Africká ekonomika vyrostla v loňském roce o 3,6 %, což je nad celosvětovým průměrem. OECD pro černý kontinent předpovídá podobný vývoj i v letošním roce. Napřesrok má pak hospodářský růst ještě zrychlit.
Hospodářský růst Afriky zůstal v roce 2015 na solidní úrovni, a činí tak z černého kontinentu v tomto ohledu světového premianta. Reálný hrubý domácí produkt totiž loni vzrostl o 3,6 procent, jak ukazuje nejnovější analýza Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Africký růst byl o půl procentního bodu silnější, než růst globální, a dvakrát větší, než růst ekonomiky eurozóny. Afrika si tak udržela pozici druhého nejrychleji rostoucího kontinentu hned po Asii.
„Pro letošní rok očekáváme růst africké ekonomiky o 3,7 % a v roce 2017 až o 4,5 %,“ tvrdí OECD v ekonomickém výhledu Afriky. Organizace zároveň předpokládá, že během příštího roku bude tempo hospodářského růstu kulminovat. Přičítá to globálnímu oživení a postupnému navyšování cen komodit. Přesto OCED zdůrazňuje, že tuto predikci je nutné brát s určitou rezervou. Aktuální růst světového HDP je totiž stále křehký a není jisté, zda v příštím roce zpevní. Pak je také otázka, zda vydrží i trend rostoucích cen komodit, nebo zda se stanou „obětí“ volatility.
Za růstem jsou domácí faktory
Africký růst se opíral především o domácí faktory, které napomohly lépe ustát globální hospodářský protivítr. V zemích, kde panovalo příznivé počasí, byl růst tažen především zemědělstvím. Na druhé straně východ a jih Afriky v tomto ohledu trpěl, neboť byl zasažen suchem a povodněmi. Růst zemí bohatých na přírodní zdroje byl tlumen poklesem jejich cen. Zlevňování komodit se však nepříznivě projevilo na plnění vládních rozpočtů a také na poklesu investic do těžebních odvětví.
V několika málo zemích oživil zpracovatelský průmysl, ale jeho razantnější rozvoj byl tlumen přetrvávajícími výpadky v dodávkách elektřiny. Poptávkovou stranu ekonomiky táhla především spotřeba domácností a investice ve stavebnictví. I zde se pozitivně projevilo, že šlo o impulsy, přicházející zevnitř ekonomiky, což ji činí odolnější vůči případným vnějším šokům. Slabší globální růst tlumil africké vývozy, což se týkalo především nerostných surovin. Teroristické útoky se pak negativně podepsaly pod útlum turistického ruchu v tradičních destinacích, jako Egypt nebo Tunisko.
Ve většině afrických zemí se v loňském roce stupňoval tlak na veřejné rozpočty. Z tohoto důvodu je udržitelnost míry zadlužení velice důležitá. Tamní vlády vesměs pokračovaly ve střídmé fiskální politice, když se snažily držet své výdaje na uzdě a zlepšit výběr daní. Díky oslabením lokálních měn a nárůstu importované inflace šla ve většině zemí ruku v ruce s umírněnou fiskální politikou také umírněná politika monetární.
Čisté peněžní toky do Afriky dosáhly v roce 2015 necelých 210 miliard dolarů. „To je o 1,8 % méně, než v roce 2014,“ píše se v analýze. Nejvíce k nim přispívaly remitendy. Přímé zahraniční investice do těžby a zpracování kovů klesly, což je také důsledek poklesu cen nerostných surovin.
Zóna volného obchodu a lidská práva
Růst africké ekonomiky v posledních 15 letech přinesl spoustu nových obchodních příležitostí. Evropská unie bude i nadále hlavním obchodním partnerem Afriky. Za pozitivní lze považovat i vytvoření zóny volného obchodu (TFTA – Tripartite Free Trade Agreement) mezi třemi největšími africkými obchodními bloky: Společný trh východní a jižní Afriky (COMESA), Jihoafrické rozvojové společenství (SADC) a Východoafrické společenství (EAC). TFTA velmi pravděpodobně přispěje ke snižování příjmových rozdílů mezi africkými zeměmi a současně zvětší trh, na který bude mít přístup také Evropská unie.
Pro hospodářský rozvoj Afriky je také neméně důležité, že se zde rozšiřuje počet lidí, kteří mají přístup ke vzdělání a zdravotní péči. Přesto OECD namítá, že rychlost, jakou se tak děje, není dostatečná. Větší rozvoj v této oblasti je brzděn značnými rozdíly v příjmech nejen mezi zeměmi, ale i v rámci zemí a samozřejmě také mezi muži a ženami. Příčinou je pomalá restrukturalizace ekonomik, zejména v sektorech ovládaných malými skupinami, či nedostatečná opatření pro zrovnoprávnění žen.
V Africe dochází k masivní městské zástavbě a stěhování obyvatelstva do větších center. Ta rovněž přispívá k ekonomickému rozvoji, ovšem ne každý z ní profituje. Na jedné straně vzniká vrstva relativně bohatých lidí, na straně druhé narůstá také míra městské chudoby. Tím se stupňuje riziko nárůstu určitého napětí mezi těmito skupinami. „Vlády by se měly soustředit na zajištění bezpečnosti a akcentování lidských práv,“ apeluje OECD. To má dnes ekonomicky vyloučené obyvatelstvo vést k přesvědčení, že i chudší lidé mají příležitost svou situaci zlepšit. V každém případě stojí před vládami mnoha afrických zemí ještě spousta nelehkých úkolů.
-usi-
