Zatímco akciové trhy v Číně si dál užívají svou iracionální horečku, tak naopak některé trhy v Evropě včera negativně pocítily, kterak domácí politika může mít (někdy) navrch nad superlevnou likviditou od centrálních bank.
Konkrétně se na počátku týdne viditelně nedařilo španělskému, polskému a již tradičně řeckému trhu – tedy v končinách, kde víkendový hlas demokracie nešel zrovna tím směrem, z něhož by vlci z provinčních Wall Streetů mohli mít radost.
Co mají přitom polský, řecký a španělský propad cen aktiv společného? Nejistotu. Nejistotu ohledně toho, jaký mandát dá veřejnost současným či příštím tvůrcům hospodářské politiky k důležitým rozhodnutím, která mohou ovlivnit chování dotyčných ekonomik na roky dopředu.
Na tomto místě jsme již včera ráno vcelku obsáhle psali o Polsku po prezidentských volbách a nejistotě, kterou přináší vítězství kandidáta konzervativní opozice před důležitějšími parlamentními volbami na podzim.
O Řecku, kde nedávno zvolená vládní strana stále řeší dilema, zdali být spíše věrná svým předvolebním slibům či raději kývnout na “doporučení” věřitelů, píšeme rovněž neustále. A Španělsko? Politická nejistota zde silně narostla po překvapivých (víkendových) výsledcích u voleb do regionálních zastupitelstev. V nich utrpěly značné ztráty tradiční strany na obou stranách politického spektra, přičemž mandáty naopak získaly nedávno zrozené strany s velmi populistickými tóny. Výsledkem je, že dnes nikdo neví, jak bude vypadat španělský parlament po důležitých volbách naplánovaných na konec tohoto roku.
Inu po víkendu to vypadá, že nuda, která se na finančních trzích etablovala v Evropě díky masivním nákupům aktiv ze strany ECB, nemusí být díky vrtochům demokracie ve zbytku roku tak totální.
Jan Bureš, ČSOB
