Debata o takzvané vícerychlostní Evropě se vrací do centra pozornosti. Nová koalice velkých ekonomik E6 chce posunout spolupráci v Unii kupředu, zatímco některé členské státy prosazují naopak EU, kde si země vybírají, kterých iniciativ se zúčastní. Expert z bruselského think-tanku EPC vysvětluje, co vše je ve hře.
Nová koalice nejsilnějších evropských ekonomik E6, kterou tvoří Německo, Francie, Polsko, Španělsko, Itálie a Nizozemsko, testuje hranice spolupráce v Unii. S každým dalším návrhem vícerychlostní Evropy ale roste riziko, že se integrace evropské sedmadvacítky vyprázdní kvůli sporům mezi členskými zeměmi. Vysvětluje zástupce ředitele bruselského think-tanku European Policy Center (EPC) Janis Emmanouilidis v rozhovoru pro EU Perspectives.
Je současný pokus o zavedení dvourychlostní Evropy jiný než ty předchozí?
Za prvé, diferenciace je již realitou v evropském bloku. Stačí se podívat na Schengen. Více rychlostí je něco, s čím Unie už pracuje. Diskuse o diferencované integraci byly často nástrojem nátlaku. Buď k zajištění jednomyslného rozhodnutí nebo velké většiny souhlasící s nějakým cílem.
Nyní je poněkud odlišné to, že panuje shoda dělat věci na evropské úrovni ambiciózněji, než jsme dosud viděli. Zejména kvůli vývoji v USA a změnách v transatlantických vztazích. Stále více si uvědomujeme, že žijeme v jiném světě. To vyžaduje vyšší úroveň ambicí, než na jakou jsme byli zvyklí.
To, co popisujete, zní spíše jako ad hoc reakce v rámci stávajících struktur – než jako strukturální změny. Co může E6 přinést?
E6 je pro mě stále do značné míry politické seskupení, které se snaží prosadit určité postoje. Nevíme, zda to povede k něčemu podstatnějšímu na evropské úrovni nebo mimo Unii. A nevíme, kolik členských států by nakonec do této skupiny patřilo. Rozhodně by jich bylo více než šest.
Některé země chtějí Unii rozložit
Tábor zastánců větší národní suverenity – zejména mezi zeměmi Visegrádské čtyřky – prosazuje vizi v podstatě à la carte (podle chuti) Evropské unie. Žádné závazné povinnosti, členské státy si jen berou to, co chtějí. Souhlasíte?
Některé země chtějí ve skutečnosti rozložit a vyprázdnit evropský blok zevnitř. To je jejich konečný cíl. Hledají jakoukoli příležitost, jak to udělat. Případná evropská integrace by podle nich měla probíhat mimo unijní struktury.
Bez zapojení Komise, bez demokratické kontroly Evropského parlamentu, bez dodržování právního státu, bez Soudního dvora EU. Ve skutečnosti chtějí oslabit Unii. Mohli bychom se dostat do bodu, kdy jednota už nebude jednou z možností.
Jak hodnotíte chování maďarského premiéra Viktora Orbána? V jakém okamžiku se dostáváme od hlubší integrace k pouhému zachování toho, co již existuje?
Jsme svědky toho, že se mocné síly snaží Unii zevnitř vyprázdnit a vytvářet dělicí linie. Vidíme, jak v tomto směru vnější aktéři – včetně Washingtonu – aktivně pracují. Tento vývoj by nás ale neměl překvapovat.
Pokud některé volby v členských zemích posílí politické strany s více než kritickým pohledem na Evropskou unii, můžeme se ocitnout v situaci, že vznikne větší tlak na změnu směřování evropské sedmadvacítky. Pokud se takovou situaci nepodaří politicky zvládnout, mohli bychom čelit vážnému problému na evropské úrovni. Doufám, že se tomu můžeme stále vyhnout.
Mohlo by vás zajímat
Celý rozhovor v angličtině, který vyšel na EU Perspectives, si můžete přečíst ZDE.
