Petr Musil se ve svém článku vyjadřuje k Agentuře pro sociální začleňování. Nelze se domnívat, že centrální plánování, ať hospodářství či sociální pomoci, může fungovat. V případě hospodářství nám to historie ukázala nesčetněkrát, v případě sociální pomoci to vidíme nyní v přímém přenosu.
V době, kdy Agentura vznikala, se dalo souhlasit se záměrem podobné aktivity rozběhnout a stanovit určitou cestu pro kraje a jednotlivé obce. Dlužno podotknout, že Agentura skutečně vznikla pro pomoc ve vyloučených lokalitách, pro pomoc hlavně Romům. Až časem rozšířila působnost na sociálně slabé obecně.
Plné znění článku Petra Musila „Agentura pro vykazování neúspěchů a čerpání norských fondů“
Nebudu se pouštět do polemiky, zda jednotlivé finanční prostředky, které jdou do Agentury i do jednotlivých projektů, jsou vysoké nebo nízké. Z pohledu člověka se zkušenostmi z neziskového sektoru říkám, že přemrštěné jsou.
Nicméně hlavní otázka tkví v tom, zda naši starostové, primátoři dokáží a chtějí situaci ve vyloučených lokalitách řešit, nebo jí alespoň preventivně předcházet. Jsem přesvědčena, že naprostá většina starostů a hejtmanů má dostatečné informace a přehled o svém kraji či obci, aby problémy dokázali aktivně řešit. Pokud by se finanční prostředky, které nyní z rozpočtu a jednotlivých projektů dostává Agentura, rozdělily do jednotlivých problematických lokalit, mohli by si představitelé místních samospráv sami vybrat sociální pracovníky a koordinátory. A to by rozhodně přispělo k efektivnější spolupráci. S Agenturou je to tak, že se, lidově řečeno, musí starostové drbat levou rukou za pravým uchem. A to je stav, který sociální neklid nezmírňuje, ale naopak. Liché jsou argumenty, že starostové neumí, nechápou, nechtějí. Máme mnoho dobrých příkladů, kde sama obec podobnou situaci zvládá dobře, stejně jako obec, která přijala pomoc a spolupráci s Agenturou.
Ondřej Liška: Agentura obstála: místo rozvratu by zasloužila rozšířit a navýšit rozpočet
Přemlouváme některé spoluobčany k tomu, aby chodili do práce, aby posílali své děti do školy, neprohrávali své sociální dávky v automatech, zakládáme pro ně vládní agentury, stará se o ně neziskový sektor. Jde to stále dokola, stojí to hodně peněz a efekt je jen málo vidět.
Tento centralistický přístup nemůže fungovat, musíme na to jít úplně jinak. Musíme žádat odpovědnost občana za svůj vlastní život, musíme žádat odpovědnost za skutečnost, že mám děti a musím je vychovávat, třeba k tomu, že normální je chodit do školy a také pracovat. Práce nejsou sociální dávky. Musíme jasně říci, že i sociální dávky jsou určitou mzdou a je za ni tedy zapotřebí odvést práci. Práci pro obec, kraj, neziskový sektor – to je práce pro společnost. A tou prodlouženou rukou státu musí být právě představitelé místních samospráv, k těm si obyvatelé mohou vybudovat důvěru a respekt, ne ke skupině „lidí z vlády“, byť jim neupírám snahu a nasazení v řadě případů.
Agentura na počátku odvedla dobrou práci, snažila se o nastavení některých postupů v práci s nepřizpůsobivými. Nicméně dnes jsme o několik let dále. Nyní je zapotřebí se rozhodnout, co dál. Pro mě je to jednoznačné. Zaměstnancům Agentury poděkovat a rozloučit se. Agenturu zrušit. Finanční prostředky dát přímo obcím, posilovat individualizovanou terénní sociální práci. Pokud budeme nepřizpůsobivé lokality a jejich obyvatele házet do jednoho pytle a paušalizovat, problém jen nabobtná a vytrestá celou naši společnost.
Lenka Kohoutová, expertka ODS na oblast sociální politiky
