Polsko i Estonsko mají velký geotermální potenciál. Obě země proto rozjíždějí nové projekty, které umožní získávat teplo z tohoto obnovitelného zdroje. O možnost využití tohoto alternativního zdroje tepla požádaly polské obce a města ve 240 případech. Polsko má potenciál využívat geotermální zdroje téměř na polovině rozlohy země. Estonská geologická služba pak před nedávnem oznámila, že energetická společnost Steiger zahájila vrtné práce v Roosna-Alliku v župě Järva v severním Estonsku s cílem vyvrtat vrt do hloubky kolem 500 metrů.
V městském parku města Otwock nedaleko Varšavy bylo před několika dny zahájeno vrtání geotermálního vrtu o hloubce 1 645 metrů. Cílem je zjistit zdroje termálních vod. Oficiálního slavnostního zahájení prací se zúčastnili náměstek ministra pro klima a životní prostředí a polský národní geolog Piotr Dziadzio, viceprezident Národního fondu pro ochranu životního prostředí a vodní hospodářství Artur Michalski a starosta Otwocku Jarosław Margielski.
Jak potvrdilo několik let geologických výzkumů a analýz, Polsko má obrovský geotermální potenciál, který pokrývá téměř polovinu rozlohy země. Realizace další investice v oblasti obnovitelných zdrojů energie je důležitým krokem na cestě ke zvýšení samostatnosti a energetické bezpečnosti naší země.
„Dnes se na surovinovou a energetickou bezpečnost díváme z pohledu využití lokálních zdrojů energie, které máme k dispozici. Takovým lokálním zdrojem je geotermální energie,“ řekl náměstek ministra pro klima a životní prostředí Piotr Dziadzio v Otwocku.
V případě Otwocku se odhaduje, že zde vybudovaná geotermální teplárna na základě získaných průtoků termální vody umožní získat přibližně 4,21 MW tepla (při ochlazení termální vody na 20 stupňů Celsia). Reálné možnosti však budou ověřeny po vyvrtání průzkumného vrtu, provedení geofyzikálního průzkumu a následně hydrogeologických a laboratorních studiích. Realizace investice byla podpořena polským Národním fondem ochrany životního prostředí a vodního hospodářství.
„Program Zpřístupnění termálních vod v Polsku je určen těm obcím a územním samosprávným celkům v naší zemi, u kterých jsme si prakticky jisti, že termální vody budou získávány pro účely vytápění,“ zdůraznil náměstek ministra Piotr Dziadzio.
Jak zdůraznil Dziadzio, který je zároveň polským hlavním národním geologem, možnost získání stoprocentní dotace zcela odstraňuje riziko spojené s vyvrtáním prvního průzkumného vrtu na nezdokumentovaném ložisku termálních vod od místních samospráv.
„Polská geologická služba vydala na žádost různých obcí více než 240 stanovisek k výskytu a možnosti využití termálních vod v průběhu roku. To ukazuje nejen na to, jak velký je zájem, ale také na to, jak roste naše společenské povědomí o tom, že bychom měli využívat přírodní a obnovitelné zdroje energie,“ shrnul národní geolog.
Snížení nákladů na výrobu tepla o 50 procent
Estonský geologický úřad před časem oznámil, že energetická společnost Steiger zahájila vrtné práce v Roosna-Alliku v kraji Järva na severu Estonska a že chce provést vrt do hloubky přibližně 500 metrů.
Zkušební stanice je zřizována v rámci projektu Estonské geologické služby, jehož cílem je prozkoumat možnosti využití geotermální energie. Očekává se, že místo současného kotle na břidlicový olej bude tato stanice dodávat ekologicky šetrné teplo do budov napojených na síť dálkového vytápění, včetně místní mateřské školy, základní školy a obecního centra služeb.
„Navrhovaná zkušební stanice by měla podle našich odhadů snížit náklady na výrobu tepla až o 50 procent, protože geotermální energie je ve srovnání s jinými alternativami jednou z nejúčinnějších a zároveň ekologicky nejšetrnějších forem tepelné energie. Jedná se o obnovitelný zdroj energie a využití tepelných čerpadel na geotermální energii má malou uhlíkovou stopu,“ uvedl vedoucí oddělení geotermální energie Estonské geologické služby Aivar Auväärt.
Lokalita zkušební stanice Roosna-Alliku byla vybrána především s ohledem na geologické podmínky, ale důležité bylo také mít k dispozici síť dálkového vytápění vhodné velikosti, uvedl estonský geologický úřad v tiskové zprávě.
„Po dokončení vrtu se do něj nainstalují extra dlouhé trubky s rozloženými teplotními čidly. Součástí systému je měřicí zařízení vybavené laserem a optickým kabelem, které dokáže měřit teplotu jednou za minutu minimálně po každém metru. Takový systém umožňuje optimalizovat parametry systému v závislosti na změnách spotřeby a časem poskytne také informace o energetickém potenciálu estonské zemské kůry,“ uvedl Aivar Auväärt.
