Odborníkům se nelíbí, že policie žádá o vydání internetových dat bez souhlasu soudu

Policie žádá o vydání internetové komunikace i zpětně, aniž by k tomu měla předchozí souhlas soudu, a to i o více než měsíc od příkazu k její blokaci. Prokazují to faksimile policejních žádostí, které má Česká justice k dispozici. Z příkazů rovněž vyplývá, že buď neobsahují ani definici trestného činu, anebo jde o banální trestné činy.  Ustanovení, podle kterého může policie zažádat o zmražení internetových dat, a následně žádat o jejich vydání, přinesla novela trestního řádu účinná od 1. února letošního roku.

Podle sdělení generálního ředitele firmy Seznam.cz Michala Feixe, vůči které příkazy směřují, společnost s odstupem několika měsíců po přijetí novely identifikovala v praxi problém, kterým je kolize ustanovení § 7b odst. 1 s ustanovením § 158d odst. 3 Trestního řádu, který explicitně vylučuje, aby bylo sledováním zasahováno do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností, pokud k takovému sledování nedošlo s předchozím povolením soudce. „Právě předchozí povolení soudce absentuje v případech, kdy se na společnost Seznam orgány činné v trestním řízení obrací, aby byla vydána data, která ale byla podle § 7b Trestního řádu „zamražena“ dříve, než došlo k řádnému vydání příkazu soudcem podle § 158d odst. 3 Trestního řádu. Tyto příkazy logicky obsahují povolení soudu od data vydání do budoucnosti a nevypořádávají se s tím, že k faktickému zásahu do listovního tajemství již dávno došlo,“ komentuje praktický dopad novely Feix. O problematice již informoval Ekonomický deník, který patří do portfolia vydavatelství Media Network vydávajícího i Českou justici.

Zpětné žádosti

Jeho slova potvrzují i žádosti, které od policie do Seznamu došly. V jednom příkazu žádá policie, konkrétně Útvar zvláštních činností, o provedení úkonu sledování osob a věcí podle paragrafu 158 trestního řádu. Konkrétně šlo o vydání emailové schránky ze zálohy vytvořené na základě příkazu policejního orgánu 6. února. Příslušný soudní příkaz k vydání byl ovšem datován až  14. února. Policie tudíž žádá o poskytnutí dat retrospektivně, kdy příkaz ještě nebyl pokryt soudním rozhodnutím.

O tom, že se nejedná o ojedinělý případ, svědčí další příkaz Útvaru zvláštních činností. „Na základě paragrafu 7b, odst. 1, jsme vás dne 8. 2. požádali o uchování dat vztahujících se k uživatelskému účtu, a to zajištění obsahu všech emailových zpráv a kontaktů uložených ve výše uvedené mailové schránce, nastavení filtrů (přeposílání, přesměrování nebo upozornění zasílané do jiné mailové schránky nebo na mobilní telefon.).“

Z žádosti nicméně vyplývá, že ačkoli příkaz k uchování dat byl vydán k 8. únoru, Obvodní soud pro Prahu 6 vydal rozhodnutí o vydání těchto dat až k 15. březnu, tedy po více jak po měsíci od příkazu k blokaci. „Odstavec 3 výslovně uvádí, že pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, což je i tento případ, lze je uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce,“ míní advokát a člen prezídia Unie obhájců Petr Toman. Otázkou podle něj zůstává, zda sledováním věci, jež je podmíněno předchozím souhlasem soudce, lze použít pro jednorázové získání již dříve zadržených dat. Jinými slovy, zda ustanovení trestního řádu konstruované pro účely utajeného získání poznatků o věcech, k němuž může dojít až po předchozím povolení soudce, je zákonnou cestou, jak se oklikou dostat k datům uchovaným na základě dřívějšího rozhodnutí policejního orgánu či státního zástupce. „Osobně se domnívám, že nikoliv. Zákonná podmínka nezbytnosti předchozího povolení soudce by tak zcela pozbyla smyslu. Je totiž zřejmé, že souhlas soudce zjevně nepředchází policejní akci, nýbrž ji teprve následuje. Nic na tom nemění skutečnost, že do povolení soudu jsou data pouze „zmražena“ a teprve potom fakticky vydána policii.“

