Sílící napětí mezi Washingtonem a Moskvou spolu se stupňující se kritikou stojí pravděpodobně za ukončením spolupráce globálního PR gigantu Ketchum s Ruskou federací a plynárenskou společností Gazprom.
Ketchum, dceřinná společnost reklamního a marketingového holdingu Omnicon Group, byla Ruskem najata již v roce 2006 v rámci příprav na summit G8 v Petrohradu a následně využívána k vylepšování obrazu Ruska v očích světové veřejnosti. A to včetně snah o podporu hospodářského rozvoje přilákáním investorů do země. Posledním velkým projektem, na kterém se firma podílela, byly Zimní olympijské hry v Soči,pořádané v roce 2014.
Jak nezisková organizace Pro Publica ve své zprávě z roku 2013, pracoval Ketchum na umisťování řady proruských příspěvků do světových médií. PR společnost stála i za kontroverzním komentářem Vladimira Putina, otištěném v New York Times, ve kterém vyzýval Američany k neúčasti Spojených států v Syrském konfliktu. Za své proruské aktivity sklízel Ketchum v USA kritiku, jež sílila zcela úměrně postupnému ochlazování vztahů mezi Kremlem a Wahshingtonem. Nepomohlo ani opakované ujišťování o neposkytování poradenských služeb Moskvě v oblasti zahraniční politiky.
Mezinárodní napětí vrcholící ukrajinskou krizí definitivně zlomila tomuto PR partnerství vaz. Hromadící se problémy plynoucí ze spojení společnosti Ketchum s čím dál méně populárním klientem se tak staly nejpravděpodobnějším důvodem ukončení kontraktu, a to navzdory jeho lukrativitě; partnerství Ketchum – Moskva přineslo PR agentuře od počátku spolupráce desítky milionů dolarů.
Pro Ketchum je takové rozhodnutí jistě nepříjemné, nicméně je ztrátou, jíž je ochoten akceptovat v porovnání s dalším potenciálním zhoršováním svého renomé, jež mu způsoboval potížistický a kontroverzní klient. Rozchod s Ruskem a Gazpromem firmu zařazenou mezi pětici nejúspěšnějších PR společností světa ekonomicky jistě neohrozí. Pro srovnání – jen za rok 2014 Ketchum vydělal částku blížící se 500 milionům dolarů, a jedenácti procentní nárůst oproti roku loňskému k tomu.
Ve službách kontroverze
Putin také není jediným z kontroverzních politiků, který platil americkým firmám za leštění své globální image.
Jen několik let předtím, než byl svržen v Libyjské občanské válce, utrácel Muammar Kaddáfí miliony dolarů za vedení PR kampaní, vylepšujících jeho obraz na mezinárodní scéně. Vůdce Libye si najal ve Spojených státech konzultační PR společnost The Monitor Group, jež měla za úkol zvýšit mezinárodní porozumění Libyi, ( a především ) představit Muammara Kaddáfího jako myslitele a intelektuála. Neváhal přitom platit analytikům think-tanků či bývalým vládním představitelům cesty do Libye spojené s přednáškami, diskuzemi či dokonce setkáním se samotným Kaddáfím.
Pokusy o ovlivnění veřejného mínění skrze PR a cílené budování veřejného obrazu prostě nejsou ničím novým a snahy o vylepšení vlastního obrazu se nevyhnuly ani dalším, neméně problematickým režimům. Například agenturu Burson-Marsteller, společnost jednoho ze zakladatelů PR průmyslu, Harolda Bursona, si najala Nigerijská vláda během občanské války, aby zdiskreditovala šířící se zprávy o páchané genocidě. Jejích služeb využila také Indonésie po masakrech ve Východním Timoru, či rumunský diktátor Ceaușescu.
Petr Nutil
