V posledních letech Česká pošta (ČP) hospodaří v červených číslech. Předloni snížila ztrátu o polovinu na 681 milionů korun. V předchozím roce vykázala propad 1,37 miliardy korun. Odbory i politici varovali před insolvencí a stát chce ještě letos zahájit její transformaci s cílem snížit náklady a modernizovat služby. „Stát musí především říct, jaký rozsah služby chce a kolik je ochoten za ni zaplatit,” zdůraznil v rozhovoru pro Ekonomický deník bývalý generální ředitel ČP Roman Knap.
Mluví se o rozdělení podniku na dvě části – na neziskové služby, které by zůstaly pod státem a na konkurenceschopné. Téměř pět let jste Českou poštu řídil, je na takové změny připravena?
Ano. Pošta je teď připravená na transformaci. Má jasně pojmenované části byznysu, co je státní a co je komerční a jsou nastavené účetní okruhy.
Takže už je fakticky rozdělená?
Interně ano, existují samostatné účetní okruhy v rámci podniku. Firma je pojmenovaná, jasně rozklíčovaná a do tohoto je nastavený model transferových cen. Je přesně vidět, kde vznikají neefektivity, co je drahé a kolik která služba poštu stojí.
Myšlenka na rozdělení pošty na ziskovou a neziskovou část je i vaše práce, je to správný krok?
Když jsem přišel, pošta byla jeden velký moloch, velký pytel, ve kterém se to uvnitř vše tak nějak přetřásalo, a protože byla dostatečně velká masa dopisů, které se v té době ještě posílaly a lidé na pošty chodili, tak nebylo úplně akutní to řešit. Nicméně přirozený byznys České pošty setrvale a relativně prudce klesá. Lidé méně posílají dopisy, jsou datové schránky. Třeba v roce 2018 počet se na pobočkách České pošty realizovali 225 milionů operací za rok, v roce 2022 to už bylo necelých 145 milionů. Ale i při tomto čísle pořád držíte 3200 poboček a stejný počet zaměstnanců, protože to je zákonem dané. A dnes chodí lidé na pošty ještě míň. Mladí už často ani nechápou, proč by vůbec měli na pobočku chodit a důchodci, kteří dříve pracovali a dostali se do důchodového věku jsou dnes už generací, která vždy měla zřízený účet a platila kreditní kartou a naprosto přirozeně si tak nechávají i důchod posílat na svůj účet. A právě protože poptávka po tradičních poštovních službách prudce klesá, tak jsme si řekli, že je potřeba poštu vnitřně rozdělit.
Tedy vymezit oblasti, které ponesou a které ne…
Ano, jasně si říci co z toho jsou komerční služby, kde musíme bojovat s konkurencí na otevřeném trhu. Příkladem je balíkový trh. Lidé si posílají spoustu balíčků, covid tomu ještě napomohl a Česká pošta celé vánoční provozy a covidové období perfektně zvládla a ještě zavedla značku Balíkovna. Ta je dnes v její historii vůbec nejrychleji rostoucí značka. Když se kouknete na spokojenost, interní marketingové průzkumy a indexy, tak jsme druhá značka z pohledu růstu úspěšnosti a u oblíbenosti na absolutním vrcholu a neustále to dál roste. S tím se spojuje i to, že se balíky vydávají nejenom na poštách, ale i u externích partnerů, kterých je aktuálně 2500. Jde o trafiky, obchody a budujeme i síť výdejních automatů, v brzké době se budou vydávat balíky i v síti Alza boxů.
Poště pomohly balíky
Zrovna u balíkových služeb má pošta ale velkou konkurenci a mezi lidmi mnohdy může narazit na pověst, že není nejspolehlivější dodavatel…
To je klišé. Jde o státní podnik a lidé to tak vnímají, že to je něco, co je placeno z jejich daní – ale přitom není. Pošta si na sebe musí vydělat. Pošťáci nejsou státní zaměstnanci a nejsou placeni tak, že když se přidává učitelům, policistům, hasičům a státním úředníkům, tak dostanou taky, pošta není tímto způsobem napojena na státní rozpočet. Přitom u komerčních služeb, kde jsme založili zmíněnou Balíkovnu, tak pošty v okolních státech na nás obdivně koukají. ‚Wau, to jsme také měli udělat, to vám trochu závidíme‘, reagovala třeba slovenská. Pak totiž vidíme, že najednou diskuze mezi mladými lidmi o tom, jestli využívají státní poštu anebo Balíkovnu úplně odpadá. Trend odnosných zásilek, jak tomu říkáme, jasně převažuje. Lidé už navíc ani nehrají ten „krysí“ závod o to, jestli zrovna byli nebo nebyli doma, stihli seběhnout schody, slyšeli či neslyšeli zvonek, ale rovnou využívají výdejních míst, která jsou přístupná kdykoliv a jsou nejblíže kde potřebují a nehledají ani pobočku. Díky tomuto trendu, na který pošta díky Balíkovně naskočila, si udržela svůj podíl na trhu.
