DB Cargo již mnoho let přepravuje chemické produkty pro skupinu BASF se sídlem v Ludwigshafenu v Německu a Evropě. Před dvěma lety byl představen inovativní koncept kyvadlové dopravy, který úspěšně propojil oba závody. Společnost BASF nyní prodloužila smlouvu s DB Cargo o další dva roky.
Koncept kyvadlové dopravy zahrnuje přepravu mezi dvěma největšími evropskými závody společnosti BASF, Ludwigshafenem v Porýní-Falci a Schwarzheide v Braniborsku. To, co se na první pohled může zdát jako běžná přepravní operace mezi body A a B, odhalí při bližším pohledu sofistikovaný logistický koncep.
„Kombinujeme velký, ale ne zcela vhodný pro přepravu ucelených vlaků s dalšími jednotlivými vozy, abychom mohli našim zákazníkům i nadále nabízet požadovanou kvalitu ucelených vlaků,“ vysvětluje Senior Account Manager ve společnosti DB Cargo BTT Charlotte Hieronimi.
Jak to probíhá? V závodě v Ludwigshafenu se různé chemické zboží nakládá do cisternových vozů nebo speciálních kontejnerů společnosti BASF a spojuje se do ucelených vlaků přímo na vlečce závodu. Pořadí a třídění vozů je zde již zohledněno, protože ne všechny vozy jsou přepravovány do Schwarzheide. Díky tomu, že se vlak tvoří přímo v závodě, není nutné další manévrování na nejbližším seřaďovacím nádraží, což umožňuje rychlé a spolehlivé přepravní časy – což je důležitá výhoda této kyvadlové dopravy.
Na cestě do Schwarzheide vlak zastavuje na seřaďovacím nádraží v Halle, kde se odpojí vagony pro zákazníky společnosti BASF v regionu a hlavní náklad může rychle pokračovat směrem na Schwarzheide.
Po příjezdu na místo určení se zbývající vagóny odpojí, lokomotiva se otočí a vezme s sebou vagóny do Ludwigshafenu. Na zpáteční cestě je další zastávka v okolí Halle, kde se přidávají další zásilky – tentokrát také průmyslové a nezávislé na zákaznících – a přepravují se do Mannheimu, než se hlavní vlak vrátí do závodu BASF v Ludwigshafenu.
Kyvadlová doprava mezi Ludwigshafenem a Schwarzheide je v provozu od roku 2022 a každoročně přepraví pro společnost BASF přibližně 270 000 tun chemického zboží. Toto číslo se v příštích dvou letech pravděpodobně ještě zvýší, protože od dubna 2024 bude do Schwarzheide jezdit každý týden šest nákladních vlaků místo předchozích pěti.
Přetržení zkorodovaného tažného lana, ale také chybějící automatická brzda, která byla odstraněna před více než 30 lety. Drážní inspekce tři roky po tragické nehodě lanové dráhy na Ještěd vydala závěrečnou zprávu, kde shrnula, co vedlo k pádu jedné z kabin. Jako systémovou příčinu označila Drážní inspekce nedostatečný dozor Drážního úřadu.
K brzdnému systému Drážní inspekce uvedla, že jeho prvky byly v rozporu s právními předpisy, normami a technickou dokumentací lanové dráhy „Liberec-Horní Hanychov – Ještěd“ neoprávněně odstraněny. Další příčinou nehody, která se stala 31. října 2021, bylo podle Drážní inspekce pravidelné uznávání lanové dráhy techniky „jako způsobilé k provozu přes zjevné rozpory skutečného stavu s právními předpisy, normami a technickou dokumentací, které způsobilost k provozu vylučovaly.“
Přetržený konec tažného lana nalezený 55 metrů od horní stanice. Zdroj: Závěrečná zpráva Drážní inspekce
Drážní inspekce ve zprávě také zmínila dlouhodobou absenci technologických postupů údržby a kontrol lanové dráhy, a to včetně záznamů o údržbě. Jmenovala také nedůsledný přístup zaměstnanců k provádění činností dle vnitřních předpisů. Nevyloučila zároveň ani střet zájmu při provádění technické prohlídky a zkoušky.
Ke kontrolám techniků inspekce uvedla, že Drážní úřad nezjistil, „že oprávněné osoby vykazovaly dlouhodobě zjevné nedostatky ve své činnosti, které podstatným způsobem ovlivňovaly ověřování technické způsobilosti a bezpečnost provozu určeného technického zařízení.“ Drážnímu úřadu ve zprávě doporučila například mimořádnou kontrolu provozovatelů lanových drah či provedení nestranných prověrek.
Jak poznamenal mluvčí ministerstva dopravy Františka Jemelky, Drážní inspekce ale neřeší konkrétní vinu. „V této souvislosti je třeba zdůraznit, že podle zákona cílem šetření Drážní inspekce není stanovit vinu, neboť toto je předmětem paralelně probíhajícího trestního řízení. Z toho důvodu se nebudeme vyjadřovat k případné odpovědnosti konkrétních osob,“ sdělil mluvčí Ekonomickému deníku s tím, že nehodu podle něj šetří Policie České republiky.
Nová legislativa
Konkrétně ministerstvu dopravy Drážní inspekce adresovala doporučení na změnu legislativy. „Pokud bude ze strany Drážního úřadu identifikována potřeba úpravy obecně závazných právních předpisů, jsme z pozice ministerstva dopravy připraveni tyto návrhy projednat a následně do těchto předpisů promítnout,“ sdělil Ekonomickému deníku Jemelka.
