Advokáti nikdy nebyli nejpopulárnější vrstvou obyvatelstva. Jedním z důvodů je i to, že právní pomoc lidé obvykle vyhledávají v nepříjemných životních situacích. „Vezměte si, že se rozvádíte, manžel vás připraví o půlku majetku a na konci dostanete ještě fakturu od advokáta,“ říká v rozhovoru nový předseda České advokátní komory Robert Němec. Jednou z priorit pro něj je zachování a případné legislativní posílení advokátní mlčenlivosti. Němec se věnuje i půlročním odposlechům ve vazební věznici v Brně-Bohunicích. „Zatím to dělá dojem, že byly skutečně nařízeny plošné odposlechy v místnostech ve vazební věznici s odůvodněním sledování problematické trestné činnosti nějakého policejního důstojníka. Bylo to v místnostech, kde probíhají porady mezi advokáty a klienty. To trvalo několik měsíců. Je to naprosto nepředstavitelná věc. Tohle se prostě stávat nemůže,“ tvrdí Němec.
Jak zpětně hodnotíte výsledky sněmu České advokátní komory? Ve volbách do představenstva vás podpořilo celkem 1181 advokátů, což bylo nejvíce hlasů, porazil jste i Tomáše Sokola. Uvažoval jste před sněmem o tom, že byste se mohl po Vladimíru Jirouskovi stát novým předsedou?
S výsledky sněmu a voleb jsem pochopitelně velmi spokojen, protože naše platforma výrazně uspěla. Pokud jde o počet hlasů a Tomáše Sokola, tak to bych určitě nepřeceňoval, protože to má asi celkem prosté vysvětlení. Kolega Sokol je sice připraven a ochoten svoje exklusivní advokátské renomé používat ve prospěch Komory a advokacie jako celku, ale rozhodně nebyl ochoten účastnit se „předvolební kampaně“, a to zejména na sociálních sítích. Tento sněm byl přitom unikátní tím, že se jej zúčastnil velký počet advokátů, a to zejména mladších kolegů, kteří si svůj názor na činnost Komory vytvářejí právě na sociálních sítích.
Čím si myslíte, že to bylo?
Do velké míry to bylo tím, že tu vznikly nové platformy jako je Otevřená advokacie nebo Komora 2.0, které cíleně oslovily zejména mladší generaci advokátů a k zájmu o Komoru je nepochybně přivedly. Jejich zástupci přinesli i některá témata, která se v advokacii dosud příliš nevyskytovala. Tyto platformy zřejmě oslovily více kolegů v regionech. Zároveň kandidovalo i více advokátů, než bylo zvykem v předchozích letech. To vedlo k určitému rozdělení hlasů a ve finále došlo k tomu, že zatímco pražské kanceláře zůstaly celkem konzistentní a podporovaly kandidáty z platformy Moderní advokacie, tak regionální hlasy se rozdrobily a celá řada regionálních zástupců, kteří na Komoře dlouhodobě působili, zvoleni nebyli. To je vlastně docela negativní výsledek – že máme v představenstvu málo zástupců z regionů.
Kdy tedy došlo ke shodě, že budete novým předsedou ČAK?