Balíkovna je tedy něco co se podle vás povedlo. Vzpomínám si, že to bylo v době, kdy se se rozhodovalo, jak byznys zvednout a dostat z červených čísel. A šancí měly být právě balíky. Bylo to náročné prosadit?
To se hodně sledovalo. A mojí myšlenkou, respektive celého týmu lidí, kteří na tom pracovali, bylo, že v prostředí státního podniku založíme novou značku. A že se bude jmenovat Balíkovna, bude mít samostatné logo, kterým budou označená a auta a naopak, že se nikde nebude objevovat známá pošťácká trubka. První reakce byly samozřejmě velice váhavé, zda to není drahé a riskantní zakládat novou značku, zda jako státní podnik, který je ve všem pomalejší, zvládneme zrealizovat všechny potřebné procesy. A pak také, jak to přijmou lidé, zda vážně chceme vydávat balíky pošty mimo pobočky, když máme jejich vlastní síť, kterou potřebujeme naplnit a své zaměstnance. Bylo tak nutné se především poprat s tím, že budeme dávat byznys někomu jinému, třeba květinářce, trafikantce na stanici metra nebo pánovi, co prodává rybářské potřeby. A já jsem na to vždy říkal, že to není to, co chceme my, ale zákazník. A ten nechce chodit na pobočky, respektive, jen když to má blízko a vyhovuje mu to tam, tak pak si to na ni objedná. A má to tam v bezpečí, i když si objedná třeba notebook nebo drahý mobil, poště věří. Což platí o to více v těch menších obcích. Pro tamní lidi je to pro ně místo v centru tam, kde žijí, které je bezpečné, kde znají otevírací hodiny i paní pošťačku. Nelze se na to dívat jen očima Pražáků.
Myslíte důvěru, kterou řada lidí k poště ale spíš nemá?
Díváte se očima Pražáka. Ale věřte tomu, že menší města žijí v úplně jiném prostředí, než v hlavním městě. A bez České pošty si svojí obec neumí představit. Boj o tom, jestli pět nebo sedm tisíc výdejních míst, ten už skončil. Jeden čas to totiž bylo i tak, že se všechny doručovací společnosti předváděly, jestli jich jeden má o dvacet víc, než druhý. Dneska máme externí výdejní místa, máme balíkomaty, máme Balíkovnu na každé pobočce ČP, máme expresní výdejní místa. Takže aktuálně, když si jdete vyzvednout balík, tak čárový kód, který vám k němu přišel, si jenom načtete a jdete ke speciálnímu okénku, které dělá jenom balíky a tam ho získáte. Je tam válečková dráha, balík vám jede naproti a nemusí tam nikdo s ním běhat.
To je tedy zmíněná komerční část byznysu. Co ta druhá?
Ano, je oddělená, pojmenovaná, spočítaná, má to vlastní účetní okruh a víme, kde prodělává, nebo vydělává, jak je tato část konkurenceschopná. No a pak jde tedy o část státní služby. A tady samozřejmě vznikají problémy. Všichni vědí, že tu problém je a že to stojí velké peníze a do budoucna to bude stát ještě víc. Pobočková síť zahrnuje i správní budovy, nájem, hrazení energie a zaměstnance. Ale žádná z těchto položek do budoucna nebude klesat, protože držíte 3200 poboček. Samozřejmě, pravda se špatně přijímá. A protože to má politické dopady, tak se řeší, jestli pošta ještě tohle unese a zda rok nebo dva.
Rok nebo dva?