Drážní úřad na zprávu Drážní inspekce reagoval, že už na návrhu změny legislativy, která by měla rozšířit možnosti jeho dohledu s ministerstvem spolupracuje. Upozornil, že je na základě stávající právní úpravy fakticky schopen kontrolovat pouze dodržování zákonných požadavků na provedení povinných revizí, prohlídek nebo zkoušek ve stanovených intervalech a situacích. Nemá ale možnost dozorovat revizní techniky při výkonu jejich činnosti.
Červeně je znázorněna jízda vozu č. 2 (čárkovaně nezajištěná jízda po přetržení tažného lana), modře je znázorněna jízda vozu č. 1. Zdroj: Závěrečná zpráva Drážní inspekce
Nová legislativa by měla podle Drážního úřadu nastavit systém provádění revizí a prohlídek a zkoušek, tak aby měl Drážní úřad možnost se jejich provádění účastnit. V současnosti nemají termín konání revizí, prohlídek a zkoušek na lanových dráhách jejich provozovatelé povinnost hlásit.
Chybějící brzda nevadila
K závěrečné zprávě Drážní inspekce se vyjádřil také provozovatel lanovky, společnost České dráhy. V tiskové zprávě dráhy uvedly, že po celou moderní historii (po roce 1990) disponovaly vždy veškerými úředními povoleními, schváleními a ověřeními potvrzujícími, že faktický stav lanové dráhy, a to včetně absence automatické vozové brzdy, odpovídá bezpečnostním požadavkům pro její provoz v souladu s platnou legislativou a všemi obecně závaznými předpisy.
„Od roku 1996 proběhla na lanové dráze celá řada kontrol Drážní inspekce, Drážního úřadu a dalších orgánů státní správy, byly prováděny pravidelné revize, které nikdy technický stav lanové dráhy nezpochybnily. Současně tyto kontroly nikdy nekonstatovaly, že by jakýkoliv bezpečnostní prvek chyběl,“ upozornila společnost.
Tragický nehoda lanovky na Ještěd. Zdroj: Závěrečná zpráva Drážní inspekce
Dodala, že pokud by totiž při kontrole bylo zjištěno, že technický stav nezaručuje bezpečnost lanové dráhy, nebo zařízení nemá vlastnosti schváleného typu, případně nemá platný Průkaz způsobilosti či nejsou u něj prováděny pravidelné technické prohlídky, musel by Drážní úřad rozhodnout o nezpůsobilosti lanové dráhy k provozu, a k tomu nikdy nedošlo.
„Drážní úřad tak po celou dobu provozu lanové dráhy Liberec-Horní Hanychov – Ještěd na základě vydaných Průkazů způsobilosti deklaroval správnou a bezchybnou funkci lanové dráhy a technickou způsobilost kabin lanové dráhy,“ uzavřela společnost.
Provoz lanových drah je nyní podle Drážního úřadu v České republice pod několikastupňovou kontrolou. Základem je denní běžná kontrola lanové dráhy ze strany obsluhy a průběžné kontroly různých technických částí. Jednou ročně je předepsána provozní revize, kterou provádějí revizní technici a jednou za tři roky je akreditovaným inspektorem provedena prohlídka a zkouška technického stavu lanové dráhy.
Zdravotnické prostředky, které jsou hrazené jako zvlášť účtované materiály (ZUM), jsou dnes legislativně v šedé zóně. Protože schází jejich zákonná úprava, musí se s problematikou popasovat zdravotní pojišťovny. VZP proto před pár lety vytvořila metodiku, jak tyto zdravotnické prostředky zařazovat do úhrad. Tu průběžně zdokonaluje a aktualizaci chystá i nyní, díky čemuž by měl být proces pro výrobce a distributory administrativně méně náročný. Zároveň pojišťovna pracuje na metodice, která bude klíčem k medicínsko-ekonomickému vyhodnocování inovací.
Problematice se věnovala konference společnosti Porta Medica Zdravotnické prostředky 2024, jejíž partnerem byl Zdravotnický deník, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
„U léčivých přípravků máme detailní legislativu a procesy jsou jasně nastavené, takže není potřeba velkých změn, protože systém funguje dobře. Naopak u zdravotnických prostředků dlouhodobě legislativní zakotvení chybí. Někdy před deseti lety jsme byli kritizováni za nekooperativní jednání při zařazování nových zdravotnických prostředků, zejména ZUM, v letech 2012 a 2013 ale zdravotnické prostředky znamenaly pro systém obrovskou míru neefektivity – mezi roky 2012 a 2014 došlo jen v oblasti kardiologie ke snížení o jednotky miliard a bylo zřejmé, že systém včas nezareagoval na měnící se situaci, takže ceny byly nesmyslně nastavené. Od té doby se udělala řada kroků ke zlepšení, nicméně zdravotnické prostředky stále postrádají kvalitní legislativu,“ uvádí ředitel VZP Zdeněk Kabátek.
Ředitel VZP Zdeněk Kabátek. Foto: Štěpánka Nuc
Plátci se tak musí vypořádat například s tím, jak definovat inovaci. „Musíme si jasně říci, kdy jde o inovaci a kdy jen o vylepšení stávajícího prostředku. Často partneři přicházejí s ‚obrovskou‘ inovací, která spočívá v tom, že místo křížového šroubováku použijeme hvězdičkový,“ poukazuje Kabátek.
