Dosažení nulových emisí do roku 2050 si vyžádá rozsáhlou transformaci globálního energetického systému. Hlavní podmínkou pro uskutečnění tohoto ambiciózního cíle podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) nebudou technologie, ale změna myšlení a chování lidí. Zvláště v bohatších částech světa, kde je nyní normou energeticky náročný životní styl, by přehodnocení některých současných priorit a změna životního stylu mohly vést k výraznému zrychlení procesu dekarbonizace.
Elektrická auta
IEA například tvrdí, že pokud by emise z automobilové dopravy měly do roku 2030 klesnout o 15 procent, musela by v cílovém roce být na elektřinu polovina všech aut. To by ale znamenalo, že celosvětový prodej elektromobilů by musel v příštích pěti letech dosáhnout téměř 100 procent z dnešních přibližně 4 procent.
Reálné ale je, že do roku 2030 sice budou elektromobily tvořit 60 procent prodaných automobilů, čtyři z pěti vozidel na silnicích však stále budou na spalovací pohon. Přesto je podle IEA patnácti procentní snížení emisí možné. Stačilo by globálně poněkud snížit maximální rychlost na dálnicích a omezit počet konvenčních vozidel ve velkých městech.
Snížení teploty v domácnostech a kancelářích
Podobný výsledek by přineslo snížení teploty v domácnostech, kancelářích a dalších komerčních budovách o dva až tři stupně.
Kumulativní emise z vytápění fosilními palivy by tak do roku 2030 klesly o 10 procent. Až o 40 procent by podle IEA mohly do roku 2050 klesnout emise CO2 z letecké dopravy, kdyby se podařilo omezit lety na služební cesty a dovolené delší než šest hodin letu.
Recyklace
Pozoruhodné výsledky může přinést i důsledná recyklace PET lahví. Pokud do roku 2050 zvýšíme recyklaci ze současných přibližně 17 procent na více než 50 procent, emise se v tomto sektoru sníží o 13 procent.
Vládní opatření ve světě
Ke změně zavedených zvyklostí přispívají také různá vládní a normativní opatření.
Japonsko vede kampaň Cool Biz, která v létě propaguje neformální, lehčí kancelářský dress code, čímž se snižuje spotřeba elektřiny na klimatizaci.
Kolumbie přijala zákon, který dává zaměstnancům polovinu placeného dne volna za každých 30 jízd do kanceláře na kole.
Francie zakázala vnitrostátní letecké linky, pokud cesta vlakem trvá méně než dvě a půl hodiny.
Kalifornie nebo Velká Británie přijaly zákony, které v novostavbách vyžadují instalaci solárních panelů a nabíječek pro elektromobily.
Keňa vsadila na fotovoltaické systémy fungující mimo energetickou síť, za dva roky zvýšila podíl svých obyvatel, kteří mají přístup k elektřině, o více než 12 procent a současně snížila používání fosilních paliv i při přípravě jídla.
IEA zdůrazňuje, že pro všechna podobná opatření je rozhodující jejich přijetí veřejností. V této souvislosti je důležitá role vlád, které musí transparentně a přesvědčivě vysvětlovat nezbytnost změn.
Jana Bartošová