Původně jsem neměl v plánu kandidovat na pozici předsedy. Nechtěl jsem se o tuto roli ucházet především kvůli tomu, že mám dost práce v naší advokátní kanceláři, kde jsem rovněž v nejužším vedení. Už dříve jsem byl, myslím, velmi dobře seznámený s činností Komory a byl jsem přesvědčený, že je to práce téměř na plný úvazek. Netroufal jsem si na to z časových důvodů. Nicméně po volbách, kde jsem získal skutečně nejvíc hlasů, jsme se s kolegy shodli, že tento počet je zřejmě výsledkem poměrně velké průřezové podpory napříč advokacií, takže bych se mohl pokusit mladší a starší generaci advokátů propojit. Pro některé mladší kolegy zřejmě ještě nejsem úplný veterán, zatímco starší kolegové už mě berou celkem vážně. Zároveň jsme tím chtěli dát jasně najevo, že chceme naslouchat hlasu advokátů ze všech generací a ze všech typů advokacie. Takže jsem na to nakonec přistoupil. Samozřejmě, považuji to za vysoce prestižní záležitost a jsem velmi hrdý a vděčný, že mi kolegové dali jako předsedovi důvěru. Nicméně moje obavy o tom, kolik práce předseda advokátní komory má, se ukázaly jako pravdivé a naplnily se v mých nejhorších možných představách. A po pár dnech ve funkci vidím, že role předsedy je ještě mnohem více exekutivní role, než jsem si myslel. Naštěstí mi velmi pomáhá tajemník Komory JUDr. Petr Čáp, který se své funkce tajemníka ujal více než před rokem a je připraven kdykoli součinit.
Můžete připomenout, čemu se v rámci své advokátní praxe věnujete a jak to tedy do budoucna skloubíte s postem předsedy ČAK?
Já se v rámci své praxe věnuji převážně sporové agendě v obchodním právu. Vedu spory vzniklé v bankovnictví, z fúzí akvizic, ze stavebnictví a podobně. Mám výhodu, že mám skvělý a stabilní tým advokátů a advokátních koncipientů, takže s jejich pomocí jsem schopen se věnovat kauzám jednotlivých klientů. Omezím ale svoji účast v nejužším vedení naší advokátní firmy, kde mě nahradí někdo z dalších partnerů. Takže tímto způsobem snad půjde dočasně skloubit výkon advokacie s funkcí předsedy, tak abych z toho businessu úplně nevypadl.
Vzniká nová vláda. V roli ministra spravedlnosti by měl působit Pavel Blažek. Jaké priority by podle Vás měl řešit v oblasti advokacie?
Rolí České advokátní komory je v první řadě výkon veřejné správy na poli advokacie. Neboli regulace výkonu advokacie a s tím související legislativa. Naprosto dlouhodobou a jednoznačnou prioritou ČAK je, aby v ČR bylo garantováno právo na právní pomoc a aby tu právní pomoc poskytovali advokáti jakožto osoby, které jsou k tomu kvalifikované a oprávněné. Nedílnou součástí práva na právní pomoc je i zachování důvěrnosti vztahu mezi advokátem a klientem. Není možné mít důvěru klienta a efektivně poskytovat právní služby, pokud není garantováno, že cokoliv si řekne advokát s klientem nebo klient advokátovi, podléhá nejvyššímu stupni důvěrnosti a je to naprosto nedotknutelné. Pokud jde o legislativu, je zapotřebí se zamyslet nad tím, jestli důvěrnost vztahu mezi klientem a advokátem je dostatečně chráněná. Já se osobně domnívám, že není.
Přestože Ústavní soud opakovaně deklaroval, že právo na důvěrnost vztahu mezi klientem a advokátem je naprosto zásadní součástí práva na právní pomoc?
Ano, ale celá řada případů z praxe nasvědčuje tomu, že ta úprava skutečně není dostačující. Protože pokud by byla, nemohly by se dít takové věci, jako naposledy kauza odposlechů ve vazební věznici v Brně Bohunicích (Ekonomický deník o kauze informoval zde). Mluvíme s advokáty, kterých se to týká a vyžádali jsme si i další oficiální informace. Zatím to ale opravdu dělá dojem, že byly skutečně nařízeny plošné odposlechy v místnostech ve vazební věznici s odůvodněním sledování problematické trestné činnosti nějakého policejního důstojníka. Bylo to v místnostech, kde probíhají porady mezi advokáty a klienty. To trvalo několik měsíců. Je to naprosto nepředstavitelná věc. Tohle se prostě stávat nemůže.
Je to pouze právní úpravou nebo jde i o svévoli orgánů činných v trestním řízení?
