Prezident České republiky Petr Pavel při slavnostním projevu k 28. říjnu připomněl hodnoty, na kterých vznikla Československá republika. Jeho řeč se ale nevěnovala jen historii země a státním vyznamenáním. Hlava státu upozornila na zhoršující se bezpečnostní situaci, rostoucí zadlužení i způsob, jakým politici vedou veřejnou debatu. Stát si podle Pavla půjčuje miliardy korun a dnešní pohodlí přenáší na generaci, která teprve vyrůstá.
Prezident zároveň varoval, že na přípravu před možnými krizemi nemusí zbývat tolik času, kolik si mnozí představují.
Pavel připomněl odkaz Masaryka a dalších zakladatelů republiky
Slavnostní ceremoniál ve Vladislavském sále Pražského hradu se konal u příležitosti výročí vzniku samostatného Československa. Po příchodu prezidenta Petra Pavla s manželkou Evou a úvodních projevech dostala hlavní prostor hlava státu.
Pavel nejprve připomněl význam lidí, kteří se zásadně zasloužili o rozvoj země. Mnozí z nich podle něj jednali navzdory okolnostem své doby, společenskému tlaku nebo vlastnímu osudu. Spojovala je ochota udělat víc, než se od běžného občana očekává. Dokázali vytrvat, i když neměli jistý výsledek a uznání se nedostavovalo. „Protože dobré věci nevznikají samy od sebe. V žádném oboru a v žádné době,“ řekl prezident. Podle něj stojí za důležitými výsledky odvaha, oběti a ochota vzdát se pohodlí. Stejným způsobem podle něj vznikla i Československá republika.
Pavel připomněl také lidi, kteří za svobodu položili život, přišli o domov či povolání nebo nemohli v klidu vychovávat své děti. Zmínil i ty, kteří se vzdali části vlastního pohodlí nebo osobního prospěchu.
Zvláštní místo v projevu věnoval Tomáši Garriguovi Masarykovi. Ten podle něj nechápal demokracii jako hotový systém, který už není třeba rozvíjet. Demokracie je podle Pavla každodenní úkol, na jehož kvalitě se musí podílet každý člověk. „Demokracie není navždy. Je to permanentní proces, o jehož kvalitu se musíme každý svým dílem přičinit,“ zdůraznil prezident.
Prezident vyzval politiky, aby nepřehlíželi hrozící krize
Od historického odkazu se Pavel přesunul k současnosti. Upozornil, že lidé v Česku žijí v relativním bezpečí a dostatku. Právě to však podle něj může vést k pohodlnosti a neochotě zabývat se nepříjemnými zprávami.
Společnost podle prezidenta někdy přehlíží zřetelné signály možných krizí. Čím vážnější riziko se rýsuje, tím obtížněji si lidé připouštějí, že by skutečně mohlo nastat. Místo přípravy pak doufají, že se jim problém vyhne a všechno nakonec dobře dopadne. „Musíme být realisté a poctivě vnímat dění kolem nás. Vnímat a reagovat,“ řekl Pavel.
Česko podle něj patří v globálním srovnání k bohatým, demokratickým, svobodným a vzdělaným zemím. Mělo by proto mít dostatek schopností i rozumu, aby se na hrozící rizika připravovalo s předstihem. Prezident zároveň poukázal na to, že podobně velké evropské státy takový postup zvládají. „Není důvod, proč bychom to nezvládli i my,“ uvedl.
Pavel se obrátil především na vládu, zákonodárce a představitele krajů a obcí. Odpovědnost za budoucnost země podle něj na omezenou dobu získali díky volbám. Tento čas podle prezidenta nesmějí promarnit.
Politici by měli občanům vysvětlovat, proč se země musí připravovat i na situace, které ještě nenastaly, ale reálně nastat mohou. Současně musejí otevřeně popisovat cenu takových rozhodnutí.
Pavel v této souvislosti uvedl, že se na potřebě přípravy shoduje s předsedou vlády a že o ní společně diskutují.
„Skutečná odvaha“ podle Pavla znamená říkat i nepříjemnou pravdu
Prezident se v projevu opakovaně vrátil k Masarykovu odkazu. Za důležitý považuje především požadavek, aby politici a veřejné osobnosti pojmenovávali věci pravdivě a poctivě, a to i tehdy, když jim takový přístup přinese nepochopení, odpor nebo ztrátu přízně.
