní známky, kolky, lístky a kupony MHD.
Kriminalizovaná je i veřejná zakázka Crownest, i když ji judikatura i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže považuje za souladnou s právem, a i laikovi musí být jasné, že rozdělení služeb sms a mPeněženky by muselo vyjít Dopravní podnik logicky dráž. Navíc celý zákon o zadávání veřejných zakázek směřuje proti drobení zakázek a nevhodnému snižování kvalifikačních kritérií.
V čem je podle vás konstrukce odvolání vadná?
Stejně, jako obžaloba, není založena na důkazech. Spekulace státního zástupce jsou s provedenými důkazy často v rozporu. Z celého řízení je také patrná mimořádná selektivnost.
Můžete být konkrétnější?
V kauze Crosspoint měla hodnotící komise pro výběr prodejce jízdních kupónů pět členů, kteří všichni hlasovali pro výběr Crosspointu. Z těchto pěti členů je však stíhán pouze Tomáš Petana. Čím se liší jeho hlasování od hlasování pro ostatních členů komise, nám státní zástupce nesděluje. Stejně nám nesděluje, jak měl Petana zabránit uzavření smlouvy vyhodnocené komisí jako nejlepší, a čím se jeho nezabránění lišilo od nezabránění ostatních členů komise.
A u dalších skutků, kladených obžalovaným za vinu?
Proč je kriminalizována platba za licenci pro MPeněženku, když i státní zástupce uvádí, že s ohledem na tuto licenci byla Crowsnest skutečně jedinou společností, která mohla služby mPeněženky v České republice zajišťovat? Proč nejsou kriminalizovány platby související se službou SMS jízdenky, kterou podle státního zástupce mohlo zajišťovat více subjektů? Proč tedy nejsou za legalizaci výnosů z trestné činnosti považovány platby telefonním operátorům či společnosti Erika, navíc za situace, kdy platby Crowsnestu telefonním operátorům dosahovaly 75 procent odměny, kterou Crowsnest od Dopravního podniku inkasovala.
Čím je podle vás tato úporná snaha žalobce dána?
Na počátku bylo úsilí primátora Bohuslava Svobody zničit své rivaly v pražské ODS, soustředěné okolo bývalého primátora Pavla Béma, se kterým byl spojován i Ivo Rittig. Toto úsilí našlo úrodnou půdu u osob koncentrovaných okolo generála Karla Randáka v Nadačním fondu boje proti korupci, který od doby svého odvolání vede válku s tou garniturou ODS, která údajně stála za jeho odvoláním z postu šéfa rozvědky. Randák organizoval diskreditační kampaň proti premiérovi Mirkovi Topolánkovi v kauze toskánské vily nebo zveřejnění odměn bývalé asistentky premiéra Petra Nečase, paní Nagyové, dnes Nečasové. Pomsta dalšímu člověku spojovanému s ODS, Rittigovi, měla být příští v řadě.
Naznačujete, že v kauze jde o jistou formu vyřizování si účtů? Nebo něco jiného?
Primátor Svoboda pověřil vyšetřováním Dopravního podniku bývalého policistu, dnes senátora, Václava Lásku, který se prezentoval jako bojovník proti korupci a který byl kolegou státního zástupce Adama Borguly v Transparency International. Média začala Lásku označovat jako bývalého elitního policistu, o jehož elitnosti a schopnostech zřejmě svědčí to, že výsledek jeho vyšetřování kauzy IPB, která stála daňové poplatníky minimálně 400 miliard korun, nevyšetřil vůbec nic a nikdo za tuto krádež za bílého dne nebyl potrestán. Ba ani stíhán.
Láska pak zužitkoval celou kauzu ještě jednou, a to ve své senátorské kampani v roce 2014, kterou založil právě na této kauze a zaplavil Prahu billboardy s podobiznou Martina Dvořáka s heslem: Chytil jsem černého pasažéra.
Takže kauza Dopravního podniku byla podle vás zneužita i k politickému boji?
Snaha těchto dvou skupin se propojila s rétorikou nastupujícího hnutí ANO. Při volbách do pražského magistrátu v roce 2014 učinilo ANO z kauzy Dopravní podnik jedno z hlavních témat předvolební kampaně. Kandidátka ANO na primátorku Adriana Krnáčová využívala tuto kauzu ve svých předvolebních klipech. Boj proti korupci je již po staletí osvědčeným populistickým tématem, které je schopno stejně jako například boj za přímou demokracii či národní izolacionismus přilákat podstatnou přízeň veřejnosti. Při své cestě za mocí se některé politické subjekty spojily jednak se zdánlivě nezávislými občanskými iniciativami jako je již zmíněný protikorupční fond, který však není protikorupčním, ale je nástrojem pomsty generála Randáka, nástrojem diskreditace podnikatelských konkurentů Radima Jančury a jeho Regiojetu a nástrojem sebeprezentace excentrického podnikatele Karla Janečka.
To zní skoro tak, že šlo podle vás o politické spiknutí.
