NS v rozhodnutí o odposlechu Nečasové naznačil nezákonnost dalších důkazů

Jana Nečasová a Petr Nečas Reprofoto: ČT

Na Nejvyšší soud (NS) se Jana Nečasová obrátila s návrhem na přezkum zákonnosti příkazu k odposlechu v listopadu minulého roku. Konkrétně se její žádost týkala rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě (OS) z 5. září 2012, kterým byl vydán první příkaz k odposlechu a dvou prodloužení, které provedl Krajský soud v Ostravě (KS) dne 4. ledna a 3. května 2013. Všechna tato tři rozhodnutí soudů označil NS za nezákonná. Česká justice má rozhodnutí k dispozici.

Původně zahájil policejní orgán Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) úkony trestního řízení 6. ledna 2012, a to pro podezření ze spáchání trestných činů sjednávání výhody při zadávání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě a pro legalizaci výnosů z trestné činnosti, kterých se měli dopustit tehdejší náměstek Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Libor Grygárek, Roman Janoušek, Tomáš Hrdlička a další blíže neustanovené osoby, to vše v organizované skupině. 7. března 2012 policejní orgán rozšířil toto řízení o podezření z trestného činu sabotáže, kterého se měli dopustit Libor Grygárek a Michal Moroz, kteří měli spolu s dalšími neustanovenými osobami usilovat o ovládnutí „významných pozic“ ve státních institucích (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti, státní zastupitelství, policie, Generální inspekce bezpečnostních sborů) s cílem poškodit ústavní zřízení a docílit „poruchu“ v činnosti najmě orgánů činných v trestním řízení.

Poprvé se jméno Nečasové objevilo v návrhu policejního orgánu na pořízení odposlechu z 6. srpna 2012. Státní zástupce VSZ v Olomouci o něj požádal ostravský okresní soud 4. září a ten odposlech povolil 5. září 2012.

V návrhu se zmiňuje kontakt Nečasové na Iva Rittiga, Tomáše Hrdličku, Václava Rybu, Tomáše Jindru, Davida Michala, Libora Grygárka, Patrika Oulického, Alexandra Nováka a Daniela Voláka. S tím, že tento kontakt má být úzký a osobní a jednání mají probíhat v sídle vlády. Tyto poznatky opřely orgány činné o zjištěný telefonický kontakt Nečasové s Jindrou, přičemž bylo tvrzeno, že se má dopouštět svým vlivem k ovlivňování chodu státní správy a prosazovat konkrétní osoby do státního aparátu s nekalými úmysly, a to vše v úzkém kontaktu a za spolupráce s výše zmíněnými osobami.

Na základě této žádostí soudkyně ostravského okresního soudu odposlech povolila, přičemž do odůvodnění převzala doslovně pasáže z návrhu.

Právě ve vztahu k tomuto rozhodnutí NS připomněl náležitosti, které má mít podle trestního řádu soudní povolení k odposlechu. Jakkoliv je zřejmé, že nelze mít jistotu a v této fázi provádí orgány činné prověřování, musí zde být alespoň důvodný předpoklad. „Na druhou stranu, pokud je trestní řízení vedeno pouze na základě důvodného podezření, musí být v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyloženo, o jaké indicie se takový závěr opírá, respektive příkaz musí být opatřen relevantními indiciemi, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání daného trestného činu, pro nějž se trestní řízení vede. Zároveň musí být alespoň v minimální míře uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být zjištěny a z čeho je to vyvozováno (nález Ústavního soudu z 23.5. 2007 sp.zn. II ÚS 615/06),“ konstatuje se v rozhodnutí NS z 27. května 2020.

„V této souvislosti je třeba připomenout zásadu týkající se nařizování odposlechů a vyslovenou Nejvyšším soudem, a sice že není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání. Takový poznatek musí vydání příkazu k odposlechu předcházet, přičemž je třeba, aby byl validní, což znamená, že musí pocházet ze spolehlivého zdroje a musí být dostatečně přesvědčivý. V žádném případě se nemůže jednat o pouhou spekulativní konstrukci, byť vedenou tzv. užitečným záměrem,“ připomíná senát Jiřího Pácala judikaturu NS (např. 4 Pzo 14/2016 či 4 Pzo 14/2018).

Z povolení OS v Ostravě však není podle NS ve vztahu k Janě Nečasové „seznatelné, ze spáchání jaké trestné činnosti je ona osobou podezřelou a jak se měla svým jednáním na jejím páchání podílet“. To nevyplývá podle NS ani z předloženého spisového materiálu, přičemž NS označil návrh státního zástupce za „poměrně nepřehledný a zmatečný“. Ani v podnětu policejního orgánu, ani v návrhu státního zástupce a ani v příkazu Okresního soudu v Ostravě není podle NS dostatečně popsáno, jakými důkazy jsou konkrétní skutkové okolnosti v nich uvedené podloženy a zdůvodněny. NS podotkl, že není ani doloženo, se kterými osobami konkrétně v návrhu uvedenými měla být Nečasová v tvrzeném úzkém telefonickém kontaktu, a to v souvislosti s konkrétní tvrzenou trestnou činností.

NS shledal nedostatečnost i původního poznatku o kontaktu mezi Nečasovou a Tomášem Jindrou, kdy ten se opíral toliko o schůzku Jindry, Martina Kuby, Adama Kotalíka, Iva Rittiga, Daniela Voláka a Davida Michala z 30. července 2012, na němž měl Jindra kontaktovat Nečasovou. Z jejich společné komunikace, kdy měli pouze negativně hodnotit již uskutečněné jmenování Lenky Bradáčové do funkce vedoucí VSZ v Praze nelze podle NS učinit závěr, že by Nečasová měla, jak tvrdí orgány činné „svým aktivním vystupováním ovlivňovat výběr kandidátů k dosazení na zájmové posty státních organizací, firem a institucí, ale i na orgány veřejné moci“.

Z pohledu zákonnosti tedy podle NS příkaz ostravského okresního soudu neobstál, neboť „i pokud by jinak totiž bylo možno považovat formální náležitosti za splněné, absentuje v něm zcela zásadní poznatek a zdůvodnění toho, jak měla být navrhovatelka Mgr. Jana Nečasová zapojena do trestné činnosti, pro níž bylo vedeno trestní řízení“.

Podle NS tak není třeba přezkoumávat dva následující příkazy ostravského krajského soudu k prodloužení odposlechu, neboť dospěl-li NS k závěru o nezákonnosti prvotního příkazu, nelze zákonnými shledat příkazy prodlužující.

V závěru svého rozhodnutí NS konstatuje, že k rozšíření úkonů trestního řízení o zneužití pravomoci úřední osoby a ohrožení utajované informace, kterých se mohla dopustit Jana Nečasová, došlo 28. listopadu 2012, a to na základě nezákonného odposlechu. „Jednalo se o ‚novou‘ trestnou činnost, o které do té doby neměly orgány činné v trestním řízení žádné indicie (přinejmenším to ze spisového materiálu nevyplývá). Tato trestná činnost s původní prověřovanou trestnou činností, pro kterou bylo zahájeno trestní řízení a následně povoleny odposlechy, nesouvisela,“ uzavírá a naznačuje NS.

Petr Dimun