Po pětačtyřiceti letech česká armáda končí s používáním bojových vrtulníků sovětské provenience Mi-24/35. Poslední ostré střelby z bitevníku mají za sebou piloti náměšťské 221. vrtulníkové letky ve vojenském újezdu Boletice. Armáda o tom informovala v týdnu na svém webu. Staré vrtulníky nahradí nové stroje ze Spojených států. Armáda pořizuje osm víceúčelových strojů UH-1Y Venom a čtyři bitevníky AH-1Z Viper. Dalších šest starších Viperů a dva Venomy dostane česká armáda ze Spojených států darem za pomoc Ukrajině.
640 ran z kulometu, 800 ran z kanónu a 239 raket S-8. Tolik munice vystříleli piloti náměšťské 221. vrtulníkové letky při celkovém náletu 16 hodin během posledních střeleb z bitevníku Mi-24/35 ve vojenském újezdu Boletice. Příběh tohoto legendárního stroje ještě sovětské provenience se v Armádě ČR pomalu uzavírá. Letos v srpnu uplyne neuvěřitelných 45 let, kdy československé vojenské letectvo začalo tyto vrtulníky provozovat.
Vrtulníky řady Mi-24 přinesly československé armádě „čistokrevnou“ bojovou schopnost, a to především proti obrněné technice. Na tehdejší dobu byly vybaveny mohutnou výzbrojí včetně řízených střel a umožňovaly přesnou likvidaci protivníkovy techniky a zároveň mnohem efektivnější podporu pozemních jednotek.
Bitevní vrtulník Mi-24 byl a je stroj budící opravdu zasloužený respekt. Však mu také sami Rusové dali přízvisko „krokodýl“, zatímco afghánští mudžahedíni ho během sovětsko-afghánského válečného konfliktu v letech 1979–89 nazvali „ďáblův kočár“. Tento legendární stroj slouží v české armádě téměř 45 let, letos ho nahradí americké stroje Venom a Viper.
Labutí píseň náměšťských Hindů
Jeden z posledních letových dnů s ostrými střelbami ve Vojenském újezdu Boletice začal ranním brífinkem. Ten zahajuje jako obvykle velitel letové směny, který si nechává doložit informace od meteorologické služby, řídícího letového provozu, dozorčího inženýra létaní a zbrojíře. Na základě těchto informací se rozhoduje o způsobu a provedení letu.
Hlavním námětem cvičení byla střelba na cíl ve spolupráci s jednotkou předsunutých leteckých návodčích (JTAC-Joint Terminal Air Controller). Jednotlivé lety posádek byly naplánovány zhruba na hodinové bloky tak, aby ve dne odlétaly čtyři lety a stejně tak i v noci.
Vrtulník s trupovým číslem 3366 v kamufláži Alien Tiger nesl pod křídly dva dvouhlavňové kanony GŠ-23 a vrtulník 3369 byl vyzbrojen vpravo i vlevo kontejnery s raketami S-8 a čtyřhlavňovým kulometem ráže 12,7 mm.
„Střílely se rakety S-8, kulomet a z kanonu GŠ-23, a to ve dne i v noci s brýlemi pro noční vidění. Trénovali jsme i skupinový let, kdy se střílelo ze všech tří typů zbraní v jeden okamžik. Nicméně kolik toho ve skutečnosti odstřílíme, záleží hlavně na počasí, které se na Boleticích mění z minuty na minutu,“ řekl ke cvičení kapitán Jiří Zbranek, vedoucí starší instruktor 221. vrtulníkové letky.
Ve vojenském újezdu byl vybudován FARP (Forward Arming and Refuelling Point – předsunuté polní letiště), ze kterého vrtulníky vzlétaly a po splnění úkolu přistávaly. Přelet na leteckou střelnici jim trval jen 5 minut.
„Střelnice Ondřejov leží v nadmořské výšce 1000 m. n. m. Je unikátní svým kopcovitým terénem a umožňuje nám tak výcvik v létání a střelbě v členitém terénu,“ popsal nadporučík T. CH., pilot Mi-24/35.
Do výcviku se kromě vrtulníkářů zapojila i minometná četa 7. mechanizované brigády z Hranic na Moravě, která se podílela na potlačení protivníka. Předsunutí letečtí návodčí koordinovali útok do cílové oblasti ve spolupráci s bezpilotním letadlem PUMA (UAV – Unmanned Aerial Vehicle). Určovali tzv. časové sloty (časová okna), ve kterých se vzájemně ve střelbě na cíl střídaly pozemní jednotka s jednotkou vrtulníkovou za účelem kontinuální eliminace protivníka.
„Rovněž jsme zabezpečovali výcvik leteckých návodčích 225. letky bojového zabezpečení v úkolech ostré střelby ve dne i v noci s použitím CAS (Close Air Support – blízká letecká podpora) procedur, což se v plné míře podařilo. Předsunutí letečtí návodčí tímto výcvikem navíc certifikovali nové kolegy,“ vysvětlil Zbranek.
Poslední střelby s vyvedením jednotky z bitevníku Mi-24/35 odlétala posádka ve složení kapitán Jaroslav Šimek, nadporučík Jaroslav Palička a praporčík Pavel Solař. Posádka provedla dvě zteče s použitím neřízených raket S-8 a předním kulometem 12,7 mm během nočních střeleb.
