Rusům se podařilo vyvinout vlastní počítačové čipy. Ani ty však nijak nezajišťují jejich nezávislost na zbytku světa. Po uvalení tvrdých sankcí začala Moskva veřejně prohlašovat, že jim příliš neublíží a že jejich ekonomice vlastně pomohou, protože se jejich hospodářství stane soběstačným. I tento argument si mnozí lidé osvojili, ale většina odborníků se shoduje, že je to jen ruské zbožné přání. Ve skutečnosti se Rusku soběstačnost nevrátí a bude uvrženo do ještě větší chudoby,“ píše slovenský server Aktuality.sk.
Tvrzení, že soběstačnost posílí ruskou ekonomiku, je podle analytika XTB Tomáše Vranka zcela mylné.
„Často se dnes v praxi setkáváme s názory, zejména v oblasti potravin, že v této oblasti je žádoucí soběstačnost. Na jednu stranu to trochu chápu, že kdybychom na Slovensku pěstovali a vyráběli vše, co potřebujeme, mohlo by se ve světě stát téměř cokoliv a teoreticky bychom neměli problém s potravinami ani s žádnými produkty. Ale takhle svět nefunguje,“ říká pro server Aktuality.sk Vranka.
Za minulého režimu byla míra soběstačnosti subjektivně vyšší, na což se mnoho lidí odvolává dodnes, ale zboží bylo málo a bylo méně kvalitní než v zemích, které byly méně soběstačné, navzdory všeobecnému vzpomínání na optimismus.
„Z ekonomického hlediska je to naprostý nesmysl; celý svět a jeho ekonomika byly postaveny na systému komparativních výhod a dělby práce. Jinými slovy, každá země se specializuje na to, v čem je nejlepší. Každá země tak může vyrábět své produkty ve vyšší kvalitě a mohou pak mezi sebou obchodovat, jako by všechny země dělaly všechno,“ pokračuje Vranka.
Dělba práce
Analytik to přirovnává k našemu každodennímu životu, kde máme zedníky, kuchaře, zubaře, prodavače, účetní, svářeče a právníky, kteří si navzájem vyměňují své služby. Proto si nechce představovat, jak by svět vypadal, kdyby všichni museli dělat všechno.
„Možná by se to nějak vyřešilo a všichni by se naučili dělat všechno, ale určitě se shodneme na tom, že celková kvalita by nebyla tak vysoká jako při dělbě práce. Nehledě na to, že jako společnost dnes žijeme v určitém standardu. Kdyby si každá země hrála na svém pískovišti, svět by byl mnohem chudší a lidem by se žilo mnohem hůře,“ dodává.
Stejně tak odborník zpochybňuje možné spojenectví Ruska se světovým producentem číslo jedna – Čínou. Peking skutečně zvolil vyčkávací taktiku a s odpojením od Západu nespěchá. Většina čínské produkce směřuje na nejrozvinutější trhy, a proto by v případě spojenectví s Moskvou utrpěla i její ekonomika.
Ruské čipy
Podle Vranka však může být ještě větší problém v opačném směru – s dovozem.
„Zatím se o tom moc nemluví, ale už Joe Biden, když před několika týdny mluvil, oznámil, že do Ruska se v rámci sankcí nebudou dovážet ani ty nejsofistikovanější technologie, a já jsem tam mezi řádky vyčetl, že mluvil mimo jiné o čipech. I kdyby se Čína a Rusko na nějaké takové dohodě dohodly, ani Čína by nebyla schopna nahradit některé technologie, jako jsou mimo jiné čipy nebo stroje na výrobu čipů,“ podotýká pro slovenské médium ekonomický analytik.
Rusko sice před časem veřejně prezentovalo své úspěchy v oblasti výroby vlastních čipů, ty však za světovou konkurencí značně zaostávají.
Jak upozorňuje reportér portálu Živé.sk Lukáš Koškár, Rusům se podařilo postavit dvojici procesorů Bajkal a Elbrus. Navíc se nejedná o žádnou lacinou propagandu. Obě již byly otestovány a fungují. Několik vládních agentur je již používá v serverech a speciálních zařízeních.
„Ale je tu jedno velké ale. Oba jsou z hlediska výkonu výrazně pozadu za produkty světových lídrů Intelu nebo AMD. V případě procesorů Baikal je problém v tom, že pro svá jádra používají hotové jednotky Cortex, které navrhla přímo britská společnost ARM,“ vysvětluje Koškár.
Konkurence je daleko vpředu
Ani v případě Elbrusů to není nijak složité. Největší ruská banka Sberbank je skutečně testovala jako možnou náhradu západních čipů, ale ty zcela vyhořely.
Koškar navíc upozorňuje, že pokud se Rusům podaří vyřešit problémy s výkonem nebo nekompatibilitou softwaru, zbývá ještě jeden velký problém, a to výroba. Jejich výrobu zajišťovala tchajwanská společnost TSMC. Tchaj-wan se však mezitím k sankcím uvaleným na Moskvu připojil.
V neposlední řadě Vranka dodává, že v moderní historii neznáme zemi, která by zbohatla díky soběstačnosti.
„Vezměme si Severní Koreu, která je pravděpodobně nejsoběstačnější zemí na světě, a můžeme vidět, jak to tam vypadá jen v potravinářském sektoru. Lidé tam hladoví, mnohdy tam musí potraviny posílat jiné země. Opačným protějškem však může být řada zemí, například USA, Německo, Nizozemsko, Japonsko nebo Jižní Korea. Všechny tyto země jsou velkými vývozci, obchodují s celým světem a z hlediska HDP na obyvatele patří určitě mezi 15-20 % nejlepších zemí světa,“ uzavírá pro slovenský server Aktuality.sk Tomáš Vranka.
Čísla jsou tedy jasná, zahraniční obchod je důležitý a do značné míry určuje bohatství země a naopak.
Jan Hrbáček
