Která podoba vedení takzvaného Metra S v Praze je nejvhodnější? Výbor studie proveditelnosti k Železničnímu uzlu Praha se přiklonil k variantě N2 s podnázvem „rychlá obsluha“. Výbor, ve kterém je zastoupená Správa železnic, ministerstvo dopravy i představitelé Prahy, tak vybral nejlevnější ze tří zvažovaných možností, její náklady se pohybují ve výši přibližně 190 miliard korun. Podle mluvčího Správy železnic Dušana Gavendy je vybraná varianta založena na N2, ale doplněna o zastávky Florenc a Karlovo náměstí. Dá se podle něj tedy říci, že jde o kompromisní návrh. Název nové varianty je N2FK.
„Pokud tuto variantu také schválí Centrální komise ministerstva dopravy, přestane se tak dále sledovat historický princip řešení podzemní centrální přestupní stanice v poloze Opera,“ sdělil Ekonomickému deníku Gavenda.
Správa železnic podle něj nyní dokončí v dokumentaci pro doporučenou variantu všechny náležitosti a vyčká na výsledky oponentního posudku, který se již zpracovává v gesci Státního fondu dopravní infrastruktury. „Samotné projednání na Centrální komisi se po zpracování všech podkladů předpokládá ještě v závěru letošního roku, popřípadě hned začátkem příštího roku,“ doplnil Gavenda.
Podle mluvčí ministerstva dopravy Alena Mühl se výbor studie proveditelnosti shodl na tom, že pro příměstskou dopravu budou v podzemí postaveny dvě samostatné železniční tratě. Propojí stanici Praha-Vršovice s Negrelliho viaduktem a stanici Praha-Smíchov s Prahou-Libní.
Dodala, že tyto dvě tratě se budou zároveň mimoúrovňově křížit v podzemí nedaleko hlavního nádraží. I ona zmínila, že řešení zahrnuje kromě zastávek v Karlíně a v blízkosti Václavského náměstí i zastávky nedaleko Karlova náměstí a Florence. „Teď bude projednání v Centrální komisi a pak budou na řadě úpravy územních plánů,“ zmínila mluvčí.
Variantu N2 upřednostňovala také studie proveditelnosti, kterou zpracovala společnost Mott MacDonald společně s dalšími partnery.
Správa železnic v souvislosti s trasou zmiňuje nejrychlejší vazbu z regionů do města a zároveň trasa pracuje oproti dalším variantám s nejkratší délkou tunelů, jde o 10 579 metrů. Zmíněná varianta ale zároveň počítá s podzemní stanicí pod hlavním nádražím. Jak už dříve uvedl technický ředitel firmy Mott MacDonald Michal Babič, to bude obnášet náročnou stavbu, která by omezila provoz na nádraží. Inspirovat by se podle něj bylo možné například ve švýcarském Curychu, kde se železniční stanice nalézá také v podzemí.
Varianta N2. Zdroj: Správa železnic
Studie proveditelnosti pražského železničního uzlu pracuje s variantami N1, N2 a N3. Všechny jsou založeny na dvojici podzemních tratí pro regionální dopravu. Liší se ale délkou a počtem podzemních stanic.
„N2 se ze všech tří variant, které jsou všechny dobré, jeví jako nejlepší. Kromě toho, že nabízí velkou kapacitu, tak umožní jet do Vršovic a propojit více linek přes centrum. Má menší investiční náročnost, což je důležitý faktor, a tím pádem je i ekonomické hodnocení stabilní,“ zmínil Michal Babič.
Jak Ekonomický deník informoval v minulosti, investiční náročnost všech tří variant se pohybuje okolo hodnoty 200 miliard korun. Finančně nejnáročnější se s odhadovanými náklady zhruba 230 miliard korun jeví varianta N1, takzvaná obsluha území, která má nejdelší tunely, jde o 17 475 metrů, šest nových podzemních zastávek a povrchovou zastávku Florenc. Počítá také se společným čtyřkolejným úsekem mezi hlavním nádražím a Václavským náměstím. Podzemní trasy vedou ze Smíchova do Karlína a přes Negrelliho viadukt do Edenu.
Všechny tři varianty mají za úkol jak přivedení vysokorychlostních železničních tratí do Prahy, tak i kapacitnější uspořádání železnice v centrální části města, rozvoj městských linek i nákladní dopravy.
Nové velitelství Task Force Balt, tedy námořní základny NATO, bude sídlit v německém Rostocku, napsal deník Nordkurier. O sídlo základny na svém pobřeží usilovalo Polsko, to ale ostrouhalo.
Jak dále uvádí Nordkurier, centrum dokonce zahájilo provoz na začátku října a očekává se, že bude oficiálně otevřeno koncem tohoto měsíce německým ministrem obrany Borisem Pistoriusem a premiérkou Meklenburska-Předního Pomořanska Manuelou Schwesigovou.
O umístění CTF Baltic se ucházelo také Polsko, napsal dále Nordkurier.
„To, že kontrakt byl nakonec přidělen Rostocku, má pravděpodobně co do činění s tím, že německé námořnictvo tam už má své velitelství. Německo má podle německé tiskové agentury dpa největší flotilu NATO v Baltském moři.
Mezi hlavní úkoly regionálního velitelství v hanzovním městě patří podle Bundeswehru mimo jiné vedení námořních sil obranné aliance v oblasti Baltského moře v případě krize a konfliktu a koordinace námořních aktivit partnerů NATO v námořní oblasti. Kromě toho má CTF Balt nepřetržitě vytvářet situační obraz vojenské a civilní lodní dopravy v Baltském moři.
Mluvčí německého námořnictva poukázal na to, že v Rostocku se na rozdíl od Polska nemusí nic stavět od nuly. To je jasný a stručný komentář k tomu, proč základna v Polsku nevznikne.
Námořní trasy v Baltském moři mají podle Bundeswehru pro námořnictvo a jeho partnery velký význam. Po rozšíření NATO na východ na počátku roku 2000 a ještě více po přistoupení Finska a Švédska je Baltské moře více než kdy jindy životně důležitým tepnou pro sousední státy aliance. Od ruské invaze na Ukrajinu a útoků na plynovody Nord Stream je Baltské moře v centru pozornosti, vysvětlil mluvčí námořnictva.
Ještě v září NATO demonstrovalo svou sílu na moři s více než 1 000 vojáky z devíti zemí. S ohledem na konfrontaci s Ruskem a jeho agresivní válku na Ukrajině bylo týdenní cvičení Severní pobřeží o alianční obraně německého pobřeží Baltského moře od fjordu Flensburg až po Rujánu.
Nové velitelské centrum NATO v Rostocku je pod vedením německého kontradmirála a má zahrnovat až 180 služebních míst pro vojáky z 11 spojeneckých zemí. V případě krize by mohlo být 240 míst zvýšeno, řekl mluvčí námořnictva.
Nový člen NATO Švédsko posílá podle švédských ozbrojených sil do Rostocku asi devět důstojníků. Vzhledem ke stále se zhoršující bezpečnostní situaci a vstupu Švédska a Finska do aliance vyvstala potřeba jasnější koordinace námořních sil v Baltském moři a okolních vodách. Kolektivní odstrašování aliance v regionu bude posíleno.
