Dohoda ohledně pravidel globálního trhu pro nákup a prodej uhlíkových povolenek je spolu s navýšením finanční podpory pro rozvojové země jedním z nejdůležitějších závěrů klimatické konference COP29. Podle optimistických názorů to přinese miliardy dolarů pro nové projekty na pomoc v boji proti globálnímu oteplování. Podle kritiků však naopak hrozí greenwashing, tedy marketing používaný k přesvědčování veřejnosti, že produkty či cíle jsou šetrné k životnímu prostředí. Může dojít i na ničení životního prostředí.

Koncept uhlíkových povolenek není nijak nový. Řada zemí po celém světě, včetně Evropské unie, má vlastní systém uhlíkových povolenek. Země s nimi také již dnes obchodují na bilaterální úrovni. Kromě toho existuje řada dobrovolných systémů, které využívají třeba soukromé společnosti, aby naplnily své vlastní cíle k dosažení uhlíkové neutrality.

Nová dohoda má však umožnit, aby již příští rok začal fungovat centralizovaný systém obchodování podporovaný OSN, jak bylo navrhnuto již v Pařížské dohodě. Dohoda se týká hlavně toho jak zajistit důvěryhodnost systému, aby mohl spolehlivě vést ke snižování emisí skleníkových plynů. Mezi detaily, které bylo třeba upřesnit, patřila struktura registru pro sledování kreditů a také otázka, kolik informací by měly země sdílet o svých obchodech.

Nelichotivá historie uhlíkových kreditů

Právě to jsou klíčová kritéria pro to, aby systém plnil svůj účel. A nebyl v lepším případě zbytečný, v horším kontraproduktivní. „V principu jde o to, že stát nebo firma realizuje projekt, například třeba výsadbu stromů nebo instalaci obnovitelných zdrojů v rozvojové zemi a ušetřené emise skleníkových plynů vykáže jako vlastní snížení emisí,“ popsala Eva Pernicová, mluvčí ekologické organizace Hnutí Duha. Tak se do chudších zemí dostanou finance na boj s klimatickou změnou. Přesto je systém dlouhodobě zdrojem kritiky. Vyspělé země, jako je Česko, by měly snižovat vlastní emise. Jednak na to mají kapacity, jednak mají historickou zodpovědnost za většinu emisí, které byly do atmosféry vypuštěny.

Druhý problém je, že některé projekty, za které země dostanou kredity, mohou životní prostředí ovlivnit negativně. „Pokud například dojde k výsadbě rychle rostoucích dřevin na místě pralesa. Některé takové projekty v minulosti vedly i k vyhánění lidí z jejich půdy, aby mohla proběhnout offsetová výsadba (kompenzace vyprodukovaných emisí výsadbou stromů na jiném místě, taktiku mnohdy využívají firmy k dosažení celkové uhlíkové neutrality, pozn. red.). Není jistota, že nyní budou projekty například v nedemokratických zemích s rozsáhlou korupcí spravedlivé,“ dodala.

Mohlo by vás zajímat

V minulosti se objevila řada případů, které negativně ovlivnily pověst uhlíkových kreditů. Nejvíce těch, které fungují na dobrovolné bázi. Ať už šlo o skandály ohledně schémat bez reálné environmentální hodnoty, obvinění FBI vůči významnému projektovému developerovi za podvod ve výši 100 milionů dolarů nebo nejasnosti o tom, kam peníze z offsetů šly. A třeba nová studie publikovaná během prvního týdne COP29 v Nature Communications zjistila, že méně než 16 % uhlíkových kreditů představuje reálné snížení emisí.

Jak ale píše britský deník Guardian, současná dohoda může být „novou nadějí“ pro systém. A také poslední šance, jak to tentokrát udělat správně. Základní myšlenka totiž může být funkční a znamenat rychlejší rozvoj bezemisních technologií. Ale jen tehdy, když budou projekty opravdu ekologicky hodnotné. A získané finance půjdou tam, kam mají.

Jak zafinancovat ekologii v chudých zemích

Ekologické kredity jsou jen jedním z kousků skládačky, jak zafinancovat přechod na udržitelnější přístup k planetě ve třetích zemích. Tím druhým je přímé financování. Konkrétně se na COP29 státy dohodly na tom, že bohaté země včetně EU budou do roku 2035 ročně zasílat chudým zemím 300 miliard dolarů (asi 7,3 bilionu korun) ročně.

Jde o výrazné navýšení oproti předchozímu závazku, který činil 100 miliard dolarů ročně a měl vypršet v roce 2025. Chudé země, které za emise historicky nejsou natolik zodpovědné, jako ty vyspělé, a přesto mnohdy čelí dopadu klimatické změny intenzivněji, cíl však označily za nedostatečný.