Možnost dát si na vodě dvě piva je u veřejnosti vnímána kladně. Ne však u zdravotníků. Protože tolerance alkoholu je prý u nás extrémně vysoká. Zvlášť v souvislosti s dodržováním zákona. „Problém vymahatelnosti práva a respekt vůči zákonu je citlivé a hlavně slabé místo naší společnosti,“ tvrdí přednosta Kliniky adiktologie 1.LF UK a VFN Michal Miovský.
Má česká společnost k alkoholu opravdu vyšší toleranci než k jiným návykovým látkám?
Ano, zde existuje obrovský rozdíl a vlastně také velké zkreslení – česká společnost je vůči alkoholu extrémně tolerantní a projevuje se to ve vztahu k nejrůznějším tématům – včetně např. i tak nečekaného tématu, jakým je dětské pití. Jediné téma, které vybočuje, je pití u žen a zejména pak pití u matek. To je pro českou společnost stále tabu a vysoce stigmatizované téma. Obecně ale platí řečené, tedy skutečně v tom ten rozdíl je obrovský, přestože v bezpečnostních otázkách – jichž se naše dnešní téma týká – je to zcela iracionální a alkohol zde reprezentuje látku, mající potenciálně vyšší rizika ohrožení, než některé jiné látky a to bez ohledu na jejich právní statut ve smyslu regulace.
A je u nás alkohol pořád takový problém? Mladá generace už má jiné „drogy“, ne?
Alkohol je pro tuzemskou společnost stále tématem číslo 1. Trendy se samozřejmě mění, ale jen velmi pomalu – dominance alkoholu je drtivá. To, že dnes máme výrazně vyšší procento mladých, kteří abstinují nebo pijí velmi málo, to je v porovnání s minulostí pravda. Ale skupina pijící pravidelně a vysoké dávky je stále tak obrovská, že ten pozitivní nárůst abstinujících nebo mírně pijících je pro diskusi o bezpečnostních tématech v podstatě irelevantní.
Senátoři schválili změnu zákona o toleranci alkoholu u vodáků. Mohl byste mi, prosím, odpovědět, zda se to dá či nedá považovat za prolomení psychologické bariéry?
Je to nebezpečný precedens, protože existují mnohaleté další tlaky např. na výjimky pro cyklisty na Moravě s odůvodněním, že přece potřebují jezdit mezi sklípky a že to je ta pravá pomoc turistice. Tedy prolomení jedné skupiny může skutečně vést k dominovému efektu a pokud jste to povolil jedné skupině, čím a jak odůvodníte restrikci jiné skupiny? Tedy je to nešťastné a je to nebezpečné – nikoli snad proto, že by nízké hladiny alkoholu byly tak děsivě nebezpečné pro provoz na řece, ale protože u mnoha vodáků nejde o nízké hladiny v krvi a protože praxe je jiná. A podnapilý vodák raritním úkazem není. Problém vymahatelnosti práva a respekt vůči zákonu je citlivé a hlavně slabé místo naší společnosti.
Pane profesore, myslíte, že to „slabé místo“ je i kvůli vyššímu požívání alkoholu u nás?
Ano, v zásadě o to zde jde – tedy je to skryto za tím pojmem „společenského pití“ a tolerancí vůči nižším hladinám, tj. do cca 1 promile alkoholu v krvi, což je obecně vnímáno jako něco akceptovatelného. Z toho pohledu ta schválená půl promile vlastně působí ještě jako něco opatrného, neřku-li konzervativního. Není tomu ale tak – právě ten kontext tuzemské neúcty k právu a pravidlům a drsnému disrepektu k elementárním bezpečnostním zásadám, to z toho tématu činí skutečně něco velmi citlivého. To opravdu může vést k diskusi a voláním po změnách, které mohou být devastující – stačí sledovat počet zraněných a mrtvých u nehod, kde sehrál roli alkohol.
Jak moc ovlivňuje člověka v motorických schopnostech a při rozhodování půl promile?
Půl promile z hlediska ovládání lodě není veliké drama – zásadní vliv to spíše bude mít na drzost resp. agresivitu jízdy – prostě toto je hladina, kde si lidé spíše budou více troufat, o něco více riskovat a budou o něco méně ostražití. Pro samotné ovládání lodě to není kritická hladina. Problémem tedy spíše bude to, že v sezóně při velké kumulaci lidí na našich řekách toho místa moc není – bude to prostě pro ty střízlivé a především pro rodiny a menší děti o trochu více nebezpečné a vlastně tím legalizujeme právě toto zvýšení rizika. Netýká se to majority vodáků a je to přesně ta typická situace těchto časů – majorita běžných lidí respektujících pravidla a běžné normy, bude více v riziku skrze minoritní část vodáků, kteří prostě mají potřebu být pod parou již na vodě a nevydrží ani do toho večera, kdy už loď neřídí a nemají koho ohrozit.
Petr Vrabec