V oblasti poukazových prostředků už legislativu máme, kamenem úrazu jsou ale zvlášť účtované materiály (ZUM), které zůstávají v šedé zóně. Tato oblast tak zůstává na zdravotních pojišťovnách, které věc konzultují na pracovních skupinách na ministerstvu. VZP přitom v uplynulých letech vytvořila metodiky, které problematiku ošetřují.
„Snažíme se nastavit model vstupu nových zdravotnických prostředků a práce s cenami ZUM tak, aby byl vstřícný vůči výrobcům, distributorům i klientům a byl dlouhodobě udržitelný, tedy aby správně pracoval s cenou a celkovými náklady v této nákladové skupině. Tím, že chybí legislativa, je to činnost vyplývající z debaty se zástupci ministerstva zdravotnictví a průmyslu. Snažíme se hledat takové řešení, které bude omezovat administrativní zátěž – slýchám, že v současné chvíli je poměrně vysoká. Zároveň se snažíme o spravedlivé ohodnocení zdravotnických prostředků, kdy využíváme referenčních komparátorů, které jsou k dispozici, a pracujeme se zaměnitelností zdravotnických prostředků,“ popisuje Zdeněk Kabátek s tím, že VZP plánuje metodiku zaktualizovat a dále zrychlit vstupy do úhradového katalogu. Součástí by měla být standardizace požadavků na dokládání technických záležitostí.
Vzniknout by měla také databáze zdravotních výkonů ve vazbě na ZUM – dnes totiž mnohdy není zřejmé, k jakému výkonu se jaký ZUM přiřazuje. VZP také plánuje pracovat na tvorbě skupin zaměnitelných zdravotnických prostředků v rámci úhradových skupin.
Nejdynamičtěji rostou technologie související s robotickou operativou
Příští rok se pojišťovna také chystá dopracovat metodiku hodnocení medicínsko-ekonomických parametrů. „Naší ambicí je, abychom dokázali posoudit přínos nových ZUM pro pacienty a zároveň nákladové zatížení tak, abychom v této oblasti dobře plánovali,“ konstatuje Kabátek.
Podle náměstka ředitele VZP Jana Bodnára přitom dnes nejdynamičtěji rostou náhrady kolenních kloubů a vůbec nejvíce technologie související s robotickou operativou, kde je nárůst přes sto procent během dvou let. Pojišťovna se proto chce v této oblasti zaměřit na nákladovou efektivitu, zatím ovšem nedokáže vyhodnotit, zda větší investice v jedné oblasti povede k úspoře někde jinde.
„Tak daleko nejsme. Dnes vzhledem k evropskému nařízení hovoříme o národní HTA (hodnocení zdravotnických technologií – pozn. red.) agentuře, která se má zaměřovat na poměrně úzkou výseč zdravotnických prostředků. My bychom se ale ve VZP rádi HTA zabývali, abychom využili principy, nikoliv techniky, které nařízení obsahuje, a to k hodnocení prakticky všech zdravotnických prostředků. Je to ale i o nárůstu personálních kapacit, a v našem rozpočtu je jednou z nejsložitěji diskutovatelných problematik otázka nových lidí a personálních nákladů,“ upozorňuje Jan Bodnár.
Podle náměstka ministra zdravotnictví Jakuba Dvořáčka by ale navzdory napjatým rozpočtům pojišťoven nebylo od věci v tomto ohledu do personálu investovat. „Role zdravotních pojišťoven v hodnocení zdravotnických prostředků je naprosto klíčová. Nevyčerpávají přitom procenta na provoz, takže tam je prostor, aby expertízu vytvářely,“ říká k tomu Jakub Dvořáček.
Náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček. Foto: Radek Čepelák
Podle Kabátka je každopádně potřeba, abychom směřovali k tomu, že bude připravena legislativa, která mimo jiné posílí roli SÚKL. Problematikou se nyní zabývá ministerská pracovní skupina.
„Na rozdíl od některých kolegů se nedomníváme, že je regulace přehnaná a že je možné nechat regulaci ZUM jen na systému CZ-DRG. To by vedlo jen ke zvyšování nákladů. Regulace by měla být správně nastavena a vydefinována, abychom se ZUM uměli pracovat minimálně tak, jako s poukazovými prostředky,“ dodává Kabátek.
Platba za výsledek je snazší než u léků
Vedle metodiky pro zařazování ZUM do úhrad pak VZP využívá i nástroje, které jsou běžné i v její lékové politice, tedy smlouvy o sdílení rizik. „Nástroje v podobě platby za výsledek jsou přesně cestou, kterou můžeme do systému inovace pouštět. Z jednání máme veskrze pozitivní zpětnou vazbu a dohody se začínají množit,“ konstatuje Kabátek.
Tímto směrem plánuje pojišťovna jít i nadále, přičemž rozvíjet by chtěla hlavně smlouvy s platbou za výsledek. „Je totiž na rozdíl od léků jednoduché prokázat, jestli zdravotnický prostředek přinese výsledek, který je definován ve smlouvě,“ doplňuje ředitel VZP.