V roce 2017 se NATO rozhodlo přizpůsobit svou velitelskou strukturu a vytvořit stálé námořní velitelství na nejvyšší taktické úrovni. Velitelství plánuje vojenské operace a cvičení a velí námořním silám v době míru, stejně jako v krizových situacích a válce.
Překročení lhůt obnov u hnacích vozidel nebo kvalita provedené práce, České dráhy se u svých dodavatelů stále potýkají s překračováním plánovaných termínů a řeší i časté reklamace oprav. Na Dni dodavatelů, který pořádaly České dráhy, na to upozornil místopředseda představenstva společnosti a náměstek generálního ředitele pro servis Michal Kraus. Upozornil na to, že kvůli prodlouženým obnovám a velké míře reklamací musí dráhy držet také velké množství záložních vozidel.
„Je to zhruba o patnáct procent vozidel víc, než by bylo nutné v případě dodržování lhůt na obnovy a zajištění vysoké kvality prováděných prací, a tyto vlaky navíc jsou další náklady,“ upozornil Michal Kraus.
České dráhy informovaly, že se reklamace týkají jak obnov celých vozidel, tak oprav jednotlivých dílů i nových náhradních dílů. „Bohužel za uplynulý rok se dodavatelům nepodařilo zcela eliminovat překračování dodacích lhůt ani podstatně zvýšit kvalitu prováděných prací, i když dílčí zlepšení sledujeme. To se týká například obnov osobních vozů, kde průměrné překročení lhůt kleslo z jednadvaceti dnů na dvanáct dnů, ale naopak došlo k nárůstu překročení lhůt obnov u hnacích vozidel o deset dnů na padesát jedna,“ uvedl Kraus.
Ročně až 500 vozidel
Místopředseda představenstva Českých drah a náměstek generálního ředitele pro servis vyčíslil, že se počet obnov vyšších stupňů v letech 2025 až 2030 díky modernizaci vozidlového parku stabilizuje na úrovni zhruba 400 až 500 vozidel ročně. Během pěti let podle něj dojde k obnově více než 2500 lokomotiv, hnacích a osobních vozů. Náklady se vyšplhají na 20 miliard korun.
Servisní služby se stávají, po osobní a nákladní dopravě, třetím klíčovým pilířem podnikání Skupiny ČD. Zdroj: České dráhy
„V tomto období také plánujeme znovu vypsat veřejné zakázky na obnovy stávajících typů vozidel, jako jsou například některé osobní vozy. Soutěžit budeme i dodavatele pro první periodické opravy novějších typů vozidel, půjde například o nejmodernější jednotky RegioFox nebo ComfortJet,“ zmínil.
U Českých drah díky modernizaci zároveň dochází ke sjednocování vozového parku. Nové vozy navíc nepotřebují servis tak často. Zatímco starší lokomotivy řady 151 musely absolvovat vyšší stupeň obnovy každých 800 tisíc kilometrů, tak u modernějších Vectronů je to 1,2 milionu kilometrů. „Starší osobní vozy UIC-Y posíláme na obnovu co půl milionu kilometrů, ale nejmodernější vlaky Railjet a InterJet chodí na výrobcem předepsané obnovy po 1,2 milionu kilometrů,“ uvedl Kraus.
Vlastními kapacitami
České dráhy se snaží v oblasti údržby a servisu železničních kolejových vozidel posílit i vlastní kapacity, již dříve o tom hovořil předseda představenstva a generální ředitel Českých drah Michal Krapinec a zaznělo to i nyní. Do rozvoje vlastního servisu má v příštích letech zamířit více než deset miliard korun. „Servisní služby se tak stávají, po osobní a nákladní dopravě, třetím klíčovým pilířem podnikání Skupiny ČD,“ informovaly České dráhy.
Společnost zakládá kompetenční centra a sama se věnuje některým typům obnov. To jí podle jejího vyjádření umožňuje získat referenční informace o nákladech na obnovu, dodržování potřebných opravných lhůt a zvyšuje to konkurenci na trhu opravců.
„Nadále budeme rozvíjet naší servisní činnost a volné kapacity budeme nabízet dalším dopravcům a partnerům. V Liberci jsme zřídili kompetenční centrum pro obnovy vozidel Stadler, v České Třebové provádíme část obnov u jednotek CityElefant a chceme tam zavést údržbu jednotek RegioPanter a v Bohumíně jsme zahájili vyšší stupně obnov u vybraných řad osobních vozů,“ upřesnil Kraus.
Dodal, že servis podpoří i investice například do prodloužení haly a zvýšení kapacity oprav v České Třebové, zvětšení haly v Praze Vršovicích a modernizace haly údržby v Přerově pro zajištění obnov u lokomotiv Vectron nebo rozvoj pracovišť oprav podvozků, ložiskových skříní a brzdových komponentů typu Knorr-Bremse v Nymburce. „Jen během posledních několika měsíců jsme zahájili stavbu dvou moderních servisních hal v Chebu a Havlíčkově Brodě,“ sdělil Kraus.
Moderní sledování
České dráhy nově zavádějí také monitoring kondice vozidel. Systém má za pomoci digitálních technologií včas detekovat případné problémy s technickým stavem vozidel a předcházet jim. České dráhy už mají se systémem první zkušenosti. „Díky dálkovému přenosu dat a jejich analýze se podařilo identifikovat a následně odstranit příčiny závad u osobních vozů provozovaných v Německu, kde docházelo ke kombinaci nesprávné obsluhy vozu a technických problémů,“ informovaly České dráhy.
Podle místopředsedy představenstva Českých drah a náměstka generálního ředitele pro servis dráhy díky implementaci monitoringu kondice, moderních diagnostických nástrojů, dálkové diagnostiky a softwaru pro správu údržby získají informace v reálném čase. „Umožní nám to rychle reagovat na potřeby našeho fleetu. Digitalizace nám také umožní sledovat výkon vozidel v reálném čase, předvídat potřebu údržby a minimalizovat dobu, kdy jsou vozidla mimo provoz,“ poznamenal Kraus.
Politici znovu a znovu zasahují protiústavně do platů soudců. Ministerstvo spravedlnosti selhává a nedokáže zabezpečit soudcům podmínky dané zákonem a vyplývající z nálezů Ústavního soudu. Na shromáždění delegátů Soudcovské unie v Táboře to uvedl její prezident Libor Vávra. „Považuji na celé situaci za nejhorší, že vláda spojuje naše odměňování s odměňováním administrativy soudů,“ uvedl Vávra v kritickém příspěvku. Poukázal na to, že tím, že návrh neodpovídá nálezu Ústavního soudu, vláda problém přesunula jen na další vládu. Podle předsedy Nejvyššího správního soudu Karla Šimky mají platy ústavních činitelů odrážet vážnost práce a není vhodné se populisticky snažit vyhovět veřejnému mínění. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) se z účasti na sněmu omluvil.
Rozhodnutí vlády o růstu platů vrcholných politiků, soudců a státních zástupců o 6,95 procenta v příštím roce podle Vávry neodpovídá nálezu Ústavního soudu. A to nejen kvůli tomu, že se zástupci justice nebyl návrh projednán. „Chtěl bych politické reprezentaci poblahopřát, že se do politických platů soudců snaží zasáhnout za tři roky počtvrté protiústavním způsobem,“ uvedl Vávra a poukázal na to, že není pravda, že by soudci nebyli solidární. Dvakrát totiž byly jejich platy zmrazeny kvůli povodním nebo kvůli ekonomické krizi v souvislosti s epidemií nemoci Covid-19 a tehdy soudci návrh akceptovali.
