Představte si svět, kde Spojené státy už nepovažují hrozbu na druhé straně planety za svůj hlavní problém. Co se stalo, že Washington poprvé po desetiletích odsunul Čínu z pozice priority číslo jedna? A proč se nyní americké zájmy točí kolem Panamského průplavu a arktického ledu? Nová čtyřiatřicetistránková Národní obranná strategie USA přináší odpovědi, které v evropských metropolích vyvolávají mrazení.
Celý text nové strategie naleznete v tomto oficiálním dokumentu.
Domácí půda vítězí nad globálním četníkem
V zásadním obratu svých bezpečnostních priorit nyní Ministerstvo obrany USA považuje za svou hlavní starost bezpečnost vlasti a západní polokoule. Předchozí verze strategie – publikované každé čtyři roky – přitom za nejvyšší obrannou prioritu vždy označovaly hrozbu ze strany Číny.
Tentokrát je vše jinak. Washington otevřeně deklaruje, že dlouho zanedbával „konkrétní zájmy“ Američanů. Pentagon v dokumentu uvádí, že již nechce spojovat americké zájmy se zájmy zbytku světa. Odmítá tezi, že hrozba pro člověka na druhém konci světa znamená totéž co hrozba pro Američana.
Tvrdý realismus místo utopických ideálů
Nová strategie hlásá konec éry, kterou dokument nazývá „velikášskými strategiemi“ vlád z období po studené válce. Administrativa Donalda Trumpa vsadila na „nekompromisní realismus“ a dala sbohem „utopickému idealismu“.
Strategie se ostře vymezuje proti politice minulých administrativ, které podle Pentagonu oslabovaly armádu „sociálními experimenty“. Prioritou je nyní obnova „étosu bojovníka“ (warrior ethos). Armáda se má vrátit ke svému jedinému a nezastupitelnému účelu: odstrašování skrze schopnost vyhrávat války. Dokument zdůrazňuje, že mír není produktem utopického idealismu, ale výsledkem tvrdého realismu a nepochybné vojenské převahy. Vztahy s Čínou hodlá napříště budovat skrze „sílu, nikoliv konfrontaci“.
Mohlo by vás zajímat
Přestože USA koncem loňského roku oznámily obří prodej zbraní Tchaj-wanu v hodnotě 11 miliard dolarů, nový dokument se o tomto ostrově vůbec nezmiňuje. Cílem však zůstává zabránit komukoliv, včetně Číny, aby dominoval Spojeným státům nebo jejich spojencům. Dokument tak ostře kontrastuje s rokem 2018, kdy Pentagon popsal „revizionistické mocnosti“ jako Čínu a Rusko za ústřední výzvu americké bezpečnosti.
Evropa v čele obrany proti Rusku
Pentagon vzkazuje evropským spojencům, že musí převzít vedoucí roli. Dokument argumentuje, že Evropa je ekonomicky i vojensky schopná se bránit sama, protože evropští členové NATO hospodářsky výrazně převyšují Rusko. To strategie popisuje jako „vytrvalou, ale zvládnutelnou hrozbu pro východní členy NATO.“
Washington sice neplánuje úplný izolacionismus, ale nabízí spojencům pouze „omezenější podporu“. Partneři byli podle zprávy dosud spokojení s tím, že Washington dotoval jejich obranu, což nyní končí. Spojenci mají převzít iniciativu u hrozeb, které jsou pro USA méně závažné, ale pro ně samotné akutní.
Nová rizika a strategické Grónsko
Zatímco podpora spojenců slábne, zájem o klíčová území roste. Pentagon hodlá garantovat vojenský a komerční přístup k bodům, jako je Panamský průplav, Mexický záliv a zejména Grónsko. Strategie výslovně uvádí, že USA zajistí dodržování Monroeovy doktríny i v dnešní době.