Michaela Koubová
Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Zdravotnický deník, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
Za novou třídu „důchodců“ mezi příslušníky bezpečnostních sborů označila Českomoravská konfederace odborových svazů návrh na zvýšení maximálního věku služby u vybraných příslušníků až na sedmdesát let. O pokračování ve službě kvůli důležitému zájmu má u řadových příslušníků rozhodovat funkcionář, u ředitelů pak ministr. Bez pravidel, se zátěží státního rozpočtu, upozorňují odbory. Pro jedinečné odborníky se mají tvořit civilní místa, navrhují alternativní řešení.
Českomoravská konference odborových svazů (ČMKOS) žádá toto ustanovení návrhu novely zákona o bezpečnostních sborech vypustit. Vyplývá to z výsledků připomínkového řízení k návrhu ministerstva vnitra.
Jako zásadní připomínku žádají odbory možnost zvyšovat kvůli důležitému zájmu věk příslušníků bezpečnostních sborů se souhlasem funkcionáře nebo ministra vždy po roce až do věku sedmdesát let z návrhu úplně vypustit.
„Nabízí se otázka, jaký důležitý zájem služby může u konkrétního příslušníka vést ke stanovení jiné věkové hranice. Praxi si lze snadno představit. Rovné zacházení s příslušníky bude opět přehlíženo. Bez stanovení pravidel a výběrově podle sympatií. S tímto ustanovením zásadně nesouhlasíme, neboť se zcela jistě nebude dotýkat řadového příslušníka. Veřejnosti se asi bude těžko vysvětlovat, že příslušník bude v 70 letech splňovat zdravotní způsobilost a fyzickou zdatnost,“ odůvodňuje odborová konfederace.
O nenahraditelnosti má rozhodovat nadřízený
V současnosti služební poměr zaniká dosažením věku šedesát pět let. O návrhu na zvyšování věku nenahraditelných příslušníků bezpečnostních sborů do hranice sedmdesáti let Česká justice už dříve informovala. Věk se bude moci navyšovat opakovaně vždy po roce a s příslušným souhlasem po vzoru zákona o státní službě.
Podle důvodové zprávy by se to mělo týkat příslušníků, jejichž další služba je nezbytná pro plnění úkolů bezpečnostního sboru, a to zejména s „ohledem na zkušenosti, odbornou erudici nebo jedinečné dovednosti či schopnosti příslušníka“. Jak dále uvádí vnitro v důvodové zprávě, tyto jedinečné schopnosti se budou vyhodnocovat individuálně. Příslušník bude muset být i nadále „plně zdravotně, osobnostně a fyzicky způsobilý pro výkon služby“.
K novému ustanovení požaduje odborová konfederace vysvětlení a klade k němu řadu otázek: „Bude naplnění kritérií bezúhonnosti, zdravotní, osobnostní a fyzické způsobilosti příslušníka ‚přezkušováno‘ při prodloužení věkové hranice u konkrétního příslušníka? Je počítáno s tím, že tímto dojde k navýšení zátěže státního rozpočtu?“ ptají se odbory.
„Obecně se jeví vytváření specifické kategorie ‚důchodců‘ příslušníků jako krajně nesystémové, lze si proto spíše představit vytvoření civilních tabulkových míst pro odborníky, kteří by mohli pokračovat v činnosti pro stát do dosažení hranice 70 let věku. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní,“ argumentuje proti návrhu odborová konfederace.
Jenže za pět let se hranice odchodu do důchodu posune
Jak ovšem upozornila v připomínkovém řízení Bezpečnostní a informační služba (BIS), návrh ministerstva vnitra vůbec neřeší, co bude s příslušníky, kteří dosáhnou nynější hranice pro odchod do důchodu, až bude tato hranice prolomena. To se má stát už za pět let.
„Návrh stále neřeší plánovanou zvyšující se hranici pro vznik nároku na starobní důchod, která se v roce 2030 posune nad 65 let. Pak by se mohlo stát, že ze zákona skončí služební poměr příslušníka dosažením věkové hranice, ale tento příslušník dosud nebude mít nárok na starobní důchod a skončí v evidenci nezaměstnaných,“ upozorňuje v připomínkovém řízení BIS.
Irena Válová
Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
Správa železnic vybrala projektanta nové budovy centrálního dispečinku pro vysokorychlostní tratě (VRT), která bude stát v Praze na Balabence. Zakázku získala společnost Sagasta, která ve výběrovém řízení uspěla s nabídkou ve výši 38,4 milionu korun bez DPH. Je to o téměř 1,5 milionu méně, než byla odhadovaná cena. Dokončení stavby se plánuje v roce 2030.
Budova dispečinku, označená jako CDP VRT Praha, doplní stávající areál Centrálního dispečerského pracoviště, které už na pražské Balabence funguje. „Do tří let začneme se stavbou nového dispečerského pracoviště pro řízení provozu na vysokorychlostních tratích. Kromě toho odtud budeme připraveni řídit provoz i na stávajících tratích v Železničním uzlu Praha,“ uvedl generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda.
Ohledně Železničního uzlu Praha v říjnu Ekonomický deník informoval o tom, že výbor studie proveditelnosti, ve kterém je zastoupená Správa železnic, ministerstvo dopravy i představitelé Prahy, vybral podobu výstavby takzvaného „Metra S“. Zvolil variantu N2FK. Hlavním cílem je jak přivedení vysokorychlostní tratě do Prahy, tak i kapacitnější uspořádání železnice v centrální části města, rozvoj městských linek i nákladní dopravy.