Celou dobu říkám, že samozřejmě ze svých provozních zisků pošta může tuto část dotovat, ale principiálně se nemůže dít, že služby, které mají být na otevřeném konkurenčním trhu, budou platit ztrátu, která vzniká u té státní části. A to jednoduše proto, protože konkurence to dělat nemusí. Ta zisk vezme a investuje. Rozšíří síť, zmodernizuje, zdigitalizuje. Všechny zmíněné věci, na které potřebujete peníze, tak do teď se chtělo, abyste je vydělali na balících a z toho vykryli ztrátu u té státní služby. Ale já jsem řekl, dost a veškeré strategie, které jsou od té doby zpracované, všechny modely fungování České pošty, které jsou představené a schválené dozorčí radou jako budoucí transformace podniku, z toho vycházejí. A tedy proto má pošta jasně pojmenované části byznysu a jsou vnitřně oddělené. Nebavím se o tom, jestli to jsou holding, tři firmy, to je teď jedno, jak si ty jednotky pojmenujete. Podstatné je, že jsou oddělené. A teď se hledá financování státních služeb, respektive, když to hodně zjednoduším, tak jak udržet zmíněnou síť 3200 poboček.
Náklady porostou
To by mě zajímalo, jak ji udržet. Náklady nezmizí, porostou…
Porostou, přesně tak. Varianta je ta, že buď si stát řekne ano, tohle je něco, co chci udržet a nedělá to zároveň jenom poštovní služby, ale je to i nějaká prodloužená ruka státu, jako třeba kontaktní místo občana s nim. Není to tedy jenom pošta. A tak mi spočítejte, kolik to stojí a to budu platit. To je varianta první, nejjednodušší, ale nejdražší.
Což ale až doteď bylo, i když se stropem…
Ano, stát neplatil v plné výši.
Poště ročně zhruba tři sta milionů korun chybělo…
Tři sta milionů nejméně, a to protože jsme náklady snížili až o jednu miliardu. Ale v určitých letech, konkrétně 2018 a 2019, chyběla i jedna miliarda. Od roku 2013 už jsme na deseti miliardách, které tam takhle chybí. Druhá varianta tedy je, že se řekne, že poptávka po tradičních poštovních službách končí a odpovídající rozsah pobočkové sítě se pak sníží. A to můžete udělat několika způsoby. Buď budete rušit pobočky, což víme, že je politické peklo a nikomu se do toho nechce, anebo omezovat provozní dobu, což jsme už jednou udělali. Je to zkousnutelné, ale také to bolí, ale myslím si, že tady možnost je. Jenom se musí změnit vyhláška ČTÚ, která nařizuje, že pošta má být otevřená každý den v týdnu. Podle mě, kdyby byla otevřená třeba dva dny, ale opravdu od rána do večera, tak je to možná ve finále pro klienty přístupnější, než když je otevřeno každý den, ale jenom v časech, kdy se tam fakt nemá nikdo šanci dostat. Anebo je ještě varianta, že nahrazuji pobočky určitými samoobslužnými prvky. Jinak řečeno, přenáším to na mobily, pokud nevyžaduji přítomnost zaměstnance pošty. Ale vždy narazíte, že na to někdo není připravený a říká, že pošta má zastávat funkci i pro lidi, kteří nejsou digitálně vybavení a neumí to se smartphony nebo se to nechtějí učit a tak mají přístup ke státním službám tradiční formou typu: poraďte mi jak, napište mi, vytiskněte mi, doručte mi.
Která varianta je tedy podle vás nejlepší?
V aktuální strategii je teď navržená konsolidace pobočkové sítě ve městech. Než mít čtyři pošty, z nichž tři jsou prázdné, ty malé a jednu velkou, permanentně přetíženou, tak raději sloučit kapacity a zaměstnance tak, aby místo čtyř pošt byly třeba dvě, ale úplně provozně vytížené. A aby fungovaly. Je to výrazně efektivnější. Plus zavádění samoobslužných prvků pro služby, kde to je možné a vyplatí se to. Takže jde o kombinaci. Vždy rád uvádím příklad toho, když ČTÚ před pár lety povolil zrušení telefonních budek, u kterých taky stát musel garantovat, že jsou všude, tak to udělal až v době, kdy náklady na jejich správu versus kolik se z nich uskutečnilo hovorů, byly v situaci, že jedna minuta stála osmnáct tisíc korun. A to si Česká pošta nemůže dovolit. Protože dosud se všechny byznysy, které byly zajímavé a výdělečné z pošty odkrajovaly. Telekomunikační služby, IT pro stát, to také přešlo na ministerstvo vnitra a poště zůstal černý Petr, tedy to, co nejméně vydělává.
A v zahraničí? Tam to řeší jak?