Masaryk podle Pavla mnohokrát říkal věci, které společnost nechtěla slyšet, a sám se proto stával terčem útoků.
Země, která se bojí pravdy, podle prezidenta postupně ztrácí schopnost sebereflexe. Nedokáže pak dobře rozpoznávat a napravovat vlastní chyby a nedostatky. Tím se sama vystavuje většímu nebezpečí.
Pavel se domnívá, že v současné politice chybí jasná řeč o rizicích, kterým Česko čelí. Málo je podle něj také skutečné odvahy. „Skutečná odvaha totiž nespočívá v tom, že jdeme proti oponentům, ale ve sdělení toho, co není populární, ale pro zemi důležité a správné,“ uvedl prezident.
Sabotáže, kyberútoky a bezpečnostní situace, která se zhoršuje
Jedna z nejvýraznějších částí projevu se týkala bezpečnosti. Pavel varoval, že bezpečnostní situace se zhoršuje a přibývá incidentů, které ohrožují důležitou infrastrukturu i fungování státu.
Ve výčtu zmínil sabotáže a útoky na letiště, datová centra, energetiku a dopravu. Upozornil také na rostoucí počet kybernetických útoků a pokusů ovlivňovat veřejné mínění.
Evropa se podle Pavla už nemůže spoléhat na představu, že mír přetrvá sám od sebe. Země proto musí aktivně jednat a posilovat svou připravenost.
Prezident označil členství v NATO za nejpevnější bezpečnostní záruku, jakou kdy Česko mělo. Evropská unie podle něj poskytuje mimořádné hospodářské a politické zázemí. Ani jedno však nelze chápat jako službu, kterou si země jednou provždy předplatila.
Pokud chce Česko těžit ze společné prosperity a opírat se o kolektivní bezpečnost, musí podle Pavla plnit také vlastní díl odpovědnosti. To znamená účastnit se společného úsilí a nést odpovídající část nákladů. „Pokud se odhodláme k akci až ve chvíli, kdy nás k tomu dotlačí vnější okolnosti, bude pozdě,“ varoval prezident.
Pavel v této souvislosti připomněl vlastní zkušenost s válkou. Uvedl, že na vlastní oči mnohokrát viděl, co konflikt lidem bere. Běžné starosti podle něj rychle vystřídá strach o jídlo, vodu a život blízkých.
Za svou povinnost považuje udělat vše pro to, aby Češi podobnou zkušenost nemuseli znovu prožít. „Připravenost a kuráž vždy zvyšují šanci uchovat mír, protože na toho, kdo je silný, si agresor netroufne,“ řekl Pavel. Zároveň vyzval, aby se země nestala obětí vlastní slabosti nebo rezignace.
Stát si půjčuje obrovské peníze. Účet podle Pavla platí i děti
Další výrazné varování se týkalo veřejných financí. Pavel upozornil, že samotný státní dluh nemusí automaticky znamenat selhání. Půjčky mohou pomoci překonat krizi nebo zaplatit investice, které budou sloužit po mnoho desetiletí.
Problém podle něj nastává tehdy, když si stát půjčuje také na běžnou spotřebu a výdaje, které lidé považují za samozřejmé. „Dnes si stát ale půjčí přes miliardu korun na to, aby zaplatil i za věci, které jsme si zvykli spotřebovávat a které vnímáme jako běžné a nárokové,“ řekl prezident.
Podle Pavla Česko nehledá dostatečně způsoby, jak dnešní spotřebu hradit z aktuálních příjmů. Místo toho přenáší náklady vyššího komfortu na budoucí generace.
Prezident při tom použil přirovnání k rodině. Rodiče jsou podle něj ochotni doma omezit vlastní výdaje, aby svým dětem dopřáli to nejlepší. Jakmile ale začnou jednat jako občané, na stejné principy často zapomínají. „To není spravedlivé,“ zdůraznil Pavel.
Rostoucí zadlužení podle něj znamená, že si současná generace dopřává lepší zdravotnictví, sociální služby a pohodlnější život, než jaký může čekat její potomky. Stát se tak podle prezidenta dokáže postarat o současné potřeby, ale dostatečně nemyslí na ty, kteří přijdou po nás.
Pavel proto spojil odpovědnost za veřejné finance přímo s odpovědností vůči dětem a mladým lidem. Právě oni budou důsledky dnešních rozhodnutí nést v budoucnosti.