Specifikace ďáblova kočáru
- Vrtulník Mi-24 může nést ohromující paletu/spektrum výzbroje.
- V přídi vrtulníku je umístěn čtyřhlavňový rotační kulomet ráže 12,7 mm. Tento kulomet umístěný v pohyblivém střeleckém stanovišti dosahuje úctyhodné rychlosti střelby až 5000 ran za minutu.
- Jednou z charakteristik bitevních vrtulníků je schopnost ničit obrněné cíle přesně naváděnými raketami.
- Vrtulník Mi-24 může nést až 8 protitankových řízených střel 9M114 Šturm, které mohou zasahovat cíle až na vzdálenost 5 km. Navádí je pilot-operátor z přední kabiny.
- Křídla umístěná na bocích vrtulníku mohou nést bloky s neřízenými raketami ráže 55 nebo 80 mm, kanónová pouzdra, méně často se střílelo z granátometů ráže 30 mm nebo kontejnerů GUV s třemi kulomety. Křídla neslouží pouze k nesení výzbroje, při cestovní rychlosti tvoří až 23 % vztlaku vrtulníku a odlehčují tak nosný rotor.
- Zajímavostí byly střelby neřízených raket LR 122, jednalo se o upravené rakety Grad.
- Pro vrtulníky je velmi netypická schopnost bombardovat
- Vrtulníky Mi-24 mohou nést bomby až o hmotnosti 2 x 500 kg.
- Vrtulníky Mi-24 lze používat i proti vzdušným cílům, v minulosti byly nasazeny při ostraze hranic proti pomalu letícím cílům.
Staré vrtulníky nahradí nové stroje ze Spojených států. Armáda pořizuje osm víceúčelových strojů UH-1Y Venom a čtyři bitevníky AH-1Z Viper. Dalších šest starších Viperů a dva Venomy dostane česká armáda ze Spojených států darem za pomoc Ukrajině.
První bitevní vrtulník Viper AH-1Z pro českou armádu byl vyroben na počátku dubna.
Stroje na vrtulníkovou základnu do Náměště nad Oslavou na Třebíčsku přepraví velkokapacitní letoun v řádu několika týdnů, řekl ČTK v polovině května mluvčí generálního štábu Ivo Zelinka.
Na zkušenou v Pendletonu
První čeští piloti a palubní technici se na obsluhu nových strojů školili v USA, skupina se vrátila po sedmi měsících intenzivního přeškolovacího výcviku se na domovskou základnu v Náměšti v únoru. Na nové typy vrtulníků UH-1Y Venom a AH-1Z Viper se přeškolovali na americké základně námořní pěchoty Pendleton. Vrtulníky obdrží náměšťská základna v rámci mezivládní smlouvy ČR a USA během letošního roku.
„Výcvik byl náročný. Vrtulníky platformy H-1 jsou klasické koncepce tzn. s jedním hlavním nosným rotorem a vyrovnávacím rotorem, čímž veškerá podobnost s vrtulníky řady Mi končí. Největší rozdíly jsou v moderním multifunkčním displeji (tzv. full glass cockpit), levotočivém nosném rotoru a ližinovém podvozku,“ popisal misi do USA podplukovník Marcel Kica, velitel výcvikové skupiny H-1.
Po úvodní teoretické přípravě, kterou ukončily testy, následoval letecký výcvik. Nejprve na simulátoru (FTD – mimochodem stejný typ byl dodán v nejbližších dnech dodán 22. základně vrtulníkového letectva), později ve vrtulníku.
Výcvik se zpočátku zaměřil na základní manévry a pokračoval lety podle přístrojů, ve skupině, v přízemních výškách, na přepravu nákladu v podvěsu a jeřábování. Vyvrcholením byly lety na střelbu na pozemní cíle kanonem a neřízenými raketami a také lety v noci s brýlemi pro noční vidění. Palubní technici si vyzkoušeli střelbu z dveří vrtulníku lafetovanými zbraněmi (minigun a 50 cal).
Letovou část ukončilo přezkoušení, u nějž celá skupina uspěla a všichni piloti následně obdrželi certifikát PQM (Pilot Qualified in Model). Celkově každý pilot nalétal přibližně 80 hodin.
Výcvik se odehrával v Jižní Kalifornii. Převážně pak ve vzdušném prostoru Campu Pendleton a jeho přilehlém okolí s výjimkou čtrnáctidenního vyvedení na pouštní základnu El Centro nedaleko hranic s Mexikem.
Kromě běžných letových situací vojáci trénovali například nouzové opuštění vrtulníku a přežití na vodní hladině v případě pádu do oceánu.
„Spolupráce s americkými kolegy byla na velmi vysoké úrovni, instruktoři dělali maximum pro předání všech svých znalostí a zkušeností našim pilotům v nadstandardním rozsahu. Při výcviku byl jejich přístup spíše na úrovni kolegů nikoliv učitel-žák, neboť si uvědomovali, že s létáním nezačínají, ale že se jedná o přeškolovací výcvik, který přizpůsobovali jejich potřebám,“ hodnotil Kica.
Největším přínosem výcviku v Campu Pendleton byl podle vojáků fakt, že probíhal přímo u největšího a nejzkušenějšího provozovatele platformy H-1 na světě. Po návratu na domovskou základnu piloti pokračují ve výcviku s americkým mobilním výcvikovým týmem (MTT).
(nik)
