Bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová uvedla, že je ráda za omluvu od ministerstva spravedlnosti za nezákonné trestní stíhání. Podle ní by ale bylo na místě i vyvození osobní odpovědnosti ze strany žalobců. „Rozhodně by mě potěšilo, kdyby se na odškodnění alespoň symbolicky a dobrovolně podíleli státní zástupci dr. Bradáčová a mgr. Kořán a nenechali všechnu zátěž na daňových poplatnících,“ řekla s tím, že ještě neví, zda bude další odškodnění vymáhat soudní cestou.
„Té omluvy ministerstva spravedlnosti si cením, jakkoli bych ji raději vyslechla od dr. Bradáčové,“ říká Vlasta Parkanová. Odškodnění konkrétních státních zástupců za současné právní úpravy je velmi složité. Přichází v úvahu pouze v případě, pokud by byl žalobce shledán vinným v rámci kárného řízení. Žádná kárná žaloba ale v kauze CASA podána nebyla.
Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová přitom nedávno uvedla, že podle ní měla veřejná žaloba podat dovolání a případ měl řešit Nejvyšší soud.
„Rozsudek respektuji, ale to neznamená, že ho nemohu podrobit věcné kritice. Předně nepovažuji za správné, že ve věci nebylo podáno dovolání. Přestože pan nejvyšší státní zástupce shledal důvodnost trestního stíhání. Myslím si, že věc byla natolik závažná, že si zasloužila verdikt Nejvyššího soudu,“ řekla v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Opakovaně dala najevo, že s rozhodnutím soudů v kauze CASA nesouhlasí. Nejvyšší státní zastupitelství v oficiální tiskové zprávě sdělilo, že pro podání dovolání v neprospěch obviněných nejsou splněny zákonné podmínky a že by dovolání nemohlo vést ke změně závěrů soudů.
Jak jako první informoval partnerský portál Ekonomického deníku Česká justice, ministerstvo spravedlnosti se Parkanové omluvilo za nezákonné stíhání a odškodnilo jí částkou 1,6 milionu korun. Při posuzování výše odškodnění úředníci konstatovali, že se jednalo o „masivní zásah do osobní a pracovní sféry žadatelky“. Při určení výše odškodnění úředníci přihlédli k tomu, že „trestní stíhání bylo vedeno pro čin bezprostředně související s výkonem vysoké politické funkce“, a také k tomu, že obdobný případ dosud neposuzovali.
Právnička Vlasta Parkanová byla až do svého trestního stíhání poslankyní, mandát vykonávala ve Federálním shromáždění za Občanské fórum v letech 1990 až 1992, poté v Poslanecké sněmovně od roku od roku 1997 za lidovce a TOP 09.
Zastávala funkce místopředsedkyně vlády, ministryně spravedlnosti a také obrany. V době, kdy zastávala posledně jmenovanou funkci ve vládě Mirka Topolánka, bylo rozhodováno o nákupu transportních letadel pro potřeby Armády České republiky. Vláda se nakonec rozhodla akceptovat nabídku letadel CASA, přičemž došlo k částečnému výměnnému obchodu za armádou nevyužívaná letadla L-159.
Posudek od estébáka
Detektiv Jiří Mazánek (dnes mimochodem šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu) pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) nejdříve Parkanovou obvinil ze zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinností při správě cizího majetku.
Obžaloba tvrdila, že Vlasta Parkanová a ředitel ministerské sekce vyzbrojování Jiří Staněk způsobili státu škodu zhruba 818 milionů korun, protože nenechali zjistit obvyklou cenu strojů. Později státní zástupce výši škody zrevidoval na 777 milionů na základě dodatku znaleckého posudku.
V řízení před soudem se však nepodařilo prokázat úmysl, a proto státní zástupce žádal Parkanovou odsoudit alespoň za nedbalost při výkonu funkce veřejného činitele.
Nalézací a posléze i odvolací soud však Vlastu Parkanovou obžaloby zprostily, dovolání i přes naléhání vedoucí VSZ v Praze Lenky Bradáčové nepodal ani nejvyšší státní zástupce Igor Stříž.
„V žádném směru nebylo zjištěno, že by České republice v souvislosti s obchodem s letadly a s nákupem transportního letounu CASA vznikla nějaká škoda,“ konstatovala předsedkyně odvolacího senátu Městského soudu v Praze Petra Benešová.
K závěru, že škoda nevznikla, dospěl nepravomocně před dvěma lety i nalézací obvodní soud. Ostře tehdy zkritizoval posudek od firmy American Appraisal, o nějž se obžaloba opírala. Jednatelem firmy byl někdejší příslušník Státní bezpečnosti – vědecko-technické rozvědky Jiří Krch.
Benešová k tomu doplnila, že v době sjednávání obchodu cenu nikdo nerozporoval. Podle soudkyně je navíc „nepředstavitelné“ požadovat zjišťování ceny přímo po ministrovi, když k tomu má rozsáhlý odborný aparát.
Benešová dále upozornila, že díky obchodu se podařilo české armádě směnit letouny L-159, které „byly prohlášeny za neprodejné, roky stály v hangáru, vynakládalo se na ně mnoho milionů korun, aby nezrezly, nikdo je nechtěl koupit, a když už, tak za směšnou cenu“.
Od zahájení trestního stíhání do pravomocného skončení věci uplynulo více jak devět let.
Eva Paseková, Petr Dimun, Jan Hrbáček
