Čtvrtá průmyslová revoluce mimo jiné znamená flexibilitu. Chtějí-li v ní města obstát, měla by počítat s variabilním využitím jejich pozemků. Týká se to hlavně infrastruktury.
Podle Světového ekonomického fóra se města mají chopit příležitosti, kterou jim přináší takzvaná čtvrtá průmyslová revoluce neboli nástup digitální ekonomiky. Až doposud totiž plánovala využití pozemků víceméně jediným způsobem, především co se infrastruktury týče. Jenže nejnovější zpráva Světového ekonomického fóra doporučuje, aby vedení měst bralo v úvahu poměrně rychle se měnící preference obyvatel, čemuž by měla přizpůsobit tvorbu územních plánů.
Jako následováníhodný příklad autoři udávají australské Melbourne, které podobnou politiku praktikuje už posledních třicet let. Za tu dobu proměnilo více než devadesát hektarů asfaltového povrchu v parky a prostory určené pro pěší. A to všechno bez toho, aby tím nějak utrpěla místní dopravy nebo se v ulicích tvořily dopravní zácpy a nekonečné kolony.
„Pro města je naprosto klíčové, aby byla schopna pružně reagovat na nové scénáře,“ řekl architekt Carlo Ratti, jeden z týmu, který se na vypracování zprávy podílel. „Brzy se můžeme dočkat toho, že ulice měst budou brázdit autonomní vozidla, která pro svůj provoz budou potřebovat zvláštní jízdní pruh v dopravní špičce. Mimo ni ale tento může sloužit jako stezka pro chodce,“ dodal Ratti.
Synergie plynoucí z pružnosti
Silnice tvoří až osmdesát procent veřejného prostranství ve městech. Proto je podle Světového ekonomického fóra důležité, aby taková plocha měla alternativní využití. Autoři zprávy v této souvislosti zmiňují také Singapur jako příklad města, které při územním plánování počítá s alternativním užitím pozemků.
Právě zde, ve čtvrti Punggol, která vznikla jako technologický park a zóna pro podnikání, byl testován tento nový přístup k územnímu plánování. Developer zde de facto dostal volnou ruku co do možnosti měnit využití jednotlivých pozemků v rámci celé této zóny. Doposud byl totiž jejich účel stanovován pro každou parcelu zvlášť. Výsledkem je soulad mezi podnikáním, výzkumem a vývojem, univerzitním kampusem a prostranstvím určeným pro odpočinek.
Na tento model navázal jiný, v části Woodlands. Zde město umožnilo ještě větší pružnost v tom, jak se dané pozemky využijí, a to ve smyslu prolnutí zcela odlišných sektorů ekonomiky. „Žijí“ tak vedle sebe firmy z oblasti služeb a zpracovatelského průmyslu. Jejich koexistence prý má dokonce řadu synergických efektů, které se projevují ve větší schopnosti přinášet inovace.
Vzdělání jako motor
Podle Carla Rattiho nemají města zbytí než se výše uvedenými příklady flexibility inspirovat. Podle něho totiž hrozí, že by technologický pokrok mohl sám o sobě v rámci jednotlivých měst prohlubovat ekonomické a sociální rozdíly. To by prý mohlo narušit jejich poklidný a udržitelný rozvoj. Jako příklad uvedl společnost Uber, jejíž aplikace způsobila nejen revoluci v tom, jak lidé po městě cestují, ale vybudila i reakci politické reprezentace, jež se službu jala regulovat.
Města by podle autorů zprávy měla být flexibilní a agilní v mnoha směrech, včetně informačních technologií toho, jak provádějí lokální politiku. Nicméně jako klíčovou oblast vidí flexibilitu právě ve využívání veřejného prostranství. „Užívání pozemků je zjevně základní element a podmínka toho, aby se úspěšně mohly rozvíjet ostatní sektory v různých městech světa,“ stojí mimo jiné ve zprávě.
Ta také hovoří o flexibilitě při využívání budov, energetických zdrojů, dopravě a mobilitě, informačních technologiích nebo bezpečnosti. V neposlední řadě je řeč také o vzdělání, které je vnímáno jako faktor, jež přispěje k flexibilitě obyvatel měst. Ti budou schopni rovněž pružněji reagovat na měnící se okolní svět, který je plný stále přicházejících inovací.
-zm-
