Velké emoce vyvolává v Česku plán zavedení emisních povolenek pro osobní dopravu a vytápění budov. Nový systém má platit od roku 2028. I když se odložil o rok, další průtahy považuje europoslanec Ondřej Krutílek za nepravděpodobné. Zákonodárce zvolený za ODS v rozhovoru pro EU Perspectives také vysvětlil, proč je podle něj nutné změnit systém „uhlíkového cla“.
Je reálné, aby se odložil mechanismus obchodování s povolenkami ETS2 a omezila se cena povolenek?
Další odklad ETS2 (rozšíření systému obchodování s emisemi, který se nově vztahuje také na spalování paliv v budovách, silniční dopravě a dalších odvětvích – pozn. red.) nepovažuji za pravděpodobný. To však neznamená, že bychom to měli vzdát. Zavedení ETS2 se o rok odložilo díky tlaku tehdejší české vlády a naší iniciativě v Evropském parlamentu. Jednání byla velmi obtížná. Usilovali jsme o delší odklad. Reálně jsme byli schopni dosáhnout odklad o jeden rok. Přesto to budeme zkoušet znovu a znovu. Většina členských států ale již počítá s ETS2 na domácím trhu.
Chceme ale znovu otevřít prostor pro úpravy systému s emisními povolenkami. Ideálně usilujeme o odložení až do roku 2030.
Jak se bude vyvíjet další vývoj cen emisních povolenek?
Díky neoficiálnímu návrhu, který předložila Česká republika s podporou 18 dalších zemí v roce 2024, jsme přesvědčili Komisi, aby podnikla kroky k omezení ceny povolenek ETS2. Odložení nových pravidel je důležité proto, že jsme získali čas na revizi celé směrnice pro obchodování s emisními povolenkami. Potřebujeme předvídatelnou a rozumnou cenu povolenek na emise uhlíku. To platí pro domácnosti i menší podniky. Musíme také přemýšlet o udržení a rozšíření průmyslových a obranných kapacit v Evropě.
Od ledna 2026 musí obchodníci ze třetích zemí, kteří do Evropy dováží zboží, jako je ocel, hliník nebo hnojivo, platit na unijní hranici takzvané uhlíkové clo — alespoň v případě, že daná země původu nemá vlastní systém emisních povolenek. Jak takzvaný CBAM hodnotíte?
Systém byl původně možná míněn dobře jako způsob, jak pomoci evropskému energeticky náročnému průmyslu. V praxi ale Unie bohužel vytvořila jakýsi „hybrid“, který formálně vypadá jako opatření na ochranu klimatu, ale ve skutečnosti není nic jiného než protekcionistické uhlíkové clo. Clo je ale nedotažené a plné mezer. Komise bohužel nereagovala na výzvy průmyslu, aby odložila zavedení tohoto systému. Jsme svědky chaosu, obcházení pravidel a nechtěných důsledků.
Jakým způsobem se dá obcházet systém CBAM?
CBAM se vztahuje na konkrétní komodity, jako je surová ocel nebo hliník, případně na polotovary. Nevztahuje se na konečné výrobky. Co se tedy stane? Evropští výrobci například zaznamenají zvýšení cen dovážené oceli. Konkurenti ze třetích zemí ale začnou dovážet velké množství hřebíků, šroubů a komponentů, na které se nevztahuje uhlíkové clo. To znamená, že „špinavé“ zboží nadále vstupuje na unijní trh a náš vlastní průmysl bude trpět. To je kontraproduktivní.
Logicky by se CBAM mělo rozšířit i na další produkty, jako jsou stroje, automobily atd. To by však vedlo ke zvýšení cen pro konečné zákazníky. Najít řešení nebude snadné. Prozatím je na stole návrh Komise rozšířit systém na vybrané meziprodukty a zboží, aby nedocházelo k obcházení CBAM. Komise musí také navhnout, jak chránit naše vývozce, kteří musí platit emisní povolenky.
Jaké úpravy tedy navrhujete?
Potřebujeme důkladné přehodnocení a úpravu celého systému CBAM. Systém se musí provázat na revizi ETS. Jinak by evropská energeticky náročná výroba prohrávala na dvou frontách najednou. Původní myšlenka byla, že CBAM bude efektivnější pro dovoz zboží do Unie a zároveň se sníží přidělování bezplatných povolenek na emise uhlíku pro průmysl. Ale takto to nefunguje. Evropské společnosti o své povolenky postupně přijdou, ale nedostanou ochranu, která jim byla původně slíbena. To není udržitelné.
Z vnitrostátního pohledu, jak jakožto člen čerstvé opozice hodnotíte dosavadní evropskou politiku české vládnoucí koalice pod premiérem Andrejem Babišem?
Současná vláda v evropské politice razantně poškozuje naše postavení. A to mě vůbec netěší – jsem sice v opozici, ale v prvé řadě mi jde o úspěch Česka, zvlášť v době obrovských bezpečnostních rizik.
Velmi závažné je znejisťování spojenců. Vláda dlouho lavírovala ohledně budoucnosti muniční iniciativy, která přitom byla naším největším úspěchem za mnoho let. Pak premiér Andrej Babiš odmítl ručit za unijní půjčku pro Ukrajinu. Ještě horší je, že Tomio Okamura – předseda vládní SPD a klíčový ústavní činitel – otevřeně papouškuje ruskou propagandu. To je daleko za hranou.
Problém je i v tom, s kým Babiš buduje vztahy. Je to spojenec (maďarského premiéra Viktora) Orbána a (slovenského premiéra Viktora) Fica, ti však v EU hrají okresní přebor, ne první ligu. Orbána už ostatní premiéři naprosto otevřeně obcházejí a bojí se mu říct cokoli diskrétního, aby to nevyzradil v Moskvě. Důležití partneři jsou jinde – je to Francie, Německo, Itálie, Polsko, Dánsko…
Mohlo by vás zajímat
Babiš se sice chlubí, že se má fotky s (italskou premiérkou Giorgiou) Meloniovou nebo (francouzským prezidentem Emmanuelem) Macronem, ale to je běžné a samo o sobě to nic nezajistí. U těch důležitých dohod, kde se o něčem doopravdy rozhoduje, určitě nebude. Evropská politika totiž není o siláckých dopisech do Bruselu, není o jednostranných prohlášeních a fotkách na sítích. Závisí na čitelnosti, důvěryhodnosti, spolehlivosti, na budování důvěry. Tohle musí vláda pochopit. Jinak bude dál poškozovat naše jméno a vyjednávací pozici, a to si v dnešní situaci prostě nemůžeme dovolit.