Ti všichni vycítili svoji příležitost a zahájili pod pláštěm křížové výpravy proti korupci akce, jejichž cílem bylo získat pro sebe, tedy i pro část policie a státní zastupitelství větší díl moci ve státě. Podle Ústavy České republiky je přitom státní zastupitelství orgánem moci výkonné a zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení. Tato úloha však státnímu zastupitelství očividně přestává stačit. Státní zastupitelství si začalo uzurpovat pravomoc ovlivňovat reorganizaci policie, iniciovat pád vlády, kriminalizovat politické dohody na půdě parlamentu. Tím chce demonstrovat svoji moc. To však anoncuje výraznou degradaci demokratického režimu a náběh ke vzniku státu policejního.
Mohl byste tedy prosím sám v kostce popsat kauzu Dopravního podniku? A jak byste popsal svojií roli?
Například Iva Iva Rittiga neznám a nikdy jsem se s ním osobně nesetkal. Vůči advokátní kanceláři Šachta & Partners a jejím klientům jsem působil jako zástupce protistrany. S kauzou elektronických jízdenek jsem přišel do styku počátkem roku 2009.
Podle obžaloby mělo dojít k údajné dohodě mezi Martinem Dvořákem a Antonínem Vilímcem, na jejímž základě mělo údajně docházet k nehospodárnému nakládání s majetkem Dopravního podniku, v období před 31. 7. 2008. Dne 31. 7. 2008 pak došlo k uzavření smlouvy mezi Dopravním podnikem a společností Crowsnest a.s. Již z této skutečnosti je jasné, že jsem výběrové řízení ani uzavření předmětné smlouvy nemohl nijak ovlivnit a ani jsem o ní vůbec nevěděl. Stal jsem se statutárním orgánem společnosti Kyrenia GmbH na žádost svých třech klientů, a vykonával jsem pouze advokátní službu dohledu nad klientskými financemi. Mým úkolem bylo dohlížet na to, že platby, které mají být vypláceny ze společnosti Kyrenia, nekrátí klienty v jejich právech.
Tvrdíte tedy, že vaše aktivity byly lege artis?
Byl jsem, a stále jsem přesvědčen, že tato veřejná zakázka na elektronické jízdenky byla zcela v souladu s právem. Státní zástupce zcela ignoruje judikaturu, která naprosto vyvrací teze obžaloby, že zadání veřejné zakázky bylo účelově upraveno tak, aby se jej mohla zúčastnit pouze jediná, předem domluvená společnost. Trestná činnost měla spočívat v tom, že veřejná zakázka nebyla rozdělena na dvě části – zvlášť pro dodavatele řešení pro SMS jízdenky a zvlášť pro dodavatele řešení pro mobilní peněženku.
Podle judikatury by však naopak právě ono rozdělení mohlo představovat porušení zákona o veřejných zakázkách. Například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 2 Afs 55/2010 pak uvádí: „pro určení, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je rozhodující věcný charakter takového plnění; poptává-li zadavatel plnění svým charakterem totožné či obdobné (plnění stejného nebo srovnatelného druhu uskutečňované pro téhož zadavatele v témže časovém období a za týchž podmínek co do charakteru plnění), pak takové plnění musí zadávat jako jedinou veřejnou zakázku podle zákona.“ Je zjevné, že nákup elektronických jízdenek prostřednictvím SMS jízdenky i prostřednictvím mobilní peněženky má mimořádně úzkou souvislost. Proto by naopak bylo nutné pokládat za nehospodárnou situaci, kdy by zakázka rozdělena byla.
Tedy stejný princip fungování jako dnešní karta Lítačka?
Ano. Myslím, že pokud bychom provozovateli této karty sdělili, že platby prostřednictvím této karty má zajišťovat více subjektů, těžko by mohli uvěřit, že takové tvrzení myslíme vážně. To, že veřejná zakázka byla zcela v souladu s právem, jednoznačně vyplývá například ze stanoviska znalce profesora Vladimíra Smejkala z roku 2010. Jako jediného možného dodavatele označila ve své studii Rozvoje mobilních plateb v Dopravním podniku ze dne 17. července 2008, společnost Crowsnest i společnost Deloitte Advisory a v daném případě neshledal pochybení ani Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Můžete to rozvést podrobněji?
Pokud se státní zástupce domnívá, že zakázka měla být rozdělena, a že by se do soutěže na poskytování služeb SMS jízdenka přihlásilo více uchazečů a mohlo se tak zřejmě dosáhnout nižší ceny, nabízí se otázka, proč tyto hypotetičtí, teoretičtí, imaginární poskytovatelé této služby, nepodali k Úřadu na ochranu hospodářské soutěže příslušný podnět ke zrušení veřejné zakázky. Vzhledem k tomu, že projekt SMS jízdenek i mobilní peněženky je dosud Dopravním podnikem doposud provozován na základě původní smlouvy z roku 2008, a to společnosti Globdata, která vznikla fúzí Crowsnest a Erika, a přes to, že platnost smlouvy skončila již v roce 2018, je ještě větší záhadou, proč Dopravní podnik nevyužívá pro SMS jízdenky některého ze státním zástupcem předpokládaných mnoha levnějších poskytovatelů těchto služeb.