„Návrh zcela popírá návrh Ústavního soudu. Znamená to opět zmražení platů. Najednou se objevuje, že můžeme přidat administrativě soudů jen z peněz pro soudce. Proč pracovníci soudů nedostali peníze, kterých se soudci vzdali povodní či za covidu. Je to otázka politická. Nikdo nikdy dříve nepracoval s argumentací, že postaví administrativu proti soudcům,“ uvedl prezident Soudcovské unie. Připomněl, že tato možnost se zvažovala asi před deseti lety, ale i politici tehdy dospěli k tomu, že to není bezpečné pro zachování nezávislosti soudní moci.
Prezident Soudcovské unie Libor Vávra Foto: Eva Paseková
Podle Vávry je očividné, že narychlo spíchnutým návrhem vláda problém jen odsouvá. Argument můžeme číst jedině tak, že vláda odsouvá ten problém za svoje volební období, aby tentýž problém musel řešit někdo v roce 2025,“ dodal Vávra. Spoléhat podle něj soudci mohou pouze na úpravy ve Sněmovně, Senátu nebo na zásah prezidenta Petra Pavla.
Šimka: Politik by měl mít podle veřejnosti plat jako zapisovatelka
Ten poukázal také na to, že platy administrativy neřeší vlády více než dvacet let. I kvůli vysoké inflaci dospěla situace do stavu opakovaných stávek. Podle Vávry se Soudcovská unie i zástupci soudů snaží dohodnout další schůzku s představiteli vlády, ale zatím neúspěšně. „Není na to čas,“ uvedl.
Předseda České advokátní komory Robert Němec a prezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík Foto: Soudcovská unie
Předsedu NSS Karla Šimku prý celá debata o platech doslova štve. „A to kvůli všem ústavním činitelům této země. Je to závod ke dnu, ve které nemáme odvahu trvat si na svém. Platy ústavních činitelů mají odrážet vážnost práce, kterou ústavní činitelé odvádějí. Chápu, že panuje pocit, že musíme vyhovět veřejnému mínění, že si politici nezaslouží nic. Veřejné mínění by bylo spokojeno, až když by měl politik plat začínající zapisovatelky na okresním soudu,“ řekl ve svém projevu.
Prezident Notářské komory Radim Neubauer a předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy Foto: Soudcovská unie
Politika se podle něj v moderní době stala povoláním a proto má být dobře placená. „Mrzí mě a stydím se, že můj plat možná bude vyšší než plat premiéra této země. Opět se schválí paskvil a základ se nevyřeší. Opět se prohloubí propast mezi soudci a dalšími činiteli,“ dodal s tím, že se ale zejména prohloubí psychologická propast a soudci a politici se budou dále více nenávidět. To podle něj nemá být, protože politici a soudci jsou na jedné lodi.
Do justice je snadné si kopnout
Ministerstvo spravedlnosti na sněmu reprezentuje náměstek Karel Dvořák. Ten označil za Šimkova slova za výstižná.
Předseda Ústavního soudu Josef Baxa se ve svém projevu věnoval zejména platům administrativy a finančnímu zabezpečení soudů. Připomněl absenci reforem, absenci digitalizace a neexistující Nejvyšší radu soudnictví, která by soudce zastupovala. „Je vlastně malý zázrak, že za těchto podmínek justice ještě neselhala. Navzdory hašení požárů soudnictví stále funguje,“ uvedl. Zkritizoval také zásah do do systému kárných řízení, která mají být opět dvoustupňová. „A jak se systém stará o lidské zdroje? Léta zanedbávaná otázka stability odborného personálu vyústila ve stávky a zbrkle se přichází se spojením platy administrativy s opětovným zásahem do soudcovských platů,“ reagoval Baxa na nejnovější krok vlády.
Předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích Martina Flanderová
Sněm Soudcovské unie se koná v Táboře. Úvodní projev proto měla předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích Martina Flanderová. „Justice není levicová, pravicová, ani ekologická a tím trochu dráždíme. Nestojí za námi žádná síla na rozdíl od vlády a proto je snadné si do nás kopnout,“ řekla delegátům.
Jako další host vystoupil na sněmu předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Ten upozornil na to, že tak nízké nástupní platy administrativního personálu jako v ČR nejsou ve většině evropských zemí. „Nižší jsou pouze v Maďarsku a Srbsko, zaostáváme i za Slovenskem či Rumunskem,“ uvedl předseda Nejvyššího soudu. Soudcům také oznámil, že v nejbližších dnech na soudy pošle novou verzi Etického kodexu soudce.
Evropská unie se již dlouho snaží dosáhnout příjmu nezávislého na příspěvcích členských států. Realizace tohoto plánu právě začíná. Evropská unie získá vlastní příjmy na základě obchodování s emisemi CO2 a zavedení daně z uhlíkové stopy. Jen na prvním řešení by polský rozpočet mohl přijít o přibližně 7 miliard zlotých ročně (v závislosti na cenách emisí), upozornil Varšavský podnikatelský institut.
Evropská unie bude Varšavského podnikatelského institutu nutit své členy, aby zvýšili daně ze zisků nadnárodních korporací. Varšavský podnikatelský institut proto připravil zprávu „Daňová revoluce v EU“ – Potenciální dopady zavedení daní v EU“, která podrobně popisuje nové evropské daně.
„Očekává se, že ETS a CBAM přinesou EU v letech 2026-2030 až 17 miliard eur ročně. Hlavně z převodu 30 procent z emisních povolenek, které od roku 2027 bude EU vybírat,“ akcentuje podnikatelský institut.
📍30 procent zisků ze systému obchodování s emisemi oxidu uhličitého (ETS) do evropského rozpočtu. Dosud tyto peníze putovaly do rozpočtů členských států.
Předpokládaný dopad na Polsko? „Pro polský rozpočet převod 30 procent zisku z obchodování s emisemi do Evropské unie znamená, že každý rok přijde státní rozpočet o částky v řádu 7,33 miliardy zlotých ročně při ceně EUA (povolenka Evropské unie) 80 eur za tunu a 14,1 miliardy zlotých ročně při ceně EUA 150 eur za tunu,“ spočítali v polském institutu.
📍CBAM. Pro Brusel 75 procent. Po přechodném období, které skončí na konci roku 2025, bude zaveden také mechanismus pro úpravu hranic uhlíku (CBAM). Do rozpočtu EU poputuje 75 procent příjmů z této daně.
Dopad na Polsko? „Polský rozpočet obdrží část příjmů z nové daně, ale v současné době není možné tuto částku vypočítat. Zároveň – jako u každé daně, která zvyšuje náklady na dovoz – je nevyhnutelné, že CBAM zvýší ceny jak pro dovážející průmysl, tak pro konečné spotřebitele. Kromě toho CBAM motivuje podniky k přesunu výroby do míst, kde je administrativní a daňová zátěž nižší než v rámci EU,“ konstatovali zástupci polského instutu.
📍 Minimální daň z příjmů právnických osob. Na přelomu let 2024 a 2025 má být také zaveden mechanismus 2. pilíře, který mimo jiné vyžaduje, aby velké nadnárodní skupiny platily vyrovnávací daň tak, aby efektivní daňová sazba skupiny v dané zemi nebyla nižší než 15 procent.