Jsou dva jednoduché přístupy. Jeden je francouzský, kdy stát jasně říká, my pobočky chceme, je to poslední výsada státu na všech obcích napříč Francií a my to zaplatíme. A pak jsou druhé modely a to je to oddělení státní služby od komerční. Ale když třeba všichni říkají, v Německu to funguje, tak se jich ptám, co funguje? Německá pošta? Ta naopak přemýšlí, že skončí s univerzální službou. Němečtí pošťáci stávkují. Německé noviny jsou plné toho, jak se v Berlíně nedoručuje, jak nacházejí dopisy v šachtách, jak čekají 14 dnů, než jim je doručený. Všichni chválíme DHL a jejich služby, protože to je ta logistická komerční část, ale nikdo nezná problémy Deutsche Post. Je to stejné, jak to, že Daniel Křetínský investuje do Royal Mail v Británii. Tak asi to je zajímavý byznys. Já říkám, že ano, protože to je ta logistika a vedle je Post Office – a to je ta garantovaná infrastruktura. Takovým příkladem mohou být třeba České dráhy, které řekly, nemůžeme konkurovat soukromým dopravcům, když na sobě máme správu jednotlivých nádraží. Takže pokud tady je státní infrastruktura, garantovaná, kudy vedou koleje, a má baráčky jako nádraží, tak si to vezměte a starejte se o infrastrukturu. My jsme dopravce. Zajímavé je, že ve všech modelech samozřejmě vždy platí to – a řeší to v Evropě úplně všichni, že poštovní trh neunese hand made, tedy práci pošťáka v tom, že někomu donese dopis a bude stát na doručení 120 korun. Tam už jsme za hranou. Tam už to úplně ztrácí smysl. Stát si musí říct, kdy je ten moment, kdy tato služba touto formou už nebude poskytovaná. Ale nesmí pak dál po poště chtít, aby ji vykonávala za nízké ceny. Dalším příkladem mohou být dva miliony datových schránek pro všechny živnostníky. Pro Českou poštu to znamená dvě miliardy výnosu dolů. Když tedy vezmeme náklady sítě, kterou je nutné držet, protože pořád musíme chodit do poslední vesnice a když rozpočítáme počet dopisů, který budeme mít, tak bychom už museli zdražit třikrát tolik. Tedy 150 korun za doporučený dopis.
Důchod ke dveřím za 125 korun?
Teď stojí nejlevnější 62 korun…
Ano. S dodejkou. Když doručujeme důchody, tak má Česká pošta odměnu 29 korun za jeden kus doručeného důchodu. Ale důchodů je méně a méně, ale náklady na doručení je víc. Protože těch peněz, které nosíme, je také víc. Jak dostávají valorizace, přidáno, tak nominální částka roste. Takže pancéřované vozy, svozy hotovosti, počítárny hotovosti, pojištění, limity pro zaměstnance v tom, kolik u sebe mohou mít, když jdou s brašnou po ulici. To vše když započítáte do nákladů, tak odměna, kterou za to dostáváte, je malá a žalostná. ČP má 29 korun, a rakouská má pět eur. Unese u nás ale důchodce za to, že si nechá doručit důchod domů 125 korun? Ale to není problém, návrh řešení je, existuje, jenom je potřeba se tomu postavit čelem a říct, chceme to nebo nechceme.
Předložená transformace tedy dává smysl?
Nikdo jiný s žádným jiným návrhem nepřišel. Všechny vychází z toho, že se služby pojmenují, oddělí se a řekne se, tohle se musí uživit samo, takže se snažte se a bojujte o zákazníky na tomto trhu, ale tohle je státní služba. A stát si musí říct, jaký rozsah služby chce a kolik je ochoten za ni zaplatit.
Roli asi hraje i bezpečnost. Dost by se asi už dalo z toho dělat on-line, někteří lidé by se s tím museli smířit…
Ano, některé pokusy byly, aby třeba všechny důchody šly přes S-kartu, že se nebudou doručovat. Pozor, já to ale neobhajuji, já neříkám, co je dobře, nebo špatně. Naprosto všichni chápeme, že když jsme v obci, ve které není bankomat, tak to, že mi přijdou jako důchodci peníze na účet je sice fajn, ale když přijdu do místního koloniálu, nebo hospody, kde neberou karty, tak já přeci nepojedu třicet kilometrů do okresního města, abych si vybral peníze.
