Sever Čech čeká v souvislosti s dekarbonizací a ukončením těžby uhlí v nejbližších desítkách let mnoho změn. A jednou z nich bude i změna krajinného rázu na územích po uzavřených povrchových lomech. Třeba plochy po dole ČSA, kde dobývání hnědého uhlí skončí v příštích několika letech.
Ještě před pár lety se počítalo s tradiční českou rekultivační školou, která má kořeny v 70. letech minulého století. Technická rekultivace v podstatě znamená zatopení zbytkové jámy vodou, čímž by vzniklo rozsáhlé jezero a s využitím ostatních ploch pro zemědělské, lesnické a rekreační účely.
Pak se ale před zhruba čtyřmi lety dostaly na stůl návrhy, které mají leccos změnit. Meziresortní odborná komise na základě analýzy Deloitte dospěla k závěru, že stávající plány sanace a rekultivace těžebních lokalit jsou zastaralé a znamenaly by nejen neúnosné budoucí finanční náklady státu, ale zároveň bránily rozvoji rekultivovaných území. Teď je tak na stole varianta, která chce nechat větší část území přirozenému vývoji, tedy sukcesi a o které by měla brzy rozhodovat vláda.
Nový plán počítá s komplexnějším rozvojem území: nejen plochy pro zemědělce a lesy, ale i bydlení, skleníky, solární parky anebo průmyslové zóny. A zároveň také navrhuje podstatné zvětšení plochy, která bude ponechána přirozené sukcesi. To znamená, že budoucí podobu části území po těžbě určí příroda sama.
Příroda, která nebude vypadat jako umělá krajina s urovnanými trávníky a řádky stromů představující les, ale naopak pestrá mozaika různých biotopů erozními tvary v atraktivně složených barevně odlišných podložích. Tedy něco podobného jako je k vidění například v národních parcích ve Spojených státech, hostící množství ohrožených druhů.
Mohlo by vás zajímat
To je jeden z důvodů, proč se poslední roky mluví o nutnosti změnit způsob náhledu na rekultivaci post těžební krajiny, a tedy i dolu ČSA. Ten teď Česku totiž jako první přichází na řadu kvůli ukončení těžby, přiblížil Ekonomickému deníku ředitel Sekce ochrany přírody a krajiny v Agentuře ochrany přírody a krajiny a zástupce ředitele Pavel Pešout.
Výhodou je cena
Nesporou výhodou je pro takový přístup ale i cena takové rekultivace. „Ukázalo se, že technické rekultivace, tedy způsob, jak to probíhalo dosud, jsou mimořádně nákladné a výsledek je pochybný, a to i ekonomicky,” vysvětluje.
Jak doplnil pro Ekonomický deník náměstek ministerstva životního prostředí Tomáš Tesař, úspory nebudou malé. „Ve srovnání se starým rekultivačním modelem ze 70.- 80. let se podle studie zpracované společností Deloitte ušetří při sukcesní variantě několik set milionů korun a další stamilióny na budoucích nákladech státu. Kolik přesně, teď bude muset spočítat Báňský úřad v případě, že se stát pro tuto formu rekultivace rozhodne,” dodává. Uspořené finance za to, že se nerealizovaly neefektivní rekultivace, by pak mohly posloužit například pro odtrubnění Bíliny, revitalizaci arboreta pod zámkem Jezeří a projekty zlepšující životní prostředí v okolních obcích,“ přiblížil.
Aktuálně jsou tedy v materiálu navrhované tři zásadní body: Na plochách, které jsou už dnes částečně technicky zrekultivované – tedy zejména tedy především v části lomu Obránců Míru a v jižní části lomu u obce Vysoká Pec budou technické rekultivace dokončeny ve stávající podobě. Na lokalitách, kde je dnes technické zázemí lomu, a na méně hodnotných rekultivovaných plochách se počítá s rozvojem pro podnikání a bydlení a také s energetickým využitím formou fotovoltaiky.
A konečně třetí část – přibližně čtvrtina celkové plochy (11 km2 ze 45) včetně zbytkové jámy – bude ponechána přirozenému vývoji. Včetně jezera, které se v této lokalitě vrátí do své původní polohy, nicméně oproti původnímu plánu by se mělo napouštět přirozeně – z potoků z hor a ze spodní vody přímo v lokalitě současného velkolomu. Příroda by si časem, byť až během desítek let, měla sama stanovit přirozenou hladinu. A ne jako v případě jezera Most, jehož dopouštění na ustálenou hladinu stojí několik desítek miliónů korun ročně.