V pražském podzemí mají být postaveny dvě samostatné železniční tratě, které propojí stanici Prahu-Vršovice s Negrelliho viaduktem a stanici Praha-Smíchov s Prahou-Libní. Tyto tratě se budou zároveň mimoúrovňově křížit pod povrchem nedaleko hlavního nádraží. Varianta kromě zastávek v Karlíně a v blízkosti Václavského náměstí zahrnuje i zastávky nedaleko Karlova náměstí a Florence. „Teď bude projednání v Centrální komisi a pak budou na řadě úpravy územních plánů,“ zmínila již dříve mluvčí ministerstva dopravy Alena Mühl.
K novému dispečinku, který by měl budoucí vysokorychlostní železnici obstarávat hlavní inženýr projektu Emil Špaček ze společnosti Sagasta zmínil, že zakázka zahrnuje vypracování projektu a autorský dozor při realizaci nové budovy včetně navazujících objektů. Počítá se i s větším počtem parkovacích míst s nabíječkami pro elektromobily a novým energocentrem, které má zajistit elektřinu pro celý areál.
Provoz na vysokorychlostních tratích se bude v České republice řídit ze dvou míst. První centrální pracoviště se připravuje v Přerově, druhé rozšíří areál stávajícího CDP nedaleko libeňského nádraží v Praze. V běžném provozu se obě budou navzájem zálohovat, při výpadku jednoho zajistí druhé dálkové řízení na celé síti VRT.
Letos v listopadu uplynulo přesně 75 let od vzniku československé hodinářské tradice a zároveň 70 let od zahájení výroby prvních domácích náramkových hodinek, které od roku 1957 nesou značku PRIM. Hodinářská společnost ELTON z Nového Města nad Metují jubileum oslaví několika novinkami v čele s výjimečnou limitovanou edicí PRIM OPUS.
Manufakturní výroba hodinek PRIM je unikátem i ve světovém kontextu. „Hodinky z nové výjimečné limitované edice tvoří 25 lidí,“ říká ředitel obchodu František Bezík. Inspirací pro model PRIM OPUS se stal okamžik, kdy se historie města, ve kterém se zrodily hodinky PRIM, protnula s osudem jednoho z největších českých hudebních skladatelů. Do modelu je propsána historie v podobě inspirace dobovými stolními hodinami umístěných na zámku v Novém Městě nad Metují. V místě, kde Bedřich Smetana tvořil Luisinu Polku, jejíž první noty jsou vyryty do strojku hodinek. Limitovaná edice PRIM OPUS je tak nejen oslavou české hodinářské tradice, ale také poctou hudbě, která naši zemi proslavila po celém světě.
Vyroben je v počtu 40 kusů v nerezové variantě za 144 tisíc korun. Zlatých bude pouhých sedm kusů, jeden za 490 tisíc korun. Oslavy budou příští rok pokračovat limitovanou edicí hodinek Orlík.
A jaká je historie firmy? V listopadu roku 1949 se v opuštěné budově národního výboru v Novém Městě nad Metují začal psát fascinující příběh československých náramkových hodinek PRIM. V době, kdy kompletní výrobu náramkových hodinek zvládalo na světě pouze sedm zemí, které se navíc řadily mezi nejvyspělejší státy světa, to bylo dobrodružství plné odvážných nápadů, improvizace a hledání cest. Úsilí nadšených zakladatelů bylo korunováno úspěchem v roce 1954. Tehdy spatřily světlo světa první československé hodinky, tehdy ještě pod názvem Spartak. Jméno, díky kterému Nové Město nad Metují získalo přezdívku „město hodinek“ však zní PRIM. Takto se československé, respektive české hodinky nazývají od roku 1957.
Části zdobeného mechanického strojku Foto: PRIM
Za více než sedm desítek let si prošla firma obdobím velkého rozmachu i dobou, kdy musela bojovat o svou existenci. „Jen několik málo firem na světě umí kompletně navrhnout, zkonstruovat a také vyrobit mechanické náramkové hodinky,“ připomíná generální ředitelka společnosti ELTON hodinářská, Renata Červenák Nývltová. Tento typ výroby je náročný nejen technologicky. „Každý model je výsledkem stovek hodin designérské a konstrukční práce, precizní ruční práce i využití špičkových strojů, které nám umožňují vyrábět s přesností na tisíciny milimetru,“ upozorňuje generální ředitelka.
Po celý rok si výročí firma připomínala speciálními modely, které odkazovaly na české hodinářské legendy – luxusní limitovanou edici Spartak, ikonický Orlík, oblíbený Sport a také poslední připravovaný model z této klasické řady, noblesní a elegantní Brusel. „Naše firma stojí například za prvními českými hodinkami z bronzu nebo damascénské oceli. Jako první jsme také začali vyrábět exkluzivní limitované edice, které dnes patří k vrcholu naší manufakturní produkce a často se vyprodají během několika dní od uvedení na trh,“ říká Renata Červenák Nývltová. Ta připomněla, že hodinky PRIM si můžete prohlédnout i na současné vernisáži náramkových hodinek v Národním technickém muzeu.
Sněmovní hospodářský výbor ve čtvrtek doporučil Poslanecké sněmovně schválit rozpočet ministerstva dopravy na příští rok ve výši 139,5 miliardy korun. Oproti letošnímu roku jde o navýšení o 35,8 miliardy korun. Hlavní část výdajů má směřovat do Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI), u něhož ministerstvo počítá s dotací za více než 119,2 miliardy korun.