To už by muselo brát karty všude nebo vše se realizovat elektronicky. Pak ale dojde k výpadku, a nedostanete se k ničemu…
Plně chápu, že když někdo v obci, a nemusí to být ani nemohoucí senior, si nechává něco přivézt od někoho, kdo jede někam nakoupit, tak mu chce platit hotově a dát mu třeba i něco od cesty. Nebo dva, tři roky zpátky se řešilo to, že se bude moci platit kartou na kterékoliv pobočce. V obci Řitka u Prahy jsem volal tehdy panu starostovi, jenom aby věděl, že tam něco takového děláme. A on mi říkal: to je sice super, že se na poště už bude moct platit kartou, akorát to neřeší zdejší problém, že si lidé nemají kde vybrat peníze, protože v obci není bankomat. Takže elektronizaci vnímáme, ale myslím si, že doba pouze na elektronické platby ještě nenastala. Možná by to šlo v Praze. A loňský průzkum ČTÚ, který proběhl ještě před tím, než se sepsala poptávka po novém držiteli poštovní licence, přesně říkal, které služby jsou liberalizované a které ještě ne, které regiony jsou dobře obsloužené konkurencí. Ukazuje se jasně, že struktura služeb, tak, jak je poskytuje Česká pošta, je stále potřeba. Ale my k tomu máme ten nákladový model, kdy říkáme ano, budeme to dělat, ale stojí to tolik.
Nevýhoda státního podniku ale je, že když cokoliv změníte, tak je to vždy vnímáno negativně. Lidé to berou tak, že je státní, placený z našich daní a má tu být od rána do večera otevřený, pořád k dispozici. Dopis má stát 10 korun a ne 23. Ale na otázku, kdy jste naposledy poslal dopis, odpoví, že nikdy. Ale to je jedno, stejně to nemá stát 23.
EU říká 2 000 poboček, vláda 3200
Kde je ta správná cena?
Ona nebude nikdy nižší. Už bude vždycky jenom vyšší. Nepůjde to na nulu. Tak, jak je navržená transformace, tak odpovídá na základní otázky, kolik co stojí, kolik to má stát, jak se to dá nahradit digitální formou, jestli vůbec digitální forma. Ale důležité je to slovo „nahradit“ digitální formou. Ne, že se to udělá digitálně a zároveň se to bude pořád dělat analogově. To pak máte dvojí náklady. Tohle všechno je zpracované, ukázané a jenom je potřeba k tomu zaujmout jasné stanovisko. A zakladatel, což je ministerstvo vnitra, respektive stát, musí jasně říct, které služby a jakou formou po ČP chce, aby vykonávala, a za kolik je bude platit.
Mimochodem, teď jsme získali poštovní licenci na rok 2023 a 2024, a to přes všechny věci, které mluví o tom, že Česká Pošta je neprůhledně financovaná, což nakonec hloubkové šetření Evropské komise neprokázalo. Byly tady i články, že EK vyšetřuje ČP, že dostává příliš mnoho, ale pak se ukázalo, po hloubkovém šetření, když jsme peníze dostali, a to s tříletým zpožděním, že i Komise zkonstatovala, že je vše v pořádku a že se to může zaplatit, protože je to naprosto jasně, správně, transparentně oddělené, samostatné nákladové sledování, oddělená evidence nákladů. Navíc, do výběrového řízení na držitele poštovní licence se přihlásila jenom pošta, proč ne konkurenční společnosti? Asi zjistili, že to tak lehké není. Náklady na univerzální službu za tu dobu, jsme mezi lety 2019 a 2020 snížili o jednu miliardu. Děláme úspory, optimalizujeme, hodně zaměstnanců odešlo. Nejsem na to hrdý, ale je to nutná část změn. Když jsem nastoupil, bylo jich okolo třiceti tisíc, teď jich máme 24 500.
A snižovat se bude dál? Část služeb se přece bude digitalizovat?
To je věc, na kterou by měl odpovědět už nový šéf.
S dalším snižováním se ale kvůli digitalizaci počítalo.
