Sdílení elektřiny nabývá v Česku na popularitě. Od loňského srpna, kdy je tato možnost k dispozici, si účastníci sdílení mezi sebou přeposlali 33 500 megawattů elektřiny (MWh). S každým měsícem množství roste, například v červenci se jednalo o 8242 MWh. Jenže ne všichni jsou s fungováním této novinky zcela spokojeni.
Jak uvádí správce systému, tedy Elektroenergetické datové centrum (EDC), na přelomu července a srpna bylo do sdílení zapojeno 15 625 takzvaných aktivních zákazníků. Ti si přeprodávají přebytky elektřiny, obvykle ze střešní fotovoltaiky, mezi sebou. Ke sdílení elektřiny dochází také mezi obyvateli v 685 bytových domech. Vázne naopak sdílení v rámci větších skupin.
Pět desítek energetických společenství
Podle Unie komunitní energetiky (UKEN) zatím vzniklo 57 energetických společenství, což není mnoho. „Rok po spuštění sdílení elektřiny v České republice čelí energetická společenství třem zásadním překážkám, které komplikují jejich rozvoj a zapojování místních občanů a podnikatelů. Pilotní projekty upozorňují na chybějící podporu z avizovaného dotačního programu KOMUNERG, neefektivní pravidla sdílení a nedostatečnou ekonomickou motivaci k lokální výrobě a spotřebě,“ komentuje situaci UKEN.
Zájemci o sdílení elektřiny ve větších skupinách zatím marně čekají na přidělení přislíbených dotací z Modernizačního fondu. „Program KOMUNERG představuje pouhých 1,5 procenta všech prostředků Modernizačního fondu, přesto naráží na odpor silných zájmových skupin, které by tyto finanční prostředky raději využily pro sebe. Bez investiční podpory společenství své plány naplno nerozjedou, nezapojí do projektů tolik občanů a místních podnikatelů,“ upozorňuje Eliška Beranová, právnička firmy Frank Bold a UKEN.
Druhým velkým problémem jsou pravidla sdílení elektřiny nastavená Energetickým regulačním úřadem. Jednokolový statický alokační klíč nutí společenství nad 50 výrobců a odběratelů dělit vyrobenou elektřinu podle předem stanovených pevných podílů bez ohledu na aktuální spotřebu členů. V důsledku toho přicházejí společenství o 30 až 50 procent vyrobené elektřiny. Obor tudíž volá po zavedení vhodnějšího dynamického alokačního klíče.
Mohlo by vás zajímat
Citlivé téma: sleva za distribuci
„Dalším omezením je limit pěti výrobců, od kterých může jeden odběratel získat sdílenou elektřinu. To prakticky znemožňuje větším odběratelům pokrýt významnější část spotřeby ze sdílení a výrazně komplikuje také využití bateriových úložišť, která lze aktuálně nabíjet rovněž pouze z pěti výroben,“ doplnil Daniel Ullmann z energetického družstva Hotař.
UKEN i další zástupci oboru volají také po zavedení nižších distribučních poplatků pro lokální výrobu a spotřebu sdílené elektřiny. Takové úlevy platí například v Rakousku, Belgii či v Portugalsku. V České republice však naráží na souhlas ministerstev a zástupců „tradiční“ energetiky. Takové úlovy by totiž v praxi vedly k tomu, že by ostatním odběratelům elektřiny distribuční poplatky vzrostly.
Někteří zastánci moderní energetiky hovoří o sdílení elektřiny jako o „promarněné příležitosti“, která zůstává za očekáváním. „Jednoznačně chybí jakákoli motivace nebo podpora pro zákazníky, kteří se chtějí do sdílení zapojit – například formou slevy na dani nebo úlev z distribučních nákladů,“ řekl před měsícem Ekonomickému deníku Jakub Odložilík, ředitel společnosti Tedom energie.