Dopad na Polsko? „Komplikovaná daň z příjmů právnických osob bude vyžadovat, aby členské státy zavedly propracované daňové nástroje a podniky splnily složité právní a účetní požadavky. V důsledku zavedení 2. pilíře mohou země EU, které dosud lákaly investice prostřednictvím nižších daňových sazeb, ztratit na atraktivitě a země, které se dosud vyznačovaly komplikovaným daňovým systémem (např. Polsko), se dostanou do ještě větší hospodářské stagnace,“ tvrdí analytici.
📍 Digitální daň je z nových daní nejméně jistá. Ještě nebyla oficiálně odsouhlasena. Na úrovni Evropské unie se na ní však pracuje již několik let. Zákonodárci EU chtějí vytvořit spravedlivý a efektivní daňový systém, který by podpořil hospodářský růst a konkurenceschopnost v Evropské unii.
Dopad na Polsko? „Zavedení digitální daně by mohlo vést k odezvám ze zemí, kde sídlí největší digitální společnosti, což by mohlo mít negativní dopad na polský domácí trh. Existuje rovněž riziko, že digitální společnosti budou podléhat dvojímu zdanění, což odradí potenciální investory od akumulace kapitálu v technologickém odvětví v Polsku. Nové předpisy znamenají zvýšené náklady pro veřejnou správu a daňovou zátěž pro společnosti, což by mohlo zvýšit provozní náklady. Společnosti mohou daňové náklady přenést na spotřebitele, což by mohlo vést ke zvýšení cen digitálních služeb a produktů. Digitální daň i 2. pilíř zasáhnou země, které dnes ještě mohou posílit svou pozici prostřednictvím atraktivního zdanění,“ vypočetli dále v polském podnikatelském institutu.
„Varšavský institut pro podnikání doporučuje přezkoumat současnou daňovou politiku EU a její směřování. Zpráva Maria Draghiho o konkurenceschopnosti Evropské unie poukazuje na její nadměrnou regulaci. Zavádění nových komplexních fiskálních nástrojů ji ještě zvýší,“ uzavřeli svůj výstup zástupci Varšavského podnikatelského institutu.
Korejská nabídka na stavbu nových jaderných bloků je předmětem vášnivých debat nejen v České republice, ale také na půdě tamního parlamentu. V pondělí 14. října se zde konalo „grilování“ manažerů energetických společností KHNP a KEPCO, kteří museli reagovat na kritické dotazy a připomínky ze strany opozičních poslanců. Průběh jednání je v mnohém zajímavý i z českého pohledu.
Podle zápisu z jednání, který má Ekonomický deník k dispozici, prezident společnosti Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP) Whang Joo-ho uvedl, že jeho společnost při přípravě a podání nabídky v České republice podcenila otázku zajištění licenčních práv na technologie amerického Westinghouse. Přiznal také nedostatečnou snahu tyto spory vyřešit cestou jednání s Američany.
Poslanec Kim Han-kyu z opoziční Demokratické strany se šéfa KHNP zeptal, zda jsou nové korejské reaktory zcela nezávislé na původní technologii Westinghouse. Whang Joo-ho na to poněkud neurčitě odpověděl, že korejská technologie „je navázána na původní technologii Westinghouse“; tím uznal, že ji nelze dodávat do zahraničí bez souhlasu americké strany.
Vydělají na tom korejské firmy, nebo prodělají
Poslanci korejského parlamentu se následně zaměřili na otázku, zda bude vůbec zakázka pro KHNP v Česku rentabilní. Poslanec Jung Jin-wook z Demokratické strany upozornil na fakt, že 60 procent hodnoty zakázky v Elektrárně Dukovany mají zajistit čeští dodavatelé a dalších 10 procent nejspíš „padne“ na licenční poplatky pro Westinghouse. Pro korejské dodavatele byl tak zůstalo pouhých 30 procent hodnoty zakázky, odhadované na 200 až 220 miliard korun za jeden 1050megawattový jaderný blok (v dnešních cenách a bez nákladů financování).
Jung Jin-wook dále obvinil korejské ministerstvo obchodu, průmyslu a energetiky, že zadržuje informace o jaderné nabídce pro Českou republiku, hovořil o cenovém dumpingu a použil termín „podvod vůči veřejnosti.“ Šéf KHNP Whang Joo-ho v reakci na jeho slova odmítl, že by se v tomto případě jednalo o cenový dumping. Jako výhodu označil fakt, že česká vláda je připravena financovat stavbu nových bloků Elektrárny Dukovany a neobjevil se tak požadavek na financování z korejské strany.
Další opoziční poslanci varovali, že český projekt může být pro KHNP ztrátový tak jako stavba čtyř bloků jaderné elektrárny Baraka ve Spojených arabských emirátech. Tu totiž prodražila jak dodatečná platba ve výši 1,3 miliardy dolarů společnosti Westinghouse za za licenční práva, tak spor o úhradu zvýšených nákladů v objemu 500 miliard wonů (8,5 miliardy korun) s dodavatelskými společnostmi Hyundai Engineering & Construction a Samsung C&T.
Otázkou je, zda si další ztrátový projekt může mateřská skupina KEPCO, pod níž KHNP spadá, dovolit. KEPCO je totiž těžce zadlužené, výše dluhu již přesáhla 200 bilionů wonů. V přepočtu se jedná o 3,4 bilionu korun, což je větší balík než veřejný dluh České republiky (3,11 bilionu korun ke konci loňského roku). Dluh skupiny KEPCO, která je největším výrobcem a distributorem energií v Koreji, narostl mimo jiné kvůli prodeji elektřiny z černouhelných a plynových elektráren za podnákladové ceny.
Prezident republiky Petr Pavel a paní Eva Pavlová dne 19. září 2024 na Pražském hradě přivítali prezidenta Korejské republiky Jun Sok-jola s manželkou Kim Keon-hee. Foto: Kancelář prezidenta republiky
Pro doplnění: Korejský prezident Jun Sok-jol (v anglickém přepisu Yoon Suk-yeol) a jeho vláda zastupují pravicovou a projadernou Stranu lidové moci. Krátce po volebním vítězství v roce 2022 představil plán na budování jaderných bloků doma i v zahraničí. Ve volbách do Národního shromáždění, tedy korejského parlamentu, však letos v dubnu vyhrála levicová Demokratická strana, jejíž představitelé jsou k jaderné energetice skeptičtí.
Čas běží a pochybnosti přibývají
Vnitropolitické spory v Jižní Koreji jsou dalším z řady problémů, jež mohou zmařit uzavření závazné smlouvy mezi společnostmi ČEZ a KHNP o stavbě dvou nových jaderných bloků v Dukovanech (a případně dvou dalších v Temelíně). Poražený uchazeč, francouzský koncern EDF, podal proti výsledku jaderného tendru stížnost jak k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tak i k Evropské komisi. EDF je toho názoru, že korejská vláda může poskytnout KHNP nespravedlivou dotační podporu, čímž by mohla ohrozit férovou hospodářskou soutěž na evropském trhu.
Westinghouse již delší dobu tvrdí, že návrhy designů korejských reaktorů APR1000 a APR1400 využívají licencovanou technologii systému Westinghouse 80 generace II. Společnost KHNP tudíž nemá právo stavět takové reaktory v zahraničí bez jeho souhlasu. Americký podnik se svých práv domáhá cestou soudních sporů a arbitráží. Otázkou zůstává, jak dlouho tyto spory poběží a kdo v nich nakonec uspěje.