Jednak je to kulturou, jednak chápáním právní úpravy. V trestním řádu je jasně řečeno, že není možné odposlouchávat obhájce, když hovoří s obviněným. Máme upravené prohlídky v advokátních kancelářích, ale pokud advokát hovoří se svým klientem mimo tento rámec trestního stíhání, tak ta komunikace není specificky chráněná zákonem a na tom bude potřeba pracovat.
Pokud se pak vrátím k tomu, co by mělo být z našeho advokátního pohledu i prioritou budoucího ministra spravedlnosti, tak to bude rozhodně digitalizace justice, online soudní jednání, elektronický spis atd. Dále je to určitě novelizace nebo rekodifikace klíčových procesních předpisů. Co specificky trápí advokacii dlouhodobě, to je advokátní tarif. To prosím skutečně není projev nějaké nenažranosti advokátů, je potřeba si uvědomit, že advokátní tarif, jakožto základní ceník právních služeb, na jehož základě spousta advokátů poskytuje právní služby, nebyl valorizován více než deset let. A je zjevné, že inflace mezitím postoupila dost dramatickým způsobem.
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) uvedla v podkladech pro nové vedení úřadu jako prioritu zvýšení znalečného a vyřešení dalších otázek ve znalectví. Jaká je vůbec zkušenost advokátů s novým zákonem o znalcích?
Samozřejmě z pohledu advokáta, který potřebuje kvalitního znalce, tak nedostatečně ohodnocený znalec je problém. Znalec je v celé řadě soudních sporů naprosto klíčový. Celý systém znalců se do značné míry změnil zejména v tom, že reálně ubylo znaleckých ústavů. Mezi nimi byla celá řada vysoce renomovaných a odborných institucí a v důsledku změny úpravy je nyní velmi obtížné licenci pro znalecký ústav získat nebo udržet. Tím se zužuje i počet vysoce kvalifikovaných znalců. Naštěstí se podařilo v nové úpravě zatím udržet možnost, že účastníci mohou předkládat svoje vlastní znalecké posudky, ale pokud nebudou znalci náležitě ohodnoceni bude těžké získat kvalitní odborníky k vypracování náročných znaleckých posudků.
Mluvil jste o tom, že je pro ČAK klíčová dostupnost právní pomoci. Co říkáte tomu, že se množí advokáti, kteří poskytují právní rady přes internet?
Pokud je právní rada na internetu poskytovaná advokátem s řádnou licencí, tak v tom problém skutečně nevidím. Není důvod, aby advokacie jako jediný obor lidské činnosti nereflektovala skutečnost, že dnes se komunikuje na internetu. Moje děti mnohem snadněji vyhledávají informace a řeší problém na internetu, než aby zvedly telefon a někam volaly nebo aby fyzicky někam šly. Čili nevidím důvod, proč by se klient nemohl poradit s advokátem prostřednictvím nějaké online platformy. To, co je tam limitující je, že advokát musí dostatečným způsobem ověřit identifikaci klienta a zajistit důvěrnost vztahu mezi klientem a advokátem. Jednak nám to ukládají právní předpisy a také je třeba zamezit možnému střetu zájmů. Nemůže se vás někdo na něco anonymně ptát, abyste následně zjistila, že radíte protistraně.
Něco jiného pak jsou vzory smluv na internetu. Pokud někdo takový vzor používá, ať už je interaktivní nebo není, tak by vždycky měl vědět, že pracuje se vzorem a že to není komplexní právní služba, kterou by mu poskytoval konkrétní advokát, který by za ni pak taky odpovídal. Ale dovedu si představit, že když půjde o jednoduchý případ a budu chtít prodat třeba staré auto, tak proč bych si nemohl vytvořit smlouvu z interaktivního vzoru na internetu. Ale je odpovědnost i riziko každého, aby posoudil, v jaké situaci už odbornou pomoc potřebuje.
