Donald Trump se už může intenzivně připravovat na svůj druhý mandát v pozici nejmocnějšího muže planety, tedy prezidenta Spojených států amerických. A pokud přitom bude naslouchat vlastním tajným službám, uslyší od nich nejspíš stejnou radu: Rusko možná způsobuje chaos v Evropě, ale pokud má někdo prostředky na globální výzvy, je to pouze Čína.
Ve své obsáhlé analýze na to upozorňuje britský týdeník The Economist. A to s tím, že Peking v poslední době intenzivně urychluje rozvoj svých vojenských schopností. O tom ostatně už loni informoval koordinační orgán všech osmnácti amerických zpravodajských služeb: „Jde o ty schopnosti, o kterých Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) věří, že je potřebuje pro vedení velkého a dlouhodobého konfliktu se Spojenými státy.”
Do plné připravenosti na válku s USA má ozbrojené křídlo čínské komunistické strany ještě daleko, cílem Pekingu je ale svou armádu do roku 2035 modernizovat tak aby se pak v nadcházejících patnácti letech dostala na absolutní světovou špičku.
Už teď ale ČLOA prošla zásadní a mimořádnou proměnou. A z nedostatečně vybavené síly před dvěma dekádami se tak Čína stala dnešní regionální mocností, varuje The Economist.
Obrázek čínských ozbrojených sil zaměřených pouze na kvantitu na úkor kvality je tak už minulostí. V posledních letech už východní hegemon vylepšil stav své armády natolik, že v některých oblastech dosáhla nebo dokonce předstihla úroveň Spojených států už teď.
A při zkoumání a analyzování čínských předností v tomto směru nelze začít jinde než u jejího námořnictva, tedy Lidového osvobozeneckého námořnictva. Nejenže jde o největší námořnictvo na světě co do počtu, ale má také nejnovější plavidla.
Unikátní pohony ponorek
Například podle Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) bylo kolem 70 procent čínských válečných lodí spuštěno na vodu až po roce 2010, zatímco u amerických to je jen čtvrtina, upozorňuje vlivný think-tank. Americký Úřad námořního zpravodajství ONI (Office of Naval Intelligence).pak uvádí, že z hlediska designu a kvality materiálů jsou mnohé čínské lodě srovnatelné s těmi americkými.
Zatím jsou americké válečné a bitevní lodě často větší a lépe vyzbrojené, ale Čína svého konkurenta rychle dohání. Vidět je to přitom ně různých ukazatelích.
Jedním z důležitých měřítek námořní síly je například počet vertikálních odpalovacích systémů, tedy pokročilých raketových odpalovacích zařízení. A think-tank CSIS v této souvislosti uvádí, že před dvaceti lety připadalo na jeden tento čínský systém až 222 takových zařízení na amerických lodích.
Institut přitom odhaduje, že už velmi brzy se tento poměr definitivně převrátí ve prospěch čínského námořnictva.
A nejen to – Čína vytrvale a důsledně inovuje. „USA například nemají zhola nic, co by se alespoň podobalo hybridním pohonným systémům čínských ponorek třídy Zhou,” cituje The Economist bývalého amerického námořního důstojníka Toma Shugarta.
Ten poukazuje také na čínskou výsadkovou loď, která se staví pod označením Typ 076. Bude podle dostupných informací největší na světě a také jediná se speciálním katapultem pro vypouštění dronů.
Čínské přístavy v jižní Americe
Deník Financial Times přitom v uplynulých dnech s odkazem na nejmenovaného amerického generála upozornil, že čínské námořnictvo by mohlo využívat nový čínský megapřístav v jihomoravském Peru. To by pro USA představovalo značné bezpečnostní riziko.
Přístav Chancay na pacifickém pobřeží v hodnotě 1,3 miliardy dolarů, tedy přes 30 miliard korun, by měl slavnostně otevřít čínský prezident Si Ťin-pching, a to během své plánované návštěvy Peru na summitu v polovině listopadu.
Američtí bezpečnostní experti v této souvislosti varují, že velikost, hloubka a strategická poloha přístavu by mohla zmižňovat jeho využití pro čínské válečné lodě.
