Občanská demokratická strana stojí před svým nejsložitějším víkendem za poslední dekádu. Na 32. kongresu, který v sobotu 17. ledna 2026 dopoledne začíná v pražském hotelu Clarion, se nebude hrát jen o personální obsazení konzervativní pravicové strany. Po říjnovém volebním debaklu a následné rezignaci Petra Fialy se ODS nachází v hluboké depresi. Tradiční voliči, zvyklí na dravou obhajobu kapitalismu a národní suverenity, stranu masivně opouštějí.
Budou po víkendu stranu opouštět i její dlouholetí členové? Není to vyloučeno. Partaj prochází dramatickou katarzí. Po delší době se ozval bývalý místopředseda Ivan Langer (ODS) s dokumentem pod názvem Olomoucké artikuly. Řada straníků je vnímá jako poslední ideový apel na záchranu identity dříve dominantní pravicové síly.
Personální zemětřesení: Útěk od odpovědnosti?
Jedním z nejvíce šokujících aspektů nadcházejícího víkendu je masivní ústup dosavadních špiček. Z nejužšího vedení strany se rozhodli odejít klíčoví hráči, kteří formovali vládní politiku posledních let a byli tvářemi projektu SPOLU. Zbyněk Stanjura, dlouholetý stratég a strážce stranické pokladny, v předsednictvu končí. Spolu s ním odcházejí i bývalý ministr kultury Martin Baxa a exministryně spravedlnosti Eva Decroix.
Tento exodus naznačuje, že vnitřní pnutí v ODS dosáhlo kritické hranice. Dosavadní architekti koaličních kompromisů již nechtějí nést odpovědnost za preference, které se podle posledního modelu STEM (leden 2026) propadly ke 14 %.
Jedinou tváří z minulé éry, která se pokusí post v nejužším vedení obhájit, je europoslanec Alexandr Vondra. Ten je sice vnímán jako spojka k „reálné pravici“, ovšem jeho pozice v rámci rozhádaných regionů není zdaleka jistá. Delegáti se tak ocitají před volbou bez jasné kontinuity, což nahrává scénáři personálního resetu.
Mohlo by vás zajímat
Hrozba personální „plichty“ a rozštěpené regiony
Napětí mezi regiony dosahuje vrcholu. Favorit na předsedu Martin Kupka sice nasbíral nominace z 11 krajů, ale jeho cesta k vítězství není vůbec umetená. Kupka je pro mnohé symbolem „fialismu bez Fialy“. Jeho protikandidát Radim Ivan (iniciativa Česko.plus) naopak reprezentuje radikální řez. Ivan ostře útočí na „zabetonované“ struktury a projekt SPOLU označuje za ideově vyčerpaný.
Dramatická situace panuje v regionech, které nevydaly žádné usnesení o podpoře. Jihočeská, moravskoslezská a karlovarská organizace zůstaly rozpolcené. V tajných volbách tam žádný z kandidátů nezískal nadpoloviční většinu. Pokud se tato nerozhodnost přelije do jednacího sálu, hrozí reálný pat. Cílem této „plichty“ může být snaha delegátů vynutit si hledání zcela nových tváří, které nejsou spojeny s vládními neúspěchy.
Nové tváře a indikátor obrody?
V této atmosféře se jako stabilizační prvky profilují kandidáti na místopředsedy s jasnou vizí. Martin Červíček, senátor a bývalý policejní generál, otevřeně volá po tom, aby v ODS bylo „méně filozofování a podstatně více praktických kroků.“ Chce straně vrátit téma bezpečnosti a vnitřní disciplíny. V Senátu ale příliš viditelný není.
Červíčkovi sekunduje Tomáš Portlík, starosta Prahy 9, který reprezentuje ekonomický pragmatismus velkoměsta. Portlík chce usmířit ODS s podnikatelskou sférou, kterou strana zklamala zaváděním sektorových daní a dotační politikou. Také jeho veřejnost plošně příliš nezná.
Regionální základnu se mezitím pokoušejí stabilizovat nové tváře, jako je podnikatel Jiří Borovka na jihu Čech. Ten po svém zvolení (12. ledna 2026, poměr 26:17 proti Tomáši Jirsu) prohlásil: „Mandát beru jako důvěru na dobu, než se ODS na jihu personálně obrodí. Vítán je každý demokrat, který ví, že ‚bez práce nejsou koláče‘, respektuje názory druhých a hodnoty jsou pro něj víc než osobní ambice.“
Tento důraz na hodnoty a práci místo osobních ambicí rezonuje u členské základny mnohem silněji než vládní proklamace o stabilitě.
Langer volá po návratu ke kořenům
Intelektuálním motorem vnitrostranické opozice se stal bývalý místopředseda a někdejší ministr vnitra Ivan Langer. Své pětatřicetileté členství využil k tvrdé reflexi. Langer varuje, že ODS ztratila svou duši v nekonečných koaličních ústupcích. Jeho diagnóza je jasná: ztráta identity a ideová rozmlženost. „Kdo nezná kořeny stromu, z něhož vyrostl, je jen list, který uschlý jednoho dne vítr odvane do zapomnění,“ vzkázal delegátům.
Z tohoto pocitu ohrožení se zrodily Olomoucké artikuly 2026. Nejde o pouhý program, je to manifest za znovunalezení „pravicové duše“ ODS. Spolupodepsáni pod ním jsou Martin Novotný a Jan Mráz:
- Revize evropské integrace: Požadavek na revizi Lisabonské smlouvy a návrat k suverénní mezivládní spolupráci.
- Měnová suverenita: Ústavní ochrana české koruny a definitivní odmítnutí eura.
- Odpovědná migrační politika: Nulová tolerance nelegální migrace a odmítnutí diktátu kvót.
- Bezpečnost v NATO: Navýšení výdajů na obranu ke 3 % HDP a obnova branné přípravy.
- Realistická diplomacie: Prosazování národních zájmů bez aktivistického moralizování.
- Ochrana národního státu: Obrana suverenity proti federalistickým snahám Bruselu.
Nelhostejnost vás v takové situaci vede k aktivitě a snaze stav, který vás netěší, změnit,“ napsal Ivan Langer. Foto: Nadace bezpečná Olomouc
Fialova cena za kompromis
Fakta jsou neúprosná. Fialova pětikoalice sice udržela vnější politickou stabilitu předchozího establishmentu, ale pro ODS znamenala vnitřní erozi. Snaha o koaliční smír vedla k rezignaci na pravicové principy – od bobtnání státního aparátu až po rezignaci na zeštíhlení sociálního systému.
Právě tato „středová politika“ je hlavním hybatelem současného propadu. Víkendový kongres tak bude buď počátkem bolestivého návratu ke kořenům, nebo potvrzením definitivního úpadku dříve jediné silné pravicové strany v České republice. Někteří členové ODS proto v nadsázce zmiňují, že by nebylo špatné, kdyby kongres skončil „plichtou“, která by vygenerovala nové, neokoukané tváře, které se – slovy Járy Cimrmana „nezakecají“. Scénář s nezvolením předsedy se proto v tuto chvíli může jevit jako jedna z mála cest, jak pravicového voliče šokovat a vybudit znovu zájem o značku ODS.