Co je však nepřijatelné, je poskytování právních služeb osobami, které k tomu nejsou oprávněné. Advokát sice také není neomylný, ale v rámci regulace výkonu advokacie existuje celá řada opatření, jejichž cílem je zajištění kvality právní služby, potřebné praxe a vzdělání a k tomu existuje povinné profesní pojištění odpovědnosti. ČAK se také stará o to, aby advokáti měli možnost celoživotního vzdělávání.
ČAK v této souvislosti byla v minulosti opakovaně kritizována politiky. Advokáti například podle předsedy Hnutí Přísaha a bývalého šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty „drží při sobě a i v případě závažných pochybení nedochází k jejich přísným postihům“…
V předvolební kampani (hovořím o politických volbách do sněmovny) zazněla celá řada úplně zjevných nepravd a nesmyslů. Pokud jde o množství stížností na ČAK, tak my máme naprosto přesnou statistiku, kolik jich je a jak jsou vyřizovány. Troufám si říci, že kontrolní a stížnostní mechanismy na Komoře fungují velice dobře, což je přirozeně v našem vlastním, tedy advokátním, zájmu. Je potřeba oddělit případy, kdy stížnost na advokáta jako na protistranu je součástí nějakého boje mezi znesvářenými stranami, od situací, kdy se advokát dopustí závažného porušení etických pravidel. Když se v rámci naší kontrolní činnosti objeví advokát, který porušuje pravidla, tak se advokacie od něj musí naprosto jasným způsobem distancovat. A v případě nejhorších „hrdelních“ advokátních zločinů skutečně přísným způsobem takového advokáta potrestat. Mediální obraz je pro nás důležitý i proto, abychom mohli prosazovat advokátní témata, o kterých jsme se bavili. Pokud budou advokáti veřejným nepřítelem, tak u politiků neprosadíme nic.
A jak vůbec vnímáte obraz, který má o advokacii veřejnost? Ne zcela výjimečně slyšíme, že advokáti se zastávají zločinců a podobně.
Otázka je, co je to veřejnost. Myslím, že v řadách našich klientů, kteří se na advokáty obracejí s důvěrou jako na své poradce, má advokacie velmi dobrou pověst. Advokát je vnímaný jako právní odborník, který klientovi pomáhá s transakcí, se sporem a podobně. Samozřejmě jako každá profese, která za svoji službu účtuje nějaké peníze, se čas od času vyskytne názor, že právní služba je drahá. Ale kdo dnes nemá pocit, že nějaká intelektuální služba je drahá, když si všechno můžete najít na internetu? Advokáti pochopitelně nemají úplně nejlepší pověst v určité sociálně slabší skupině obyvatel, která přichází s advokátem do styku téměř výhradně v nějaké nepříjemné životní situaci. Jde o situace, kdy lidé mají problémy se zákonem, nebo mají dluhy a exekuce a v tom ještě přijde advokát, který se stává symbolem všeho zla. Nebo když zastupujete zločince, tak jste samozřejmě sama také zločincem, protože jak jinak byste mohla zastupovat někoho, kdo je pachatelem trestného činu. Málokdo chápe, a já to často řeším i s dětmi při debatách ve školách, že i když advokát zastupuje nějakého zločince, tak se s ním ani zdaleka nemusí ztotožnit a už vůbec není jeho spolupachatelem. Role advokáta je zajistit i takovému klientovi právo na spravedlivý soudní proces. Advokát je garantem takového procesu.