Digitální forma se nakonec daří použít jenom u komerčních služeb. U státních musí definovat formu, jakou to musíte dělat. Ale chceme po ČTÚ, aby tato pravidla rozvolnil, protože se to dá dělat i jinou formou. Dnes si pro doporučený dopis musíte dojít na poštu, vystát si tam frontu, nebo se paradoxně koukat na to, jak tam nikdo není, tak aby se dal třeba vydávat i ve zmíněných balíkových boxech. Jinými slovy k tomu doporučenému dopisu dostanete stejnou SMS, jako k balíku, zadáte si kód, tím jasně prokážete, že je váš. Samozřejmě to nejde u dopisu do vlastních rukou, kde musí proběhnout identifikace podle občanského průkazu. Máme navržené i nějaké změny poštovního zákona, paragrafové znění o financování a poskytování služeb podle poštovního zákona, o kterých jednáme s Českým telekomunikačním úřadem, aby se zmodernizovala vyhláška ČTÚ, protože Evropská komise, nebo směrnice EU o dostupnosti poštovních služeb říká, že v Česku bychom měli mít 2000 poboček. Ale vláda říká ne, my jich tu chceme 3200.
Takže je tam přes tisíc poboček navíc náklad.
Jsou jako takový luxus.
Konkrétně co by se v legislativě mělo změnit?
Je tam jiný systém financování služeb. Protože nejvíce do očí bijící věc, která je tam vysloveně špatně, je ta, že dokud není dokončená notifikace, tak česká pošta za univerzální službu nedostane ani korunu. A když je to konečně notifikováno, tak je to dělané formou, že těch 1,5 miliardy dostanete na začátku toho roku jako zálohu a ne po skončení roku, ale po skončení toho dalšího, kdy ji pak doplatí zpětně. Kdybych to řekl očima běžného občana, představte si, že děláte takhle náročnou službu za tolik peněz a vystavíte státu fakturu se splatností 365 dnů. Nebo ještě názorněji, jako byste přišla do restaurace a ve dvou lidech projedla tisíc korun a řekla, tak tady máte tři sta, dalších tři sta vám pošlu za rok a těch zbývajících čtyři sta, to si tady prodejte něco jiného a dotáhněte si to ze svého. Tak to je třeba jedna z těch věcí, které se tam vysloveně musí změnit. Teď probíhají jednání na MPO i s ČTÚ, což je dobré, běží to, ale musí to projít legislativním procesem. Z mého pohledu jediný zádrhel, který tady je, je čas. Ale z pohledu toho, co se má stát, tak si myslím, že jsou všichni za jedno, všichni to vědí.
Tohle je tedy specificky česká situace?
Takhle si to nastavil český stát.
Co by měl jako první udělat váš nástupce?
Změny už běží. To jsou věci, které se prostě dějí a musí se dít bez ohledu na to, jestli tu jsem já, nebo je tady můj zástupce, nebo tu po dalším výběrovém řízení bude nový generální ředitel. Ten to musí ale tlačit a táhnout. Ale já odcházím s dobrým pocitem, protože vše změny jsou rozjeté, jsou věcně dané, pomohou České poště, poštovnímu trhu. Protože to oddělení na části zároveň zajistí i to, že nebude docházet ke křivení trhu a nějakému obviňování, že pošta si bere od státu peníze a na liberalizovaném trhu křiví ceny.
Proces je připravený, politici ale musí ještě přece deklarovat, že se to skutečně spustí.
Ano. To je pohled času. Jestliže víme, že to musí projít legislativním procesem, tak všechno trvá déle, než bychom si přáli. Kdybychom byli jenom normální akciová společnost, která má na základě jasné obchodní smlouvy vztahy se státem, například doručujeme důchody za 29 korun, tak řekneme ne, už ne, od nového roku to budeme doručovat za 47. A stát řekne, aha, tak to já si jdu buď najít někoho jiného, kdo mi to bude nadále dělat za 29 anebo jdeme jednat, jestli to místo 47 nejste schopni udělat za 42. Ale tím, že Česká pošta je státní podnik, je to ten otloukánek, tak jí to nařídíme, dáme jí to zákonem. Řekneme, dáme vám za to 29 korun a nediskutujte. My diskutovat nebudeme, ale pošta to nepřežije. Ale to teď není ta situace. Témata jsou teď všechna otevřená a dějí se. Z tohoto mám dobrý pocit a radost, že cesta je nastavená.
Našlo by se něco, co byste udělal dnes jinak než před pěti lety?