Toman v této souvislosti upozorňuje na absurditu takového postupu, který vyplyne při představě, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu nařídí bez jakéhokoliv omezení pouze policejní orgán a až po třech měsících si obstará povolení soudce k vydání již pořízených zvukových nahrávek či posílané e-mailové či jiné korespondence. „Jestliže lze stejná data získat dvěma odlišnými procesními postupy, pak by jejich podmínky měly být stejné. Jinak by jeden z nich postrádal smyslu. A k tomu právě dochází. Domnívám se, že jediným postupem, jak zmatek vzniklý přijetím nepromyšleného ustanovení § 7b tr. řádu odstranit, bude novelizace tohoto ustanovení. Například tak, že namísto pouhého příkazu policejního orgánu či státního zástupce bude i v případě postupu podle § 7b tr. řádu nezbytný příkaz soudce. I zde jde totiž o zásah do soukromí a do tajemství dopravovaných zpráv,“ dodává advokát.

Obdobně problém vnímá i Jana Tlapák Navrátilová z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, podle níž úprava způsobu poskytnutí součinnosti obsažena v § 7b tr. řádu se dostává do rozporu s právní úpravou odposlechů telekomunikačního provozu, přičemž používání odposlechů, resp. právní úprava jejich používání je sama o sobě předmětem dlouhodobé kritiky ze strany odborné veřejnosti. „Teorie i aplikační praxe přijala již ustálené závěry rozlišující příkazy podle § 88 a § 88a tr. řádu z hlediska časového na základě příkazu dle § 88 je zjišťovaný obsah komunikace v období po vydání příkazu a na základě příkazu dle § 88 a údaje o telekomunikačním provozu do minulosti. Tato koncepce je nově přijatým ustanovením § 7b tr. řádu narušena. Tento totiž umožňuje beze svolení soudu „zamrazit“ počítačové data (včetně obsahu komunikace) a tyto mají být dále uchovávány a následně i zpřístupněny orgánům činným v trestním řízení,“ uvádí odbornice na trestní právo.

Sporný je podle Navrátilové přitom i postup, jakým si data tyto orgány žádají. Právě pro zřejmý rozpor se zákonnou úpravou odposlechů, dle které zpětně mohou požadovat na základě příkazu soudu jenom údaje o telekomunikačním provozu, a ne obsah komunikace, se snaží „zamrazená“ data získat na základě povolení soudu k sledování osob a věcí podle § 158d odst. 3 tr. řádu.  „Takový postup je dle mého názoru nesprávný. Už samotné vyhotovování obrazových a zvukových záznamů při sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu (označované též jako prostorový odposlech) a jejích použití jako důkazu v trestním řízení a jeho nedostatečná právní úprava je právní teorii kritizovaná.  Vyžádání údajů uchovaných na zákl. §7b tr. řádu provozovatelem počítačového systému není úkonem, který by se dal pod sledování osob a věcí, jako operativně-pátracího úkonu podřadit. Obsah komunikace se tak k orgánům činným v trestním řízení podle mého názoru dostává mimo zákonní úpravu odposlechů v trestním řádu, což je nepřijatelné,“ dodává.

Odlišný názor na právo policie žádat o vydání údajů zpětně, tedy od okamžiku, kdy vydala příkaz k jejich zmražení, a ne až od data, kdy tuto povinnost nařídil soud, má místopředseda České advokátní komory (ČAK) Tomáš Sokol. „Nejsem si jist správností poukazu na § 158d tr. řádu, ale když už ta data mají, a mají i soudní povolení, tak je podle mne mohou žádat. Dokonce si myslím, že by to šlo dle § 8 odst. 1  tr. řádu i bez souhlasu soudu. Tento paragraf říká, že státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů,“ reagoval pro Českou justici.

Dušan Šrámek