Nová pravidla Evropské unie pro lepší fungování trhu s elektřinou jsou pro Česko dobrou zprávou. Otevírají totiž cestu ke stavbě nových jaderných bloků – i s garancí návratnosti vložených peněz. Zároveň zvyšují tlak na to, aby se stát konečně probral a legislativně podpořil dosud opomíjenou oblast ukládání energie pro pozdější využití.
S materiálem s poněkud dlouhým názvem „Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2019/943 a (EU) 2019/942 a směrnice (EU) 2018/2001 a (EU) 2019/944 s cílem zlepšit uspořádání trhu Unie s elektřinou“ se nyní seznamují čeští zákonodárci. V minulém týdnu byl na programu jednání hospodářského výboru sněmovny, tuto středu o něm má jednat senát. Pokud by se zákonodárcům, nebo komukoli jinému, nechtělo číst 73 stran dlouhý text, nabízíme z něj stručný výtah – včetně očekávaného dopadu na Česko.
1. Širší nabídka smluv pro zákazníky
Dodavatelé elektřiny mají do budoucna nabízet smlouvy na dobu určitou s pevnou cenou platnou po dobu nejméně jednoho roku. Koneční zákazníci, kteří mají nainstalován inteligentní elektroměr, mohli požádat o uzavření smlouvy s dynamickým určováním ceny elektřiny a reagovat tak na aktuální výkyvy v cenách elektřiny. Smlouvy s fixací mají nabízet všichni dodavatelé, kteří mají více než 200 tisíc konečných zákazníků.
Dopad na ČR: Výhodou České republiky je vyspělý a plně konkurenční trh s elektřinou. Roční i víceleté fixace dnes nabízejí prakticky všichni významnější dodavatelé. Efektivní využití spotových cen u maloodběratelů zatím naráží na zpoždění ve zavádění inteligentního měření (smart metering). To má být zavedeno u zákazníků se spotřebou nad 6 MWh během let 2024 až 2027.
2. Podpora pro nízkouhlíkové zdroje energie
Nařízení EU vyjasňuje přístup k dlouhodobějším smlouvám, které mají motivovat investory ke stavbě nízkoemisních zdrojů energie. Mezi preferovaná řešení patří rozdílové smlouvy (Contract for Difference, CfD) a dlouhodobé smlouvy o nákupu vyrobené elektřiny. Smlouvy typu CfD mají obsahovat horní hranici tržních příjmů dotčených elektráren, aby nedocházelo k nadměrné ziskovosti v případě skokového růstu cen elektřiny na trhu.
Tuto podporu státu mohou získat větrné, solární, geotermální a jaderné elektrárny a také vodní elektrárny bez přehradní nádrže. Jinak řečeno: na státem garantované ceny elektřiny již nebudou mít nárok zdroje na biomasu a bioplyn, stejně jako velké vodní elektrárny na přehradách.
Dopad na ČR: Obecně je to dobrá zpráva, otevírá totiž cestu ke stavbě jaderných elektráren se státní garancí návratnosti investice. Velké fotovoltaické elektrárny zatím vznikají hlavně s investiční podporou z Modernizačního fondu, což se v nejbližších letech nejspíš nezmění. Zapomenout naopak můžeme na využití CfD pro nové paroplynové elektrárny; EU už žádné další fosilní zdroje podporovat nechce.
3. Flexibilita a ukládání energie
Velkou pozornost věnuje nařízení EU řešením pro vyrovnání nabídky a poptávky po elektřině. Konkrétně se jedná o ukládání energie, například ve velkokapacitních bateriích, či reakci na straně poptávky (Demand Side Response, DSR). Do konce roku 2024 a poté každé dva roky má regulační úřad každého členského státu posoudit potřebu flexibility v elektrizační soustavě. Členské země mohou zavést režim podpory flexibility, výhradně však pro nefosilní zdroje a za podmínky přiměřenosti výše a rozsahu podpory.
Dopad na ČR: Tady jsme docela v trapné situaci. S přijetím legislativy týkající se akumulace energie a flexibility Česko zaostává o dva roky za termínem stanoveným pro přijetí evropskou legislativou. Řešení má přinést novela energetického zákona označovaná „Lex OZE 3“, která teprve vzniká na ministerstvu průmyslu a obchodu.
4. Kdy a jak regulovat cenu elektřiny
Evropská komise může vyhlásit regionální nebo celounijní krizi cen elektřiny, jsou-li splněny podmínky. Mezi ně patří růst ceny na velkoobchodních trzích s elektřinou na nejméně 2,5násobek průměrné ceny za předchozích pět let, zvýšení maloobchodní ceny elektřiny o nejméně 70 procent a negativní dopad na ekonomiku dané země či celé EU.
V takových případech lze cenu regulovat. Členské země však musí zajistit, aby tato regulace nevytvářela pobídky ke zvýšení spotřeby. Regulovat proto bude možné jen do výše 80 procent běžné spotřeby v případě domácností a do 70 procent spotřeby v předchozím roce u malých a středních podniků.
Dopad na ČR: Postup české vlády v posledním roce odpovídat nové legislativě, tedy až na procentní limity cenové regulace u spotřeby pro domácnosti. Na rozdíl od Francie či Maďarska nebude u nás zřejmě problém s ustanovením, podle kterého je „dodavatelům poskytována náhrada za dodávky pod úrovní nákladů.“
Evropská komisařka pro energetiku Kadri Simson představila návrh reformy uspořádání trhu s elektřinou v zemích EU letos v březnu. Navržené změny mají otevřít cestu k ještě rychlejšímu nástupu obnovitelných zdrojů energie a snížení závislosti na dováženém zemním plynu. V praxi však trh tak trochu rozbíjejí podporou dlouhodobých kontraktů mezi výrobci a spotřebiteli.
David Tramba
