Polský soud dnes nařídil vyplacení rekordního odškodného ve výši 13 milionů zlotých (74,6 milionu korun) Tomaszi Komendovi, jenž strávil 18 let za mřížemi za zločiny, které nespáchal. Případ nynějšího čtyřicátníka šokoval Polsko a pravicová vláda ho vyzdvihla jako příklad nutnosti hlubokých změn v soudním systému, uvedla agentura AP. Oběť pravděpodobně největšího českého justičního omylu na odškodnění zatím čeká.
Tomasz Komenda byl zatčen v roce 2000 kvůli údajnému znásilnění a vraždě 15leté dívky na novoroční vesnické diskotéce nedaleko Vratislavi z roku 1997. Za tyto činy byl odsouzen nejdřív k 15 rokům vězení. Později mu byl trest zvýšen na 25 let, ačkoli trval na své nevině.
Na naléhání rodiny prokuratura případ přezkoumala a dospěla k závěru, že odsouzený zločin nemohl spáchat. Komenda byl zproštěn viny poté, co mimo jiné nové testy DNA ukázaly, že se na činech nepodílel.
Komenda, kterému bylo v době vraždy 18 let, byl odsouzen přesto, že měl jednoznačné alibi – v době zločinu byl od místa jeho spáchání vzdálen půl hodiny jízdy autem. Potvrdilo to 12 svědků, s nimiž slavil konec roku.
V roce 2018 byl muž zproštěn viny a propuštěn, načež požadoval podle AP kompenzaci ve výši 19 milionů zlotých. Soud v Opole mu dnes přiznal většinu požadované částky. Jde o největší takové odškodnění, jaké kdy bylo v Polsku přiznáno. Komenda se ještě proti rozhodnutí může odvolat.
„Žádné peníze mi nevynahradí těch 18 let,“ řekl po odchodu ze soudní síně Komenda podle rozhlasové stanice RMF.
Tuzemské Ministerstvo spravedlnosti každoročně eviduje kvůli nezákonnému trestnímu stíhání, které zahrnuje i nezákonný pobyt ve vazbě, několik stovek až tisíc žádostí. Vyhoví ale jen menší části žadatelů, milionové částky jsou přitom výjimečné.
Stanice připomněla, že Komenda se u soudu domáhal milionu zlotých za každý rok z 18 let, strávených za mřížemi. Ve vězení se pokusil i o sebevraždu. Kvůli drastickým podrobnostem života ve vězení se soud odehrál podle RMF za zavřenými dveřmi, s vyloučením veřejnosti.
„Skončila má noční můra. Lidi, kteří mě zavřeli, nemají srdce. Žádné peníze mi nevynahradí těch 18 let,“ řekl Komenda novinářům. Žádné omluvy nečeká. „To jsou jen slova. To, co jsem přežil, je jen moje,“ řekl a dodal, že jede domů za synem, kterého mu partnerka porodila v prosinci. „Chci jen, aby byl (syn) tak šťastný, jako jsem teď já,“ prohlásila oběť justičního omylu.
Český případ: 30 let za mřížemi
I česká justice má na svém kontě podobný, ovšem ještě horší případ. Romana Ševčíka z moravských Křtin v osmnácti letech zatkla Veřejná bezpečnost za dvojnásobnou vraždu babičky a tety a za pokus o další dvě vraždy. Ševčík je dodnes odsouzen a doufá v nový proces, který prokáže jeho nevinu. Důkazů je dost.
Případ dvojnásobné vraždy v Brně otřásl v roce 1989 celou republikou.
Roman Ševčík byl obviněn přestože několik svědků potvrdilo, že byl tou dobou dvacet kilometrů daleko, byl následně za tyto skutky odsouzen. Přestože se na místě vraždy plném krve nenašla žádná stopa, že tam v době incidentu byl, a ani na něm a jeho oblečení nebyla jedna jediná kapička krve či DNA. Přestože dva lidé, které se vrah pokusil také zabít, opakovaně popsali útočníka jako někoho jiného.
Klíčové bylo svědectví například řidiče autobusu, které rozbíjelo Ševčíkovo alibi.
Jenže u soudu už vypověděl svědek jinak. Přesto byl Ševčík odsouzen.
Podle rozsudku spáchal Ševčík dvojnásobnou vraždu, když měl umlátit svou tetu sifonovou lahví a její matku, svou babičku, ubodat. Přestože tři svědci potvrdili, že byl Ševčík v době vraždy doma ve Křtinách, které jsou vzdáleny 25 kilometrů od místa vraždy, tedy rodinného domu v Brně.
Když Ševčíka v roce 1989 policie zatýkala, bylo mu 18, byl pohledný, měl husté blond vlasy a život před sebou. Justiční mašinérie ho po třiceti letech v nejtvrdších českých kriminálech propustila jako lidskou trosku. Po pokusu o sebevraždu skokem pod vlak přišel o nohu, vypadaly mu zuby a vlasy, rysy má strhané hrůzou z toho, co si musel vytrpět.
Případ je mimořádný také tím, že v něm byl pravděpodobně poprvé v historii české kriminalistiky proveden důkaz „pachovou stopou“. Unikátní je také podpora, s jakou se v boji o Ševčíkovu nevinu semkli jeho příbuzní, sousedé a všichni, kdo ho znali.
K propuštění Romana Ševčíka došlo především díky dlouhodobé aktivitě spolku za nezávislou justici Šalamoun, který se případem dodnes zabývá.
Spolek Šalamoun se nyní snaží o obnovu řízení s cílem dokázat, že Ševčík není a ani nemohl být pachatelem. Ševčík proto nebyl za fatální příkoří, způsobené justicí, dodnes odškodněn.
(tor, čtk)
