Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček podpořil vznik institutu takzvaného dětského ombudsmana, zároveň ale varoval před jeho nedostatečným personálním obsazením. A vymezil se i proti úsporným variantám finančního zajištění svého „kolegy” pro děti. Vyplývá to ze znění připomínek současného ombudsmana k návrhu ministra pro legislativu Michala Šalomouna (za Piráty) na změnu zákona o veřejném ochránci práv. 

Ten počítá s modelem dvou samostatně působících ombudsmanů, přičemž ten dětský by byl na stávajícím veřejným ochránci práv nezávislý. 

K pravomocím dětského ombudsmana by podle Šalomouna patřila vzdělávací činnost o právech dítěte, kontrola dodržování práv dětí i vstupování do některých typů soudních řízení, zejména opatrovnických. Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, kde dětský ombudsman chybí. Novela počítá i se vznikem národní lidskoprávní instituce, která by spočívala v rozšíření mandátu současného veřejného ochránce. 

Křeček oba záměry i jejich deklarované cíle jednoznačně podpořil a označil je za velmi potřebné. Kritizoval ale zejména možné podfinancování. „Varuji před zřizováním pouze ´pro forma´. Zejména bez odpovídajícího personálního a finančního zajištění jejich činnosti. Slovy klasika by fázi očekávání mohla snadno vystřídat fáze zklamání. A to nejen u veřejnosti, ale i mezinárodních institucí,” napsal Křeček do meziresortního připomínkového řízení. 

Mohlo by vás zajímat

Připomněl, že zabezpečování nových úkolů má mít na starosti kancelář nového dětského ombudsmana: “S ohledem na rozsah nových úkolů bude kancelář schopna zajistit takový servis pouze za předpokladu jejího adekvátního personálního posílení.”

Křeček přitom poukázal na to, že předkladatel personální obsazení kanceláře navrhuje ve čtyřech variantách podle finanční náročnosti, a že adekvátní je podle něj pouze jedna – ta nejvelkorysejší. 

Pouze reorganizace? Vyloučené, míní ombudsman

Současný ombudsman v této souvislosti vypíchl poznámku samotného autora návrhu, který připouští, že nejúspornější čtvrtá varianta může být nedostatečná.

„Tato varianta by mohla podle důvodové zprávy ohrozit plnění základních úkolů národní lidskoprávní instituce a ochránce práv dětí, jeho funkčnost a operabilitu. Je potom otázkou proč návrh s takovou variantou tedy vůbec přichází,” konstatoval Křeček na adresu pirátského ministra. 

A zdůraznil, že sám má pochybnosti i o dalších dvou kompromisních variantách II a III, které  počítají spíše s minimalistickým personálním obsazením. 

Právě to dal Křeček do kontrastu s agendou, která dětského ombudsmana podle návrhu čeká. Zmínil přitom zejména oblast dětských stížností, která by se měla kromě státních úřadů týkat také dalších orgánů veřejné správy, ale i samosprávy, tedy například ředitelů škol. 

„V případě ochránce práv dětí návrh předpokládá jeho aktivní roli v soudních řízeních. Možnost jeho vstupu do soudního řízení návrh výslovně uvádí jako silné oprávnění. Byť nakonec počítá s poměrně nízkým číslem takových případů v jednotlivém roce, je třeba mít na paměti, že jednotlivá řízení mohou trvat i několik let. Po tuto dobu bude ochránce práv dětí účastníkem soudního řízení a bude muset v něm aktivně vystupovat,” vypočítává mimo jiné Křeček.

Odmítá tak možnost, že by nová kancelář dětského ombudsmana mohla vzniknout pouze reorganizací té současné: “Představu, že výkon nových rozsáhlých  agend může kancelář zcela nebo z větší části zajistit reorganizací svých stávajících zdrojů, považuji za nerealistickou. Bez adekvátního personálního posílení kanceláře podle něj se ohrozí například prodlužování termínů a lhůt nebo pro vyřízení individuálních stížností nebo omezení vlastních šetření a průzkumů. 