Byl bych v mnohém důraznější. Člověk přijde zvenku, nezná politické prostředí, tak samozřejmě mockrát narazí. Všichni mu vysvětlí, že je to trochu jinak, že se musí víc diskutovat a víc připravovat a předjednávat. A taky mě trochu mrzí, že všichni zapomněli na covidová období. Z těch pěti let, co jsem tu byl, jsme dva a půl roku fakt žili úplně v jiných podmínkách a řešili jsme úplně jiné problémy než to, jak se má transformovat Česká pošta. Museli jsme omezovat služby, kdy bylo jasně dané, že máme otevřít jenom v určitých dobách, nenabízet nic jiného, než co musíme a že nemáme nutit lidi, aby chodili na pobočky a stáli ve frontách a hromadili se. To všechno stojí ale obrovské peníze. V podstatě zakáží dělat poště všechny věci, které jí pomáhají finančně. Ale já neříkám, že to bylo špatně, jen jde o to, že s odstupem času se na to úplně zapomnělo. Ne, že bych chtěl někoho snižovat na obecním trhu, nebo i ve společnosti, ale to byl covid bus, covid lyžařská sedačka, covid snad na všechno a k tomu kompenzační programy. Ale pošta, která to více méně táhla, tak ta nic.
Lidi to ale vnímali, že pošty fungují.
Tak to přesně bylo, najednou všichni byli rádi, že Českou poštu mají. Ale ve chvíli, kdy to skončilo, tak zase zapomněli. ČP za to navíc nedostala ani korunu a přitom byla jasná dohoda, že peníze, které stát kompenzuje, půjdou na mimořádné odměny, nebo na zvýšení platu zaměstnancům.
Dalo by se zjednodušeně říct, že pošta nemůže být nikdy zisková?
Pokud tu povinnou část zaplatí stát v částce, kterou to skutečně stojí, tak se pošta dostane do zisku.
Musí tam být ale dotace na služby, které chce stát garantovat. Plus snížit počet poboček, když EU říká 2000 a Česko jich má 3200.
Problém je, že občané jsou zvyklí na tu svou poštu. Na rozdíl od jiných zemí máme rovnoměrně rozprostřené vesnice, jak je vidět na mapě. Ne jako třeba v Alpách, kde jich je jen pár a pak jsou další koncentrované kolem města. Z tohoto pohledu jsme specifičtí. Ale když se podíváme na země bývalého Rakouska – Uherska, jako Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, tak vzhledem k počtu obyvatel máme plus minus stejně poboček. Česká pošta jich má 3200 na deset milionů obyvatel, Slovensko pět milionů a 1500 poboček.
A když se podíváme na západní země?
Ty jich mají méně a počty dále snižují a taky už digitalizují. Třeba v Německu, tak tam jsou všechny pošty partnerské. Tam nemáte přímé pobočky, tam se služby realizují v rámci prodejen obuvi, potravin, nebo dalšího sortimentu. Ale i tam je jenom poštovní služba. To znamená, že když u nás stát do těch poboček přidává další služby typu Czech point, nebo nějaké další kontaktní místa se státem, tak to už nedáte do obuvnictví.
Tam to tedy mají jak?
Tam to mají samostatně. Pošta je jenom pošta, čistě poštovní služby, nikoli jiné přidružené, jako třeba ověřování podpisů.
Všechno tedy mají u partnerů a jenom základní službu má na starosti pošta jako taková. U nás tohle není průstřelné?
To je v jednání s ČTÚ. My říkáme, pojďme klasifikovat jednotlivé pošty. ČTÚ po nás totiž chce, aby všechny pošty měly stejnou strukturu služeb, kdy jednoduše dělají všechny všechno. A my říkáme, pojďme to rozdělit na ty hlavní, které budou dělat všechno, tedy Czech pointy, kde budou i další služby jako třeba ty finanční. A pak mějme malé pošty, které mají mít omezený seznam služeb a dělat jenom nějaké základní věci.
Ale Czech pointy přece všude nejsou.
Nejsou, ale třeba finanční služby ano. Takže i na tu poslední poštu potřebujete každé ráno svézt v dostatečném množství hotovost. A Česká republika je hodně specifická v tom, že je jediná, která má v základních poštovních službách platbu složenkou. Nikde jinde v Evropě to nemají. Tam jsou klasické finanční služby. Ale to, že musíte mít na každé poště možnost zaplatit složenkou je samozřejmě nějaký náklad. Protože potřebujete na všechny pošty zavést zmíněnou hotovost, abyste měli na vracení, na platbu nebo když si někdo vybere ze složenky.
A využívají to ještě vůbec lidé?
Ano. Vypadá to jako drobnost, ale hodně lidí to má rádo třeba proto, že formát složenky znají, ví, kde je účet a částka. A mají opravdu u pocit, že si domů něco odnesete – ten útržek.
Já ne.