„Mohl by být využíván jako zařízení s dvojím účelem, je to hlubokomořský přístav,“ citují Financial Times generálku Laura Richardsonová, končící šéfka Jižního velitelství USA, které pokrývá Latinskou Ameriku a Karibik. „Námořnictvo ho určitě může využít… tento scénář jsme již viděli v jiných regionech, nejen v Latinské Americe.“
Čína buduje klíčovou infrastrukturu v Latinské Americe dlouhodobě v rámci programu Pás a stezka. Do něj se zapojilo už 22 latinskoamerických a karibských zemí a Peking díky tomu v oblasti stále rozšiřuje svůj vliv. Jde přitom o region, který byl historicky označovaný jako „zadní dvorek USA”.
„Pokud se podíváte na všechny země, které se účastní těchto projektů, nacházejí se kolem strategických oblastí nebo námořních tras důležitých pro světový obchod,“ řekla Richardsonová deníku Financial Times. „Musíte se ptát sami sebe: ‚Proč všechny tyto investice do takových oblastí?‘“
List v této souvislosti připomíná například i pokud Činy vystavět přístav v nejjižnějším aergentinském městě Ushuaiu, a to za účelem snazšího zásobování Antarktidy. Po intenzivním lobbingu z Washingtonu se Buenos Aires nakonec rozhodlo místo toho pro spolupráci s USA a čínské plány na víceúčelový přístav se strategickou polohou poblíž Magalhãesova průlivu a Drakeova průlivu zastavilo.
Financial Times také zmínily případ čínské námořní lodi Yuan Wang 5 ze srpna 2022. Právě tehdy totiž plavidlo vybavené anténami pro sledování a průzkum zakotvilo ve srílanském – ale Čínou kontrolovaném – přístavu Hambantota. Jeho výstavbu rovněž financoval Peking a čínská společnost ho také převzala poté, co za něj Srí Lanka přestala splácet své dluhy.
Čína popřela, že by šlo o špionážní loď, po protestech Indie i USA ale nakonec souhlasila s tím, že během pobytu v Hambantotě nebude plavidlo provádět žádný výzkum.
Hypersonické střely bez konkurence
Podobným směrem jako námořnictvo jde ale i čínské letectvo, uvádí ve své analýze The Economist. I ve vzduchu je tak situace obdobná – ani nejpokročilejší čínské bojové letouny zatím sice nejsou tak moderní jako ty americké, nicméně nyní už Čína produkuje stroje srovnatelné se standardy produkce států NATO.
Upozorňuje na to například Brendan Mulvaney z think-tanku amerického letectva zaměřeného přímo na Čínu, tedy China Aerospace Studies Institute.
Mimochodem – odborníci předpokládají, že Čína mimo jiné vyvíjí nejnovější „neviditelné” letouny s technologií stealth mnohem rychleji než USA. Dramaticky se ale zlepšily také zbraně na čínských letounech. „Čína je často v čele v oblastech, do nichž Amerika příliš neinvestovala,” cituje The Economist bývalého důstojníka CIA Johna Culvera. Ten odkazoval například na rychlost, dostřel a také schopnost odolávat rušičkám u čínských střel typu vzduch-vzduch.
The Economist nicméně ve své analýze v souvislosti se zvyšující se provní čínské armádní techniky upozorňuje, že vůbec nejvýraznější pokrok zaznamenal Peking v oblasti hypersonických střel, které létají a manévrují rychlostí přesahující pětinásobek rychlosti zvuku.
Například Jeffrey McCormick z amerického Národního centra pro vzdušnou a kosmickou zpravodajskou službu počátkem letošního roku v Kongresu prohlásil, že Čína má nejpokročilejší hypersonický arzenál na světě.
Už nezbývá čas
U dalších zbraní úzce propojených s moderními technologiemi je nicméně podle The Economist obtížné určit, kdo má v jejich vývoji ve skutečnosti náskok. Jedním z důvodů je už ten jednoduchý fakt, že jejich testování málokdy probíhá veřejně.
Například Australský Institut pro strategickou politiku (ASPI) ale každoročně publikuje výsledky svého pozorování v oblasti vývoje kritických technologií v jednotlivých zemích.
