Jelikož soudní exekutor nespadá do žádné ze čtyř kategorií vymezených v zákoně o svobodném přístupu k informacím, nemůže být povinnou osobou. Ačkoli vykonává přenesenou soudní pravomoc, není správním orgánem, ani nevykonává veřejnou moc. Rozhodl tak Nejvyšší správní soud v senátě pod vedením předsedy Michala Mazance ve sporu, zda odvolacím orgánem při odmítnutí poskytnuté informace exekutorem má být Exekutorská komora, anebo Městský soud v Praze.
Kompetenční žalobou se Exekutorská komora domáhala určení, že pravomoc k rozhodnutí o odvolání proti sdělení soudního exekutora Juraje Podkonického, kterým sdělil osobě zúčastněné na řízení, že není povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, náleží soudu. Komora v žalobě uvedla, že má za to, že soudního exekutora nelze považovat za povinný subjekt, neboť nenaplňuje žádnou z kategorií uvedených v § 2 odst. 1 a 2 tohoto zákona. I kdyby povinným subjektem soudní exekutor byl, má o odvolání rozhodnout Městský soud, konstatovala Komora. Ten je totiž jeho nadřízeným orgánem. EK proto žádala, aby NSS určil, že exekutor není subjektem povinným poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, anebo aby vyslovil, že o opravném prostředku proti rozhodnutí soudního exekutora podle téhož zákona má rozhodovat soud. MS v Praze naopak tvrdil, není v jeho pravomoci o tom rozhodnout, protože v oblasti veřejné správy je to Komora, kdo je dozorovým orgánem ve smyslu § 178 odst. 1 správního řádu.
Nejde o výkon veřejné správy
Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU. Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit
Přístupný je pro předplatitele.
Dušan Šrámek