Jako každá změna i tato má své příznivce i odpůrce. A to i mezi starosty okolních obcí. Starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt, známý svým nesmiřitelným postojem vůči těžbě, která ohrožovala samotnou existenci jeho města ležícího přímo na hraně lomu, nový plán podporuje. Kladně hodnotí celkovou vyváženost mezi poměrem ploch, které budou ponechány přirozené ekologické obnově a plochám, které budou využity pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. „Myslím si, že to je skvělý kompromis a podchycuje to všechen potenciál, který to území má. A je tam i ta rekreace, byť to je spíše jen doplňkově,“ konstatuje.
Podle něj bude samovolné formování území bez rekultivace na svazích lomu ČSA nejvěrněji připomínat původní krajinu před devastací povrchovou těžbou uhlí. Na území velkolomu ČSA se totiž nikdy nenacházely umělé/monotónní lesní celky nebo rozsáhlejší zemědělské produkční plochy. Krajina přirozeně navazovala na zalesněné úpatí Krušných hor bezlesními svahy s protékajícími potoky a lučními enklávami s mokřadními prvky.
„Třebaže to může vyznívat paradoxně, tak v silně průmyslem zatíženém regionu Ústeckého kraje se jeví jeho současnou největší „značkou“ tyto unikátní přírodní fenomény, které nelze jinde v Česku vůbec nalézt. Plochy ekologické obnovy v území lomu ČSA nebudou na rozdíl od pravděpodobně oplocených ploch FVE nepřístupné a celá oblast může sloužit jako edukativní centrum pro širokou veřejnost v oblasti výchovy vztahu k životnímu prostředí,“ dodává ekolog Vladimír Buřt.
Chybí pojistky, říká starosta Vysoké Pece
Oproti tomu starosta Vysoké Pece, od které lom již před několika lety ustoupil směrem na sever, záměr nepodporuje. Podle něho jde o experiment bez jasně stanovených parametrů. Zejména mu ale vadí to, že neobsahuje ani žádné pojistky.
Přesto dokáže snahu o ochranu přírody pochopit, nicméně mu vůbec nejvíce vadí to, že i kdyby tedy nakonec bylo přistoupeno k rekultivaci krajiny formou navrhované sukcese, tak nikdo nestanovil cíle a co nastane, pokud se naplňovat nebudou. „Ano, udělujeme sukcesi, ale ať pak taky někdo řekne, že ji vyhodnotíme třeba za 10 let – zda tam bude louka. Pokud ano, tak to funguje, pokud tam bude stále hluchá zemina, tak pak s tím je potřeba něco udělat. Pak už ale nebude fond, který musí těžaři vytvářet, ale spadne to na stát,” podotkl starosta Vysoké Pece Milan Čapek.
„Tak jak je to teď, tak se obávám, že je sice hezké, že si postavíme třeba školy a školky, ale možná budeme mít za barákem stále tu stejnou díru. Ale to asi nikdo neumí říci,“ dodává.
Oba starostové ale souhlasí ale s tím, že zásadní je nutnost vyřešit otázku ušetřených peněz z fondu na sanaci a rekultivaci (SaR), ze kterým měly plynout prostředky těžařů na obnovu těžbou zasaženého území. Existují totiž obavy, že je celý projekt jen zástěrkou aby Severní energetická nemusela rekultivovat lom ČSA a ušetřila tak miliardy korun z fondu SaR. Tento požadavek nyní ale pokrývá návrh smlouvy ve které těžební společnost převede ušetřené prostředky do Státního fondu životního prostředí. “Musí být vyřešené před tím, než bude o celé věci rozhodnuto,“ zdůraznil Pešout. Prostředky by podle něho pak měly směrovat primárně na uhrazení škod na přírodě a krajině související s využitím území pro těžbu, jak už bylo zmíněné.