Ve srovnání s letošním rokem je to asi o 37,7 miliardy korun více. SFDI pro letošní rok původně pracoval s rozpočtem 150,1 miliardy korun, vláda ale ve středu schválila na žádost ministra dopravy Martina Kupky (ODS) navýšení o tři miliardy korun na opravu infrastruktury, kterou poničily zářijové povodně.
Ještě před navýšením označil Kupka rozpočet SFDI jako proinvestiční. Uvedl, že je díky němu možné pokračovat v rekordním počtu rozestavěných projektů, zajistit údržbu a opravy, pokračovat s výstavbou evropského zabezpečovacího zařízení na železnici a zahájit další strategické stavby.
„Pokračovat může například dostavba D35, která je v současnosti nejrozestavěnější dálnicí u nás, na konci letošního roku bude ve výstavbě najednou 64 kilometrů této důležité paralelní spojnice Čech s Moravou,“ konstatoval Kupka. Opoziční poslanci naopak výši rozpočtu kritizovali jako nedostatečnou.
Jak už oznámilo ministerstvo dopravy dříve, z rozpočtu SFDI je více než 110 miliard korun určeno na investiční výdaje do dopravní infrastruktury. Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) by mělo hospodařit s částkou 80,7 miliardy korun a Správa železnic s částkou 62,7 miliardy korun.
Navyšování rozpočtu
Výdaje ministerstva dopravy by měly směřovat na drážní a kombinovanou dopravu, které by v příštím roce měly vyjít na 11,1 miliardy korun, meziročně zhruba o 1,4 miliardy méně. Na platy zaměstnanců resortu včetně pojistného by mohl úřad příští rok využít přibližně 1,5 miliardy korun.
Příjmy resortu dopravy, které z 97 procent tvoří peníze z Evropské unie, by měly meziročně vzrůst o 13,6 miliardy na téměř 38,7 miliardy korun. Ministerstvo tak podle návrhu bude hospodařit s deficitem 100,8 miliardy korun.
Státní rozpočet na letošní rok počítá po říjnové novelizaci, která v důsledku povodní zvýšila výdaje o 30 miliard korun, s příjmy 1,94 bilionu korun a výdaji 2,22 bilionu korun. Schodek by měl dosáhnout 282 miliard korun. Loni skončil rozpočet s deficitem 288,5 miliardy korun. Byl to nejlepší výsledek od začátku pandemie covidu-19, ale zároveň čtvrtý nejhlubší schodek za dobu existence Česka.
Česko čeká v následujících letech skokové stárnutí populace, kvůli čemuž nevyhnutelně vzroste nemocnost a tlak na posílení neakutní medicíny. Zatímco z hlediska akutní lůžkové péče bude v roce 2040 síť nemocnic poloviční, z hlediska dlouhodobé a následné péče by měla být dvojnásobná. S tím souvisí riziko nedostatku nelékařského zdravotnického personálu. Kritickou situací a jejími možnými řešeními, k nimž patří dlouhodobý program na podporu navýšení kapacit ve vysokoškolských oborech, se zabýval kulatý stůl senátního Výboru pro zdravotnictví.
„Do roku 2040 se počet žijících seniorů více než zdvojnásobí. To nejsou filozofické úvahy, ale tvrdá data. A v té samé době, kdy budeme mít nejvíce seniorů, budeme mít zároveň nejméně pracujících – a to v mnoha oborech, ale zdravotnictví hraje zásadní roli,“ uvedl během debaty ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek.
Data odhalila, že nejvíce ohroženými obory jsou všeobecné a dětské sestry, porodní asistentky, radiologičtí asistenti, zdravotničtí záchranáři a nutriční terapeuti. Zejména u sesterských povolání označil Dušek situaci za tikající bombu: „V tuto chvíli stále platí, že sester máme dost. To, že se nyní nebo za rok nic nestane, dokáže českou populaci hodně ukolébat,“ doplnil s tím, že situaci je nutné řešit hned.
Ředitel ÚZIS Ladislav Dušek a senátor Lumír Kantor (v pozadí) na tiskové konferenci po skončení kulatého stolu. Foto: Senát ČR
Alarmující je zejména věková struktura všeobecných sester. „Už nyní máme 15 procent celkové kapacity – tedy téměř 13 tisíc úvazků – v důchodovém věku. Ve věkové kategorii nad 55 let je to asi 25 tisíc úvazků. Když teď nic neuděláme a necháme je odejít do důchodu, tak ještě krach nehrozí,“ řekl Dušek. Upozornil ale na obrovský počet zdravotních sester, kterým je nyní mezi 45 a 54 lety a jejich odchody do důchodu by mohly být skutečným problémem. „Je to obrovská masa lidí a nevychováváme dost sester jako náhradu za ty, které do 12 let do důchodu odejdou,“ dodal.
Statistika podle ředitele ÚZIS bije na poplach i u dalších zmíněných nelékařských profesí. „Celkem potřebujeme během následujících deseti až dvanácti let přes 30 tisíc úvazků všeobecných a dětských sester a porodních asistentek, 1500 úvazků radiologických asistentů, 3300 zdravotnických záchranářů a 1200 nutričních terapeutů,“ shrnul.
