Pokud bude přijat pozměňovací návrh předsedy ústavně právního výboru Marka Bendy (ODS) k oddlužovací novele insolvenčního zákona, mohli by se insolvenčními správci stát i exekutoři. V současnosti tato možnost naráží na výslovný zákaz jiné výdělečné činnosti v exekučním řádu. Pozměňovací návrh se snaží řešit i možnou podjatost, pokud by v případě insolvenčního dlužníka vedl daný exekutor před tím vůči němu exekuci.
Jak konstatuje odůvodnění pozměňovacího návrhu, zpřístupnění profesi insolvenčního správce i soudním exekutorům za stejných podmínek jako ostatním právnickým profesím se navrhuje vzhledem k předvídatelné existenci možného rizika „vysokého kapacitního zatížení osob sepisujících a podávajících za dlužníka návrh na povolení oddlužení při nárůstu počtu dlužníků aspirujících na řešení svého úpadku oddlužením a zejména vzhledem k nepochybné potřebě zajištění administrace předvídatelného řádového navýšení počtu insolvenčních řízení vyvolaného změnou parametrů pro oddlužení“.
Návrh umožnit soudním exekutorům výkon funkce insolvenčního správce odůvodňuje podle Bendy i podobnost podmínek kladených na soudní exekutory a insolvenční správce pro výkon jejich činnosti, zejména podmínka vzdělání, odborné praxe a personálního a materiálního vybavení.
[mn_protected]
V případě přijetí návrhu by nicméně muselo dojít i k dílčí úpravě exekučního řádu, které jinak zakotvuje absolutní inkompatibilitu jiné výdělečné činnosti s výkonem funkce soudního exekutora.
Mohlo by vás zajímat
Řešení podjatosti
Návrh reaguje i na situace, kdy by hrozila podjatost u exekutora pověřeného výkonem funkce insolvenčního správce. „V případě, že exekutor vedl proti dlužníkovi exekuční řízení, popř. ve prospěch některého věřitelů, nelze paušálně hovořit o podjatosti a není zapotřebí speciálního legislativního řešení. V případě, že by exekutor byl v daném exekučním řízení podjatý, býval by byl vyloučen pro podjatost podle § 29 exekučního řádu – to by jistě bylo také důvodem pro vyloučení podle § 24 IZ.“
Insolvenční správce, který je soudním exekutorem, by byl z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže byl v posledních třech letech před rozhodnutím o úpadku pověřen vedením exekuce v exekučním řízení, ve kterém jsou účastníky dlužník, jeho manžel nebo věřitel.
V opačném případě je podle Bendova návrhu třeba vyjít z toho, že soudní exekutor postupuje vůči účastníkům exekučního řízení nezávisle a nestranně, jak je zakotveno v paragrafu 2 exekučního řádu. Podpůrně lze také odkázat na §4b zákona o konkursu a vyrovnání, v rámci kterého měl správce podniku návrhovou povinnost na prohlášení konkursu dlužníka, pro tento případ nebyl správce podniku vyloučen z působení na pozici správce konkursní podstaty apriorně vyloučen, ačkoliv byl činný v řízení exekučním.
„Rovněž ani pro ostatní profese není přijato jiné než obecné řešení možné podjatosti, ačkoliv jistě k tomu může dojít ve větší míře (advokát, daňový poradce, auditor, notář). V případě těchto ostatní profesí nejsou na rozdíl od soudních exekutorů ani přijaty žádné zákonné, procesní záruky nezávislosti. Tím spíše není věcného důvodu k normování speciálních pravidel podjatosti,“ uzavírá odůvodnění.
Podle viceprezidenta Exekutorské komory Jana Mlynarčíka s ohledem na chystané změny insolvenčního zákona je a bude více než vhodné, aby i soudní exekutoři, stejně jako ostatní právnické profese, tj. advokáti a notáři, mohli vykonávat činnost insolvenčních správců. Přijetím tohoto pozměňovacího návrhu by tak došlo k odstranění nijak odůvodnitelného rozdílu mezi těmito právnickými profesemi. Jak dále Mlynarčík připomíná, navíc u soudních exekutorů se dají předpokládat, tedy kromě odbornosti, zkušeností, odpovídajícího materiálního vybavení, profesního pojištění a přísné kárné odpovědnosti, také znalosti o majetku a dluzích dlužníka. „Zejména v případech, kdy soudní exekutor vedl nebo vede na majetek dlužníka exekuci a nemusí tedy zdlouhavě zjišťovat jeho majetkové poměry. Otázka případné podjatosti by měla být řešena použitím stávající právní úpravy IZ, která dopadá na všechny insolvenční správce.“
Možnost, že by exekutoři vykonávali činnost insolvenčních správců se nicméně nelíbí České advokátní komoře, z jejíchž řad vychází sedmdesát procent správců. “Na soudní exekutory je delegována státní moc, která jinak přísluší soudům. Exekutoři se jednoznačně osvědčili při vymáhání práva v exekučních řízeních. Stát jim proto musí vytvořit materiální podmínky, aby v tom mohli pokračovat. Jinak se vrátíme do devadesátých let, kdy bylo právo prázdné slovo. Přesto si ale myslím, že není možné, aby exekutoři z ekonomických důvodů vykonávali jako melouch funkci insolvenčních správců. Stejně tak si myslím, že takový melouch nemohou mít soudci. Odporuje to tradiční dělbě rolí představitelů státní moci v justici. Narušuje to důvěryhodný a transparentní soudní systém. S trochou nadsázky lze říci, že se jako pacient asi nebudete cítit příliš komfortně, když na operační sál dorazí místo chirurga kominík. S to přesto, že kominíci, jak známo, nosí štěstí,” kritizuje návrh člen představenstva ČAK a šéf insolvenční sekce Michal Žižlavský.
[/mn_protected][mn_protected][/mn_protected]
Dušan Šrámek