A letošní průzkum tohoto think-tanku zjistil, že Čína je na samotné špici hned v šesti ze sedmi klíčových oblastí souvisejících s obranou. Jde o pokročilé letecké motory, drony a spolupracující roboty, detekci a sledování hypersonických střel, pokročilou robotiku, autonomní systémy a systémy pro vypouštění do vesmíru. Amerika vedla pouze v oblasti malých satelitů.
Slabinou obdobných průzkumů je to, že nezahrnují tajné výzkumy jednotlivých zemí, které ale ve skutečnosti všichni zúčastnění intenzivně provádějí. Bojová efektivita navíc nikdy není jen prostým součtem dostupného počtu zbraní nebo technologií. Ostatně například selhání počáteční fáze ruské invaze na Ukrajinu z roku 2022 je toho dokladem. Tehdy se realita značně rozcházela s mnoha západními odhady ruské síly, protože zkrátka nezohledňovala „nehmotné” faktory,” připomíná vlivný list.
Čínské ozbrojené síly čelí vlastním problémům, jako jsou korupce, nedostatečná logistika a slabá spolupráce mezi armádou, námořnictvem a letectvem. Čína má navíc nedostatek bojových zkušeností, protože již desítky let nevedla žádnou skutečnou válku.
Tyto aspekty jsou však jen malou útěchou pro ty, kteří pokroky čínské armády v posledních dvaceti letech detailně sledují. Rychlost a rozsah čínské vojenské modernizace totiž nemají v mírových dobách v podstatě obdoby.
Znepokojující je to i s ohledem na to, že Čína takových výsledků dosáhla s minimálními rozpočtovými náklady. Peking totiž na svou armádu dává „pouze” zhruba dvě procenta čínského HDP, zatímco v USA tyto náklady přesahují procenta tři.
„Závodíme o technologickou převahu s velmi výrazným soupeřem,“ shrnul situaci podle The Economist letos v dubnu ministr letectva USA Frank Kendall. A přidal chmurné vyhlídky: „Naše rezerva je pryč. Už nám nezbývá čas.”
Obavy z nepředvídatelnosti
Právě posilování technologické vyspělosti a modernizace čínské armády je ruku v ruce se silnou přítomností USA v asijsko-pacifickém regionu jedním z důvodů, proč se vyjednavači obou zemí stále intenzivně snaží v rámci vzájemných rozhovorů zmírňovat napětí. Agentura Reuters ale v této souvislosti upozorňuje, že k tomu, aby byla situace dlouhodobě stabilní, je zapotřebí ještě značného usilí obou stran.
Naposledy vztahy těchto mocností ve vojenské oblasti značně ochladly v roce 2022 po návštěvě tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu. Po osobním setkání Si Ťin-pchinga a Joea Bidena v listopadu 2023 se komunikace postupně zlepšila, když se oba lídři shodli na nutnosti obnovy vzájmených vztahů.
Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan pak letos v srpnu jednal během třídenních rozhovorů v Pekingu s klíčovým vojenským poradcem Si Ťin-pchinga, generálem Zhangem Youxiou. Kromě toho ale komunikoval i s hlavním čínským diplomatem Wangem Yi.
První jednání mezi veliteli na úrovni operačních oblastí z letošního září pak podle Reuters odráží dlouhodobé úsilí USA o stabilizaci vojenských vztahů a určitou „eliminaci” nedorozumění.
Podle některých analytiků je pravděpodobné, že Velitelství pro indopacifickou oblast USA na Havaji udrží současné rozmístění jednotek, ale krátkodobá nejistota ohledně možného přístupu zvoleného staronového prezidenta Donalda Trumpa je vnímána obzvláště citlivě jak čínskými lídry, tak vojenskými veliteli.
„V tomto scénáři očekávám, že vojenské velení bude mnohem více v napětí v rámci rozmístění sil kolem klíčových ohnisek, jako jsou Tchajwanský průliv, Jihočínské moře a sporné oblasti s Japonskem,“ cituje Reuters bezpečnostního analytika působícího v Singapuru a člena Pacifického fóra na Havaji Alexandera Neilla. „Vedení nemá rádo nepředvídatelnost,“ dodal Neill.
Tomáš Svoboda