Poslanec Pirátů Jakub Michálek v minulosti zase například řekl, že se v rámci boje za mlčenlivost advokáti snaží ochránit svůj byznys a pomáhají prát špinavé peníze…
Tohle jsou velice nešťastná prohlášení, která by bylo třeba něčím doložit. Výroční zprávy Finančně analytického úřadu, který dohlíží na dodržování AML předpisů, o žádné takové činnosti advokátů nesvědčí. Já si myslím, že to je to spíš snaha nabízet voličům jednoduchá řešení problémů, se kterými se politika dlouhodobě neumí vypořádat, a to hledáním univerzálního viníka, třeba v řadách advokátů, na které má část veřejnosti spadeno. Když se společnost dlouhodobě není schopna vypořádat s určitou trestnou činností, tak je to pochopitelně chyba advokátů, kteří brání hladkému průchodu spravedlnosti? Ona ale vláda práva a spravedlivý proces mají svůj význam. Omezovat z tohoto důvodu advokátní mlčenlivost by byla obrovská chyba, která by se velmi negativně podepsala na poskytování právní pomoci. Nicméně ani podle výsledku voleb do poslanecké sněmovny si nemyslím, že by veřejnost nějak silně volala po omezování práva na právní pomoc.
Ale abychom si nedělali iluze o pověsti advokátů. Advokáti historicky a celosvětově nikdy nebyli nejpopulárnější skupinou obyvatelstva. Když se podíváte do literatury, tak myslím, že slavný citát, že nejlepší začátek nového světa by bylo zbavit se všech advokátů, je od Shakespeara. Takových výroků je skutečně spousta. Je to dané tím, že advokát „vydělává“ peníze v situaci, která pro klienta často není vůbec příjemná. Vezměte si, že se rozvádíte, manžel vás připraví o půlku majetku a na konci dostanete ještě fakturu od advokáta. ČAK i jednotliví advokáti dělají spoustu chvályhodných činností pro blaho veřejnosti a podporu dobré pověsti advokacie. Třeba projekt Advokáti do škol, Advokáti proti totalitě nebo zajišťujeme robustní systém bezplatné právní pomoci. Pochopitelně ale lidi a média mnohem víc zajímá, když advokát provede nějakou lumpárnu.
Hovořil jste o vystavování faktur advokáty. Jak jsou na tom ale advokáti ekonomicky během pandemie nemoci Covid-19?
Řada advokátů pochopitelně čelila vážným ekonomickým problémům. Jednak jsme byli omezeni ve výkonu své práce omezením pohybu a také soudy nefungovaly na sto procent. Na druhé straně vznikla celá řada nových právních agend a problémů, takže některým advokátům se naopak dařilo dobře.
Také poklesla trestná činnost…
To bych vnímal pozitivně.Celá ekonomika se během covidu zpomalila, a to se nutně muselo podepsat také na tržbách advokátů. Soud naštěstí nedávno konstatoval, že advokát, stejně jako kterýkoliv jiný podnikatel, pokud byl covidem dotčen ve svém podnikání, tak má nárok na náhradu nákladů. Kromě toho ČAK měla a má program sociální podpory advokátů v podobě příspěvků i půjček těm, kterých se to dotklo. Byl využívaný v jednotkách případů.
Proměnila se v souvislosti s uzávěrami společnosti agenda advokátů?
Agenda se určitě proměnila minimálně v tom, že advokáti poskytovali více právního poradenství v oblasti interpretace různých právních předpisů a opatření. Pomáháme také se získáváním podpor a dotací. Existovala i celá řada bezplatných rychlých poraden organizovaných například obchodními komorami. Co se určitě změnilo je způsob výkonu advokacie a komunikace s klientem. Což koneckonců asi zaznamenal každý, že podstatná část toho setkávání, nebo potkávání se, byla nahrazena on-line komunikací. A myslím si, že i do budoucna je to nepochybně trend, který advokacii ovlivní. Protože se ukazuje, že skutečně celá řada věcí se dá vyřídit prostřednictvím videokonference. Začaly pilotní programy on-line soudních jednání nebo návštěvy ve vazebních věznicích prostřednictvím Skypu apod. To jsou věci, které i do budoucna mohou výkon advokacie zjednodušit, zefektivnit, ušetřit nějaké náklady a to bych považoval jako benefit, který nám po covidu snad zůstane.
Eva Paseková
Článek vyšel na na webu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network.
