Česká vláda by měla počkat s podpisem smlouvy s korejskou společností KHNP, dokud české podniky nedostanou konkrétní příslib zakázek na stavbě nových bloků Jaderné elektrárny Dukovany II, říká v rozhovoru pro Ekonomický deník prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jan Rafaj. S výjimkou podniku Doosan Škoda Power mají ostatní v kapse zatím jen nezávazná memoranda o spolupráci, která jim účast na „zakázce století“ negarantují. V prostředí českého průmyslu a stavebnictví tak sílí skepse, zda se podniky k vytouženým zakázkám vůbec dostanou.
Jan Rafaj v této souvislosti chválí vládu, že se snaží českým podnikům otevřít cestu k účasti na stavbě nových Dukovan. „Já si velmi cením rozhodnutí české vlády vybrat vítěze tendru a snahy dotáhnout podpis smlouvy. Je v tomto ohledu nejodvážnější vláda za posledních deset let. Udělala v oblasti jaderné energetiky víc, než mnozí očekávali. Zároveň však říkám, že pokud máme zájem posunout se k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, tak bychom se neměli unáhlit a počkat s podpisem finálního kontraktu,“ doporučuje Rafaj.
Jak to vidíte vy osobně? Je ještě vůbec reálné udržet 60procentní podíl českých dodavatelů při výstavbě nových jaderných bloků v Dukovanech?
Z dnešního pohledu je to spíš zbožné přání. Stále nevidíme podepsané smlouvy s českými firmami. Co je ještě horší, nevidíme ani probíhající soutěže nebo jednání. A to ani tam, kde by se to v této fázi dalo předpokládat, tedy v oblasti inženýringových činností. Pokud vím, tak například Metrostav má od Korejců informaci, že zakázky se budou podepisovat v letech 2027 a 2028. Přitom civilní infrastruktura se už musí v té době projektovat.
K tomu se nedávno kriticky vyjádřil Svaz podnikatelů ve stavebnictví, jehož zástupci mluvili o naprostém nezájmu o práci českých inženýrů a projektantů…
Zdá se, že v Koreji už něco probíhá, ale ne v Česku. Přicházejí sem výkresy z Jižní Koreje a například návrhy ubytoven pro dělníky jsou zcela v rozporu s hygienickými normami v České republice. Tím se Korejci jen sami střílejí do nohy. Musíme si uvědomit dvě věci. Přichází k nám dodavatel, který už má vybudovaný subdodavatelský řetězec, se kterým už mnohé v Koreji i jinde ve světě dokázali. Tlakem na účast českých firem tak rozbíjíme funkční model.
Mohlo by vás zajímat
Druhá věc je jejich kulturní model, který počítá s uzavřeným dodavatelským řetězcem. Podobné je to v případě největší korejské investice u nás, automobilky Hyundai v Nošovicích. Zatímco většina evropských automobilek si drží design a obchod, ale dodavatele dílů si vybírá z více partnerů, tak u korejských automobilek je to jinak. Má to svou logiku, což se ukázalo třeba během čipové krize, kdy byl Hyundai zasažen méně než evropské automobilky.
Pak je tu otázka, zda má smysl tento řetězec rozbíjet. Výsledkem bude nejspíš jen vyšší cena a zpoždění výstavby nových Dukovan. Nebo to vidíte jinak?
Nelobbuji za český průmysl, aby dodával za jakoukoli cenu. Pro nás spotřebitele je zásadní výše finální ceny elektřiny a většina firem, které ve Svazu průmyslu a dopravy zastupuji, jsou spotřebitelé energie. Lobbuji za to, abychom dosáhli transparentního a férového přístupu při výběru dodavatelů. Musím se ptám, proč bylo součástí korejské nabídky prohlášení, že počítají až s 65procentní účastí českých firem. Takže věřím, že si KHNP muselo před tím ověřit, zda české firmy jsou nebo nejsou takový rozsah dodávek schopny zajistit.
