Záznam odposlechu pořízený Vězeňskou službou může sloužit jako důkaz v trestním řízení. A to přesto, že ho nepovoluje soud. Musí však být použit přiměřeně s ohledem na závažnost trestné činnosti a vyváženě vzhledem k právu na tajnost komunikace. Z případu obálky se sušenkami a drogou doručené do vězení schválilo trestní kolegium Nejvyššího soudu právní větu.
Muž přijal po telefonu instrukce od vězně, jak do vězení zaslat drogy. Vězeň ovšem volal z vězeňského telefonu, který je odposloucháván Vězeňskou službou. Zásilku, kterou muž podle žádosti uschoval do sušenek Mila a podle návodu v obálce poslal na adresu dalšího vězně, zadrželi při příslušníci Vězeňské služby. Následně byl odsouzen na osmnáct měsíců do věznice s ostrahou.
V dovolání k Nejvyššímu soudu si odsouzený stěžoval, že s příjemcem drogy ve vězení telefonoval ze svého soukromého telefonu, „přičemž ani nebyl poučen o tom, že jsou jeho telefonní hovory zaznamenávány a monitorovány“. Obdobně jako odposlechy prováděné tajnými službami ani odposlech prováděný Vězeňskou službou podle něho nedosahuje kvality požadované trestním řádem a nejsou procesně použitelné v trestním řízení.
Případ projednalo trestní kolegium Nejvyššího soudu na svém zasedání 26. června 2024. Úplný text usnesení o odmítnutém dovolání je ZDE.
Muž argumentoval, že v době telefonování s vězněm se nacházel na svobodě, což znamená, že „v plném rozsahu požíval všech svých základních práv a svobod“.
Státní zástupce: Nerozhoduje, kdo je na druhé straně
Jenže těchto práv nepožívá vězněná osoba na druhém konci signálu, upozornil ve svém stanovisku státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu. „Osoba držená ve věznici v rámci výkonu takového trestu všech svých základních práv nepožívá a požívat ani nemůže, protože by tím byl popírán účel výkonu trestu,“ uvedl k tomu státní zástupce.
„Má-li přitom Vězeňská služba zákonné oprávnění seznamovat se s takovými telefonáty vězňů a pořizovat jejich záznam, pak musí být stejně jako v případě povolení odposlechu podle § 88 tr. řádu nerozhodné, že u samotného dovolatele podmínky pro povolení odposlechu splněny nebyly, když navíc jen ve zlomku případů je předem známo, s kterou konkrétní osobou povede odposlouchávaný jedinec telefonický hovor,“ uvedl doslova k obsahu dovolání státní zástupce.
Tajemství zpráv lze prolomit zákonem. U vězňů vyhláškou
Na prvním místě považuje Nejvyšší soud za vhodné věnovat se námitce obviněného, podle které závěr o jeho vině soudy obou nižších stupňů založily na procesně nepoužitelném důkazu v podobě záznamu telefonických hovorů dovolatele se spoluobviněným R. M. realizovaných prostřednictvím systému vězeňského telefonu – BVfon. Podle obviněného se totiž de facto jedná o odposlech a záznam telefonické komunikace, u něhož nebyly splněny požadavky stanovené trestním řádem, uvedl ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Nejvyšší soud poté shrnul: Tajemství zpráv předávaných telefonem lze prolomit jen způsobem stanoveným zákonem. Soudní příkaz k odposlechu musí být vydán proti konkrétní osobě a musí být odůvodněný. Příkaz může být vydán jen v zahájen trestním řízení, podložen indiciemi a s cílem získat důkaz.
V daném případě je ale podle Soudu třeba „zdůraznit, že poměry osob ve výkonu trestu odnětí svobody jsou upraveny speciálním zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), přičemž daná problematika je pak provedena vyhláškou č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o řádu výkonu trestu odnětí svobody“),“ uvedl Nejvyšší soud.
Ani vězňům právo na tajemství zpráv nezaniká
Podle vyhlášky o řádu výkonu trestu odnětí svobody je Vězeňská služba oprávněna seznamovat se s obsahem telefonátů vězněných osob. Obvykle tak činí „kontrolou záznamu telefonátů na záznamovém médiu, výjimečně přímým odposlechem ředitelem věznice pověřeným zaměstnancem Vězeňské služby“. „Pakliže obsah telefonátu zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská služba předá záznam telefonátu orgánu činnému v trestním řízení, v případě přímého odposlechu hovor přeruší a událost oznámí,“ uvedl Nejvyšší soud.
