Unie rodinných advokátů podporuje záměr, podle kterého by jako opatrovník dítěte před soudem byl zpravidla advokát. Návrh vzešel před v rámci připomínkového řízení k novele občanského soudního řádu týkající se exekucí od bývalého ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jana Chvojky (ČSSD) jako zásadní připomínka. Projednání návrhu narazilo v Legislativní radě vlády, která vrátila novelu Ministerstvu spravedlnosti k přepracování. Ministerstvo spravedlnosti ve vypořádání připomínek uvedlo, že problematika bude řešena v rámci přípravy nového civilního procesního předpisu.
„Navrhuji, aby jako opatrovník dítěte před soudem byl stanoven zpravidla advokát, protože ve složitějších typech řízení, jejich účastníkem je nezletilé dítě, je nezbytné zabezpečit pro dítě kvalifikované právní zastoupení advokátem,“ uvádí se v materiálech z připomínkového řízení. Může se jednat např. o řízení o udělení souhlasu soudu s právním jednáním dítěte, které se týká existujícího nebo budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění ve smyslu § 898 NOZ, v řízení o pozůstalosti, v řízení o náhradě škody nebo o jiných majetkoprávních záležitostech apod.
Výjimka pouze rodinné poměry
Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) jež je jako opatrovník obvykle stanoven, je specializován na jiné typy řízení a nedisponuje pracovníky se zaměřením na tuto oblast práva. Zastoupení advokátem je přitom důležité nejen k zajištění kvalifikované ochrany nejlepšího zájmu dítěte, ale i potřebné nestrannosti, uvedl Chvojka dále s tím, že ve prospěch zastoupení dítěte advokátem se vyslovil též Ústavní soud v nálezu I. ÚS 3304/13 ze dne 19. 2. 2014: „pokud soud ustanovuje dítěti jako straně sporného občanskoprávního řízení opatrovníka, měl by zpravidla s ohledem na nejlepší zájem dítěte ustanovit advokáta“. Zastoupení dítěte advokátem bylo dále posíleno i v trestně-právním řízení, kdy jej v některých případech soud obligatorně ustanoví pro řízení opatrovníkem dítěte.
Ze zákona by byla přípustná pouze jediná výjimka, a to pokud jde o zastoupení dítěte v občanském soudním řízení, ve kterém se primárně posuzuje otázka výchovy dítěte a rodinných poměrů dítěte, kde je důvodný přednostní výběr orgánu sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníka dítěte, pokud tuto úlohu nemůže vykonávat rodič či osoba blízká.
Podmínkou specializace
„Návrh novely občanského soudního řádu předložený ministrem pro lidská práva Unie rodinných advokátů v každém případě vítá. Advokáti působící v opatrovnickém řízení jsou obvykle rodinnými odborníky a odborně i procesně jsou připraveni působit jako ustanovení opatrovníci nezletilého dítěte,“ konstatuje v této souvislosti prezidentka Unie Daniela Kovářová.
Naopak by podle ní byla velmi žádoucí byla podmínka specializace na rodinné a opatrovnické oblasti pro každého advokáta, který by měl o ustanovení v této agendě zájem. Unie rodinných advokátů další vzdělávání advokátů jednoznačně podporuje a je připravena podobně jako Česká advokátní komora přispět k vysoké odborné i profesní úrovni všech kolegů, kteří by o spolupráci měli zájem. „Pro úplnost dodávám, že již nyní bývají advokáti do této funkce ustanovováni,“ dodává Kovářová.
