INZERCE

Podvoluji se nátlaku odvolacího soudu, stálo v odůvodnění opačného rozhodnutí

K absurdnímu vyústění dospěl případ dvou podnikatelů, bývalých společníků, kterým se již několik let zabývají zlínská pobočka Krajského soudu v Brně (KS) a Vrchní soud v Olomouci (VS). KS soud totiž napotřetí, po opětovném zrušení rozsudku VS, vydal rozhodnutí, v němž nejdříve podrobně hájil své hodnocení důkazů a z něho vyplývající právní názor, aby na závěr dospěl ke zcela opačnému závěru s jediným zdůvodněním: že si tak přeje odvolací soud. A že tak činí fakticky pod nátlakem, neboť v opačném případě by mu byl případ VS odebrán a přikázán jinému senátu.

Případy, kdy nalézací soud akceptuje rozhodnutí odvolacího soudu a změní své původní rozhodnutí, jsou zcela běžné. Není ani výjimkou, kdy prvoinstanční soud setrvá na svém názoru a dochází k opakované výměně, pro kterou se vžilo označení „justiční ping-pong“. Ten většinou končí buď tak, že odvolací soud rozhodne ve věci sám, pokud je pro to prostor daný trestním řádem, popřípadě případ přikáže jinému soudci či senátu.

Meze, v nichž se tento „justiční dialog“ má odehrávat a kde je „institucionální pravda“ (viz. rozhodnutí kárného senátu NSS 16 Kss 6/2020), opakovaně popsal v rozsáhlé judikatuře Ústavní soud (ÚS). Ten v nemálo případech vyslovil závěr, že odvolací soud překročil své pravomoci a vynucoval si na nalézacím soudu konkrétní rozhodnutí, aniž by respektoval nezastupitelnou roli nalézacího soudu. Téměř bezvýhradně se tak stalo poté, co odvolací soud přistoupil zároveň k odebrání a přikázání věci jinému soudci či senátu.

ÚS setrvale připomíná, že odvolací soud může zavázat soud prvního stupně, aby se vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, odstranil nejasnosti nebo neúplnosti svých skutkových zjištění, případně aby některé důkazy zopakoval nebo provedl další důkazy. Dostojí-li však rozhodnutí soudu prvního stupně těmto požadavkům, nemůže ho podle ÚS odvolací soud zrušit pouze z důvodu, aby prosadil své hodnocení takto provedených důkazů a z něho plynoucí závěry ohledně skutkových zjištění (namátkou například II. ÚS 3564/12, I. ÚS 794/14, I. ÚS 1922/09, III. ÚS 1367/18). Před dvěma lety pak ÚS dokonce dospěl k závěru, že nalézací soud byl – jednoduše řečeno – příliš…

Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU.
Přístupný je pro předplatitele.

Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit

Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit

Petr Dimun