Náklady v prvním roce přesáhnou 70 milionů

Křeček v této souvislosti upozornil také na návrh rozpočtu stávající kanceláře na rok 2024.

„V návaznosti na požadavky plynoucí z vládního úsporného balíčku dochází k dalšímu snížení užších provozních výdajů o 5 % a ke 2% snížení objemu mzdových prostředků. Za této situace zatížení kanceláře dalšími úkoly bez adekvátního navýšení personálních zdrojů považuji za nemožné,” shrnuje své argumenty ombudsman. 

Pro zajištění plnohodnotného výkonu činností národní lidskoprávní instituce a ochránce práv dětí je proto podle něj adekvátní pouze personální posílení kanceláře označené v návrhu jako varianta I.  

Ta, jak je popsaná v důvodové zprávě, počítá s personálním posílením o 11 míst v současné kanceláři veřejného ochránce práv a s dalšími 12 pro kancelář dětského ombudsmana. Pět lidí by pak podle této varianty mělo přibýt v sekretariátu kanceláře a dalších pět pak v sekci vnitřní správy. Návrh počítá také se zřízením pracovních a poradních skupin. 

U samotného dětského ombudsmana pak první varianta uvádí jeho plat na úrovni 2,8 milionu za rok včetně pojistného a dalších 730 tisíc by pak bylo vyhrazeno na nutné výdaje. Návrh také počítá s 360 tisíci ročně na pronájem bytu pro dětského ombudsmana. Celkové roční náklady na výkon jeho funkce by podle první varianty financování činily necelé 4 miliony korun. 

„V roce zahájení výkonu nové působnosti ochránce by celkové výdaje Kanceláře činily 74,6 milionu korun a v letech následujících by pak každoročně činily 37,9 milionů korun,” shrnuje nutné výdaje podle varianty I důvodová zpráva předkladatele. 

Finance jsou proti

Proti ní se přitom v připomínkách postavilo ministerstvo financí, podle kterého jsou jakékoliv zvýšené nároky na státní rozpočet vyloučené.

„S ohledem na konsolidaci veřejných financí nelze připustit, aby zvýšené výdaje spojené s navrhovanou právní úpravou byly řešeny na úkor zvýšení deficitu státního rozpočtu. Domníváme se, že nadefinované potřeby je možné zabezpečit aktuálně v rámci v současnosti platných či zredukovaných limitů,” konstatuje resort financí vedený Zbyňkem Stanjurou (ODS).

Strážce veřejné kasy také uvádí, že pokud není možné změny bez zvýšených nároků na státní rozpočet provést, bylo na místě výrazné omezení ambiciózních plánů. Přímo přitom zmiňuje možné ustoupení nebo značné omezení rozšíření působnosti současného veřejného ochránce práv v rámci zřízení národní lidskoprávní instituce podle tzv. Pařížských principů.

„Připomínáme, že toto rozšíření působnosti veřejného ochránce práv není součástí programového prohlášení vlády. Důvodová zpráva neukazuje přesvědčivě, že by Česká republika byla k tomuto kroku přímo vázána svými mezinárodními závazky,” konstatuje ministerstvo. Navyšování agend aparátu státu podle něj není v souladu s aktuální snahou o jejich redukci a úsporná opatření napříč celým veřejným sektorem.

Dětský ombudsman měl být už dávno

Po vypořádání připomínek novelu projedná Legislativní rada vlády a na podzim ji chce Šalomoun předložit vládě.

Se zřízením postu dětského ombudsmana počítá Úmluva o právech dítěte, která začala platit v někdejším Československu v únoru 1991. Závazky při svém vzniku převzalo Česko. Je jednou z posledních zemí, která dětského ombudsmana nemá. Vytvoření pozice doporučovaly opakovaně vládní výbor pro práva dítěte i mezinárodní instituce.

Tomáš Svoboda