Extrémní sucha mají být varováním i pro péči o krajinu
Prezident se věnoval také ochraně životního prostředí. Upozornil na extrémní sucha, která Česko zažilo letos. Podle jeho slov se podobné jevy budou opakovat s větší intenzitou a četností. „A my na ně nejsme připraveni,“ řekl.
Země podle Pavla musí zásadně proměnit přístup k přírodě, půdě i architektuře měst. Už nyní by měla zavádět opatření, která ji ochrání před dlouhodobými výkyvy klimatu.
Prezident zároveň kritizoval debaty o příčinách těchto změn, pokud nepřinášejí praktická řešení. Podle něj je možné udělat mnohem více pro to, aby se Česko s jejich dopady dokázalo vypořádat.
Informační chaos oslabuje demokracii, varoval prezident
Pavel se zaměřil také na podobu veřejné debaty. Podle něj se místo poctivého vysvětlování důležitých témat často odvádí pozornost k méně podstatným otázkám. Veřejný prostor zaplňují sdělení, jejichž cílem není něco objasnit, ale spíše překrýt jiné problémy.
Výsledkem je podle prezidenta informační chaos, který oslabuje schopnost demokratické společnosti rozhodovat a bránit se. „Naši protivníci to dobře vědí. Nemusejí nás přesvědčit o své pravdě. Stačí, když my přestaneme věřit, že pravdu lze vůbec poznat,“ uvedl Pavel.
Varoval před ztrátou důvěry v instituce, média, vědu i mezi samotnými lidmi. V takovém prostředí se podle něj společnost hůře orientuje a obtížněji se brání vnějším hrozbám.
Prezident proto zdůraznil význam důvěry v zavedené značky a autority. Varoval před zbytečnými konflikty s nimi i před neuváženými změnami, které by mohly mediální prostor rozbít.
Vyznamenaní mají ukázat, co znamená převzít odpovědnost
V závěru projevu se Pavel vrátil k lidem, kteří během slavnostního ceremoniálu převzali státní vyznamenání. Připomněl, že životy mnohých často formovaly válka, totalita nebo normalizace. A že mnozí z nich vyrůstali v době nesvobody a prosazovali myšlenky, které tehdy nebyly samozřejmé. Někteří se zastávali lidí, jejichž hlas nebyl slyšet. Jiní pracovali na projektech, u nichž nemohli předem vědět, zda uspějí. Prezident zmínil také signatáře Charty, kteří podle něj nemohli tušit, co se stane v roce 1989.
Spojovala je ochota převzít odpovědnost, místo aby čekali, až ji za ně převezme někdo jiný. „Odpovědnost totiž nezačíná ve chvíli, kdy už nemáme na výběr. Začíná právě tehdy, kdy ještě můžeme volit mezi cestou pohodlnou a cestou správnou,“ řekl Petr Pavel.
Nebylo to jako Klaus a Zeman
Petr Pavel přednášel svůj dnešní projev za pomoci napovídacího zařízení teleprompter, nikoli spatra jako jeho předchůdci. Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman v drtivé většině svých veřejných vystoupení hovořili bez pomocných podkladů.
S ohledem na vyznamenané je také nutné připomenout jeho minulost.
Petr Pavel byl za komunismu voják z povolání. Mezi roky 1983 a 1988 působil u prostějovských výsadkářů. „V mládí mě jako každého formovala hlavně moje rodina. Oba rodiče byli členy KSČ, táta byl voják z povolání. Od 14 let jsem byl v uniformě a svou budoucnost jsem viděl ve službě v armádě. Mým snem tehdy bylo stát se elitním výsadkářem. Členství v KSČ jsem v mém prostředí vnímal jako normální věc a politiku jsem přitom nijak neřešil. Sám jsem tehdy neměl dost informací a zkušeností, abych vyhodnotil zločinnost tehdejšího politického režimu. Dnes vím, že to byla chyba. Politiku jsem začal víc vnímat až o dost později. Až podle reakce režimu na události roku 1989 a s přívalem nových informací jsem získal nový pohled na spoustu věcí. A poučil se z toho,“ prohlásil před svojí prezidentskou kandidaturou.
V letech 2015 až 2018 se stal jako první voják ze zemí bývalé Varšavské smlouvy předsedou Vojenského výboru NATO, což je druhá nejvyšší pozice v alianci. V Česku zastával nejvyšší vojenský post v letech 2012 až 2015, kdy byl náčelníkem Generálního štábu Armády ČR.