Protože už fungujete jinak. Když vám přijde upomínka, že jste někde něco nezaplatila, tak se podíváte do mobilu a zkontrolujete a pokud jste nezaplatila, načtete QR kód a odešlete. Ale spousta lidí chce mít na kredenci za sklem zastrčený útržek složenky a jestli jim přijde upomínka, tak mají i důkaz, že zaplatili. Anebo když chcete někomu poslat hotovost z jedné strany republiky na druhou, když píše třeba maminka z Moravy, že ji v pondělí přijdou řemeslníci opravit střechu a ona s limitem dva tisíce korun na kartě jim potřebných deset nedá, a chce poslat peníze. Nejrychlejší způsob je v takových případech poštou. A používá se to. Máme přesné statistiky toho, jaká struktura jakých služeb se využívá.
Jak vypadá?
Nejvíc je odeslání a vyzvednutí dopisů. Na druhou stranu pak vedeme s nějakým starostou diskuzi o otevírací době pošty. On říká, že potřebuje mít otevřeno i pro okolní obce, protože důchodci si k nim chodí pro důchody. My se podíváme na statistiky, ale zjistíme, že výplata důchodů tvoří necelá čtyři procenta objemu všech transakcí a že když pošta otevírá v osm, senioři přijdou v půl osmé, v osm si tam všichni vejdou pro důchody a před devátou hodinou už je pošta prázdná, ale zaměstnanci tam musí být až do dvou. Neříkám, že je to špatně. Ale pojďme se o tom pobavit.
A dosavadní diskuze, které probíhaly, posunuje se vůle ke změně?
Ano, to zase musím být férový. Vůle mění tím, že je vidět, že pošta není perpetuum mobile ač si mnozí myslí opak. Vidí, že některé služby se opravdu dostávají na hranu, že už to takhle opravdu fungovat dál nemůže a tak je vůle ke změně větší.
Pošta ale nabízí i finanční a další služby, to se prokazatelně osvědčuje?
Když se podíváte na poštu, tak z mého pohledu fungují velice dobře balíkové služby, tedy Balíkovna a finanční služby. Změnili jsme i brand, to je také jedno z toho, že to není poštovní spořitelna se čtyřlístkem, ale už je přiznané, že jde o ČSOB poštovní spořitelnu. Tím zákazníci pochopili z jaké banky a jaké pojišťovny mohou finanční služby čerpat, což je výrazně férovější, transparentnější. Máme spolupráci s ČEZ, kdy na vybraných pobočkách jsou specializované přepážky, kde jsou zaměstnanci, kteří přišli od ČEZu nebo jejich partnerů a jsou vyškolení jen na prodej energie. Nevěděli jsme, jak to bude fungovat a jestli to je vůbec potřeba, krátce na to ale přišel krach Bohemia Energy a lidé se nám nahrnuli na pobočky, protože pošta pro ně představuje důvěryhodné místo. Neočekávají, že tam bude nějaký nevyškolený „šmejd“, který jim něco prodá, jen aby měl za to čárku.
Takže to dává smysl? Nemyslela bych si, že značky tolik stále fungují v době, kdy je naopak spousta lidí cíleně ignoruje.
Silné značky lidé vnímají, to nám vycházelo i z našich marketingových průzkumů. A proto pak vnímají i to, když má pošta silné partnery jako je třeba zmíněný ČEZ, ČSOB nebo další. Takže osvědčilo se nám to a souvisí to i se zmíněnou důvěryhodností. Ve finále, když jde totiž o nějaké kritické informace, tak pošta je tady. Když byly třeba v době covidu uzávěry – Sokolovsko, Chebsko, Litovel; tak kdo mohl projet do míst, kam nikdo nesměl, koho pustili? Hasiče, sanitku, policisty a pošťáky. Anebo když bylo tornádo na Jižní Moravě a do druhého dne tam jezdila mobilní pošta. A to jste měla vidět reakce lidí, když najednou na zničenou náves přijelo pošťácké auto a umožnilo jim vybrat peníze, zaplatit složenky, podat nebo si nechat ověřit žádost, protože tam všichni potřebovali nějaké papíry na vyřizování.
Nejlíp se v krizi pozná …
Ano. A já bych chtěl, aby se politici k poště tak chovali.
Proč rozhodování o transformaci trvalo tak dlouho?
To je diskuze o tom, že když někdo řekne, že se něco bude měnit na výdělečné, tak už to třeba zavání přípravou na privatizaci.
Monika Ginterová
