Skončí spolu se zemním plynem i celé plynárenství? Samotní plynaři se s takovým scénářem nechtějí smířit. Říkají, že „fosilní“ plyn lze do roku 2050 zcela nahradit vodíkem a biometanem. Většina vodíku by sice pocházela z dovozu, ale biometan i významnou část vodíku bychom měli zvládnout vyrobit na domácí půdě.
Za pravdu v tom dává plynařům studie, kterou si energetická skupina innogy Česká republika nechala zpracovat u poradenské firmy EGU. Podle této studie lze celou očekávanou spotřebu v roce 2050, dosahující 75 až 80 terawatthodin (TWh), pokrýt zelenými alternativami fosilního plynu. Biometan by mohl zajistit až 18 procent této spotřeby, vodík z obnovitelných a jaderných zdrojů na českém území 31 procent. Zbývajících 51 procent by připadalo na dovezený vodík.
Nelze vše řešit jen elektrifikací
Ředitel strategie poradenské společnosti EGU Michal Macenauer je toho názoru, že dekarbonizace ekonomiky do roku 2050 bez plynných paliv není realizovatelná. „Ozelenění plynu je většinou levnější alternativou oproti elektrifikaci,“ říká Macenauer. Plošná elektrifikace průmyslu a vytápění budov by si totiž vyžádala ohromné investice, fakticky by vyžadovala zdvojnásobení kapacity přenosové a distribuční sítě.
Zatímco vodík se začne v energetice výrazněji uplatňovat až po roce 2035, rozmach výroby biometanu může nastat už v nejbližších deseti letech. Potenciál výroby biometanu v Česku podle studie EGU dosahuje až 14 TWh za rok. Z toho 5 TWh lze vyrobit v současných bioplynových stanicích, pokud přejdou od výroby zelené elektřiny k výrobě zeleného plynu. Dalších 9 TWh zajistí nové výrobny, které budou zpracovávat hlavně biologicky rozložitelný odpad.
Pilotní projekt v Písku
Energetická skupina innogy ČR chce jít příkladem. Na konci loňského roku koupila bioplynovou stanici v průmyslové zóně u jihočeského Písku. Do poloviny roku 2027 ji chce přestavět na výrobnu biometanu, což vyjde na 150 milionů korun. „Větší část investice míří do technologie, menší pak do vybudování plynovodní přípojky. Vyrobený biometan využijeme nejen jako bezemisní zdroj pro naši síť CNG plnicích stanic, ale také pro naše zákazníky,“ řekl Jiří Šimek, ředitel firmy innogy Energo.
Jedná se o pilotní projekt, který chce firma zopakovat i v jiných regionech. Do roku 2030 chce mít innogy v provozu čtyři výrobny biometanu s produkcí zhruba 16,5 milionu metrů krychlových (přes 170 GWh) zeleného plynu ročně. Jak Šimek doplnil, firma půjde cestou výstavby nových zařízení i odkupu starších bioplynek. Výhodou biometanu je, že se na něj nebudou vztahovat nyní tolik diskutované emisní povolenky EU ETS2.
Mohlo by vás zajímat
Skepse majitelů bioplynek
Jenže, jak se ukazuje, ne všichni majitelé bioplynových stanic jsou z takové možnosti zrovna nadšeni. Podle průzkumu, který CZ Biom – České sdružení pro biomasu zveřejnilo v červnu, chce pouze 25 procent majitelů bioplynek přejít na produkci biometanu. Dalších 21 procent zvažuje modernizaci s cílem zůstat u výroby zelené elektřiny. Zbytek bude prodávat do konce životnosti zařízení elektřinu za tržní cenu, nebo bioplynku odstaví z provozu.
Firmy podnikající v oboru uvádějí řadu důvodů, proč chtějí raději zůstat u výroby elektřiny a tepla. Patří mezi ně nevhodně nastavená podpora biometanu v období let 2023 až 2025. Dalším problémem je, že mnoho bioplynových stanic je vzdáleno více než dva kilometry od nejbližšího vysokotlakého plynovodu. Náklady rostou úměrně s délkou připojení. Problematické je také vyjednávání s vlastníky pozemků. Přechodem k biometanu navíc majitelé přijdou o možnost využít vyrobenou elektřinu a teplo ve svých budovách.
V současnosti je v České republice 540 bioplynových stanic vyrábějících elektrickou energii, z toho 411 zemědělských. Biometanových stanic je v Česku v provozu zatím třináct. Zájem o jejich stavbu či konverzi bioplynových stanic je zatím slabý. Hlavním důvodem je slabá státní podpora výroby biometanu. Změnit to mají nové podmínky podpory, které Česko zavede od příštího roku.