Některá opatření už se realizují
Špatný personální stav potvrdila také ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání ministerstva zdravotnictví a hlavní sestra ČR Alice Strnadová. Mezi příčiny řadí absenci plánování pracovních sil ve zdravotnictví v návaznosti na demografii a měnící se struktury zdravotní a sociální péče, přetěžování pracovníků nebo stresující prostředí. „Po roce 2030 hrozí v řadě nelékařských zdravotních polování kritická situace. Je nutné v následujících letech věnovat pozornost posílení vzdělávacích kapacit, zejména navýšit počet studentů nejvíce ohrožených oborů na vysokých školách,“ uvedla.
Některá opatření ve snaze odvrátit hrozící nedostatek zdravotníků a navýšit jejich kapacity už probíhají. Patří k nim například zvýšení prostupnosti a provázanosti vzdělávacích a studijních programů a vybraných oborů a příprava plné elektronizace administrativy spojené se vzděláváním nelékařských zdravotnických profesí. „Ambicí tohoto systému mimo jiné je, aby snížil administrativní zátěž při podávání žádostí o souhlasné stanovisko nebo o povolení z hlediska vzdělávacích programů vysokých škol,“ vysvětlila Strnadová.
Dalším realizovaným krokem je posílení samostatnosti, odpovědnosti a kompetencí nelékařských zdravotních pracovníků. „Není to tak samozřejmé a rychlé, jak bychom chtěli, ale postupujeme. Po dohodě s odbornými společnostmi se zaměřujeme na prohlubování již získané odborné způsobilosti, ale připravili jsme i nový program specializačního vzdělávání pro všeobecné sestry s názvem Hojení ran a také jsme vydali třístupňový model psychoterapeutické péče,“ jmenovala hlavní sestra některé příklady.
Snahy o změnu nastaly také v oblastech adaptačních procesů a procesů zaškolování, finančního ohodnocení nelékařských zdravotních pracovníků, koncepce zavádění inovativních strategií ke zvýšení psychické a fyzické odolnosti zdravotníků nebo v otázce optimalizace složení ošetřovatelských týmů ve směnách. I podle Strnadové je ale zásadní zejména navýšení kapacit.
Nový vládní program jako hlavní lék?
Největší naděje odborníci vkládají do dlouhodobého vládního programu na podporu navýšení kapacit ve vysokoškolských oborech, který je inspirován modelem podpory Všeobecného lékařství z roku 2019. „Program byl diskutován v rámci jednání v Poslanecké sněmovně, v Senátu, Asociací děkanů lékařských fakult, Asociací vysokoškolských vzdělavatelů nelékařských zdravotnických pracovníků, odbornými společnostmi a mnoha dalšími, včetně ministra školství Mikuláše Beka. A máme příslib dalšího projednávání,“ popsala Strnadová.
Hlavní sestra ČR Alice Strnadová (v popředí) a předsedkyně České konference rektorů Milena Králíčková. Foto: Senát ČR
Program má všeobecnou podporu, kladné stanovisko k němu zaujali představitelé vzdělávacích institucí i odborní zástupci nelékařských zdravotních profesí. Přihlásilo se k němu šest lékařských fakult a dalších jedenáct vysokých škol zapojených do výuky vybraných profesí. Odstartovat by měl v akademickém roce 2025/2026. Je ale třeba, aby byl postaven na schváleném vládním materiálu na dobu dvanácti let. Jednorázová podpora by totiž neumožnila dlouhodobě udržitelnou produkci budoucích nelékařských zdravotnických pracovníků pro klinickou praxi.
Základním parametrem modelu tohoto programu je celkové navýšení počtu studujících o 20 procent po dobu 12 let. Vnitřní členění podílu přijatých do jednotlivých oborů budou mít na starost jednotlivé školy, pro všechny ale platí závazek maximálně prioritizovat obor Všeobecná sestra. Prostředky budou kalkuovány s každoroční valorizací a distribuovány v návaznosti na počet realizovaných studií, podobně jako u lékařů.
„Pokud vše vyjde, tak vychováme více než 21 tisíc vysokoškolských absolventů, kandidátů na významné kompetence a ve skladbě, která reflektuje poptávku,“ uvedl Dušek. Konkrétně půjde o 11 078 všeobecných sester, 2 539 porodních asistentek, 1 547 dětských sester, 1 728 radiologických asistentů, 3 573 zdravotnických záchranářů a 1 250 nutričních terapeutů.
Ilona Hobzová
Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Zdravotnický deník, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
Společnost Letiště Praha by do konce letošního roku měla rozhodnout o vstupu strategického partnera do své dceřiné firmy Czech Airlines Technics. Zároveň chce spustit na podzim také úvodní fázi projektu hledání partnera do své další dceřiné firmy, Czech Airlines Handling. Jeho případný vstup by měl posílit podle mluvčího konkurenceschopnost společnosti. „Vzhledem k tomu, že se nacházíme na začátku celého procesu, je předčasné specifikovat detailnější harmonogram,“ sdělil Ekonomickému deníku zástupce tiskové mluvčí Letiště Praha Jiří Hannich.
