Téměř šestatřicet miliónů korun bez DPH má stát nové zařízení pro lokalizaci mobilních telefonů, které si chce aktuálně pořídit policejní Útvar zvláštních činností. Nakupuje se bez tendru, proto musí projít tato akvizice Národním bezpečnostním úřadem a vládou. Jedním z argumentů policie k nákupu zmiňované techniky je, že dojde k rozšíření možností při pořizování důkazních materiálů pro trestní řízení. Dalším pak je, že „nepořízením tohoto zařízení by mohlo dojít ke ztrátě důkazních materiálů, které bez možnosti využití této techniky jinak získat nelze“. Oklešťování osobních svobod v České republice tak úspěšně pokračuje.
Česká policie v loňském roce odposlouchávala téměř šest tisíc komunikačních stanic. „V rámci celé České republiky bylo v roce 2017 policií ukončeno celkem 5 800 nasazených úkonů. Což představuje „odposlechy a záznamy hovorů uskutečňovaných prostřednictvím mobilních a pevných telefonních stanic, komunikaci s využitím telefaxu i jiného telekomunikačního zařízení, včetně komunikace prostřednictvím sítě internet,“ stojí v analýze odposlechů Policejního prezídia za loňský rok, která je ke stažení na webových stránkách Policejního prezídia.
V páté statistické části této objemné analýzy, která obsahuje vyhodnocení výpisů o uskutečněném telekomunikačním provozu, se rozebírá získávání provozních a lokalizačních údajů ke komunikaci uskutečněné prostřednictvím mobilních a pevných telefonních stanic a internetem. „V roce 2017 bylo operátory poskytnuto 69 985 výpisů dle § 88a trestního řádu, přičemž největší objem výpisů představují výpisy na buňky, v roce 2017 se jednalo o 54.388 úkonů,“ lze se dále dočíst v policejním dokumentu.
Zjednodušeně řečeno, policie v loňském roce zjišťovala ve více jak 54 tisících případů, na jakém místě se požadovaný mobilní telefon nacházel. Tyto údaje ochránci zákona dosud získávají v drtivé většině u operátorů. Pohyb mobilů bez buněk operátora se pak zjišťoval v téměř desíti tisících případech, viz 128 strana analýzy Policejního prezídia.
Pro účely prolomení soukromí je v policii zřízena specializovaná složka – Útvar zvláštních činností. A tento útvar si chce nově pořídit zařízení, pomocí kterého by získával informace o lokalizaci mobilů sám. Bez asistence mobilních operátorů.
Popisovaná akvizice – nákup přístroje na lokaci mobilů – půjde mimo veřejné výběrové řízení. Odůvodněno je to utajením a také tím, že zmiňovanou techniku dodává v České republice pouze jedna společnost. Zařízení má stát 35 948 522 korun bez DPH. „Maximální hodnota veřejné zakázky byla stanovena zadavatelem na základě průzkumu trhu se zjištěním, že předmětnou speciální techniku je schopen dodat pouze jediný dodavatel v České republice,“ stojí v materiálu, který odešel kvůli režimu nákupu mimo klasický tendr na vládu.
Policie tuto drahou akvizici mimo standardní režim veřejných zakázek odůvodňuje utajením specializované techniky. Proto o nákupu rozhodoval i Národní bezpečnostní úřad, který proti němu nemá výhrady.
„Pořizování této techniky, zajišťující použití operativně pátracích prostředků a podpůrných operativně pátracích prostředků, je utajovanou informací na základě bodu 11 přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací. Z tohoto důvodu je v souladu s § 29 písm. b) zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, využíván postup odlišný od standardní zadávací řízení. Dle § 69 odst. 1 písm. r) zákona č. 412/2005 Sb, o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, je každá takto realizovaná veřejná zakázka oznamována Národnímu bezpečnostnímu úřadu, který navrhovaný postup z hlediska ochrany utajovaných informací posuzuje a vydává k němu závazné stanovisko,“ pokusila se Ekonomickému deníku vysvětlit důvody nákupu nákladné techniky s odkazy na příslušné zákony vrchní komisařka Policejního prezídia Eva Kropáčová. Vzhledem k ochraně utajovaných informací proto podle ní nelze bližší informace ke konkrétním zakázkám zveřejnit.
Je to tajné
A jak svůj požadavek odůvodnila policie Národnímu bezpečnostnímu úřadu? „Nakupovaná zařízení budou podle oznámení využívána při výkonu služby v rámci specializovaných činností a umožní zabezpečení služeb specifikovaných v oznámení. Přičemž jejich doplněním dojde k rozšíření možností policie při realizaci jednotlivých úkonů,“ napsala bezpečnostnímu úřadu. Nákup zařízení má mít bezpečnostní význam, který zkvalitní akceschopnost policie tím, že rozšíří technické možnosti při operativně pátracích činnostech.