Globdata pracuje i pro jiné městské přepravce, tam problémy nejsou?
Původní dodavatel ani smlouva nebyly změněny, a to ani po skončení její platnosti, plnění je evidentně oboustranně výhodné. Stejný dodavatel přitom poskytuje své služby i dalším subjektům v rámci České republiky a je dodavatelem služeb pro dopravní podniky Brna, Českých Budějovic, Pardubic, a tak dále. Všechny dopravní podniky všech těchto měst vyhlásily veřejnou zakázku stejně jako Dopravní podnik hlavního města Prahy a spojily služby SMS s elektronickou jízdenkou. V žádném jiném případě však státní zastupitelství trestní řízení nezahájilo. Společnost Globdata., která je nástupnickou společností původních zúčastněných společností, které zfúzovaly, nyní vlastní finanční skupina J&T, konkrétně jediný akcionář Ing. Dušan Palcr. Jak už jsem uvedl, tato společnost funguje na základě stále stejnou smlouvy, která byla dle státního zástupce uzavřena v důsledku trestného činu, ale stále se podle ní plní. Dokonce se podle této smlouvy plní i dnes v roce 2020, i když skončila v polovině roku 2018 a je tudíž stále prodlužována. V logice státního zástupce tedy stále dochází k legalizaci výnosů z trestné činnosti. Je tedy s podivem, že tuto činnost státní zastupitelství nestíhá.
Takže resumé za vás, jako obžalovaného, by znělo?
Věc se má tak, že reálně existující společností, se smluvně zajištěnými dodavateli, bylo Dopravnímu podniku reálně poskytnuto reálné a konkrétní plnění za adekvátní cenu. To Dopravní podnik používá až doposud, to jest více než deset let. Finanční prostředky plynoucí do společnosti Kyrenia nebylo nikdy zastírány, nebyl k tomu ani žádný důvod. Platby za licence, výplaty dividend, a další byly řádně deklarovány a dokumentovány.
Jak byste jako právník ohodnotil výkon dozoru VSZ Praha v této kauze?
V průběhu hlavního líčení bylo prováděno na návrh státního zástupce velké množství důkazů, jejichž relevance pro danou kauzu se limitně blížila nule. Kvantitou těchto důkazů chtěl státní zástupce zastřít to, že žádné přesvědčivé důkazy nemá. V závěrečné řeči pak přistoupil už ke zcela nepodloženým tvrzením.
Příkladem nekompetentnosti státního zástupce je například tvrzení obsažené v závěrečné řeči, že službu mPeněženka nebylo možno po dlouho dobu využívat, pokud měl cestující zahraniční SIM kartu. Ve 24 minutě, dvacáté sekundě závěrečné řeči státního zástupce zazněla tato věta: „Až 1.11.2009 byla zprovozněna mPeněženka a byla zprovozněna tak, že byla funkční pouze na českých operátorech.“
Skoro se člověk až zdráhá uvěřit tomu, že po 4 letech vyšetřování a 11 týdnech hlavního líčení může státní zástupce něco takového pronést. Myslím, že všichni, kdo se kauzou zabývají, již vědí, že služba mPeněženka není funkční ani na zahraničních, ani na českých operátorech, protože funguje zcela nezávisle na telefonním spojení, a tedy i operátorech. A může jí využívat i ten, kdo žádný telefon nemá. Stačí mu počítač nebo tablet, kreditní karta a připojení k internetu. Pokud to státní zástupce nepochopil, a nepochopil, jak funguje mPeněženka, nechápe vůbec podstatu patentu, který Kyrenia společnosti Crowsnest udělil.
Co vyčíslení škody?
V tom je přístup státního zástupce také velmi zvláštní. Škoda v případě Crosspoint a Neograph je odvozena od cenového rozdílu zcela neporovnatelných služeb. Pokud budeme porovnávat cenu automobilů Dacie a Volkswagen, vždy bude levnější Dacie. Nemusí to však znamenat, že koupě automobilu Dacie je zároveň pro kupujícího výhodnější. V kauze Crosspoint jsou navíc do škody zahrnovány například i mzdy vyplacené pracovnicím na jednotlivých výdajových místech jízdních kupónů. Aniž by kdokoli tvrdil, že tyto mzdy byly nějak přemrštěné. V kauze Crowsnest pak státní zástupce netvrdí, že služba této společnosti pro Dopravní podnik byla nějak předražená, ale přesto dovozuje škodu. A to paradoxně z výše licenčního poplatku za užití patentu, jehož užití nikdo nezpochybňuje a o kterém i obžaloba tvrdí, že díky němu byla Crowsnest jedinou společností v České republice, která mohla poskytovat službu mPeněženky.
Jan Hrbáček
Text je převzat z portálu Česká justice, který je součástí vydavatelství Media Network, vydavatele Ekonomického deníku.