Letiště Praha podle Jiřího Hannicha začne na podzim s přípravu materiálů pro případné zájemce o partnerství. Společnost Czech Airlines Handling, která má na starosti na pražském letišti odbavování zavazadel, má za sebou horký začátek léta. Kvůli nedostatku personálu z Prahy do cílových destinací odletěla řada letadel bez kufrů. Problémy se postupně podařilo vyřešit, nicméně to mělo dopad na vedení firmy. Předseda představenstva Tomáš Svoboda následně odstoupil z funkce a od 1. srpna ho nahradil staronový šéf firmy Jiří Jarkovský.
Předseda představenstva Czech Airlines Handling Jiří Jarkovský. Zdroj: Letiště Praha
Další významný tendr Letiště Praha se týká firmy Czech Airlines Technics. Účastní se ho tři zájemci, kteří už podali své závazné nabídky.
„V současné době probíhá analýza toho, nakolik předložené nabídky odpovídají stanoveným kritériím. Předpokládáme, že k finálnímu vyhodnocení by mělo dojít v závěru letošního roku,“ uvedl zástupce tiskové mluvčí Letiště Praha Jiří Hannich.
Získat většinu v Czech Airlines Technics má zájem například kanadská společnost Drayton Aerospace. Jak oznámila v létě, akvizice by znamenala čtyřicetiprocentní zvýšení příjmů Czech Airlines Technics.
Jak v srpnu informovala agentura ČTK, Drayton Aerospace působí v USA, Brazílii, Spojených arabských emirátech, Singapuru a na několika místech v Asii. Poskytuje komplexní služby v oblasti údržby letadel a dceřiné společnosti Letiště Praha nabízí nové technologie. „S využitím znalostí a zkušeností z různých poboček Drayton Aerospace může Czech Airline Technics rychle začlenit tyto nové technologie, a vytvořit tak v České republice centrum excelence v oblasti údržby letadel,“ citovala ČTK vyjádření firmy. Vedle nárůstů příjmu by podle ní akvizice znamenala pro Czech Airlines Technics i zvýšení počtu kvalifikovaných techniků údržby letadel a výrazný růst ziskovosti.
Server Hospodářských novin na začátku července informoval, že mezi další zájemce o Czech Airlines Technics patří skupina Czechoslovak Group, konkrétně divize CSG Aerospace či letecká skupina Smartwings.
Oba procesy hledání strategického partnera pro Czech Airlines Handling i Czech Airlines Technics Letiště Praha realizuje ve spolupráci s nezávislým transakčním poradcem z poradenské společnosti EY. Podle experta na leteckou dopravu z EY Petra Kováče jsou cíle jasně definované a transparentní – najít strategického partnera pro Czech Airlines Technics a zajistit další rozvoj jak aktivit společnosti, tak Letiště Václava Havla Praha (LVHP). „Nic se nevyděluje a LVHP bude dále vlastnicky angažován ve společnosti i po případné realizaci vstupu strategického partnera,“ okomentoval Kováč hledání partnera pro Czech Airlines Technics.
Teplejší zimy se budou podepisovat na spotřebě energií, ale v celkovém výsledku to nebude tak významné. „Daleko větší roli bude hrát spotřeba energie v létě, kdy budou stoupat zejména nároky na chlazení,“ uvedl vrchní ředitel sekce ochrany klimatu ministerstva životního prostředí Petr Holub v podcastu České justice a Ekonomického deníku Perspektivy Česka. Podle něj bude také nutné v Česku postavit stovky nových větrných elektráren.
Do budoucna je podle Holuba nutné myslet na to, že je nutné renovovat budovy, aby byly úspornější. „Potřebujeme je mít úspornější, aby abychom dekarbonizovali a na to nastavovat teplárenství,“ říká.
Česko se různými kroky snaží přispět ke klimaticko-energetickým cílům Evropské unie v oblasti snižování emisí, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti. Cílem je směřovat k uhlíkové klimatické neutralitě v roce 2050, jak požaduje balíček Fit for 55. K dekarbonizaci přispívají také velké teplárny.
„Z velké části v našich soustavách zásobování používáme obnovitelnou energii. Ať už je to biomasa nebo to jsou to třeba právě tepelná čerpadla a další obnovitelné zdroje,“ říká obchodní ředitel Veolia Jakub Tobola. Veolia ale nechce, aby investice do dekarbonizace zvyšovaly ceny tepla. „Nechceme zvyšovat cenu tepla jenom proto, že odcházíme od uhlí. Investice se budou muset nějakým způsobem do ceny tepla promítnout, ale nechceme, aby to bylo zásadním způsobem,“ dodává.
Nutné je podle Holuba také do roku 2030 vystavět až 400 nových věží větrných elektráren. Do roku 250 by to pak mělo být až 1400. „V České republice jsme skutečně zaspali. Máme nějakých 300 megawattů instalovaného výkonu. Plány, které máme, tak mluví o 1,5 až 1,7 gigawattu výkonu do roku 2030,“ uvedl Petr Holub.
Větrná elektrárna se velmi dobře doplňuje jak z fotovoltaikou, tak s diagramem spotřeby například v tepelných čerpadlech. To znamená, není pro ni potřeba tolik akumulace nebo agregace flexibility jako pro fotovoltaiku. „Ve výsledku se ukazuje, že může na našem trhu zlevnit elektřinu,“ dodává Holub s tím, že ví, že stavby větrných elektráren budí vášně. „Snažíme se lidem ukázat, že větrná elektrárna není bubák,“ dodává.
Více si poslechněte v podcastu o budoucnosti teplárenství v ČR na všech podcastových platformách:
