Generální ředitel a předseda představenstva společnosti ČEZ Daniel Beneš si pojistil svou pozici až do konce roku 2029. Současné funkční období mu přitom končí až v závěru příštího roku. Nyní 54letý Beneš je šéfem ČEZ již od září roku 2011. Nyní tak má téměř jisté působení v čele jedné ze tří největších a nejziskovějších českých společností po dobu celých 18 let.
Tiskovou zprávu k tak významné události ČEZ nevydal. Společnost publikovala pouze strohé oznámení v informačním servisu pro investory: „Dozorčí rada ČEZ, a. s., dnes svou volbou potvrdila prodloužení mandátu v představenstvu pro stávajícího předsedu představenstva a generálního ředitele Daniela Beneše i na další čtyřleté funkční období. To současné končí na konci příštího roku.“
Dozorčí rada ČEZ tak rozhodovala o obsazení nejvyšší pozice v podniku více než s ročním předstihem, stejně jako v minulosti. Podle společnosti to patří k běžné praxi velkých nadnárodních společností, že se personální otázky nejvyššího vedení řeší v předstihu, aby bylo zachováno kontinuální směřování podniku.
„V případě předsedy představenstva je standardní, když k eventuální volbě dochází zhruba rok před koncem funkčního období. O to více, pokud před firmou stojí i zásadní projekty s mezinárodním přesahem,“ uvedl mluvčí ČEZ Ladislav Kříž pro agenturu ČTK.
Muž, který to s politiky umí
Ekonomický deník loni v září připomněl, že Daniel Beneš je šéfem ČEZ již dvanáct let a nevypadá to, že by měl v dohledné době skončit. Se současnou vládou funguje v dokonalé „symbióze“ a neobjevují se žádné zprávy o tom, že by existovaly úvahy o jeho nahrazení. Pravda je taková, že Daniel Beneš to s politiky umí a že jeho pozice se zdá být silnější než byla kdy dříve.
Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Zdroj: ČEZ
Není to ovšem zadarmo. ČEZ, ve kterém má stát zhruba 70procentní podíl, poslušně platí všechny mimořádné daně včetně kontroverzní daně z mimořádných zisků neboli „windfall tax“. Jejím výsledkem je to, že stát si odčerpá zhruba dvě třetiny zisku, zatímco s menšinovými akcionáři se dělí pouze o zbývající třetinu zisku. Není divu, že aktivističtí investoři v čele s Michalem Šnobrem tuto vládní kulišárnu ostře kritizují.
Z pohledu médií je Daniel Beneš je v posledních letech tak trochu neviditelný. ČEZ sice pořádá tiskové konference a neformální večerní setkání pro média, těch se však účastní jiní top manažeři. Co se týká dění uvnitř ČEZ, hlavní slovo má vždy Daniel Beneš. Zdroje Ekonomického deníku jej popisují jako workoholika, jehož pracovní doba výrazně přesahuje standardních osm hodin denně.
Jestli je Daniel Beneš v něčem skutečným mistrem, tak je to budování vazeb na vlivné politiky a zákulisní hráče. Právě díky těmto vazbám přežil Beneš tlak ze strany bývalého ministra financí Andreje Babiše (ANO), který v době okolo roku 2015 zvažoval výměnu šéfa ČEZ. Dobře informované zdroje dodávají, že to platí dodnes a že Beneš má své kontakty všude napříč politickým spektrem.
Politici tak bez připomínek přešli všechny neúspěchy, které v posledních třinácti letech ČEZ zaznamenal. Ať už se jedná o ztráty z podnikání na Balkáně a v Turecku, kauzu odfláknutých kontrol svarů v Jaderné elektrárně Dukovany nebo třeba netransparentní přidělování finančních darů a sponzoringu, což se konci roku 2021 projevilo v souvislosti s kauzou marketingové a reklamní firmy Seven Days Agency.
Regulované platby za distribuci zemního plynu od ledna v Česku podraží. Platí to hlavně v Praze, kde tyto sazby v případě domácností vzrostou o zhruba 15 procent. V mimopražských lokalitách se růst pohybuje okolo osmi procent. Vyplývá to z návrhu cenového rozhodnutí k oblasti plynárenství, které na svém webu zveřejnil Energetický regulační úřad.
Například domácnost v rodinném domě s plynovým vytápěním, která spotřebuje 25 až 45 MWh plynu za rok, zaplatí v příštím roce na distribučních platbách 268,34 koruny za MWh, tedy o 8,1 procenta více než letos. Stálý měsíční poplatek vzroste o 7,7 procenta na zhruba 316 korun. V případě domácností s minimální spotřebou, které plyn používá výhradně k vaření, platba za distribuci naroste o 8 procent na 707,20 koruny za MWh a měsíční poplatek také o 8 procent na 104,33 koruny. V obou zvolených případech se jedná o zákazníky připojené k síti GasNet, která pokrývá většinu českého území s výjimkou Prahy a jižních Čech.
Dopad do koncových cen však bude omezený. V případě zemního plynu tvoří regulované platby jen asi 20 procent z celkové ceny plynu. Hlavní vliv zde má tržní složka ceny, která se vyvíjí celkem příznivě. Všichni velcí dodavatelé energií v letošním roce oznámili snížení cen pro koncové zákazníky, někteří z nich i opakovaně.
Za růstem sazeb je NET4GAS
Návrh cenového rozhodnutí je zatím ve fázi připomínkového řízení a jeho podoba se tak ještě může změnit. Finální podobu regulovaných cen elektřiny a plynu oznámí ERÚ na konci listopadu. Příčiny růstu regulované složky ceny plynu zatím Úřad nekomentoval. Jeden z nich však lze ze zveřejněného návrhu vyčíst – skokový růst plateb pro páteřní síť plynovodů NET4GAS.
Tři provozovatelé regionálních distribučních soustav, tedy GasNet, Pražská plynárenská Distribuce a EG.D, zaplatí podle návrhu cenového rozhodnutí v příštím roce za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu o 27 až 30 procent více než letos. Jejich celkové platby vzrostou z letošních 3,8 miliardy na 4,9 miliardy korun v roce 2025. Příjemcem těchto peněz bude již zmíněný NET4GAS, který navíc získá stovky milionů korun od velkých zákazníků připojených přímo k páteřní síti.
Podle oslovených zdrojů z energetického trhu se jedná o snahu státu podpořit NET4GAS, který během roku 2022 po ukončení ruského exportu plynu přes české území přišel o lukrativní byznys v oblasti mezinárodní přepravy plynu. V posledních dvou letech je Česko zemí „na konci trubky“, kam sice teče plyn směrem z Německa i ze Slovenska, ale kromě omezených dodávek do jižního Polska už českým potrubím žádný plyn určený pro zahraniční zákazníky neprotéká.
Jak zaplatit miliardové dluhy
Jedná se tak o další dozvuky kauzy NET4GAS. Stát prostřednictvím společnosti ČEPS na konci loňského roku koupil ztrátový NET4GAS, který jeho bývalí vlastníci – finanční investoři z Německa a Kanady – finančně vysáli a těžce zadlužili. Výše dluhu v podobě bankovních úvěrů a vydaných dluhopisů ke konci loňského roku dosahovala 34,4 miliardy korun. Oproti tomu má podnik volné peníze a jiná finanční aktiva ve výši skoro 9 miliard korun.
Jako Ekonomický deník uvedl na konci dubna, NET4GAS loni zaznamenal propad tržeb o 77 procent na 3 miliardy korun, místo předloňského čistého zisku 6,24 miliardy korun měl ztrátu 1,71 miliardy korun. Podle informací od „insiderů“ z trhu potřebuje NET4GAS utržit nejméně 6 miliard korun, aby uhradit všechny náklady včetně úroků z dluhu. Vzhledem k propadu v oblasti mezinárodní přepravy plynu je zřejmé, že tento účet plně zaplatí čeští spotřebitelé plynu.
Správa železnic vybrala projektanta pro další úsek vysokorychlostní tratě, která spojí Prahu a Brno. Tentokrát se jedná o úsek mezi Světlou nad Sázavou a Velkou Bíteší. Na projektu se bude podílet konsorcium firem SUDOP Praha, EGIS RAIL, Moravia Consult Olomouc a Metroprojekt Praha, které podalo nabídku ve výši 579,2 milionu korun.
„Projektanti se zaměří nejen na samotné vedení trati, ale také na hledání nejlepšího řešení, jak ji začlenit do krajiny. Zakázka zahrnuje také připojení centra Jihlavy na vysokorychlostní trať, zapracování technického návrhu budoucího terminálu Jihlava VRT a modernizaci stávající trati z Velkého Meziříčí do Křižanova,“ uvedl v tiskové zprávě ředitel Stavební správy VRT Správy železnic Jakub Bazgier.
Více než 80 kilometrů dlouhý úsek bude zásadní pro napojení centra Vysočiny na systém vysokorychlostních tratí mezi Prahou, Brnem a Ostravou. Zajistí lepší a rychlejší dostupnost krajského města, které tak získá lepší spojení například s Třebíčí nebo Havlíčkovým Brodem.
Při hodnocení zakázky byl kladen důraz na metodiku Best Value Approach (BVA) a Best Value Procurement (BVP). Tyto přístupy pomáhají zadavatelům vybrat dodavatele na základě jejich výkonu, nikoli jen podle nejnižší ceny. Zároveň poskytují nástroje pro minimalizaci rizik během projektu.
Napojení Jihlavy na vysokorychlostní trať zahrnuje rozšíření železniční stanice Jihlava město o nové nástupiště a výstavbu spojovacích kolejí, které umožní přímý vjezd všech vlaků bez nutnosti změny směru jízdy. Navrženy jsou přímé spoje z centra Jihlavy do Prahy s předpokládanou jízdní dobou přibližně 50 minut a do Brna s jízdní dobou okolo 40 minut.
Elektroenergetické datové centrum (EDC) zaregistrovalo za první tři měsíce od zahájení sdílení elektřiny v České republice 5120 výroben a 5508 odběrných míst. Objem sdílené elektřiny mezi účastníky trh v součtu za měsíce září a říjen přesáhl 320 MWh. V říjnu navíc EDC zaregistrovalo první energetické společenství.
„Za první tři měsíce evidujeme již téměř 12 tisíc registrací do portálu EDC. Celým procesem až k podpisu smlouvy dosud prošlo celkem 10 044 účastníků sdílení. Ti se sdružili do více než 4300 skupin sdílení, mezi něž patří takzvaní aktivní zákazníky, bytové domy a energetická společenství. Objem sdílené elektřiny v České republice dosáhl ke konci října 321,93 MWh, což pro představu odpovídá průměrné měsíční spotřebě zhruba jednoho tisíce domácností,“ řekl předseda představenstva EDC Petr Kusý.
Mezi účastníky sdílení dominuje režim aktivního zákazníka, který EDC eviduje již u téměř 4200 osob. Největší zájem je o sdílení v rámci jedné nebo více vlastních nemovitostí. To se týkalo téměř každé druhé nově uzavřené smlouvy.
„V říjnu jsme zaregistrovali také první energetické společenství. Ta obecně umožňují sdílet elektřinu mezi větším počtem členů, ale proces jejich registrace je náročnější a vyžaduje i zapsání u Energetického regulačního úřadu. Výraznější nárůst počtu energetických společenství proto předpokládáme zhruba v polovině příštího roku,“ dodal Petr Kusý.
EDC začalo fungovat teprve v letošním roce, navíc v omezeném rozsahu. Na začátku srpna spustilo registraci zájemců o sdílení elektřiny mezi aktivními zákazníky, mezi více odběrnými místy stejného vlastníka a v rámci energetických společenství do zákonem stanoveného limitu. V roce 2026 se počítá se zahájením plného provozu, který nabídne další možnosti sdílení elektřiny. Současně rozšíří funkce EDC do dalších oblastí moderní energetiky, jako jsou akumulace, flexibilita nebo agregace.
Dokončení dálnice D35 se historicky neustále prodlužuje, celková doba výstavby přesáhne 50 let. Dochází tak zároveň k prodražování stavby. Skluz má pomoci řešit flexibilní plánování, konkrétně střednědobé akční plány, hodnocení analýzy rizik i databáze informací o stavbě. Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) předložil za resort dopravy i Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) v minulém týdnu vládě informaci, jak se daří změny naplňovat.
Jde o reakci na závěr Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) z kontrolní akce č. 22/08 „Peněžní prostředky státu a Evropské unie určené na výstavbu dálnice D35“, který vzala spolu se stanoviskem ministerstva dopravy a ŘSD vláda na vědomí letos 3. dubna. Zároveň tehdy uložila ministru dopravy informovat vládu do šesti měsíců o plnění opatření.
V úvodu současného materiálu připomíná ministerstvo dopravy zjištění NKÚ, dokončení dálnice D35 se podle kontrolorů neustále prodlužuje. Výstavba, která byla zahájena v 70. letech minulého století, podle koncepčního materiálu z roku 1993 měla být (v té době jako rychlostní silnice R35) zprovozněna do roku 2005, s výjimkou úseku Vysoké Mýto – Mohelnice. Podle dalšího materiálu z roku 2001 měla být výstavba všech úseků zahájena nejpozději do roku 2010. „MD se nepodařilo naplnit ani aktuální harmonogramy uvedené v koncepčních a strategických materiálech. V době ukončení kontroly nebyla ještě zahájena výstavba 11 úseků,“ zmiňuje materiál výstupy NKÚ.
Náklady rostou
Dále dokument připomíná další ze závěrů NKÚ, že se zpožděním realizace staveb dochází k nárůstu nákladů. Kromě vlivů inflace se na zvýšení nákladů podílely i úpravy technického řešení staveb, zohlednění výsledků doplňujících průzkumů, studií a zapracování požadavků ze strany dotčených orgánů, správců či vlastníků infrastruktury.
„Oproti předpokladům MD uvedeným v aktualizovaném strategickém materiálu z roku 2017 nebude část dálnice D35 mezi Opatovicemi nad Labem a Opatovcem dokončena do roku 2023 s náklady 31 miliard korun, ale pravděpodobně až v roce 2027 s náklady cca 39 miliard korun,“ zmiňuje informace pro vládu.
Popsána jsou i opatření k nápravě, jde o flexibilní plánování, ministerstvo dopravy se zavázalo k tomu, že bude vytvářet střednědobé akční plány, které vedle situace v ekonomice a veřejných rozpočtech zohlední vývoj v procesu přípravy včetně legislativních změn. A to v návaznosti na dlouhodobý plán Dopravní sektorové strategie, 3. fáze.
Přehled termínů na stavbách D35 v úseku Úlibice – Mohelnice. Zdroj: MDCR
První takový plán je možné podle resortu vytvořit na konci příštího roku a následně by se vypracovával po třech letech. Ministerstvo dopravy (MD) chce také podle dokumentu usilovat o zavedení databáze informací o projektu (BIM) nebo automatizací v resortu dopravy (ŘSD, Správa železnic, ŘVC), které mohou zefektivnit procesy v době realizace a snížit čas potřebný k výstavbě.
Ministerstvo dopravy také zahrne do strategického plánování hodnocení analýzy rizik. Rizika by měla být analyzována na úrovni jednotlivých projektů a mají se promítnout do střednědobých akčních plánů v návaznosti na materiál Dopravní sektorové strategie, 3. fáze. „První hodnocení analýzy rizik v rámci strategického plánování bude provedeno do 31.12.2025, následně vždy po 3 letech,“ uvádí ministerstvo v informaci vládě.
Ministerstvo dopravy také podle dokumentu do 31. prosince 2025 a poté v pravidelném tříletém intervalu plánuje aktualizace předpokládané doby realizace v návaznosti na legislativní změny, například formou takzvaných střednědobých akčních plánů.
„Na úseku územního plánování, které je klíčovou součástí přípravy staveb, je dle nového stavebního zákona č. 283/2021 již správně zakotven nový nástroj s názvem ‚Územní rozvojový plán České republiky‘. Tento nástroj umožní vymezení prioritních staveb státu bez nutnosti řešení těchto staveb na úrovni dotčených krajů,“ uvádí ministerstvo dopravy.
Záleží na rozpočtech
Ministerstvo dopravy zároveň v materiálu upozorňuje, že je plnění opatření k nápravě zásadně vázáno na informace o sestavování rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) pro rok 2025 s výhledem pro roky 2026 a 2027. Střednědobý akční plán proto bude z důvodu aktuálnosti připravován v první polovině roku 2025 ve vazbě na průběžný stav přípravy jak dopravních staveb, tak i zdrojových možností pro jejich financování. V současnosti proto není možné efektivně vyhodnotit plnění opatření. Jednotlivé dílčí oblasti mohou být také podle resortu ovlivněny nepředvídatelnými politickými či legislativními procesy.
Ministerstvo dopravy informovalo, že v současné době zavádí metody BIM v rámci mezirezortních pracovních skupin a dále byl pověřen SFDI, který v rámci implementace metody BIM zřídil Radu pro BIM staveb dopravní infrastruktury a Technický redakční tým.
Dálnice D35 se má stát podle předešlých informací ministerstva dopravy v letošním roce nejrozestavěnější komunikací v České republice. Do konce roku by mělo ŘSD zahájit šest úseků o celkové délce 35,7 kilometrů. Celkem bude ve výstavbě najednou 64 kilometrů. V následujících letech je plánováno zahájení a dokončení zbývajících 52,7 kilometru.
Dálnice D35. Ilustrační snímek. Foto: ŘSD
Poslední dva úseky o celkové délce 35 kilometrů budou realizovány a financovány ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru (PPP projekt). Náklady na výstavbu těchto úseků se odhadují na přibližně 35 miliard korun. U úseků Opatovec – Staré Město (16,6 kilometru) a Staré Město – Mohelnice (18,2 kilometru) by měl výstavbu financovat koncesionář, který bude rovněž zodpovědný za provoz a údržbu úseků mezi Litomyšlí a Opatovcem v délce 17 kilometrů, které budou stavebně realizovány mimo model PPP.
Resort dopravy na konci října informoval o tom, že se do zadávacího řízení na dostavbu dálnice D35 přihlásilo pět potenciálních koncesionářů. „První čtyři nejkvalifikovanější zájemci budou následně vyzváni k účasti v další fázi zadávacího řízení, kterým je soutěžní dialog,“ zmínil úřad.
O dálnici D35 hovořil v podcastu Ekonomického deníku a České justice ministr Martin Kupka, díky stavbě dálnice D35 je v Česku největší infrastrukturní staveniště ve střední Evropě. „Věřím, že pokud teď to období zvládneme stejně dobře jako Polsko, tak v roce 2033 na tom budeme nejenom srovnatelně, ale v mnoha aspektech lépe,“ řekl.
Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu znamená konec snah demokratické administrativy o snižování emisí a přechod k zelené energetice a elektromobilitě. Těžařské společnosti jistě uvítají některé avizované kroky, jako například odstranění federálního poplatku za emise metanu či zákaz těžby v některých chráněných lokalitách. Některé trendy, jako například útlum těžby uhlí a zavírání uhelných elektráren, už nejspíš nezvrátí ani Trump.
Jedno už je jisté. Donald Trump v minulých dnech potvrdil, že Spojené státy pod jeho vedením odstoupí od Pařížské dohody o změně klimatu. Konzervativní aktivisté rovněž prosazují konec účasti USA na Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu. Takový krok by zhoršil vztahy Spojených států se zeměmi Evropské unie a celkově poškodil jejich pověst ve světě.
Experti S&P Global ve svém vyjádření uvedli, že Trump podpoří další navyšování těžby ropy a zemního plynu, a to včetně rozvoje těžby z podmořských vrtů. Usnadnit chce také stavbu dalších ropovodů a plynovodů (tu však může v praxi zmařit odpor lokálních vlád a obyvatel, stačí připomenout osud projektu Keystone XL). Republikáni též chtějí ukončit přestávku v povolování stavby nových přístavních terminálů pro vývoz zkapalněného zemního plynu (LNG), kterou na začátku tohoto roku prosadila administrativa končícího prezidenta Josepha Bidena.
Jak se nestát obětí vlastního úspěchu
Zpravodajský portál Politico k tomu dodává, že rostoucí objem těžby ropy a plynu se projeví v poklesu ceny a zhoršení rentability těžařských společností, které to donutí omezit investice do nových vrtů. První takové signály už ostatně z amerického těžebního průmyslu přicházejí. Otázkou je i to, zda bude komu dodatečný plyn prodávat; pokud Trump naplní své hrozby a uvalí až 60procentní cla na čínský dovoz, Číňané se mohou pomstít právě omezením dovozu amerického LNG.
Cenu ropy může naopak táhnout nahoru obnovení přísných amerických sankcí proti vývozu z Íránu a případně také z Venezuely. Otázkou zůstává, jak se Donald Trump postaví k protiruským sankcím, když se opakovaně chvástá tím, že rusko-ukrajinskou válku „okamžitě“ ukončí. V případě příměří by nejspíš zájem o sankce proti Rusku postupně opadl, a to nejen ve Washingtonu.
Postarší ropný vrt v americké Montaně. Podobných nalezneme v USA desítky tisíc. Foto: Pixabay
V případě jaderné energetiky se zřejmě velká změna neodehraje. Obě hlavní americké politické strany jadernou energii podporují, a to včetně federálního financování demonstračních projektů malých jaderných reaktorů a reaktorů IV. generace. Zájem o ně v poslední době táhnou velké technologické koncerny, které chtějí bezemisní energií pro svá datová centra. Co se týká energetické bezpečnosti, Republikáni v Kongresu patřili mezi skalní zastánce letos schváleného zákazu dovozu obohaceného uranu z Ruska, který plně vstoupí v platnost v roce 2028.
Zelené investice v ohrožení
Experti neočekávají, že Trump zruší již schválené pronájmy lokalit pro větrné elektrárny na mořských mělčinách. Federální agentury však zaujmou jiný přístup k probíhajícím soudním případům, ve kterých častěji podpoří odpůrce budování větrných elektráren. Pokud by se Úřad pro řízení oceánské energie USA začal přiklánět ke stěžovatelům, zpomalilo by to proces schvalování větrných elektráren na moři. Demokratická administrativa přitom počítala s výstavbou offshore větrných parků o výkonu až 30 GW do roku 2030.
Donald Trump kritizuje Demokraty prosazený Zákon o redukci inflace (IRA) z roku 2022, který masivními dotacemi a daňovými úlevami rozjel investice do moderních technologií – solárních panelů, baterií pro elektromobily a podobně. Případná redukce se může týkat nových projektů, ale ne těch oznámených. „Rozsáhlé zrušení daňových pobídek podle zákona IRA se zdá být nepravděpodobné. Mnoho z podpořených energetických projektů se nachází v republikánských kongresových obvodech,“ dodali k tomu analytici S&P Global.
Navzdory svým „fosilním preferencím“ ani Donald Trump nezastaví dlouhodobý pád těžby uhlí a zavírání uhelných elektráren. Ty čelí konkurenci ekologicky přijatelnějších plynových elektráren i obnovitelných zdrojů energie a jejich podíl na výrobě elektřiny v USA od roku 2008 rychle klesá. Lepší perspektivu má těžba koksovatelného či metalurgického uhlí, což je obor, do kterého v USA investoval třeba i miliardář Pavel Tykač.
Dálnici D7 v úseku Knovíz – Slaný západ vybuduje sdružení společností Swietelsky stavební a Herkul za 1,536 miliardy korun bez DPH. Zhotovitele vybralo Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Zahájení stavby se plánuje do konce tohoto roku, uvedl dnes na síti X ředitel ŘSD Radek Mátl.
Na dostavbu dálnice v úseku dlouhém 6,5 kilometru je vydané stavební povolení v právní moci. ŘSD obdrželo do tendru pět nabídek v rozmezí od 1,536 do 2,15 miliardy korun bez DPH. Nejvýhodnější podalo právě sdružení společností Swietelsky stavební a Herkul.
ŘSD má vybraného zhotovitele také pro úsek mezi Kutrovicemi a Panenským Týncem. Téměř sedmikilometrový úsek dálnice vybuduje sdružení složené ze společností MI Roads, Colas CZ, Doprastav a Duna Aszfalt Kft za více než 1,3 miliardy korun bez DPH. V provozu má být do tří let. I tato stavba má začít ještě letos.
U Slaného mají být přibližně za tři roky hotové tři nové úseky D7. Kromě části Slaný – Kutrovice a Knovíz – Slaný západ ještě úsek mezi Kutrovicemi a Panenským Týncem. Vzniknout má dohromady kolem 17 kilometrů dálnice a řada souvisejících staveb.
Poslední zprovozněný úsek dálnice D7 se nachází u Chlumčan na Lounsku, řidičům v neomezené podobě slouží od června. Práce na úseku o délce 4,4 kilometru trvaly 28 měsíců. Vyčísleny byly na 1,2 miliardy korun bez DPH. Zhotovitelem stavby byl Metrostav Infrastructure. Tento úsek navázal na o něco dříve dokončený jižní obchvat Loun.
Obce mají mnoho let obrovské rozpočtové přebytky, zatímco státní rozpočet má obrovský deficit. Poslanci to nyní řeší v souvislosti se schvalováním státního rozpočtu. Sněmovní výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj nepřijal minulý týden doporučující usnesení k vládnímu návrhu rozpočtu na rok 2025, který obsahuje i finanční vztahy k obcím, krajům a svazkům obcí. Členům výboru vadí postavení Prahy, která zkresluje výsledky hospodaření obcí.
Návrh státního rozpočtu na rok 2025, který v Poslanecké sněmovně Parlamentu prošel prvním čtením, počítá s tím, že územní rozpočty skončí i příští rok v přebytku. Ten by měl dosáhnout 44,3 miliardy korun. Většinu přebytku (31,3 miliardy) by měly vytvořit obce, dalších 12,7 miliardy „dodají“ kraje a 0,3 miliardy svazky obcí. Předseda výboru a hejtman Olomouckého kraje Ladislav Okleštěk (ANO) otevřel debatu tím, že Praha, zařazená do kategorie obec, kazí pohled na obce jako celek. „Co nám brání v tom, abychom udělali opatření, aby Praha v kategorii obec nebyla? Protože Praha je vždy tam, kde potřebuje. Když je potřeba, aby byla krajem, tak je kraj. Když potřebuje být obcí, tak je obec,“ uvedl.
Na téma přebytků v hospodaření obcí se vedou debaty už mnoho měsíců. Zkušební balonek, zda by nebylo možné přebytky obcí využít pro státní kasu, letos na jaře vykopl ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Po bouřlivé reakci starostů několika měst vysvětlil, že by obce měly efektivněji investovat a své přebytky ukládat na lépe úročených účtech u centrální banky místo na účtech u bank. Mnoho obcí však přebytek nemá a celkový výsledek hospodaření obcí však ovlivňuje Praha, které loni po spočtení všech příjmů a výdajů zbylo v kase 29,2 miliardy korun.
Praha potřebuje investovat dvojnásobek dnešních objemů
Ředitel Odboru financování územních rozpočtů Ministerstva financí ČR Miroslav Matej v reakci na kritiku vlivu Prahy uvedl, že specifické postavení hlavního města vychází i z metodiky Českého statistického úřadu. „Pokud nebude zavedena nějaká zvláštní kategorie, tak to takhle musíme vykazovat. Nicméně již několik let po sobě vykazujeme Prahu respektive její rozpočtová účetní data ve státním závěrečném účtu samostatně tak, aby data za obce byla očištěna o Prahu a nebyla tolik zkreslována,“ argumentoval Matej.
Předseda výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ladislav Okleštěk. Foto: Radek Čepelák
Možné důvody, proč obcím a zejména Praze vznikají rozpočtové přebytky, naznačil zpravodaj Jiří Havránek (ODS). „Můžeme samozřejmě vést diskusi, kterou už vedeme u závěrečného účtu o tom, jak se zejména hlavnímu městu nedaří investovat,“ podotkl. Zástupce ministerstva financí Matej podotkl, že měl jeho úřad několik jednání s hlavním městem a že jejich výsledek potvrzuje, že přebytky prostě budou. „Protože tak, jak je nastaveno rozpočtové určení daní a jak realizují investice, tak v podstatě není možné, ani technicky, ty prostředky využívat tak, aby byl u Prahy alespoň vyrovnaný výsledek hospodaření,“ konstatoval.
Ministerstvo financí podle Mateje chystá zprávu, která se bude zabývat hospodařením Prahy a možní i statutárních měst. „Situace je taková, že za stávajících podmínek, pokud nedojde k žádné změně, lze střízlivě odhadovat, že zůstatky, které má Praha nyní někde na úrovni 150 miliard korun, se budou co pět let zvyšovat o dalších 120 až 150 miliard korun. Takže během pěti let bude mít Praha půl bilionu a takhle to bude pokračovat, protože její investiční schopnost není vyšší než 30 či 35 miliard korun ročně, přičemž aby Praha zastavila růst přebytků, potřebuje ročně proinvestovat 60 až 70 miliard. A to není v silách ani firem, ani úřadů, ani projektového řízení, zadávacího řízení, stavebního řízení, ani kapacity firem, které kutají metro anebo staví obchvaty,“ zdůraznil Miroslav Matej.
Obce platí část nákladů za práci pro stát ze svého
Předseda sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Ladislav Okleštěk kritizoval také příspěvek na výkon státní správy. „Když se zeptám těch, kteří státní správu vykonávají, říká většina obcí či měst, že na to doplácí…Ta čísla se pohybují od jednotek do desítek milionů podle velikosti obce,“ uvedl Okleštěk. „Na obce neustále přenášíme nějakou zátěž, chceme po nich práci, ale tu práci jim nezaplatíme,“ dodal.
K příspěvků pro obce, které v přenesené působnosti vykonávají agendu státu, ředitel Odboru financování územních rozpočtů MF Miroslav Matej uvedl, že ministerstvo původně navrhovalo valorizaci příspěvku o pět procent, ale vláda valorizaci zamítla. Podle vládního návrhu rozpočtu na rok 2025, který v prvním čtení schválila poslanecká sněmovna, se celkový objem příspěvku pro obce meziročně snížil o 2,93 procenta, tedy z 10,514 v roce 2024 na 10,206 miliardy korun. Snížení o 308 milionů korun je důsledkem změny postavení některých stavebních úřadů.
Ministr financí Zbyněk Stanjura Foto: Úřad vlády
Letos obcím zbyde 70 miliard
Ke konci letošního roku by bilance územních rozpočtů, tedy rozpočtů obcí, krajů a svazků obcí měla skončit plusem ve výši 70 miliard korun. Z toho 48,3 miliardy by mělo zůstat na účtech obcí a 21,6 miliardy na účtech krajů. Kraje by letos měly nahospodařit přebytek ve výši 21,6 miliardy a svazky obcí 0,6 miliardy.
Tato čísla jsou však zatím pouhými odhady. Konečná data budou známa až po skončení letošního roku. „Skutečně dosažený výsledek rozpočtového hospodaření bude stejně jako v předchozích letech záviset nejen na dosažené výši daňových příjmů, ale i na přijatých transferech (nejen ze státního rozpočtu, ale i ze státních fondů) a v neposlední řadě na ochotě obcí realizovat kapitálové výdaje s využitím v minulosti naspořených prostředků, popřípadě se zapojením bankovních úvěrů. To bude klíčové pro vývoj rozpočtového hospodaření obcí i v roce 2025,“ uvádí vládní návrh státního rozpočtu na rok 2025.
Na transferech pro obce příští rok méně než letos. Kvůli konsolidačnímu balíčku
Obce mají letos získat z veřejných rozpočtů transfery v celkové částce 93,9 miliardy korun, což je o 4,2 procenta více než loni. V letošním roce by se přijaté transfery měly na rozpočtech obcí podílet 18,3 procenty. Na transferech se podílejí zejména investiční dotace, jejichž objem letos meziročně vzroste o 26,3 procenta. Pro příští rok by ale měly obce oproti očekávané skutečnosti letošního roku dostat o devět procent méně. Důvodem je vládní konsolidační balíček. Obce však budou čerpat také dotace ze Státního fondu životního prostředí, Státního fondu dopravní infrastruktury a státního fondu podpory investic.
Kraje jsou na transferech daleko závislejší než obce. Důvodem je, že prostřednictvím krajských rozpočtů jsou realizovány přímé výdaje na vzdělávání v regionálním školství, jako jsou platy pedagogických a nepedagogických pracovníků, učebnice a učební pomůcky a podobně. Krajům má letos na transferech z veřejných rozpočtů jít celkem 231 miliard korun, což představuje asi 64 procenta jejich celkových příjmů. Pro příští rok je pro ně naplánována zhruba stejná částka, ale předpokládá se, že peníze budou v průběhu roku navyšovány, i kvůli likvidacím následků letošních povodní.
Jaký vliv bude mít zvolení staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa na bezpečnostní situaci v Evropě na roztříštěný obranný průmysl v Evropě? Nic moc se nezmění, varují experti, některé evropské země budou s USA sice úžeji spolupracovat, ale půjde o ojedinělé případy. Jiné budou razit „evropskou“ cestu. Té ovšem hází na cestu pomyslné balvany převládající nacionalismus některých členských států a snaha vždy podpořit své vlastní domácí výrobce, namísto koordinace na evropské úrovni, která by mohla zajistit rozumnou dělbu práce.
Spojené státy americké musí podle předsedy Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiřího Hynka především řešit své problémy.
„Již delší dobu je vidět, že jejich zájem o bezpečnostní situaci v Evropě slábne na úkor vlastních zájmů v Asii. Soupeření s Čínou je pro USA mnohem důležitější než řešení evropských problémů. Zvolení Donalda Trumpa není pro evropskou bezpečnost dobrou zprávou. Ponechání bezpečnosti v Evropě na evropských zemích bez výrazného přispění USA bude probíhat rychle a halasně. Jediné, kdy se prezident Trump pravděpodobně bude angažovat, je ukončení konfliktu na Ukrajině. Důvodem může být, že se bude Rusko snažit využít v soupeření USA s Čínou. Ale v každém případě bude pro prezidenta Trumpa hájení zájmu USA a jejich obyvatel na prvním místě,“ míní předseda Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek.
Šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek při vystoupení na Univerzitě obrany. Foto: Univerzita obrany
Nástup Donalda Trumpa a změna vlády v Německu by podle bezpečnostního analytika Milana Mikuleckého mohla znamenat posílení investic do vlastní obrany v klíčové zemi EU.
„Současně bude docházet k vytváření užšího kruhu zemí, které budou úžeji spolupracovat ve vojenské oblasti s USA, například Polsko a Rumunsko, naproti tomu země jako Francie, Belgie budou razit ´evropskou´ cestu. V konečném důsledku bude i nadále docházet k zavádění řady vzájemně nekompatibilních zbrojních systému u evropských členů Aliance. V tomto směru nepředpokládám žádnou velkou změnu. Velké evropské země budou i nadále preferovat svůj vlastní zbrojní průmysl, a to i za cenu vyšších nákladů, či případné technické zaostávání,“ předvídá Mikulecký.
Jiří Hynek doplňuje, že k soupeření amerického a evropského obranného průmyslu dochází Dlouhodobě a jejich spolupráce je minimální.
„Zřízení Evropského obranného fondu, jehož cílem je posílení spolupráce v rámci obranného průmyslu jednotlivých členských zemí Evropské unie, není americkou stranou příliš vítáno. Zvolení Donalda Trumpa povede k posilovaní výrobních schopností amerických firem a snaze o jejich světovou dominanci. Evropské vlády a firmy evropského obranného průmyslu budou muset posílit výrobní technologie a zvýšit technickou úroveň svých produktů. Jinak hrozí, že je americké firmy na světových trzích porazí,“ varuje Hynek.
Je zvolení Donalda Trumpa možným signálem pro posílení českého obranného průmyslu, který by se podle dalšího analytika Jaromíra Neumanna, který v rozhovoru pro Ekonomický deník naznačil, že by se za určitých okolností mohl stát hybnou silou české ekonomiky poté, co chřadne automobilový průmysl?
„Jak už jsem řekl před chvílí, spolupráce českého obraného průmyslu s USA je minimální. Proto česká vláda musí využít zvolení Donalda Trumpa k posílení spolupráce amerického a českého obranného průmyslu tak, aby to bylo pro nás výhodné. V tomto kontextu považuji za amatérismus jakékoliv vyjadřování představitelů naší vlády a politiků, koho v amerických volbách podporují. Považuji to za sobecké sebeprezentování, které zavírá dveře ke spolupráci s USA v případě, že bude zvolen ten, koho oni nepodporovali. Volby v USA jsou výlučně záležitostí amerických voličů a nikoho jiného. Takto by to mělo být z naší strany respektováno a čeští politici by se měli starat o to, co mohou ovlivnit ve prospěch českých občanů,“ uzavřel šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek.
Česká republika podle analytika Milana Mikuleckého řadou náročných obranných akvizic z poslední doby významně vyčerpala svůj rozpočet na pořizovaní nových, komplexních zbraňových systémů. Velkou výzvou podle něj bude zajištění nezbytné infrastruktury, zajištění finančních zdrojů na životní cyklus pořízené techniky.
„Český obranný průmysl, zejména pak jeho dominantní hráči, budou i nadále kontrolovat svá portfolia, pokud jde o dodávky pro Armádu ČR, což je dobře, a s ohledem na vyčerpanost investičních prostředků se budou snažit i nadále pokračovat ve svých expanzích na třetí trhy. Mezi volbou nového prezidenta a českým obranným průmyslem nespatřuji žádnou bezprostřední korelaci,“ pokračuje Mikulecký.
Nadále bude docházet k zavádění řady vzájemně nekompatibilních zbrojních systému u evropských členů Aliance, varuje analytik Milan Mikulecký. Foto: Facebookový profil Milana Mikuleckého
V čem tahá Evropa v obranném průmyslu oproti USA za kratší konec provazu? Podle Mikuleckého je problémem převládající nacionalismus a snaha vždy podpořit své vlastní domácí výrobce, namísto koordinace na evropské úrovni, která by mohla zajistit rozumnou dělbu práce.
„Pokud jsme toto nedokázali po téměř třech letech přímé vojenské pomoci Ukrajině zajistit, pokud jde o dodávky Kyjevu, je naivní předpokládat, že by mohlo dojít ke změně, pokud jde o dodávku na úrovni evropských členů NATO,“ míní Mikulecký.
A Mikulecký naráží na další problém, ne jen nejednotnost v postupech, ale roztříštěnost v pořizování různorodých akvizic, jež může způsobit problémy s komunikací pořizovaných zbrojních systémů, což je ve válce klíčový aspekt. Dokáže si analytik představit, jak budou například stíhačky páté generace F-35 komunikovat s německými tanky Leopard, francouzskými houfnicemi Caesar, švédskými bojovými vozidly pěchoty CV-90 a dalšími aktuálními zbraňovými akvizicemi Armády České republiky?
„Příliš dobře ne. Jde o téma, na které upozorňuji dlouhodobě a na mých dřívějších výhradách se nic nezměnilo. Je fér upozornit, že tento trend byl nastaven již v minulosti, extrémním případem nesystémových akvizic je funkční období ministra Lubomíra Metnara, nicméně i přes některé chvályhodné kroky z období současné vlády Petra Fialy, v tomto směru jistá nelogičnost v nových akvizicích stále pokračuje,“ dodává Milan Mikulecký.
Ekonomický deník kvůli tomuto tématu oslovil vedení sněmovního výboru pro obranu. Ani jeden z oslovených poslanců se ale nevyjádřil.
Kdy a jak nahradit staré uhelné kotle za moderní paroplynové zdroje? Po letech váhání a nejistoty se věci daly do pohybu. Podle zjištění Ekonomického deníku jsou v tuto chvíli vypsány soutěže na stavbu pěti různých energetických zdrojů na zemní plyn. Ne vždy to jde snadno, proces výběru dodavatele se v řadě případů komplikuje a protahuje.
Když to shrneme, za dvěma soutěžemi stojí ČEZ, za dvěma Energetický a průmyslový holding (EPH) a za tou poslední společnost Energetika Třinec, což je dceřiný podnik Třineckých železáren. „Předmětem požadovaného plnění je výstavba paroplynového cyklu PPC1 postupem Design & Build, tedy včetně vyhotovení projektové dokumentace. Zadavatel předpokládá financování veřejné zakázky z vlastních zdrojů, za finanční spoluúčasti ze zdrojů Modernizačního fondu,“ uvedla Energetika Třinec v oznámení o vypsání soutěže.
Energetika Třinec počítá s instalací nového paroplynového cyklu PPC1 s plynovou turbínou s výkonu 62 MW. Hotový má být na konci roku 2027, kdy nahradí dva staré uhelné kotle. „Investice do paroplynového cyklu o výkonu 62 MWe je klíčová v oblasti snižování emisí CO2 a je součástí transformačního projektu hutního gigantu v České republice,“ uvedl již dříve k záměru ředitel Energetiky Třinec Petr Matuszek. Odhadovaná výše investice se pohybuje okolo 2 miliard korun.
Místo uhlí zdroje na plyn, biomasu a odpady
Ve stejném roce, tedy v roce 2027, chtějí svůj zdroj na zemní plyn uvést do provozu také Elektrárny Opatovice. Jak potvrdila mluvčí společnosti Hana Počtová, realizace paroplynových cyklů v Elektrárnách Opatovice je rozdělena do několika samostatných výběrových řízení, která v současné době probíhají. Podnik v jednotlivých soutěžích vybírá dodavatele stavebních a montážních prací, plynových turbín a nové rozvodny včetně souvisejících prací.
Elektrárny Opatovice, které jsou hlavním dodavatelem tepla pro Hradec Králové, Pardubice a Chrudim, dnes spalují hnědé uhlí, což se přestává ekonomicky vyplácet. Do konce desetiletí má uhelné bloky nahradit kombinace nových paroplynových zdrojů a zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO Opatovice). Cílem investice je snížení produkce oxidu uhličitého při zachování dodávek tepla do soustavy centrálního vytápění v rozsahu nejméně 450 MWt.
Elektrárny Opatovice patří do skupiny EPH – stejně jako společnost United Energy vlastnící uhelnou teplárnu v Komořanech u Mostu. Také zde už chystají nový zdroj na zemní plyn. „Demolice objektů na místě budoucí stavby paroplynového cyklu byla úspěšně dokončena. Nyní se intenzivně pracuje na výstavbě parní odběrové turbíny, která by měla být dokončena ve druhém čtvrtletí roku 2025. Aktuálně probíhá veřejná zakázka na dodavatele stavby a na dodavatele plynové turbíny,“ uvedl obchodní ředitel United Energy Petr Horák.
Teplárna United Energy již delší dobu připravuje přechod od spalování hnědého uhlí ke kombinaci zemního plynu a biomasy o celkovém elektrickém výkonu 156,7 MW a tepelném výkonu 502 MWt. Oproti původním plánům nicméně tento projekt nabral časové zpoždění. Na konci srpna v areálu teplárny Komořany odstartovali výstavbu zařízení na energetické využití odpadu za 5,4 miliardy korun, to má být v provozu na počátku roku 2027.
ČEZ stále váhá, koho vybrat
Na závěr zbývají dva projekty, za kterými stojí největší elektrárenská skupina ČEZ. Dceřiná firma ČEZ Teplárenská v lednu vypsala soutěž na stavbu paroplynového zdroje s elektrickým výkonem 150 MW a tepelným výkonem 100 MWt v areálu Teplárny Trmice u Ústí nad Labem. Soutěž se protahuje a její vítěz zatím není známý. Ekologizace Teplárny Trmice, která zahrnuje také investici do kotle na dřevní štěpku o výkonu 32 MWt, má být hotová do roku 2029.
Zpoždění nabírá také výběr dodavatele největší chystané paroplynové teplárny na českém území, která má vyrůst v areálu Elektrárny Mělník. Tři nové energetické zdroje mají mít v součtu elektrický výkon okolo 1000 megawattů, doplní je záložní plynová kotelna o výkonu 140 MWt. Na tento projekt ČEZ získal zatím rekordní investiční dotaci z Modernizačního fondu. Soutěž se zatím týká jen první etapy a stále ještě nedošlo k výběru vítěze tendru.
Jedinou známou změnou z poslední doby je to, že podnik Energotrans ze Skupiny ČEZ vypsal v září soutěž na dodávku horkovodního akumulátoru tepla včetně jeho napojení na horkovod Mělník – Praha. Jedná se o inovativní technologii, která počítá s pořízením zásobníku na horkou vodu a ohřevem v době, kdy je elektřiny v síti přebytek. Podle informací v oznámení o soutěži má být toto zařízení hotové v březnu roku 2028, část nákladů má uhradit dotace z fondů EU.
Čekání na provozní podporu
Všichni oslovení s výjimkou Energetiky Třinec potvrdili, nebo aspoň nevyloučili, že se účastní aukce na provozní podporu moderních zdrojů s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, kterou v létě vypsalo ministerstvo průmyslu a obchodu. Nabídky už jsou podané, nicméně jejich vyhodnocení a výběr úspěšných žadatelů se protáhne zřejmě až do konce tohoto roku.
Provozovatel páteřní sítě plynovodů NET4GAS počítá s připojením čtyř větších plynových elektráren či tepláren v období let 2027 až 2030; počítá přitom jen s projekty s finálním investičním rozhodnutím. Tyto čtyři zdroje po dokončení mohou zvýšit spotřebu plynu až o 113 GWh denně (při třetinovém využití kapacity by se jednalo o cca 14 TWh spotřebovaného plynu za rok).