Umožňuje-li trestní právo realizaci veřejného zájmu na zajištění řádného výkonu trestu odnětí svobody a naplnění jeho účelu pomocí nástrojů omezujících soukromí jednotlivce, kteréžto nejsou upraveny v trestním řádu, pak jejich použití musí rovněž dbát na dodržení zákonných podmínek a respektovat ústavněprávní limity, jelikož tento postup zasahuje do základních práv a svobod jednotlivce, uvedl dále Soud.
„Ani v případě monitorování telefonické komunikace osob ve výkonu trestu odnětí svobody totiž zcela nezaniká právo dotčených osob na respektování tajemství zpráv podávaných telefonem ve smyslu čl. 13 Listiny základních práv a svobod. V každém konkrétním případě je tudíž nutno vyvažovat toto právo na jedné straně a veřejný zájem na straně druhé,“ vysvětlil Nejvyšší soud s tím, že jde o věc přiměřenosti a vyváženosti mezi charakterem trestné činnosti a zásahem do soukromí.
O tom, že je odposloucháván, je vězeň poučen
V tomto případě nešlo o telefon s obhájcem, s advokátem, který odsouzeného zastupuje v jiné věci, se státními orgány České republiky nebo s diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem cizího státu, s mezinárodní organizací, která podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, je příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv, a dále se zaměstnancem obce s rozšířenou působností zařazeným do obecního úřadu pověřeného zajišťováním sociálněprávní ochrany dětí. Proto je Vězeňská služba oprávněna se seznamovat formou odposlechu s telefonáty odsouzených s osobami blízkými, případně jinými osobami a pořizovat jejich záznam.
Při nástupu trestu jsou podle Nejvyššího soudu o tomto oprávnění Vězeňské služby vězni poučeni. „V případě monitorování telefonického provozu osob ve výkonu trestu tedy zákon o výkonu trestu nestanovuje obdobně přísné podmínky pro jeho realizaci jako je tomu u odposlechu a záznamu telefonického provozu podle trestního řádu, jelikož se nejedná o odposlech bez vědomí uživatele telefonické stanice,“ uvedl k tomu Nejvyšší soud.
Odposlechem zajistili drogu a případ předali policii
Podle Nejvyššího soudu byly v tomto případě „zákonným způsobem pořízeny záznamy monitorovaných hovorů ze systému vězeňského telefonu – BVfon“. V úvahu je třeba vzít, že odposlech a záznam telefonické komunikace byly realizovány před zajištěním zásilky obsahující drogy a zahájením úkonů trestního řízení. S ohledem na výše uvedené nelze postup Vězeňské služby mít za obcházení ustanovení § 88 tr. řádu, za postup nepřiměřený či nepřípustný, jelikož tento postup nebyl iniciován v rámci prověřování podezření na páchání trestné činnosti, a to jakožto alternativa odposlechu podle trestního řádu v situaci, kdy by zřejmě nebylo možno k povolení takovéhoto odposlechu přistoupit, uvedl NS.
„Předmětné záznamy si od Vězeňské služby následně vyžádal policejní orgán v návaznosti na identifikaci osoby obviněného T. V. jakožto odesilatele zásilky a zjištění, že s tímto odesilatelem telefonicky komunikoval spoluobviněný R. M., jenž telefonní číslo dovolatele nahlásil pod falešným jménem jakožto telefonní číslo své partnerky, a to za účelem utajení jejich komunikace a umožnění častějšího telefonického kontaktu v průběhu výkonu trestu odnětí svobody,“ doplnil Nejvyšší soud konec případu.
Podle Nejvyššího soudu dokonce v tomto případu byly respektovány zásady trestního řízení: „Pokud tedy orgány Vězeňské služby namítaný odposlech telefonické komunikace uskutečnily, následně zajistily zakázanou psychotropní látku ukrytou v poštovní zásilce a záznam telefonního hovoru předaly policejnímu orgánu, byly plně respektovány jak základní zásady trestního řízení stanovené v § 2 tr. řádu, tak postuláty ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, „ uvedl Soud s tím, že soudy obou stupňů za této situace nepochybně opřely své skutkové závěry o procesně relevantní a použitelné důkazy.
Právní věta:
Záznam telefonátu pořízený Vězeňskou službou České republiky podle § 18 odst. 5 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, může sloužit za důkaz v trestním řízení ve smyslu § 89 odst. 2 tr. ř.
Irena Válová