Tento důraz na Grónsko rezonuje s tlakem prezidenta Trumpa na akvizici tohoto ostrova. Pentagon chce prezidentovi poskytnout věrohodné možnosti, jak zaručit přístup ke klíčový oblastem od Arktidy až po Jižní Ameriku. V posledních 12 měsících USA tyto ambice potvrdily například zadržením venezuelského prezidenta Nicoláse Madura či údery proti drogovým lodím v Pacifiku a Karibiku.
Trumpova korolární doktrína: Nový řád na polokouli
Strategie vrací do hry Monroeovu doktrínu, doplňuje ji ale o takzvanou Trumpovu korolární doktrínu. Termín „korolární“ (v češtině logický důsledek nebo dodatek – pozn. red.) znamená, že USA si vyhrazují právo na přímou vojenskou intervenci na západní polokouli, pokud jsou ohroženy jejich konkrétní zájmy.
Washington tím dává světu najevo, že západní polokoule již není otevřeným prostorem pro vliv cizích mocností. Dokument varuje, že pokud regionální partneři nebudou schopni nebo ochotni bránit společné zájmy, USA zasáhnou jednostranně a rozhodně. Jako důkaz této nové rozhodnosti strategie uvádí operaci ABSOLUTE RESOLVE, která vedla k dopadení Nicoláse Madura.
Omezení odstrašování v Koreji a asijská odpovědnost
Strategie přináší zásadní změny i pro Asii. Dokument nastiňuje „omezenější roli“ pro americké odstrašování Severní Koreje. Podle Pentagonu je Jižní Korea schopná převzít za tento úkol primární odpovědnost.
Tento přístup kopíruje Trumpovy výzvy k většímu sdílení břemene ze strany spojenců. Zatímco dříve Washington dotoval obranu partnerů, nyní očekává, že střední mocnosti jako Jižní Korea či Austrálie zintenzivní své vlastní úsilí.
Pacifický štít: Obrana odepřením podél FIC
V indopacifickém regionu strategie zavádí koncept „obrany odepřením“ (denial defense). Namísto snahy o totální dominanci nad Čínou se USA soustředí na vybudování neproniknutelného valu podél první linie ostrovů (First Island Chain – FIC). Tento postoj má Čínu odradit od jakékoli agrese tím, že učiní cenu za útok neúnosnou.
Pentagon zároveň deklaruje schopnost provádět zničující operace přímo z americké pevniny, což demonstroval při operaci MIDNIGHT HAMMER, která kompletně zlikvidovala íránský jaderný program během pouhých dvanácti dnů.
Národní mobilizace a obroda zbrojního průmyslu
Klíčovým pilířem strategie je „super-rychlé“ posílení domácí průmyslové základny (DIB). Dokument vyzývá k národní mobilizaci, která je svou intenzitou srovnatelná se světovými válkami. Cílem je učinit z USA opět „světovou zbrojnici“, která dokáže masivně vyrábět moderní systémy s podporou umělé inteligence.
Tato průmyslová obroda má zajistit, aby americké síly disponovaly nejostřejším mečem na světě, zatímco spojenci v NATO a Asii dostanou možnost nakoupit americkou techniku pouze v případě, že splní nový standard výdajů ve výši 5 % HDP.
Svět bez pravidel a volání středních mocností
Donald Trump na Světovém ekonomickém fóru zopakoval, že USA z NATO nikdy nic nezískaly, a nesprávně tvrdil, že Spojené státy platí prakticky 100 % nákladů Aliance. Na tyto kroky reagovali i ostatní lídři.
Francouzský prezident Emmanuel Macron už varoval před „posunem ke světu bez pravidel“.
Kanadský premiér Mark Carney zase zdůraznil, že starý světový řád se nevrátí. Vyzval střední mocnosti, aby se spojily. Podle něj platí jednoduché pravidlo: „Pokud nesedíme u stolu, jsme na jídelníčku.“ Evropa sice zůstává důležitá, ale dokument připomíná její klesající podíl na světové ekonomické moci, což ospravedlňuje americký přesun pozornosti jinam.