Podle zdrojů Ekonomického deníku je však málo pravděpodobné, že by se v případě zmaření česko-korejské jaderné spolupráce vrátilo do hry EDF, nebo Westinghouse. Tyto společnosti si svým zuřivým odporem k výsledku jaderného tendru nadělaly v Česku řadu nepřátel. V případě nezdaru spolupráce s Korejci by ČEZ nejspíš sáhl po záložní variantě, kterou je výstavba středně výkonných bloků spolu s britským podnikem Rolls-Royce SMR.
Plán vlády, jak dostat Česko do desítky neproduktivnějších zemí EU, nenastiňuje náklady ani způsob, jak je pokrýt. Tak vidí ekonomové hlavní problém nové hospodářské strategie s podtitulem „Česko do top 10“ , kterou minulý týden schválila vláda. Detailní naplnění cílů by podle odhadu stínového premiéra za ANO Karla Havlíčka mohlo znamenat dodatečné výdaje ve výši 200 miliard korun ročně. Navýšení výdajů státního rozpočtu je přitom vzhledem k cíli snižovat jeho deficit nemožné.
Aby cíle byly vůbec teoreticky možné, je nutné provést reformy důchodového a zdravotního systému, upozorňuje člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Dominik Stroukal. Problémem je podle kritiků také obecnost dokumentu. „Ta strategie je šitá horkou jehlou, aby ji vláda měla hotovou do podzimního strojírenského veletrhu,“ prohlásil pro Českou justici místopředseda Poslanecké sněmovny a stínový premiér za ANO Karel Havlíček. Tradiční mezinárodní strojírenský veletrh v Brně, zlatý hřeb každoroční sezóny českého průmyslu, se konal od 8. do 11. října. „Je to takové akademické cvičení, které dělali úředníci, kteří z toho byli nešťastní. Zadání bylo jasné: do veletrhu musíš něco vyplodit a pak uvidíme,“ dodává Havlíček.
Za zásadní problém považuje, že autoři strategii předem nekonzultovali s podnikatelskou sférou. „Takže je to jen nápad úředníků, jak se dopracovat ke světlým zítřkům. Zeptejte se byznysu, co na to říká. Jen kroutí hlavou,“ podtrhuje Havlíček. „Není možné to dělat tak, že vláda něco schválí, pak to představí na veletrhu a následně řekne, že chce se všemi jednat. Proto je to v tuto chvíli jen produkt public relation a marketingu,“ míní stínový premiér.
Ekonom České spořitelny a člen NERV Petr Zahradník vládní strategii tak kriticky nevidí. „Je to nastavení docela autentického zrcadla stavu a potřeb české ekonomiky,“ říká. Jeho kolega Stroukal mírní i kritiku nekonkrétnost a měřitelnosti některých cílů. „Čekal bych, že politicky výhodnější je vždy rozpliznout se do nic neříkajících a neměřitelných věcí. Ale když oni hovoří o tom, že v HDP na hlavu budeme tam a tam, tak to už je měřitelná věc, k níž se můžeme za pár let vrátit zpátky. A říci si, zda se nám to podařilo anebo nepodařilo a proč,“ konstatuje.
Kolik to bude stát a kde na to vezmeme?
Ekonomové se ovšem shodují na jednom podle nich naprosto klíčovém nedostatku strategie: její výdajová a příjmová strana. „Co by mělo být ve strategii daleko více postiženo, je finanční stránka strategie. Orientační finanční rámec a časový harmonogram, kdy která finanční potřeba vznikne. Každý z těch 150 kroků by měl mít přiřazenu alespoň orientační finanční částku, kterou bude jeho splnění vyžadovat. Přičemž nebude stačit říci, tohle bude stát půl miliardy. Ale bude nutné dodat, z jakého zdroje budou peníze vygenerovány a jakou formou. Zda půjde o dotační titul, návratný finanční nástroj, zda se počítá se zapojením soukromého sektoru a podobně,“ vyzdvihuje Petr Zahradník.
Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček během debaty na sympoziu Ekonomického deníku. Foto: Radek Čepelák
„Vláda naznačuje určité formy financování, ale velice obecně. Je to zase jen akademický výčet, jaké formy financování mohou být. Je třeba si říci, kolik budou nové investice typu jádra či vysokorychlostních tratí nebo dalších hospodářsky důležitých aktiv stát v horizontu třeba 20 let. A z čeho se budou financovat. A hlavně – jak se to projeví v rozpočtu. Na jednu stranu vláda říká, že budeme mít nové investice za přibližně dva biliony korun. To ale v ceně peněz znamená čtyři biliony. Čili 200 miliard korun ročně navíc v případě, že se naplní vše, co si vláda vysnila. Ale vůbec neříká, jak se to projeví v rozpočtu. Jak stoupne zadluženost a z čeho to budeme platit? Budou v tom PPP projekty?,“ pokládá soubor otázek možný budoucí vicepremiér či premiér Havlíček. „Tahle vláda říká, budeme snižovat zadluženost. A současně tady máme stavět za 200 miliard korun ročně navíc. Pak je jasné, že se bude zadluženost zvyšovat. Ale to se pak musí férově říci, zvedneme zadluženost, jenže budeme mít vysokorychlostní tratě, čtyři nové jaderné bloky. Anebo bude jen jeden blok, vysokorychlostní tratě ty, co jsou, a pak se nám podaří zadluženost snížit,“ uzavírá Havlíček.
Přílišná obecnost?
Špatně vidí finanční stránku věci také Dominik Stroukal. „Za prvé jsme si zvýšili výdaje, za druhé podsekli příjmy. Buď by musel někdo přijít s nějakou velkou reformou důchodů, reformou zdravotnictví a snížením peněz ve školství, což samozřejmě moc nečekám. Anebo se budou muset zvýšit daně. Další možností je valit před sebou rozpočtové deficity a nemít na penze,“ podotýká skepticky.
Častou výtkou, která padala v připomínkovém řízení, než šla strategie na jednací stůl vlády, byla její obecnost. Což ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) odráželo tím, že následovat bude implementační plán a dílčí sektorové strategie, které půjdou do výrazně větší míry konkrétnosti. Ekonom České spořitelny a člen NERV Zahradník ale obhajuje, že materiál tohoto typu nemůže jít do přílišných detailů. „Ona 85stránková strategie je v podstatě identifikací priorit. A pokud by šla o dvě, tři patra níže a utápěla by se v detailech, stala by se nečitelným dokumentem, v němž by se pak každý ztratil. Jít do konkrétního popisu a detailu je úkolem připravovaných implementačních plánů či akčních plánů,“ vysvětluje.
Havlíček chválí pasáž o stavu ekonomiky a zmiňuje cenná data, která pasáž obsahuje. Za zásadní ale považuje, že strategie neukazuje přesný směr. „Detaily tam být nemusí. Ale musí být jasné, kam míříte. Pokud je tam energetická část, pak musí mít konkrétnější obsah. Jaké budou energetické zdroje v horizontu deseti let, dvaceti let. Asi se shodneme, jak to bude s jádrem za 20 či 30 let. Ale my potřebujeme vědět, jak to bude s uhelnými zdroji, nájezdem plynových elektráren, jak se finálně uzavřou kontrakty na jaderné bloky a podobně. A to je otázka jednotek let a mělo by se to v té strategii ukázat. Nemuselo by to být dlouhé, ale mělo by to postačovat k tomu, abychom si podle toho mohli udělat energetický mix,“ zdůrazňuje Karel Havlíček.
Ambice nejsou malé
Dokument s názvem Hospodářská strategie České republiky: Česko do top 10 schválil kabinet premiéra Petra Fialy minulý čtvrtek. Cílem strategie je „ zařadit Česko do top 10 zemí Evropské unie s nejvyšším hrubým domácím produktem na obyvatele. Aby byla strategie úspěšná, je nutná důsledná implementace více než 150 opatření, která dokument obsahuje,“ uvádí MPO, jež vypracování i realizaci strategie zastřešuje. Opatření jsou plánována na deset až 15 let.
Loni evropský statistický úřad Eurostat Českou republiku podle hodnoty hrubého domácího produktu na hlavu (v paritě kupní síly) zařadil mezi 27 členskými zeměmi Evropské unie na 14. místo.
Příprava vysokorychlostních železničních tratí (VRT) v České republice nabírá zpoždění a může nabrat ještě větší. Obce zasažené chystanou výstavbou koridorů se připravují aktivně bránit. Jednou z nich jsou i Hrobce. „Do konce října podáme žalobu na 5. aktualizaci Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje,“ sdělila Ekonomickému deníku starostka Kateřina Hlaváčová. Upřesnila zároveň, že žalobu podá spolek rozVRTaná krajina, kde jsou sdruženy kromě Hrobců i další obce.
Aktuálně se podle Hlaváčové ladí detaily žaloby. Spor se v Ústeckém kraji vede o trasu koridoru pro vysokorychlostní trať Praha – Ústí nad Labem – Drážďany. Aktualizaci, která změnu území upravuje, krajští zastupitelé schválili na konci června, Ekonomický deník o tom informoval. K předložené trase dostal krajský úřad přes 600 připomínek. Starostové, místní politici i občané vytýkají Správě železnic, že neprobrala s obcemi všechny možnosti a do debaty o vedení trasy nepřizvala zástupce regionu.
„Proces 5. aktualizace Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje (AZÚR poz. red.) vykazuje fatální chyby. Posouzení SEA bylo vytvořeno ve zkráceném čase, při veřejném projednání SEA vyšlo najevo, že zpracovatelé neznali podstatné informace. Bylo podáno na 600 připomínek, přičemž téměř všechny byly zamítnuty bez vypořádání, nezamítnuté byly jen připomínky k 5. AZÚR pozitivní, a to v jednotkách kusů,“ shrnula výhrady Hlaváčová.
Vizualizace části trati v rámci terminálu VRT Roudnice nad Labem. Foto: Správa železnic
Trať koridoru má vést podle schváleného návrhu Správy železnic z Prahy do Roudnice nad Labem podél dálnice D8, následně překlene Labe, v okolí Křešic na Litoměřicku vstoupí do Středohorského tunelu, který skončí v Ústí nad Labem v části Střekov. Řeku znovu překoná díky mostu, v lokalitě stávajícího nádraží Ústí nad Labem západ by měl být umístěn terminál a následně bude trať pokračovat směrem do Německa v okolí Chabařovic, poblíž Chlumce by pak měla vstoupit do tunelu přes Krušné hory.
Spolek rozVRTaná krajina, ve kterém je podle informací na jeho webových stránkách zastoupeno jedenáct obcí z Litoměřicka, zdůrazňuje, že není přímo proti výstavbě vysokorychlostní trati. Část v Ústeckém kraji, a částečně i ve Středočeském, je ale podle něj plánovaná od roku 2015 mimo roky schválený koridor bez opory v platných dokumentech České republiky včetně politiky územního rozvoje (PÚR), Zásad územního rozvoje (ZÚR) a místních územních plánech.
„Vše kvůli lobby za zastávku přímo v centru Ústí nad Labem, namísto terminálu o deset minut dál u D8 a Teplic,“ uvádí spolek. Zmiňuje také, že je koridor v Zásadách územního rozvoje široký šest set metrů a přes deset let omezuje výstavbu. „Nově navrhované trasy vedou přes zastavěná území, chráněnou krajinu i cennou zemědělskou půdu,“ vytýká také.
U vysokorychlostní trati Praha – Ústí nad Labem – Drážďany, úseku Podřipsko, ministerstvo dopravy uvádí, že je aktuálně dokončená aktualizace Zásad územního rozvoje (AZÚR) Středočeského kraje, probíhá AZÚR Ústeckého kraje a Prahy, strategické environmentální posouzení SEA a v procesu jsou inženýrsko-geologické průzkumy. Počátek realizace stavby resort předpokládá v roce 2030 a zprovoznění v roce 2035.
V části trasy Krušnohorský tunel je již schválená aktualizace Zásad územního rozvoje, probíhá proces EIA, schvalování projektu v Německu a připravuje se mezistátní smlouva. Počátek realizace očekává ministerstvo dopravy na konci roku 2029 či začátkem roku 2030 a zprovoznění v roce 2040.
V Praze vadí val
Vedení koridoru se řeší i v hlavním městě. Proti podobě vedení vysokorychlostní trati Praha – Brno – Přerov – Ostrava – hranice s Polskem a konkrétně jejího úseku z Vršovic do Běchovic se postavily stovky obyvatel z Dolních Měcholup. Podle návrhu by měl městskou část rozdělit vysoký val, a to lidem vadí. Požadují proto zahloubení trati.
O tom, že by měla být trasa v maximální míře vedena v podzemí, rozhodli občané v Dolních Měcholupech podle starosty městské části Praha – Dolní Měcholupy Jiřího Jindřicha (ODS) i v referendu, které se konalo 7. a 8. června. Účast obyvatel v něm dosáhla 45,61 procenta. „Toto rozhodnutí je tak pro vedení městské části platné a závazné,“ sdělil Ekonomickému deníku Jiří Jindřich. Dodal, že Správa železnic sice zpracovala variantní řešení, které však zatím plně nesplňuje tento zásadní požadavek.
Plánovaná rychlá spojení a vysokorychlostní tratě. Zdroj: Vrtky.cz
„Městská část tudíž využije všechny zákonné možnosti, aby nevyhovující variantě zabránila, a to včetně případného podání žalob na všechny stupně schvalovacího procesu,“ upozornil starosta městské části Praha – Dolní Měcholupy. Jiří Jindřich ale také zároveň věří, že to nebude zapotřebí a jak uvedl, Správa železnic ke schválení na zastupitelstvo hlavního města Prahy nepředloží takovou variantu změny Zásad územního rozvoje ani územního plánu hlavního města Prahy, která by nebyla v souladu se stanoviskem občanů městských částí, kterých se navrhovaná trasa vysokorychlostní železniční trati přímo dotýká.
U koridoru Praha – Brno – Ostrava – Katowice a vysokorychlostní železniční trati Praha jižní větev včetně Jahodnické spojky ministerstvo dopravy uvádí, že aktuálně dochází k zpracování projektové dokumentace a vyhledání technického řešení. Probíhá také intenzivní projednání záměru s dotčenými samosprávami. Začátek stavby odhaduje resort na roky 2031 až 2032 a zprovoznění v roce 2035 až 2036.
Žaloba jako legitimní krok
K případným žalobám proti vedení tras koridorů vysokorychlostních železničních tratí mluvčí ministerstva dopravy Alena Mühl uvedla, že aktualizace Zásad územního rozvoje patří mezi kompetence jednotlivých krajů a případné soudní spory tedy nejsou nasměrovány proti rezortu dopravy. „Samozřejmě platí, že podat žalobu je legitimní krok, který obce mohou podniknout. Délka nebo průběh sporu závisí na druhu a předmětu žaloby a dopady na přípravu – časové ani věcné – není možné obecně předjímat,“ poznamenala.
Pokud by k podání žalob skutečně došlo, bude podle mluvčí resort dopravy pokračovat zcela standardně přípravou podkladů pro obhajobu správnosti postupů tak, jak již postupoval v minulosti při přezkumech pořízení aktualizací Zásad územního rozvoje jiných krajů.
„Zároveň však chceme zdůraznit, že se rizikům nepřijetí VRT snažíme maximálně předcházet. Správa železnic vede dlouhodobý dialog s představiteli měst a obcí a také jejich občany a jejich připomínky v největší možné míře zohledňuje při přípravě,“ konstatovala Alena Mühl.
Správa železnic podle ní předává maximum možných informací a problémy, které občany zajímají, komunikuje otevřeně a transparentně. „Jednotlivé podněty prověřuje a v situacích, kde je to možné, nabízí varianty řešení, vyhodnocuje je a opět vše komunikuje nazpět k dotčeným obcím. Některé požadavky obcí však bohužel nejsou technicky, environmentálně anebo ekonomicky proveditelné a potom Správa železnic hledá jiné alternativní způsoby řešení,“ dodala.
Nedávno ministerstvo dopravy ale připustilo, že při přípravě vysokorychlostních tratí dochází ke zpoždění, jako jednu z příčin resort jmenoval právě dlouhá jednání s kraji. Proces má urychlit mimo jiné i přechod na projektový způsob řízení přípravy vysokorychlostních tratí. Na včasnost realizace projektu dohlíží v čele vládního výboru pro strategické investice premiér Petr Fiala (ODS).
„Stále platí, že do deseti let se svezeme vlakem po vysokorychlostní trati, do roku 2040 bude postavená většina projektovaných tratí a do roku 2050 bude celá síť VRT v Česku napojena na evropskou dopravní síť, k čemuž jsme se jako členská země EU zavázali,“ uvedl v druhém říjnovém týdnu ministr dopravy Martin Kupka (ODS).
Názor advokáta
Ekonomický deník se na postup ohledně případných žalob na aktualizace Zásad územního rozvoje dotázal advokáta a společníka advokátní kanceláře Mazel a partneři Michala Mazla. Advokát upřesnil, že Zásady územního rozvoje jsou vydávány formou takzvaného opatření obecné povahy, což je akt na pomezí správního rozhodnutí a právního předpisu. Jako takové jsou předmětem soudního přezkumu dle sedmého dílu soudního řádu správního, který popisuje proces zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části.
Dojde-li soud podle Mazla k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší v nezbytně nutném rozsahu. „Přitom může rozhodnout o zrušení opatření obecné povahy dnem právní moci rozsudku, nebo k pozdějšímu dni, který v rozsudku určí. Shledá-li soud, že návrh není důvodný, zamítne jej,“ uvedl.
Podle Mazla je ale třeba upozornit na to, že zejména v oblasti územního plánování se soudy řídí zásadou zdrženlivosti a zrušení opatření obecné povahy by mělo být pouze výjimečným zásahem. Správní soudům také podle advokáta nepřísluší zkoumat odbornou stránku věci – tedy například, zda by bylo pro konkrétní pozemek lepší stanovit jiný způsob funkčního využití, ale pouze to, zda bylo opatření obecné povahy přijato příslušným orgánem a zda byl při jeho vydání dodržen postup stanovený zákonem.
„Přestože je lhůta pro rozhodnutí soudu krátká, nelze předpokládat, že by se všichni účastníci řízení spokojili s výsledkem soudního řízení v prvním stupni a byla tedy i lhůtou, v níž bude o návrhu pravomocně rozhodnuto. V případě, že některý z účastníků podá proti rozhodnutí krajského soudu opravný prostředek, tedy takzvanou kasační stížnost, bude o ní rozhodovat Nejvyšší správní soud, který může rozhodnutí krajského soudu zrušit a vrátit věc krajskému soudu k novému projednání nebo může sám rozhodnout o zrušení opatření obecné povahy,“ popsal Mazel.
Dodal, že v případě vrácení věci krajskému soudu se po jeho opětovném rozhodnutí může opakovat kasační stížnost a opětovné vrácení věci. Po vyčerpání opravných prostředků ve správním soudnictví pak dále přichází v úvahu ještě ústavní stížnost proti rozhodnutí soudů ve správním soudnictví.
„Z výše uvedených důvodů tedy není možné přesně odhadnout časový rámec soudního řízení od podání žaloby po poslední rozhodnutí ve věci, neboť bude záviset na procesní aktivitě účastníků řízení. Na základě zkušeností z předchozích projednání obdobných žalob lze nicméně zobecnit, že se jedná o řád jednotek let,“ konstatoval Mazel.
Zmínil i jeden z případů. Jedná se o návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 022-13/2018/ZK – Zásady územního rozvoje (dále jen „ZÚR“) Středočeského kraje, Aktualizace č. 2, kde bylo první rozhodnutí Krajského soudu v Praze vydáno v červnu 2020. Soud tehdy návrhu vyhověl a zrušil část opatření obecné povahy, ale jeho rozhodnutí bylo v únoru 2023 zrušeno Nejvyšším správním soudem. Při novém projednání v červnu 2023 pak bylo krajským soudem rozhodnuto jinak – návrh na zrušení aktualizace zásad územního rozvoje byl zamítnut a dle informačního systému o soudních řízeních byla proti tomuto rozhodnutí podána kasační stížnost a věc stále není podle Mazla skončena.
„Samotné podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nemá odkladný účinek. Lze nicméně v soudním řízení správním navrhnout, aby soud rozhodl o vydání předběžného opatření, které poskytne ochranu právu účastníka řízení v přímé souvislosti s předmětem řízení,“ uvedl také Mazel.
Upřesnil zároveň, že pokud by byla soudem zrušena 5. aktualizace ZÚR, o což usiluje spolek obcí v Ústeckém kraji, nemělo by to vliv na Zásady územního rozvoje jako takové, ty by zůstaly v platnosti ve verzi před zrušenou aktualizací.
„Vyplývá to z § 114 stavebního zákona, který také pamatuje na další postup orgánu, který ZÚR schválil. Ten musí bezodkladně rozhodnout, zda bude v pořizování změny ZÚR pokračovat či zda se pořizování zastaví. Je pravděpodobné, že by bylo v pořizování změny pokračováno a správní orgány by se v dalším postupu snažily dle návodu poskytnutého správními soudy vyhnout chybám, které vedly ke zrušení opatření obecné povahy,“ uvedl Mazel.
Advokát Michal Mazel také popsal, že už v minulosti podal Nejvyšší správní soud dosud respektovaný výklad ohledně algoritmu posuzování opatření obecné povahy, stejně tak již byly zrušeny části zásad územního rozvoje, respektive jejich aktualizací. „Z takových rozsudků lze tedy do značné míry usuzovat, jak by mohla být věc posouzena v obdobném případě v budoucnu, nicméně nelze hovořit o precedentech, které by byly obecně závazné pro všechny soudy,“ konstatoval.