Opatrovník i právní zástupce
Pro posílení role advokáta jako opatrovníka nezletilého je místopředseda České advokátní komory (ČAK) Tomáš Sokol. Jak uvádí, trestní zákoník rozeznává opatrovníka obviněného (§ 34), opatrovníka zúčastněné osoby (§ 42) a opatrovníka poškozeného (§ 45). Ve všech třech případech zákonodárce zakotvil, že podmínkou výkonu této funkce je souhlas osoby, která se má stát opatrovníkem; jedinou výjimku z tohoto pravidla představuje situace, kdy opatrovníkem se má stát advokát; v takovém případě se souhlas nevyžaduje. „Vycházím tedy z toho, že úmyslem zákonodárce bylo jednoznačně deklarovat, že předseda senátu (a v přípravném řízení státní zástupce) může jako opatrovníka dané osoby kdykoli, a bez jeho souhlasu, ustanovit advokáta, který pak tuto činnost vykonává jako výkon advokacie, říká Sokol. „Ustanovení advokáta opatrovníkem v trestním řízení je tedy zcela zákonný postup a není ani v rozporu se zákonem o advokacii. Nepochybuji ani o tom, že advokát je schopen úlohu opatrovníka v jakékoliv zákonem předpokládané podobě zvládnout.“
[mn_protected]
Je podle něj ovšem třeba připomenout dva další nepřehlédnutelné aspekty. Prvým je vztah mezi opatrovníkem a opatrovaným. Podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii je advokát povinen řídit se pokyny klienta, pokud nejsou v rozporu s právním nebo stavovským předpisem. V případě advokáta – opatrovníka je na jedné straně advokát, na druhé straně není klient, ale opatrovaný. Opatrovník je, striktně nahlíženo, nad opatrovaným, tedy může rozhodovat za něj, tedy i bez ohledu na přání či pokyny opatrovaného. Byť by je jistě měl brát maximálně v úvahu. „Ovšem, je jasné, že je-li advokát opatrovníkem pětiletého dítěte, asi těžko lze očekávat, že se bude pídit po jeho pokynech a pak je plnit, nejsou-li nezákonné. To je specifikum opatrovnictví. V každém případě není pokyny opatrovaného vázán A, striktně vzato, opatrovník není ekvivalentem obhájce, takže nemá v trestním řízení zcela stejná práva jako obhájce (viz § 34 odst. 1 tr.řádu.). Obdobné to je v případě opatrovníka zúčastněné osoby a poškozeného. Dokonce v případě obviněného trestní řád jako jedno z oprávnění opatrovníka uvádí právo zvolit obviněnému obhájce.“
Mohlo by vás zajímat
Sokol rovněž připomíná, že druhým aspektem je fakt, že způsob, jakým soudy obvykle ustanovují opatrovníka, není zcela zřejmý, a že on sám v něm nenalezl žádný systém. „Pokud jsem já osobně ustanoven opatrovníkem (zatím v civilních řízeních), což se také stává, pak bez nějaké srozumitelnější souvislosti s problémem, který opatrovaný má, tedy s předmětem jeho sporu. Jakoby se předpokládalo, že ustanovený advokát je advokátem s univerzální praxí a s univerzální schopností řešit a poskytovat právní službu v jakémkoliv sporu, nezávisle na jeho předmětu. Což vždy nemusí být pravda, ovšem opatrovník má jen minimální prostor proto, aby se svému ustanovení opatrovníkem „ubránil“.
Jinak řečeno, pokračuje advokát, nelze zcela vyloučit případy, kdy opatrovníkem bude v konkrétním sporu ustanoven advokát, který s touto problematikou nemá buď žádné, anebo jen minimální zkušeností. Samostatnou kapitolou procesní schopnost, tedy nejen odborná znalost materiální stránky problémů, ale schopnost a zkušenost při zastupování před soudem. Tím spíše může tento problém nastat v případě, že opatrovníkem dítěte v trestněprávním řízení bude ustanoven advokát jen proto, že je advokát a bez ohledu na to, jaké jsou jeho odborné znalosti dílem ve vztahu hmotně právní problematice, která je projednávána, ale i jeho znalosti trestního řízení.
Zřejmě úplně nejideálnější kombinace by byla podle Sokola kombinace opatrovníka a právního zástupce. V případě obhájce to trestní řád výslovně předpokládá. Advokát – opatrovník jako osoba, která umí posoudit podstatu problému, by zvážil, případně realizoval angažmá dalšího odborníka na danou procesní a hmotněprávní oblast, nutně také advokáta. A kvalifikovaně dohlížel na jeho činnost. Tím by fakticky zastupoval standardní ochránce práv dítěte, tedy jeho rodiče. Zřejmě z odborného hlediska kvalifikovaněji. „Advokát, najatý jako obhájce či zmocněnec nebo právní zástupce, by pak poskytl právní službu. Přitom pokyny by mu dával opatrovník. Teoreticky je to možné i dnes, viz již zmíněné ustanovení trestního řádu. Nejsem pouze jist, jak se takový tandem budou dívat strážci erární kasy,“ obává se Sokol možných vysokých výdajů státu.
[/mn_protected]
Dušan Šrámek
