Postavit plynovou elektrárnu či teplárnu dnes není jen tak. Podle pravidel taxonomie Evropské unie musí být nové zdroje na plyn hydrogen-ready, tedy připravené na spalování vodíku místo fosilního zemního plynu. Oslovené energetické společnosti, které chtějí plynové elektrárny či teplárny stavět, hlásí, že budou na využití vodíku technologicky připravené. Otázkou však zůstává, od koho potřebné množství vodíku nakoupí.

Energetický a průmyslový holding (EPH) již vysoutěžil dodavatele první etapy stavby paroplynového zdroje v mostecké United Energy. Dodavatele technologií pro Elektrárny Opatovice a Plzeňskou teplárenskou zatím běží, výběr dodavatele má proběhnout letos. „Turbíny budou hydrogen ready, bez úprav umí spálit až 25 procent vodíku a s relativně malými úpravami až 100 procent. Pravdou ale je, že na trhu zatím vodík v dostatečném objemu není,“ odpověděl mluvčí EPH Daniel Častvaj.

Přechod tepláren od uhlí k zemnímu plynu a biomase do roku 2030 chystá také Skupina ČEZ. Během letošního roku má vybrat dodavatele první etapy stavby paroplynového zdroje v Elektrárně Mělník. „Plánované paroplynové zdroje budou připraveny i na spoluspalování vodíku,“ potvrzuje mluvčí ČEZ Martin Schreier. Oproti původním plánům nicméně přechod od uhlí k plynu v Elektrárně Mělník, která je hlavním zdrojem tepla pro Prahu, zpoždění. Totéž lze říct o přechodu na plyn i v dalších teplárnách.

Na spalování vodíku má být připravena také paroplynová elektrárna o výkonu až 300 megawattů v Chomutově, kterou chce stavět energetická firma UCED Volt náležící do koncernu Creditas byznysmena Pavla Hubáčka. „Případné budoucí paroplynové zdroje chceme budovat jako hydrogen ready. Jakmile bude potřebná infrastruktura v Česku k dispozici, budeme technicky na využití vodíku připraveni,“ potvrzuje mluvčí UCED Daniel Mareš.

Mohlo by vás zajímat

Jak se stát nízkoemisním za 10 let

Pro všechny zájemce o stavbu plynových elektráren máme několik dobrých, ale i špatné zprávy. Ještě před třemi lety to vypadalo, že Evropská unie v taxonomii udržitelných financí bude pro nové plynové elektrárny a teplárny požadovat náhradu 30 procent zemního plynu obnovitelnými nebo nízkoemisními plyny do roku 2026, 55 procent do roku 2030 a stoprocentní náhradu do konce roku 2035.

Nakonec to dopadlo o něco lépe. První dva cíle z návrhu taxonomie udržitelných financí vypadly a zůstal zde pouze přechod na nízkoemisní plyny, jako je vodík či biometan, do konce roku 2035. Jenže ani to nebude snadný úkol. Hlavně z toho důvodu, že výroba vodíku ve velkém se dosud v zemích Evropské unie nerozjela. Totéž platí o zvažovaném dovozu zeleného vodíku ze Severní Afriky, z Norska nebo z Ukrajiny. Situaci dále loni zkomplikovaly extrémně přísné požadavky Evropské komise na preferovaný nízkoemisní vodík.

Je tak otázkou, kolik vodíku bude v roce 2035 pro energetické podniky k dispozici. „Reálně bude mít EU problém nahradit vodík v chemickém průmyslu, který se dnes vyrábí ze zemního plynu, tím obnovitelným. Na energetiku toho moc nezbyde. Na druhou stranu mezi obnovitelné plyny se nepočítá jen vodík, ale také biometan, a tam by mohla být situace z pohledu dostupnosti podstatně lepší,“ doplnil legislativní expert Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek.

Horší je to také s dostupností technologií. Výrobu plynových turbín ve světě ovládá pět výrobců – GE Vernova, Siemens Energy, Mitsubishi Power, Dongfang Electric a Ansaldo Energía. Ti v současné době výrobu turbín na spalování vodíku rozjíždějí, nebo testují prototypy. Výrobní kapacity neodpovídají vysokému zájmu a čekací doba bývá nepříjemně dlouhá. Masivní výstavbu moderních paroplynových zdrojů s budoucím přechodem na vodík chce totiž rozjet také německá vláda, i když závazné rozhodnutí padne až po volbách vyhlášených na 23. února.

Úlevu by mohl přinést příchod nových výrobců plynových „hydrogen-ready“ turbín na trh. Například korejský Doosan Enerbility chce jejich výrobu rozjet do roku 2030, přičemž slíbil umístění výroby v české dceřiné společnosti Doosan Škoda Power. Ta ve čtvrtek úspěšně uvedla své akcie na pražskou burzu.

Bez větších potíží by se mohla odehrát konverze části plynovodů na přepravu vodíku. Přes české území by mohly vést již na konci tohoto desetiletí dva „vodíkovody.“ Počítá s tím ve svých strategických plánech provozovatel sítě tranzitních plynovodů NET4GAS. Česko by se tak opět mohlo stát tranzitní zemí, jen místo fosilního zemního plynu by přes naše území protékal vodík.