Hned dva moderní energetické zdroje byly dnes v Česku slavnostně uvedeny do provozu. Prvním z nich je nové bateriové úložiště v areálu energetického zdroje v Plané nad Lužnicí, které postavila energetická společnost C-Energy. Druhým jsou kogenerační jednotky v Borkovanech na Břeclavsku s přímým napojením na plynové vrty společnosti MND. Oba zdroje se uplatní při poskytování služeb výkonové rovnováhy pro ČEPS.
C-Energy v Plané nad Lužnicí postavila bateriové úložiště o výkonu 15 megawattů, jeho kapacita dosahuje 22 megawatthodin (MWh). Je tak jen o málo menší než největší bateriové úložiště v Česku, které postavila firma E.nest Energy na Mělnicku. C-Energy už od roku 2019 jedno menší úložiště o výkonu 4 MW a kapacitě 4 MWh provozuje, další takové zařízení výkonu 8 MW a kapacitě 8 MWh chce dokončit v prvním čtvrtletí příštího roku v areálu Teplárny Tábor.
„Na prostém srovnání čísel je patrné, jaký pokrok byl během pěti let v oblasti bateriových systémů dosažen. Aktuální baterie má devětkrát větší kapacitu a zásadně vyšší účinnost cyklu, která dosahuje více než 90 procent. Byť z hlediska velikosti ani tato baterie neudrží své prvenství dlouho, pro náš energetický zdroj je klíčová její funkcionalita a přímé připojení na konvenční energetický zdroj,“ uvedl jednatel a spoluvlastník C-energy Ivo Nejdl.
Obě bateriová úložiště v Plané nad Lužnicí fungují spolu s dalšími energetickými zdroji v této lokalitě. Nachází se zde kotel na biomasu, plynové kogenerační jednotky a fotovoltaická elektrárna. V nejbližších letech zde má vyrůst ještě zdrojů na energetické využití komunálního odpadu. Více o společnosti C-Energy se dočtete ve zprávě Plus 120 procent. Elektrárna C-energy vydělala skoro 800 milionů korun po zdanění.
Plyn z vrtu rovnou do kogenerační jednotky
Zatím unikátní energetický projekt, který nemá v Česku obdoby, dnes představila společnost MND. Jedná se o přímé napojení kogeneračních jednotek na dodávky zemního plynu z lokálních vrtů. „Využívání našeho plynu přímo ze sond pro regulaci nerovnovážných stavů v elektrizační soustavě Česka je z jedním projektů, ve kterých spatřujeme velký potenciál. V budoucnosti hodláme tuto oblast rozvíjet – a to i v zahraničí,“ zmínila Jana Hamršmídová, ředitelka divize Energy ve společnosti MND.
Pilotní projekt u Borkovan na Břeclavsku zahrnuje šest kogeneračních jednotek s celkovým výkonem 3 MW. Ty jsou napojeny přímo na těžbu plynu v okolí městečka Klobouky u Brna. Hlavní výhodou přímého napojení na plynové vrty je úspora peněz za distribuci plynu a z toho vyplývající nižší náklady na výrobu elektřiny.
Projekt vznikl ve spolupráci MND s českým výrobcem kogeneračních jednotek GENTEC CHP. Obě společnosti deklarovaly zájem realizovat další podobné projekty v Česku i v zahraničí. „Tento pilotní projekt potvrzuje důležitou roli kogeneračních jednotek pro bezpečný odchod české energetiky od uhlí. Zájem o zapojování plynových kogeneračních jednotek do služeb výkonové rovnováhy a trhu s flexibilitou enormně stoupá. V tuto chvíli připravujeme na českém trhu další obdobné dodávky objemu přesahujícím 30 MW,“ doplnil ředitel společnosti GENTEC CHP Václav Klein.
Obě zmíněné slavnostní akce přitáhly pozornost politiků. Zatímco přestřižení pásky u nového bateriového úložiště na Táborsku si nenechal ujít hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba, na spuštění malé plynové elektrárny v Borkovanech dorazil nový ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček.
Společnost Škoda Group představila novou podobu uspořádání spacího vozu. Koncept „Sleep in Motion“ má cestujícím na železnici zajistit podle firmy vyšší komfort a soukromí, zachovat přitom ale efektivitu provozu. Za podobou nového designu vnitřního uspořádání vozů stojí rakouská kancelář společnosti a koncept byl původně k vidění v podobě zkušebního modelu během mezinárodního veletrhu InnoTrans.
„Jsme přesvědčeni, že tento koncept mění pravidla hry v oblasti nočních vlaků a zvyšuje atraktivitu a udržitelnost cestování po železnici. Již nyní toto řešení aktivně nabízíme našim zákazníkům,“ uvedl prezident regionu Západ & Sever ve Škodě Group Jan Harder. Podle firmy jde zatím o prototyp.
Noční vlaky jsou podle společnosti Škoda Group klíčem k dekarbonizaci dopravního sektoru a nabízejí ekologickou alternativu. Současné flotily nočních vlaků jsou ale podle firmy zastaralé, komfort, který poskytují je nedostatečný a neposkytují dostatečné soukromí a prostor je stísněný. „Stávající možnosti, jako jsou kupé se šesti lůžky, maximalizují kapacitu, ale snižují komfort, zatímco kupé se čtyřmi lůžky nabízejí příjemnější zážitek, ale snižují efektivitu využití prostoru a zvyšují náklady,“ uvedla Škoda Group.
Nový koncept od společnosti Škoda Group, který nedávno získal patent, podle firmy pracuje s geometrií lůžek neobdélníkového tvaru, která umožňují pohodlné spaní a volnost pohybu bez snížení kapacity. Kabiny jsou uspořádány do dvojitých jednotek, kde každá jednotka nabízí dva soukromé prostory s pohodlným přístupem. Střídavá šířka uliček a vyhrazené prostory pro zavazadla mají přispívat k pocitu většího prostoru, ale zachovat efektivitu provozu.
Zařízení interiéru vlaku pro noční cestování. Zdroj: Škoda Group
Myšlenku spací kabiny představil Wilhelm Berbig z rakouské kanceláře v rámci interní inovační výzvy, kterou pořádala Škoda Group.
Společnost na veletrhu Innotrans ukázala mimo jiné také tramvaj Škoda ForCity Smart pro Bonn, která už předtím získala cenu Red Dot Design Award 2024. Škoda Group zároveň během akce podepsala opci v hodnotě 25 milionů eur, v přepočtu 633 milionů korun, na prodloužení tramvají, které jezdí ve finském Tampere.
Škoda Group se zároveň podílí i na výrobě železničních souprav ComfortJet, které byly na veletrhu taktéž k vidění a na akci předvedla i své digitální a signalizační technologie.
Skupina Škoda Group vykázala za loňský rok meziroční nárůst tržeb o 81 procent na 1,382 miliardy eur, v přepočtu zhruba 34 miliard korun. Hrubý provozní zisk EBITDA skupiny meziročně poklesl o 57 procent na 21,8 milionu eur, v přepočtu přibližně 537 milionů korun. V poklesu se podle Škody Group projevily ještě dopady pandemie nemoci Covid-19 a ruské agrese na Ukrajině.
