Už za dva týdny představí Evropská komise návrh dlouhodobého rozpočtu, který stanoví pravidla pro využívání evropských peněz na roky 2028 až 2034. Podle Siegfrieda Mureşana, rumunského europoslance za Evropskou lidovou stranu, který je jedním ze zpravodajů postoje Evropského parlamentu k návrhu, je třeba najít nové zdroje. Jinak si budou muset členské země připlatit.
„Jsou jen tři možnosti: buď členské státy zaplatí víc, snížíme evropský rozpočet, nebo představíme nové zdroje EU,“ řekl Mureşan. Důvod je jasný: splácení peněz, které si evropské státy společně půjčily na postcovidové oživení ekonomik v rámci nástroje Next Generation EU. Do roku 2034 jde o zhruba 25 až 30 miliard eur, v závislosti na úrokových sazbách. Tedy asi 15 procent rozpočtu.
„(Pokud to neuděláme, pak) buď snížíme rozpočet o patnáct procent, nebo členské státy zaplatí o patnáct procent víc, aniž by za to něco dostaly. A to si nedokážu představit,“ dodal europoslanec.
Hlavní slovo budou mít vlády
Dnes existují tři vlastní zdroje evropského rozpočtu: podíl z vybraných celních poplatků, podíl z vybraného DPH a částka odváděná v závislosti na množství nerecyklovaného plastu. Kromě toho rozpočet tvoří peníze odváděné členskými státy v závislosti na výši jejich hrubého národního produktu. Od Komise se nyní čeká, že navrhne nové způsoby, jak dostat do evropského rozpočtu více peněz bez zvyšování příspěvků členských zemí.
„Vím, že je snazší pro mě jako pro europoslance mluvit o podpoře vlastních zdrojů, než jaké to je pro národní politiky, ministry financí, kteří se chtějí sami rozhodovat (o daních). Ale myslím, že nyní je zde moment pro nalezení řešení,“ řekl Mureşan. Právě národní vlády totiž budou mít v tomto rozhodnutí hlavní slovo.
Mohlo by vás zajímat
Více priorit, stejně peněz
Portugalská europoslankyně Carla Tavaresová ze skupiny evropských socialistů, druhá zpravodajka parlamentního postoje k dlouhodobému evropskému rozpočtu, souhlasí: „Vidíme, že nebude možné mluvit o novém víceletém finančním rámci, aniž bychom mluvili o nových zdrojích.“ Zmínila přitom nové výzvy, kterým Evropa čelí, i tradiční priority, jako je koheze. „Je nemožné dělat víc za méně,“ dodala.
Právě to je druhý z ústředních problémů. I kdybychom pominuli potřebu splácet, po evropském rozpočtu se toho požaduje čím dál víc. Na druhé straně ale chybí vůle také více přispívat. Samotná Komise, když v únoru vydala první sdělení o možné podobě budoucího evropského rozpočtu, mluvila o „kvadratuře kruhu“.
Zatímco totiž „tradiční“ priority evropského rozpočtu, jako je koheze nebo společná zemědělská politika, zůstávají, přibývají i nové položky vyžadující finance, jako je obrana, klimatická opatření a související podpora konkurenceschopnosti.
„Koheze a zemědělství jsou nadále důležité,“ míní Mureşan. Poukazuje přitom na roli regionů. Právě prostředky na kohezi často rozdělují menší celky, což vede k větší efektivitě. Vynaložené prostředky jsou také „blíž lidem“. Nové potřeby vycházející z geopolitické situace ale nelze ignorovat. A tak právě velikost rozpočtu bude jedním z hlavních témat vyjednávání, které začíná v červenci.
Národní plán pro každou zemi? To odmítáme
Debata se povede také o struktuře rozpočtu. Podle předběžných informací z médií by se totiž Evropská komise mohla vydat cestou národních plánů namísto tradičních rozpočtových kapitol. V praxi by tak každá země měla vlastní určenou částku, z níž by pak šly části na různé projekty podporující evropské priority, podobně jako tomu je u zmíněného Next Generation EU.
To europoslanci odmítají. „Národním plánům říkáme ne. Pro proevropské politické skupiny je postoj jasný,“ říká Tavaresová. „Parlament odmítne národní plány, podle kterých by se farmáři a vědci a regiony měli utkat o stejné financování. Jsme proti tomu, aby se peníze poslaly z Bruselu národní vládě a pak se nechalo na ní, jak s nimi naloží. Chceme evropskou politiku založenou na stejných kritériích pro každou členskou zemi,“ souhlasí Mureşan.
Současně však upozorňuje: nejde o oficiální návrh. Co Komise představí, to se teprve ukáže ve středu 16. července. Potom začne vyjednávání, které bude podle očekávání dlouhé a složité. Víceletý finanční rámec se totiž schvaluje jednomyslně. Souhlasit tak musí každý ze sedmadvaceti členských států. A to může znamenat problém, jak z hlediska rozdílných pohledů na rozpočtovou zodpovědnost, tak třeba kvůli dusnu kolem stavu právního státu v Maďarsku, jehož nedodržování vede ke zmražení evropských fondů.
