Varování před nedostatkem energie je evergreenem debaty o české energetice. Tentokrát však opravdu hrozí, že se temné scénáře naplní. „Ano, problém máme a velký. Z důvodu záporného výrobního spreadu totiž nedojde již v příštím roce k odstavení jen kondenzační výroby v elektrárnách, ale i v teplárnách a závodních energetikách. Do té doby žádné náhradní plynové zdroje prostě nepostavíme,“ řekl v rozhovoru pro Ekonomický deník energetický expert a jednatel konzultační firmy Invicta Bohemica Jan Vondráš.
Invicta Bohemia je podle Vondráše jediný subjekt v Česku, který již 26 let systematicky analyzuje celý energetický trh včetně bilance těžby a spotřeby uhlí v jednotlivých sektorech. Riziko zhroucení uhelné energetiky včetně tepláren a podnikových elektráren nikdy nebylo tak vysoké jako v této době. „Před tímto problémem jsme poprvé varovali na jaře 2017, naposledy v analýze před dvěma roky. Zajímalo to tehdy jen několik osvícenějších poslanců. Dnes je to veřejné téma, bohužel v médiích redukované pouze na výrobu elektřiny v několika kondenzačních elektrárnách,“ upozornil Jan Vondráš.
ED: Stranou debaty o konci uhlí zůstávají trochu neprávem uhelné lomy. Jak moc je jejich ekonomika závislá na provozu velkých systémových elektráren?
To je právě ta redukce celého problému pouze na otázku velkých elektráren! Pokud totiž spread (zisková marže – pozn. red.) nevychází ani teplárnám a závodním energetikám, ony také kondenzační výrobu vypnou. Pak se již nebavíme o nevýrobě zhruba 8 terawatthodin (TWh) v Elektrárně Chvaletice a Elektrárně Počerady, ale o nevýrobě zhruba 17 TWh! To při měrné spotřebě mírně pod jeden milion tun hnědého uhlí na 1 TWh znamená výpadek přes 15,5 milionu tun. S výjimkou Dolů Nástup Tušimice to likviduje ekonomiku všech ostatních dolů a vedlo by to k jejich blízkému uzavření. Fixní náklady jsou zde obrovské a doly by nešlo ekonomicky provozovat.
ED: S provozem dolů souvisí i provoz tepláren, které v Česku jedou stále převážně na uhlí. Znamená to tedy, že vypínání velkých systémových elektráren ohrožuje nejen doly, ale nepřímo také teplárny, pro které nebude k dispozici uhlí?
Samozřejmě to riziko je nyní obrovské i směrem k výrobě tepla z hnědého uhlí. Udržet doly jen na dodávkách na výrobu tepla a elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET), která je vcelku zanedbatelná, prostě nejde. A teplo odnikud – na rozdíl od elektřiny – nedovezete. A pak je tu ještě obří problém závodních energetik a ohroženi výroby technologického tepla.
ED: Uhelné teplárny stále čekají na schválení podpory přestavby na plyn, takže nemají zajištěný tak rychlý přechod k jinému palivu…
Přesně tak. Problém přestavby je do tří až čtyř let naprosto nezvládnutelný, byť řada tepláren uspěla se svými projekty v rámci dotačního programu Heat z Modernizačního fondu. Řada dalších však zatím neuspěla. Nejedná se však jen o plyn, ale i o ZEVO (zařízení na energetické využití odpadů – pozn. red.) nebo nové zdroje na biomasu.
ED: Jak rychle máme vlastně šanci přestavět teplárny na plyn? A co tvoří nejkritičtější dodávku? Jsou to plynové turbíny?
Těch problémů je více. Stále hlasitěji zaznívá, že ministerstvo průmyslu a obchodu nesplnilo v Bruselu své domácí úkoly a celá transformace se výrazně protáhne. Konkrétně nemáme notifikované kapacitní mechanismy, nemáme schválenou podporu pro plynovou KVET, není jasné kolik budou regulované složky ceny plynu, ani kam až vyletí strmě rostoucí tranzitní poplatky plynu přes Německo. Otázka kdo, kdy za kolik turbíny vyrobí a zda vůbec budou hydrogen ready je zcela samostatná kapitola hrozících rizik.
ED: Na energetických konferencích se objevuje myšlenka, že celou spotřebu v teplárenství v nadcházejících letech „utáhne“ lom Bílina. Je takový scénář závislosti na jednom lomu rozumný?
Při této situaci by v zimě stačil požár jediné pásovky, nebo třeba sesuv či problémy v expedici, v tomto jediném lomu a celé české teplárenství by bylo rázem bez dodávek uhlí. Ale technická rizika jsou jen jedna jeho část. Ten problém je mnohem komplexnější. Zásadní je v prvé řadě to, že kotle tepláren a závodních energetik jsou uzpůsobeny provozu na konkrétní typ uhlí. Ať už to bylo vysoce výhřevné z lomu ČSA, nízkosirnaté z lomu Jiří, nebo naopak málo výhřevné z lomu Vršany. Nasypat do nich jen tak uhlí z Bíliny prostě nejde. V řadě případů by se navíc muselo měnit integrované povolení, změnila by se i ekonomika provozu. Kotlařina je velmi složitý obor a opravdu ho nelze přebít politickými deklaracemi nebo účelovými pohádkami.
ED: Je pravda, že Bílina je jako nejhlubší důl v České republice také hornicky a technicky nejsložitější?
Bílina má velký poměr skrývky a vytěženého uhlí 4,39. To znamená, že v roce 2022 bylo nutno odtěžit 4,4krát více skrývky, než se vytěžilo uhlí. Oproti tomu lom Vršany má poměr 1,26. Prodloužení těžby na Dole Bílina bylo před nedávnem schváleno a samozřejmé se počítá s vysokými náklady na skrývkování. V tom problém není. K tomu musí naplno běžet právě i nadkritický blok Elektrárny Ledvice. Loni v říjnu prohlásil generální ředitel ČEZ Daniel Beneš, že pokud bude hnědouhelný spread záporný, tak budou muset v roce 2026 elektrárny zavřít. Pak by to problém samozřejmě byl, ekonomika těžby lomu by bez Elektrárny Ledvice zkolabovala.
Teď však ředitel Beneš obrátil a říká, že jim to vychází kladně. Co se od podzimu změnilo? Zlepšil se spread? Ne! Klesly snad náklady na těžbu? Ne! Klesly mzdové náklady Ne! Klesla snad cena aditiv? Ne. Zlepšila se účinnost elektráren? Taky Ne! Takže je to stále ta nekonečná hra zakopávání problémů pod koberec a bagatelizování stavu, do kterého jsme se sami dostali.
ED: Podniková teplárna litvínovského závodu Orlen Unipetrol využívá k provozu rafinérie provozní páru a spaluje hnědé uhlí. Může případný nedostatek uhlí ohrozit dodávky pohonných hmot na český trh?
Problém Unipetrolu je jedním z největších hrozících rizik. V současné době využívá zhruba 1 milion tun nízkovyhřevného uhlí z lomu Vršany. Pokud by lom přestal těžit, tak nejenže není lom Bílina schopen takovéto množství nízkovýhřevného uhlí dodat, ale ani převzít zpět každoročně asi 200 tisíc tun popílku, který se do lomu Vršany zpět závaží.
ED: Je česká energetika s ohledem na výše uvedené v ještě větším průšvihu, než se obecně míní?
Vše co jsem výše uvedl mohu doložit na tvrdých datech, která máme v časových řadách více jak 25 let k dispozici. Průšvih je skutečně veliký a je třeba, aby to už politická reprezentace konečně naplno pochopila a začala ho systémově řešit. Nejde skutečně jen o dvě systémové elektrárny, ale o dominový efekt rozpadu celého výrobního řetězce těžby, přepravy a výroby elektřiny a tepla z hnědého uhlí.
Řešením je zavedeni takzvaných rozdílových kontraktů pro všechny klíčové výrobce elektřiny a tepla z hnědého uhlí do doby jejich náhrady nízkoemisními zdroji. Poláci a Němci, kteří mají také vysoký podíl výroby z uhlí, si jej ošetřili a uhelné zdroje z důvodu energetické bezpečnosti budou provozovat ještě mnoho dalších let.
(red)