„Následně tak dojde k rozšíření možností při pořizování důkazních materiálů pro trestní řízení. Nepořízením tohoto zařízení by mohlo dojít ke ztrátě důkazních materiálů, které bez možnosti využití této techniky jinak získat nelze, a k neschopnosti zajistit požadavky orgánů činných v trestním řízení, které jsou nařízené příslušným soudem,“ stojí dále v podkladech, které kolovaly na portálu oběžníků státní správy eKLEP. Zájmem policejního Útvaru zvláštních činností jako zadavatele veřejné zakázky je „utajit před neoprávněnou osobou, že pořizuje a bude používat uvedenou speciální techniku“.
Pokud by nákup mimo klasické veřejné řízení neprošel, byl by to velký problém, tvrdí policie. Při nerealizaci této veřejné zakázky by podle ní byla ohrožena její akceschopnost. A útvary s celorepublikovou působností by nemohly vykonávat „své zákonné povinnosti a požadavky orgánů činných v trestním řízení, které jsou nařízeny příslušným soudem“. Které ovšem dosud standardně vykonávaly.
Z dokumentu pro Národní bezpečnostní úřad lze ještě vyčíst, že u dodavatele zmiňované techniky policie dosud nenakupovala. Jestliže totiž předkladatel návrhu hodlá uzavřít smlouvu se stávajícím dodavatelem podle zákona o zadávání veřejných zakázek, musí uvést stručný popis vývoje dosavadního smluvního vztahu. Včetně souhrnné částky doposud realizovaných výdajů. „Není relevantní,“ napsal do úředního dokumentu Útvar zvláštních činností. Podle dalšího z vyjádření policie už „žádná alternativní řešení nejsou navrhována, protože jsou nevhodná z hlediska dosažení cílového stavu“.
Už delší dobu sílí v bezpečnostní komunitě podezření, že díky zařízením na odposlouchávání nové generace nelze přesně dosledovat čí komunikační pojítko bylo odposloucháváno, kdy a proč. Zařízení, které v minulosti potřebovalo pro svůj objem dodávku se přitom dnes s přehledem vejde do osobního auta.
Zatímco dříve bylo zapotřebí kvůli cinklým odposlechům podhazovat zájmové číslo v žádosti k soudu jako například třetí v pořadí, „blíže neidentifikované, ale související s páchanou trestnou činností“, dnes už lze odposlouchávat zájmová komunikační pojítka bez zpětné stopy v systému, a v budoucnu zřejmě i monitorovat jejich pohyb, bez větších obtíží. Žádná kontrola totiž není tak dokonalá, aby se před ní mohlo nezákonné odposlouchávání schovat, i když se to snaží popírat všechny zainteresované bezpečnostní složky.
Bez příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může dnes orgán činný v trestním řízení nařídit tuto akci, nebo ji provést i sám, je-li vedeno trestní řízení pro trestný čin obchodování s lidmi, svěření dítěte do moci jiného, omezování osobní svobody, vydírání, únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, nebezpečného vyhrožování nebo nebezpečného pronásledování, pokud s tím uživatel odposlouchávané stanice souhlasí.
Problematičností odposlechů a narušování soukromí se už léta zabývá Ústavní soud. K odposlechům zaujímá obecně spíše opatrné stanovisko a poukazuje na to, že minimálně v prvních fázích vyšetřování by měla policie s těmito nástroji spíše šetřit. Jenže nešetří. A policie tvrdí, že zákon vše jasně upravuje, tudíž jsou obavy ze zneužití zbytečné. „Paragraf 88 trestního řádu ve všech odstavcích jasně o použití odposlechů hovoří, jsou zde vyjmenovány přesné důvody i omezení. Nejde tedy o výklad policistů, ale o jasné znění zákona, který o použití tohoto institutu hovoří,“ řekl před třemi lety Lidovým novinám David Schön z Policejního prezidia.
S tím ale absolutně nesouhlasí obhájci. Podle některých členů advokátní komory se totiž prostředí odposlechů podobá neproniknutelné džungli, v níž si může prakticky kdokoliv dělat, cokoliv chce.
„Nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je možné u kteréhokoli telekomunikačního zařízení, a to i před zahájením trestního stíhání,“ popsal Lidovým novinám obecnost pravidel Filip Seifert. „Dokonce ani nemusí být známo, která konkrétně osoba je uživatelem daného telekomunikačního zařízení. Nepřípustné je pouze provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným,“ dodal.
Už i toto tabu ale bylo v poslední době několikrát prolomeno. A to jak klasickým, tak prostorovým odposlechem. Orgány činné v trestním řízení přitom mají povinnost odposlouchávanou osobu o průlomu jejích osobních svobod informovat. Často tak ale nečiní s odůvodněním, že trestní řízení, do něhož zmiňovaní vlastníci komunikačního přístroje častokrát účelově padli jako blíže neidentifikovaná osoba, nadále pokračuje.
Jan Hrbáček