Podle harmonogramu má být zkušební stanice Roosna-Alliku dokončena do léta příštího roku.
Výstavba testovací stanice Roosna-Alliku je součástí projektu GEOENEST geologického průzkumu, který financuje estonské ministerstvo pro klima. Cílem projektu je pomoci dosáhnout cílů estonské energetické a klimatické politiky prostřednictvím analýzy a testování možností zavádění geotermální energie. Hlavním cílem projektu je zřídit testovací stanice založené na geotermálních vrtech v Roosna-Alliku a Tiskre a na základě těchto stanic vyhodnotit možnosti realizace estonské geotermální energie.
Kvůli provádění průzkumů ohledně geotermální energie provádí estonská geologická služba v současné době také tříletý twinningový projekt EGT-TWINN, financovaný Evropskou unií.
Hlavním cílem projektu je významně rozšířit spolupráci a výměnu znalostí s geologickými službami předních uživatelů geotermální energie v severoevropských zemích, jako je Finsko, Dánsko a Velká Británie, uvedla estonská geologická služba.
A co u nás?
Možnosti využití geotermální energie se delší čas řeší i v České republice. Tým vědců České geologické služby, Geofyzikálního ústavu a Komory Obnovitelných zdrojů dokončil loni výzkum lokalit vhodných pro rozvoj geotermální energie v Česku a na konci května jej představil veřejnosti. Hlavním výstupem je webová aplikace Geotermální potenciál ČR, která pracuje s mapami a prozradí například to, jakou podzemní teplotu má libovolné místo v Česku.
Geotermální energie se v České republice dosud využívá velmi omezeně. Vrtají se jen mělké vrty pro jednotlivé rodinné domy. „V naší zemi existují tisíce mělkých vrtů, naprostá většina sahá do hloubky dvou set metrů a využívají se pro tepelná čerpadla země-voda. Tedy berou teplo ze země nebo ze skály kolem vrtu. Většinou to je pro rodinné domy, ale množí se i velké projekty vytápění administrativních budov i větších komplexů,“ řekl před časem serveru Ekonews vedoucí oddělení geotermik Geofyzikálního ústavu a zároveň předseda České geotermální asociace Jan Šafanda.
Hlubinných vrtů byly podle serveru Ekonews v Česku vyvrtány tisíce, od několikametrových až po šestikilometrový vrt Jablůnka na východě Moravy. Nevyužívají se ale pro získávání zemského tepla.
„Výjimkou je 545 metrů hluboký geotermální vrt v Děčíně, z něhož samovolně proudí 30 stupňů teplá voda, která se přes tepelná čerpadla využívá k vytápění části města. Další geotermální vrt je na jižní Moravě v Pasohlávkách, kde se 46 stupňů teplá voda z hloubky kolem 1,5 kilometru používá k vyhřívání bazénů v aquaparku. Jenže tím to končí,“ uvedl loni server Ekonews.
Důvod, proč se v Česku nevyužívá teplo ze země více, je prozaický – protože to až dosud nebylo potřeba.
„V Česku byl dostatek dřeva, uhlí, vody na pohon mlýnů, pak i vodních turbín a poté jaderné energie a ropy ze Sovětského svazu. Nicméně první výzkumy využívání zemského tepla se začaly provádět v Československu koncem sedmdesátých let dvacátého století,“ přibližil Šafanda.
V osmdesátých letech dokonce areál příbramských dolů vytápělo obří tepelné čerpadlo s tepelným výkonem kolem tisíce kilowattů. Areál ale časem přešel na vytápění z velkoryse dimenzované nové městské teplárny, která spalovala uhlí nebo mazut.
Přitom geotermální energie, která už v zemi je a není třeba ji za cenu znečištění vyrábět, má velký potenciál. Jeden sto až dvě stě metrů hluboký vrt dodá tolik tepla, kolik je potřeba na vytápění rodinného domu. „Z tisíc metrů hlubokého vrtu se získá 200 až 220 megawatthodin tepla ročně, což by stačilo pro vytápění 13 až 22 rodinných domů. Mnohem větší výkony je možné získávat z vrtů, kterými se čerpá teplá voda z vodonosných hornin, například ze zmíněných vrtů v Děčíně a Pasohlávkách. Takové lokality v Česku také jsou, ale není jich mnoho,“ uvedl dále Šafanda.
Navíc tepelná energie získaná ze Země se dá přeměnit na elektřinu. Účinnost takové přeměny jak pak závislá na teplotě vody přicházející z vrtu. Při teplotě kolem 150 stupňů Celsia, což je v českých geologických podmínkách teplota hornin v hloubce kolem pěti kilometrů, je účinnost kolem 10 až 15 procent. „To znamená, že při výkonu geotermální elektrárny 5 MW, bude dalších 28 až 45 MW tepelné energie odcházet do chladicího systému elektrárny a ztratí se v atmosféře. Ideální by proto bylo, kdyby geotermální elektrárny byly budovány jako kogenerační jednotky a využilo se i jinak odpadní teplo,“ vypočetl Šafanda.
(nik)