Nejde jen o ČSA, ale o celý přístup
Snaha ponechávat významnější množství ploch post těžebních prostor nějaké formě ekologické obnovy začala už zhruba od 90. let, protože tehdy přírodovědci začali ve velkém zjišťovat, že právě na tyto plochy je vázaná mimořádná biodiverzita a druhy, které často ve volné krajině v podstatě vymizely. Navíc, několik desetiletí probíhající vědecká pozorování potvrdila, že ekologicky obnovená území jsou stabilnější k dopadům klimatické změny. „Jde o opakovaně v praxi ověřenou metodu rekultivace u nás i v zahraničí. Bavíme se proto nejen o hnědouhelných dolech, ale obdobně řešíme i pískovny, kamenolomy a další prostory postižené těžbou,“ doplnil Pešout s tím, že ČSA jsou pouze první v řadě, protože se tady těžba chýlí ke konci.
V roce 2019 proto bylo přijato usnesení vlády na základě kterého byly zahájeny práce na vytvoření koncepce nejefektivnějšího způsobu využití území zasažených konkrétně těžbou hnědého uhlí v Ústeckém kraji. Na základě tohoto pak zahájila práci meziresortní pracovní skupina pod vedením ministerstva průmyslu a za účasti ministerstva životního prostředí a zemědělství, Krajského úřadu Ústeckého kraje i těžebních společností Severočeské doly a.s., Severní energetická a.s. a Vršanská uhelná a.s. a státních podniků Povodí Ohře a PKÚ (od 1.1. 2022 je nahradilo Diamo). A ta dospěla ke zmíněnému závěru, že původní plány musí být přepracovány ve prospěch výrazného zvětšení ploch vyčleněných pro přirozenou sukcesi.
Z toho důvodu byly pozastaveny probíhající rekultivační práce a loni v květnu a provedla se analýza, na základě které se nyní bude rozhodovat i vláda. Jedná se o jedenáct kilometrů čtvereční plochy z celkových zhruba třiceti, kde, jak konstatuje studie, by měla vzniknout „divočina” s minimálními náklady na údržbu, ovšem která zároveň umožní i běžný volný vstup návštěvníkům stejně jako vědecká bádání a sledování vývoje života v rekultivované oblasti.
Stopka se nečeká
„Je potřeba ale říci, že z 11 km jsou asi polovina terestrické ekologické systémy, které zůstanou navždy suché a zhruba polovina jezero, které by ale natékalo přirozeně z povodí a navíc by mohlo být energeticky využité pro instalaci fotovoltaiky na hladině,” přiblížil Pešout.
Co je ale také zásadní pro tuto variantu je fakt, že její výhodou je i budoucí flexibilita, tedy možnost v pozdějším období změnit využití území tak, jak bude potřeba. Pokud se tak v budoucnu ukáže potřeba využít území například pro přečerpávací elektrárnu, nebude tomu nic bránit. A pro stát je důležité i to, že těžba v lomu ČSA nekončí z důvodu vytěžení ložiska, ale kvůli administrativním „Územně ekologickým limitům těžby“, což znamená, že „za limity“ leží největší ložisko nejkvalitnějšího hnědého uhlí v Evropě, tedy potenciálně strategické energetické nebo chemické suroviny.
V případě změny plánu sanace a rekultivace nebudou tato místa nenávratně zatopeny, jak by v případě původně plánovaných rekultivací byly a státu mohou být převedena dobývací práva a bude mít možnost s ložiskem nakládat.
Plán tedy existuje, a ani podle náměstka ministerstva životního prostředí Tesaře, ani podle i ředitele sekce ochrany přírody na Agentuře Pešouta se teď neočekává, že by někdo z účastníku meziresortní diskuze přišel se stopkou. Připouští však, že zásadní teď bude, jak celý projekt změny rekultivací přijme veřejnost – té je potřeba vše řádně vysvětlit.
„Má očekávání, že tam vznikne rychle velké jezero a v okolí lesy. Bude zásadní třeba vysvětlit, že v území není dostatek vody a že to bude trvat delší období, po které se bude přirozeně napouštět. A že tam bude spíše na konci divoká příroda, která ale pro ně bude určitě stejně atraktivní, jako když se jezdí dívat do národních parků třeba do Utahu, a co má velkou hodnotu, jak pohledovou přírodovědnou tak estetickou a rekreační,“ dodává Pešout.
(red)