Pokud to shrneme, tak konkrétní příslib velké zakázky má v Česku jen Doosan Škoda Power – na dodávku turbíny. Ostatní mají stále v ruce jen nezávazná memoranda o spolupráci…
Nezávazná memoranda opravdu nic neznamenají. Problém je, české firmy ani nemají od Korejců zpětnou vazbu, zda jsou jejich nabídky cenově konkurenceschopné, nebo nejsou. Velmi si vážím přístupu ministra průmyslu Lukáše Vlčka, který se při cestě do Jižní Koreje zastal českého průmyslu. Jasně řekl, že chce mít před podpisem zasmluvněno 30 procent hodnoty zakázky pro české firmy a k tomu plán, jak podíl postupně zvýšit na 60 procent. Jinak nás Korejci uvedli v omyl, když podali nabídku na stavbu nových bloků a takto vysoký podíl přislíbili.
Zatím nejsou ovšem podepsány smlouvy ani na těch prvních 30 procent…
Pokud by měl nastat podpis smlouvy v nejbližších týdnech nebo měsících, tak už není podpis zakázek na 30 procent celkové hodnoty reálný. To není tak, že vám někdo pošle formulářový kontrakt a vy jej večer podepíšete. O takových zakázkách vyjednávají právní a expertní týmy několik týdnů nebo měsíců. Dokonce i ti nejpravděpodobnější dodavatelé pro nové dukovanské bloky, které KHNP dalo na seznam potenciálních dodavatelů, žádná konkrétní jednání s Korejci nevedou.
Na druhou stranu chce vláda premiéra Petra Fialy smlouvu s KHNP podepsat do voleb, přece jen to má být jeden z jejích předvolebních trumfů.
Podle informací, které mám, bude EPC kontrakt ke stavbě nových bloků Dukovan do konce března dokončen. Na každé straně o smlouvě vyjednává stovka odborníků a ti svůj úkol splní. Ale současně říkám, že pokud to vláda nechá podepsat hned, tak se nebude čím chlubit. Ztratili bychom tím poslední páku, abychom zajistili vysoký podíl českých firem na zakázce. Stejně tak je důležité, aby novou jadernou elektrárnu servisovaly české podniky. Nemůžeme být ve všem závislí na korejských společnostech, které sídlí na druhé straně světa.
Kdyby hypoteticky vyhrál druhý uchazeč, EDF z Francie, byla by dnes jednání o zakázkách pro české firmy jednodušší?
Myslím, že s druhým uchazečem bychom dnes bojovali o zakázky obdobným způsobem. Jednodušší by to bylo jen v tom, že EDF nemá k dispozici tolik vlastních výrobních kapacit, ale v případě dodávky klíčových komponentů by logicky preferoval francouzské podniky a svůj tradiční dodavatelský řetězec.
Do třetice je tu ještě Rolls-Royce SMR, se kterým se chce ČEZ pustit do stavby středně výkonných reaktorů v Česku i zahraničí. Máme zprávy o tom, zda je zde větší šance pro české dodavatele uplatnit se? Tedy když dáme stranou dodávku turbín, kde se Rolls-Royce dohodl s německou společností Siemens Energy.
Když se řekne SMR, každý si představí malý reaktor, ale tohle je reaktor o výkonu starších bloků Dukovan. Takové bloky lze umístit na brownfieldových plochách a pro český průmysl by dávalo velký smysl zapojit se do jejich výstavby. To, že český uchazeč nevyhrál soutěž o turbínu, je velká škoda. Ale to neznamená, že by české podniky neměly usilovat o další celky.
Pokud se chce Česko zaměřit na průmyslovou výrobu s vysokou přidanou hodnotou, tak jaderná energetika a přesné strojírenství jsou logická volba. Když vyšleme signál, že nám nevadí, zda podíl českých firem na stavbě nových bloků bude 10 nebo 60 procent, tak na transformaci české ekonomiky na vyšší úroveň můžeme rovnou zapomenout.
